Spolupráce za pamlsek

Terčem byla tudíž dědičnost kognitivních vlastností, jako je dovednost řešení problémů, sociální poznávání, inhibiční kontrola a paměťové dovednosti. Výzkum bral celkem v úvahu 13 plemen zvolených tak, aby „poskytla jasné rozdíly v kognitivních vlastnostech psů“. Vědci použili kognitivní test smartDOG, který byl zadán 2 352 dospělým psům. Zkoumání probíhalo od března 2016 do února roku 2022.

Veškeří zkoumaní psi museli mít o kooperaci jasný zájem výměnou za pamlsky. Současně nesměli být agresivní vůči lidem. Rozbory se omezily na mazlíčky ve věku 1–8 let. Podle odborníků totiž nebývají kognitivní dovednosti u mladších psů ještě plně vyvinuty. U starších se naopak projevuje určitý pokles. Do bádání byla také zahrnuta pouze plemena s minimem 40 testovaných jedinců na plemeno. Konečný vzorek tak byl 1 002 psů 13 plemen.

Soustava zkoušek psí chytrosti

Valná většina psů patřila soukromým majitelům, kteří se „zkouškou inteligence“ svého psa souhlasili. Samotné testování pak spočívalo v řešení kognitivních a behaviorálních úkolů, odměnou byly pamlsky nebo psí hračky. Tedy podle toho, co byla pro konkrétní zvíře silnější motivace. Testy kontrolovaly kupříkladu dovednost číst lidská gesta, samostatnost psů (cestu pro lidskou pomoc, když zvíře nemohlo otevřít nádobu s jídlem) a další hlavolamy.

Dalším typem úkolu byla tzv. V-objížďka. Jednalo se o dráhu ve tvaru písmene V, kterou musel pes celou obejít, aby dostal odměnu. V této soustavě zkoušek smartDOG se do čela jasně dostal belgický ovčák malinois. Konkrétně se ziskem 35 bodů z 39 možných. Druhé místo obsadila border kolie s 26 body a bronz získal hovawart s 25 body. Je však třeba podotknout, že se nejedná o výzkum reprezentativní pro celou psí populaci.

Výchozí bod s vlastním omezením

Experimenty tohoto typu lze však s čistým svědomím vzít jako výchozí bod pro tvorbu kognitivních profilů. Ty se dají specifikovat pro každé plemeno a využít pro prakticky jakékoli další analýzy. V mnoha minulých srovnáních se například na prvních místech velmi často umisťovala zmíněná border kolie. Ta se obecně řadí mezi nejinteligentnější psy, současně jde o psa učenlivého a pracovitého s téměř nevyčerpatelnou energií.

Je velmi aktivní, potřebuje dostatek pohybu a také prostoru. Je možné ji celoročně chovat venku v kotci. Také velmi snadno vychází s dalšími zvířaty, je ovšem třeba ji k tomu vést už od štěněte. Nesnáší hrubost, psychický nátlak, fyzické a psychické tresty nebo zklamání. Jde o prakticky neagresivní plemeno. S dostatečně jemným vedením a citlivostí dovede povely předvídat. Správnou socializací a zaměstnáním získáte nenahraditelného společníka.

Článek Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tak jednoduché to ovšem není

S přibývajícím věkem často přicházíme na to, že tak jednoduchý tento vztah rozhodně není. Často se pak setkáváme s náhledy na chudé, kteří myslí jen na to, jak dostat co nejvíc. Lidé ze středních a vyšších tříd jsou naopak zase ti dobří, jež berou ohled i na své okolí. Tato zjištění mohou inspirovat lidi s vysokým socioekonomickým postavením, aby o tomto vztahu více přemýšleli i mimo rámec přátel či rodiny. A také podle toho jednali.

Výzkumy prováděné v této oblasti se v mnoha ohledech liší. Některá bádání mezi morálkou a majetkem ukazují velmi pozitivní vztahy, jiné zase přichází s negativními zkušenostmi. Potvrzuje to i profesor Tobias Otterbring z univerzity v Adgeru. Spolu se třemi kolegy analyzoval údaje více než 46 000 účastníků napříč 67 různými státy. Status souvisel s morálkou, postojem a chováním jak na úrovni individuální, tak i národní.

Otázka morální identity

Onen socioekonomický status je název používaný při analýzách sociální a ekonomické nerovnosti. Podobným termínem je společenská třída, tento však má nižší politickou konotaci. Výzkum ukázal, že jednotlivci z chudých podmínek měli ve srovnání s ostatními silnější socioekonomickou identitu. Své peníze častěji věnovali na dobročinné účely, kromě toho kladli i větší důraz na vzájemnou spolupráci.

Dále také vyšlo najevo, že lidé v zemích s vysokou mírou sociální nerovnosti mají silnější morální identitu než tam, kde jsou rozdíly mírnější. Měření této identity probíhalo zjištěním míry souhlasu lidí s výroky typu: „Bylo by dobré být člověkem s těmito vlastnostmi.“ Na škále od jedné do deseti pak hodnotili vlastnosti jako pracovitost, přátelskost, spravedlivost, velkorysost, starostlivost, čest nebo laskavost.

Závislost chudoby na druhých lidech

Ti, kteří žijí či vyrůstají v chudobě, jsou v mnoha ohledech pravděpodobně závislejší na dalších lidech. Následkem toho jsou pak možná celkově citlivější ke svému sociálnímu prostředí. Pokud chudý člověk udělá něco pro druhého, příjemce je více nakloněn tuto iniciativu později oplatit. Na druhé straně lépe situovaní jedinci mohou častěji docházet k závěru, že si poradí sami a druhé tím pádem tolik nepotřebují.

Ačkoli korelace ve vztazích a situace jednotlivců existují, nejsou nijak zvlášť silné. Je zde také možnost, že výzkum je zkreslen pandemií, ve které jsou některé vazby silně posíleny. Stejně jako u dalších studií tohoto typu, mohou jejich účastníci vypovídat tak, aby se ukázali v lepším světle, než jak by se chovali v reálné situaci. Bádání by tak potřebovalo více srovnání za dalších a normálnějších podmínek.

Cítíte se závislí na druhých nebo si vystačíte bezpečně sami?

Zdroj: Forskning

Článek Chudí jsou laskavější než bohatí. Mezi penězi a morálkou existuje úzké spojení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stejné systémy, jiný rozměr

Když astrofyzik Franco Vazza a neurovědec Alberto Feletti podrobně prošli čísla a matematicky srovnali obě struktury, jejich podobnosti byly ohromující ještě víc. I vědce to pak přivedlo k závěru, že můžeme nakonec přece jen žít v jedné obrovské simulaci. Lidský mozek sestává z komplexní sítě zahrnující téměř 100 miliard neuronů. Ty dohromady vytvářejí více jako 100 trilionů nervových spojení. Trilion je jednička a 18 nul.

Neurony se shlukují do hierarchických struktur s uzly, silnými vlákny a propojenými shluky. Tyto tvary obsahují komplexní pocity, emoce a zkušenosti. Jenže i všechny tyto sítě tvoří jen méně jak 25 % mozkové hmoty, všechno, co zbývá, je voda. Pozorovatelný vesmír také obsahuje asi 100 miliard galaxií, gravitace v něm vytváří kosmickou strunovitých vláken. Ta jsou složena z normální i tolikrát skloňované temné hmoty.

Stejné podíly i způsoby propojení

Hvězdokupy galaxií se formují na spojení vláken a nechávají mezi sebou opuštěné mezery volného prostoru. Výsledný obraz tak až nápadně připomíná sítě neuronů. A stejně jako u mozku je podle badatelů viditelných pouze 25 % vesmíru, zbývajících 75 % je temná hmota. Ačkoli fyzikální procesy, ke kterým v obou případech dochází, jsou naprosto odlišné, pozorováním pomocí mikroskopu a teleskopu získáváme velmi podobnou morfologii.

A to až do té míry, že mnoho vědců podotklo, že kosmická a neurální síť vypadají téměř totožně. Navzdory zřetelným podobnostem se chtěli oba vědci na systémy mnohem podrobněji. Použili tedy metodu spektrální analýzy, která je v astronomii často užívána ke studiu vysoce rozptýlených galaxií. Měřili pak frekvenci a hutnost hmoty v prostoru jak v hvězdných simulacích, tak v částech mozečku a mozkové kůry.

I procesy na stejných poměrech

Jejich rozbor ukázal, že i tohoto rozdělení a uvnitř neuronových sítí na úrovni od 1 mikrometru do 0,1 milimetru sleduje stejný trend jako rozložení kosmické hmoty. Tam samozřejmě v mnohem větší míře, tedy od 5 do 500 milionů světelných let. Pokud bychom tedy vnitřek naší hlavy dostatečně zvětšili, při zachování jeho funkčnosti dostaneme prakticky totožný obraz, jaký nám ukazují teleskopy, a to včetně hustoty.

Oba badatelé srovnali ještě několik dalších systémů jako větve stromů, mraky nebo vodní víry. Jenže žádný z nich se nepřiblížil takovému stupni vzájemné podobnosti jako vesmír a lidský mozek. Nicméně tato analýza nijak nepřibližuje komplexnost systému. K určení této stránky věci bylo potřeba sledování obou sítí a srovnání průměrného počtu spojení u každého uzlu. Plus taky brát ohled na to, jak jsou tyto uzly navzájem propojeny.

V míře komunikace prakticky totéž

I v tomto ohledu ukázaly galaxie i mozek velmi podobnou míru komunikace jednotlivých částí. Propojenost obou sítí nejspíš následuje velmi podobné fyzikální principy a to navzdory jejich obrovským odlišnostem. Je skutečně ohromující, že galaktická síť dosud viditelného vesmíru toho má více společného s obsahem hlavy každého člověka než kolik toho spojuje jednotlivé galaxie. A části mozku jsou podobnější galaxiím než jednotlivým buňkám.

Tyto podobnosti ovšem vystoupí na povrch jen tehdy, pokud jsou pečlivě a po více stránkách srovnány oba systém v globálním měřítku. To je velmi důležité, zvlášť při srovnání něčeho nekonečného, jako je vesmír, s jasně ohraničeným mozkem člověka. Pokud ovšem vezmeme v úvahu, že cokoli uvnitř vesmíru funguje na naprosto totožných fyzikálních zákonech, není tak překvapující, že podrobný rozbor ukáže podobnosti i jinde.

Napadlo vás tohle někdy při pohledu hvězdnou oblohu?

Zdroj: PopularMechanics

Článek Lidský mozek vypadá a funguje jako vesmír. Historický objev nedá badatelům spát. Jak je to vůbec možné a co to pro lidstvo znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Definujte „na planetě“

Aby bylo jasno, není nejmenších pochyb o tom, že gepard je opravdu rychlé zvíře. A je to nejrychlejší zvíře na zemi – tedy na pevném povrchu naší planety. Se záznamem 103 kilometrů v hodině naprosto suverénně překoná kohokoli dalšího. Dokonce se objevily případy, kdy jeho rychlost dosáhla 114 km/h. kombinace délky nohou, svaloviny a dlouhého kroku geparda dokonale vybavila právě pro pohyb na suché zemi.

Problém je, že gepard je rychlý pouze na pevné zemi a na krátkou vzdálenost. Je to vlastně nejlepší sprinte. A jakmile přidáme vodní a vzdušné tvory, je rychlost o něčem zcela jiném. Například sokol stěhovaný se potápí rychlostí až 322 kilometrů v hodině, podle odhadů může dosáhnout až 563 km/h, i když nejsou oficiální záznamy. A sokol rozhodně není jediným ptákem, který vytáhne více rychlosti než běžící kočka.

Rychlost v oceánech

I světová vodstva mají dostatečnou rychlostní reprezentaci. Takový černý marlin byl zachycen v rychlosti 129 km/h a mečouni dosahují rychlostí přes 100 km/h. Z toho je vidět, že ačkoli si gepard právem vysloužil své suchozemské prvenství, v trvalé záři reflektorů je docela nezaslouženě. Roli hraje také to, že rychlosti mnoha dalších zvířat nebyly dosud plně prostudovány. U těch suchozemských byla rychlost pohybu měřena přesně a opakovaně.

U vzdušných i mořských druhů jsou dosahovaná maxima spíše odhady. Případně udávané limity pocházejí z krátkých pozorování nebo srovnání s jinými druhy. Pokud bychom tedy chtěli získat skutečně přesný rychlostní žebříček, potřebujeme mnohem víc údajů z delšího pozorování. Ostatně heslo National Geographic Society zní „nikdy nepřestávat objevovat“, takže zjištění skutečného stavu je další badatelská výzva.

Zdroj: LiveScience

Článek Jaké je nejrychlejší zvíře planety? Pozor, gepard to není, budete překvapení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzorky rostoucích hybridních minimozků

Ačkoli jsme za dobu existence archeologie nalezli mnoho fosilií Neandrtálců, našich bratranců vyhynulých před asi 37 000 lety, museli vědci ještě najít zachovalý mozek pro srovnání vývoje. K přemostění této mezery ve zdrojích nechali badatelé v Petriho miskách vyrůst malinké bezvědomé „minimozky“. Některé z nich vyrostly z genů dnešních lidí, jiné byly pozměněny a dostaly genovou výbavu právě z pozůstatků Neandrtálců.

Nejde rozhodně o první případ takového laboratorního pěstování mozkové tkáně, ale jde o první případ hybridu, tedy kultivace kombinace genů současných a minulých. Konkrétně byly některé kmenové buňky nahrazeny materiálem z kosti dávno mrtvých Neandrtálců, o kterém vědci ví, že hrál roli právě v rozvoji mozkové tkáně. Rozdíly mezi čistě současným a kombinovaným mozkem byly patrné téměř okamžitě.

Hladké části versus nepravidelnosti

Lidské mozky měly tendenci tvořit hladké části připomínající kuličky, zatímco mozek Neandrtálce byl menší a více nepravidelný, navíc jeho vývoj trval delší dobu. Kdokoli, i naprostý laik, který by se podíval na oba dva vzorky v miskách, by okamžitě poznal ten rozdíl, podotkli badatelé. Podrobnější rozbor odhalil, že minimozky Neandrtálců byly chaotičtější, pokud jde o neurální aktivitu a produkovaly také odlišné sady proteinů než ty současného člověka.

Experiment se sekvencí NOVA1 získanou z kostí byl zvolen proto, že tento typ buněk hraje roli při vytváření spojení mezi neurony a jejich poškození může vést k neurologickým poruchám. Což z nich v rámci zkoumání vývoje mozku dělá zcela klíčovou složku. Podle zprávy mozky našich předků dospěly rychleji než naše dnešní, takže byly plně výkonné už v – pro nás – mladém věku. Jenže tento rychlý vývoj je okradl o pozdější rozvoj, který se projevuje komplexním myšlením a sociální interakci.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci nechali v Petriho misce vyrůst pravěké minimozky. Výsledky mnohé překvapily se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.