Nečekaný vesmírný závodník

Při zahájení výzkumu tohoto nečekaného jevu srovnali vědci rychlosti 10ti supermasivních černých děr s galaxiemi, v jejichž centrech vznikly. Soustředili se přitom na ty, které mají uvnitř rostoucího disku vodu – tedy spirální sbírku kosmického materiálu, která obíhá kolem středu. Voda totiž při obíhání kolem černé díry koliduje s materiálem a zvyšuje jeho energii díly elektronům kyslíku a vodíku.

Když se tyto elektrony vrací do základního stavu, vydávají mikrodávky radiace zvané masery. Z těchto procesů byli astronomové schopni odvodit rychlost pohybujících se černých děr. Z deseti zkoumaných černých děr bylo devět v klidu, jen jedna v pohybu. Ačkoli je 177 000 kilometrů v hodině rychlé, není to nejrychlejší pohyb černé díry.  Vyskytla se už i jedna s rychlostí 7,2 milionů kilometrů v hodině, takže tato se ještě docela loudá.

Dvě možnosti důvodů pohybu

Jednou z možností je, že pozorujeme dohru po spojení dvou masivních černých děr. Takto může vzniknout zcela nová černá díra, která získá zpětný ráz, a my jen pozorujeme tento pohyb, jak se vrací do původní lokality. Druhá možnost je mnohem vzácnější a novátorská – černá díra je přitahována druhou, která je zatím neviditelná pro detekci astronomů.  Ačkoli byla očekávaná hojnost takového jevu, vědci zatím nenašli jasný příklad černých děr existujících v párech.

Ovšem tento rychlý posun by takovou párovou černou díru mohl naznačovat, protože ta druhá nevysílá radiační masery. Pokud tuto černou díru tahá kolem jedna ještě větší, mohlo by to vysvětlovat tu vzácnou rychlost pohybu, ovšem na proniknutí do této záhady bude potřeba ještě mnohem více pozorování a dost možná nové technologie na měření. Ty by mohly odhalit právě druhou „polovičku“.

Zdroj: Livescience

Článek Supermasivní černá díra letí vesmírem a vědci neví proč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kořeny připomínají lidské neurony

Podle studie vydané v Royal Society Open Science odhalili vědci skutečnost, že tyto organismy jsou největší přírodní žvanilové. V čele s Adrewem Adamatzkym – profesorem Unconventional Computing Laboratory na University of West of England – se tým zaměřil na 4 konkrétní typy hub. Adamatzky poznamenal, že v některých situacích signály produkované houbami nepopiratelně narůstají. Za jakých okolností tedy houby „promluví?“

V typickém nastavení vyrůstá více druhů z jednoho podhoubí (mycelia). Jde o kořenům podobnou strukturu, něco jako neurony v lidském těle. Elektrické impulsy vydané jednou houbou putují touto sítí k ostatním, které vyrůstají ze stejného základu. Ačkoli je signální komunikace lesa ohromující sama o sobě, Adamatzky teď poprvé kvantifikoval právě signály strukturu hub. A výsledky ho ohromily ještě mnohem víc.

Ověření síly signálu přímo v podhoubí

„Za předpokladu, že špička této elektrické aktivity je houbami užívána jako komunikace, pak se ukazuje, že její distribuce a délka je srovnatelná s lidským jazykem,“ uvádí. „Zjistili jsme, že velikost houbového slovníku je až 50 možných zpráv. Nicméně základový slovník pro vzkazy nepřekračuje 15 – 20 slov.“ Aby svou hypotézu řádně otestoval, soustředil se Adamatzky na čtyři konkrétní druhy hub, do jejich substrátu ponořil elektrody.

Konkrétně se jednalo o penízovku sametonohou, klanolístku obecnou, omphalotus nidiformis a housenici čínskou. Cílem bylo měřit elektrickou aktivitu povrchu, ze kterého každá konkrétní houba vyrůstala. Podle The Guardian byla nejaktivnějším druhem klanolístka obecná. Přežívá trávením dřeva a Adamatzkyho překvapily ostré vrcholy jejích elektrických signálů. Hlavně v momentě, kdy se podhoubí dostalo do kontaktu se dřevem.

Houby si posílají echo o potravě, jsou podobné vlkům

To naznačuje, že jedna houba pomocí signálů upozorňuje ostatní na přítomnost potravy. „Nevíme, jestli je tu přímý vztah mezi výkyvy signálů u hub a lidskou řečí,“ podotýká Adamatzky. „Nejspíš nikoli. Na druhé straně se však objevuje mnoho podobností. Týkají se hlavně zpracování informací živým substrátem u různých tříd, rodin a druhů. V první řadě jsem tedy byl zvědavý na srovnání těchto úrovní a vzorců.“

Adamatzky předpokládá, že se tyto signály nijak neliší například od vytí vlků. Podle National Geographic uvádí vlci pravidelně svou polohu a to z více důvodů. Především tak oznamují smečce pozici kořisti, nebo varují před predátory. Když si Adamatzky uvědomil specifické objemy signálů, začal je matematicky odlišovat. Nejen, že našel „slovníček“ 50 slov. Ale taky to, že délka slov hub byly velmi podobná těm, která obsahuje angličtina.

Článek Vědci zjistili, že spolu houby komunikují za pomoci slovníku 50 slov. Jejich konverzace až děsivě připomíná lidskou řeč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ten měl to a ten zase tohle

Intel měl Biz-RF program, Ericsson měl MC-Link, zatímco Nokia vlastnila Low Power RF. Kardach, Mattisson a ostatní tak prezentovali svoje návrhy a myšlenky koncem roku 1997 na semináři v Torontu. „Oba jsme prohlásili, že lidi naše prezentace neměli rádi,“ vzpomíná na události Sven, kterému je dnes 65, a shrnuje svou kariéru v Ericssonu. Inženýr, jenž letěl ze Švédska do Kanady na jednu hodinu přednášky, se pak večer sešel s Kardachem.

„Naše návrhy byly přijaty dost vlažně. Tehdy jsme si uvědomili, že potřebujeme pro projekt jméno, které by mohl použít každý,“ vysvětluje Kardach. Aby zapili žal, vydali se oba do nedalekého baru a skončili rozebíráním Kardachových vášní. „Měli jsme pár piv a Jima zajímala historie, takže se mě zeptal na Vikingy. Povídali jsme si o tom docela dlouho,“ říká Sven a přiznává, že jeho vzpomínky na historickou noc jsou trochu zastřené.

Šovinistický příběh a dánský král

Kardach prohlásil, že všechno, co ví o Vikinzích, je, že „pobíhali kolem v rohatých přilbách, plenili místa a měli šílené náčelníky.“ Mattisson mu doporučil, aby si přečetl velmi známý historický román Zrzavý Orm. Odehrává se v 10. století a je to šovinistický příběh o chlapci, kterého si Vikingové vezmou jako rukojmí. Jedno jméno ale Kardacha zaujalo – dánský král se totiž jmenoval Harald „Modrý zub“ (tedy Bluetooth) Gormsson.

Přezdívka významné postavy Skandinávie 10. století odkazovala k mrtvému zubu, případně jeho oblibě borůvek. Stejně tak ale mohlo jít jen o chybný překlad. Během své vlády nad Dánskem se postupně odvrátil od pohanské víry a norských bohů, až nakonec konvertoval ke křesťanství. Známý je však především pro sjednocení Norska a Dánska v alianci, která historicky trvala až do roku 1814, což je rozhodně významný počin.

Paralela pro technologii

Král, který sjednotil skandinávské rivaly. Paralela, která se přímo nabízela pro sjednocení osobních počítačů a mobilního průmyslu pomocí krátkého bezdrátového spojení. Odkaz na krále šel dokonce až za jméno. Logo technologie totiž na první pohled připomíná geometrickou klikatici. Ve skutečnosti jde ale o překrytí run pro písmena „H“ a „B“, tedy iniciály samotného krále Vikingů. V jednom muži se tak skrývalo všechno potřebné.

Nízký na náklady a s malou spotřebou byl Bluetooth roku 1998 konečně spuštěn. Technologie dovolovala počítačovým systémům komunikovat mezi sebou na krátkou vzdálenost, a to bezdrátově. První aparát vybavený tímto vstupem se na trhu objevil v roce 1999. Jméno bylo původně plánováno jak provizorium, dokud se nenajde něco lepšího. Jak se ukázalo, vydržel to král „Modrý zub“ až dodnes.

Jaká další zajímavá příhoda spojená se vznikem techniky vás napadá?

Zdroj: TheLocal

Článek Jak král Vikingů inspiroval jednu z nejpopulárnějších moderních technologií devadesátek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácná událost v Severním Pacifiku

Jedním z prvních případů bylo spojení tajfunů Ruth a Susan během druhé světové války, což zdrželo plány generála McArthura. Dnes je Fujiwharův efekt vzácností a dochází k němu jen asi jednou nebo dvakrát do roka ve vodách Severního Pacifiku. Ještě vzácněji – asi jednou za tři roky – se objevuje ve vodách Severního Atlantiku. Jeden z nedávných případů byl pozorován v dubnu 2021, když cyklóna Seroja plně pohltila Odettu.

Ke spojení větrů došlo kousek od pobřeží Západní Austrálie a dochází k němu při výskytu velmi náhodných okolností. Když je voda obzvláště aktivní, mohou cyklóny obsadit konkrétní region oceánu. Hřebeny a koryta v horní atmosféře, které fungují jako bariéry trasy hurikánu, mohou do jeho cesty přihrát další bouře, což zvyšuje šanci na srážku. Stejným faktorem je pak rychlost pohybu jednotlivých bouří.

Hurikán v čele dřívějších bouří

Tropické cyklóny se většinou pohybují velmi rychle a mohou tak za sebou „táhnout“ bouřky, které se v oblasti zformovaly dříve. Všechny tyto okolnosti nahrávají společné cestě hurikánů, jenže o samotném spojení rozhoduje jen jejich fyzická vzdálenost. Aby k Fujiwharově efektu došlo, musí od sebe obě bouře být nejvýše 1 450 kilometrů. Pro představu jde o celou délku státu Kalifornie. Jakmile jsou blízko, může nastat jedna z následujících situací.

Dojde-li ke střetu dvou stejně velkých bouří, pravděpodobně budou rotovat kolem určité části oceánu. Nakonec se buď rozpojí a každá bude pokračovat svou cestou, nebo se spojí do jednoho hurikánu. Pokud se setká bouře slabší a silnější, dojde také k určitému tanci, ovšem slabší bude pravděpodobně rotovat kolem silnější. Větší utrhne část svého slabšího souseda a oslabí ho ještě více – k tomu došlo v roce 2010 při kontaktu Julie a Igora.

Možné dopady spojování bouří

Ačkoli dvojitá tropická cyklóna zní nadmíru znepokojivě, podle meteorologů není důvod očekávat scénář megabouře. Alespoň tedy ne megabouře z filmů „Geostorm“ nebo „Den poté“ a podobných. Velmi malá část interakcí hurikánů vede ke spojení dvou těchto jevů. A i když k němu dojde, výsledkem je málokdy nabrání další síly. Hurikány kategorie 2 a 3 se tedy nezkombinují do kategorie 5.

V případě obyvatel pobřežních států ale hrozí jiné nebezpečí. Konkrétně možnost, že Fujiwharův efekt může pomocí bouří na poslední chvíli vychýlit některý hurikán z jeho původní cesty. Každé setkání bouří totiž ovlivňuje jejich trasu. A tohle by znamenalo prakticky nulovou možnost se na takovou změnu počasí připravit. Cyklóna by se tak dostala na pevninu v místě, kde ji opravdu, ale opravdu nikdo nebude čekat.

Kdy jste se naposled dostali do pořádné bouře a jaké napáchala škody?

Zdroj: TreeHugger

Článek Megabouře aneb Kolize 2 hurikánů: Z vesmíru krásná podívaná, na Zemi apokalypsa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přes hory a pod mořem

Plánovaná linka má vést z pevninské Číny nahoru přes Sibiř na východě Ruska, pod vodou skrze Beringův průliv na Aljašku. Dále skrze kanadský hřeben Yukon a Britskou kolumbii až do USA. Jakmile by toto spojení bylo vytvořeno, může se samotná čínská železniční síť rozšířit na celé území Spojených států, tedy doslova do každého koutu Ameriky. Jaká je odhadovaná cena takového projektu? Velmi působivých 4,3 bilionů korun.

Cenovka projektu je tím pádem tak vysoko, že by na ni nedosáhly nejspíš ani osoby typu Jeffa Bezose. První úvahy o projektu se vynořily roku 2014. Tehdy se objevilo několik zpráv o plánech Číny na stavbu unikátního rychlovlaku, který má spojit čtyři národy – Čínu, Rusko, Kanadu, Ameriku. Spojení bylo v zájmu turismu, obchodu a ekonomické spolupráce. Natažení skrze Beringův průliv by však vyžadovalo konstrukci pod vodou.

Plán s pochybným užitkem

Jenže přesto, jak megalomansky takový projekt zní, je současně perfektně proveditelný. Čína povolila první podmořský rychlovlak roku 2018. Ten měl vést od Ningba u Šanghaje k Zhoushanu, výběžku ostrovů na východě. Pokrýval by tak 77 kilometrů a trasa by zahrnovala podvodní část v délce 16,2 kilometrů. Jednalo by se o Maglev, vlak levitující na magnetickém polštáři, což umožňuje dosažení požadované rychlosti.

Pokud jde o USA, ty by mohly být trochu pozadu. Roku 2020 povolila vláda obrovskou trať o délce 2 570 kilometrů spojující USA a Kanadu od Aljašky po Albertu. S cenou 22 miliard se pro americkou železnici jedná o obrovský skok. Ať zní čínský plán jakkoli působivě, setkává se také s kritickými rozbory ohledně výnosnosti. Skutečností je, že veškeré dosavadní trasy pro obchodní spolupráci jsou zkrátka jednodušší a levnější něž stavba něčeho takto komplexního.

Zdroj: IFL Science

Článek Čína chce postavit podmořskou vysokorychlostní železniční trať do USA se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.