Trochu jiný příklad odlivu mozků

Smrt nečeká na nikoho, a rozhodně ne na to, až se někdo před tělesným rozkladem obleče. První orgán, který postihne zkáza, je váš mozek. I když se vás celý život snažil udržet naživu, ve smrti se bude chovat mnohem dramatičtějším způsobem. Už po 4 minutách nedostatku kyslíku se mozkové buňky začnou rozpadat v procesu zvaném „autolýza“. Je to důsledek klíčového procesu, který drží člověka na živu, tedy dýchání.

Vzniká při něm oxid uhličitý, a pokud není odváděn krví pryč, zvýší se v buňkách pH a spustí se rozkladné procesy. Z buněk se uvolní živiny, na které se mohou vrhnout ostatní buňky. Přesné načasování záleží také na teplotě, chlad začátek autolýzy oddálí. Proto mohou být lidé, kteří se topí v ledové vodě, někdy zachráněni ještě po hodině. Mozek se místo smrti dostane do určité hibernace. V rakvi se pak věci přiblíží stavu tekutému, protože mozek (ze 70 % voda) prostě z těla vyteče.

Hodovní tabule pro bakterie

Jakmile k tomu dojde, začnou se na vás živit bakterie, které normálně žijí na povrchu i uvnitř vašeho těla. Během pár hodin spořádají žlučník a vypustí na svět žlutozelenou tekutinu. Hodiny přejdou v dny a vaše tělo se začne plnit posmrtnými plyny a dalšími nevábně zapáchajícími tekutinami. Tkáně a orgány vypustí až zarážející spektrum více jak 400 chemikálií a plynů. Krom jiných také tetrachlormethan, extrémně toxickou látku používanou dříve v hasicích přístrojích.

Po 3–4 měsících pobytu pod zemí začnou červené krvinky uvolňovat železo a tělo se zahalí do hnědočerné barvy. Brzy nato ztratí buňky svou strukturu, takže se veškeré tkáně změní na vodnatou kaši. Když uplyne něco přes rok, rozpustí a rozloží se i vaše oblečení, protože bude vystaveno všem chemikáliím, které produkuje vaše tělo. A přesně takhle se změníte ze spící krásky ve zcela nahou kaši. Jediné, co pak zůstane, jsou kosti a zuby.

Mrtvý se může rozloučit i slušnou ránou

Bez ohledu na to, jak klidná byla vaše smrt, nebudete nikdy odpočívat v pokoji, a to právě kvůli magii rozkladu. V určitých podmínkách – například při vystavení rakve v mauzoleu – mohou být zmíněné tekutiny úplně všude. Rakev totiž nakonec vybuchne nikoli v záblesku slávy, ale krve. Stane se doslova tlakovým hrncem, což redukuje celé tělo na nevábnou hnědou kaši plnou nejrůznějších kousků.

Když pak tlak uvnitř překoná soudržnost rakve, bude tento materiál všude kolem. Někdy je tento výbuch dokonce tak silný, že se něco dostane i před samotnou hrobku. Je to úplně stejný princip, jako když necháte v lednici příliš dlouho nějaké jídlo v plastovém boxu s víkem. A protože mrtvé tělo vylučuje stejné látky jako chlazení lednice, jde o paralelu mnohem přesnější, než by se mohlo zdát. Jste tak vlastně jen myslící maso, které čeká, až ho sní bakterie.

Chtěli byste klasický pohřeb, nebo nějakou současnou alternativu?

Zdroj: Grunge

Článek Jak vypadá lidská mrtvola po 12 měsících? Rozklad je rozdělený do několika etap –⁠ od tekutého mozku až po tlakový výbuch se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Během prvních 40 hodin po smrti

Jak vysvětluje Dr. Stephanie R. Dillon v knize Death and Kinetics, tělo už nadále nepumpuje krev a ta se ukládá, kdekoli zrovna velí gravitace. Každou hodinu tělo vychladne asi o 1 stupeň Celsia. Jakmile naše tělo opustí život, začnou se veškeré buňky rozkládat a do těla unikají volné enzymy. Mezi první takto zasažené tkáně patří zpravidla mozek a játra. Během přibližně 36 hodin po smrti tělo ztuhne a ve všech svalech se nahromadí kyselina.

Odlišná teplota ale tempo těchto procesů mění. Balzamování se snaží uchovat tento prvotní stav minimálně do doby, než bude tělo v zemi a každému to už bude jedno. Jak uvádí After we Die, první pokus uložit tělo do schránky nebo rakve byl pokusem o určitou formu „živosti“ nebožtíka. Balzamování většinou nahradí krev roztokem mnoha chemikálií a kůže má získat teplejší odstín. Stejně tak se používají plastiky a další kosmetické zásahy.

V rámci týdnů až měsíců

Je obtížné přesně posoudit, jak rychle tělo projde konkrétními stádii rozkladu. Některá těla se rozloží rychleji v důsledku předchozího stavu, takže za stejný čas mohou být v jiných fázích. Po 4 dnech se z původní tuhosti dostane do „nafouknutí“. Svazek Evalutaion of Postmortem Changes uvádí, že před čímkoli dalším získá kůže zelený nádech. Části těla pak začnou otékat a celé velice silně zapáchá. Budou z něj také vytékat tekutiny.

Po několika měsících od smrti je více způsobů, jak se tělo může rozložit. Jedním z nejzajímavějších je „mrtvolný vosk“. Za správných podmínek se po 3 měsících začne tvořit podivná hmota, hlavně v teplém a vlhkém prostředí. Tuková tkáň, hlavně ve tvářích a na břiše, se změní ve žlutou voskovitou hmotu. Ta po čase ztuhne a zvláštní je, že jde o určitou míru mumifikace. Ačkoli to zní bizarně, není to u pohřbených těl nic zvláštního.

Jeden rok a ještě déle

Každé mrtvé tělo se rozloží, ale žádná dvě to neudělají úplně stejně. Jak přesně bude tedy mrtvola vypadat rok po smrti, se velice liší. Z nebalzamovaného těla pohřbeného v borové rakvi za 5–12 let nejspíš nezůstane nic než kostra. Všechny tekutiny se vsáknou do půdy a maso prakticky kompletně shnije. Chemicky ošetřené tělo v kovové schráně se do podobného stavu může dostat klidně za 40 let i více. Zprávy pak uvádí kostry s černou plísní.

Po 365 dnech v rakvi je tedy rozklad těl naprosto různý. V ocelové rakvi a suchém, studeném klimatu může být teprve v prvních fázích rozkladu. Na druhé straně dřevěná rakev v horkém prostředí už se bude ubírat směrem k pouhé kostře. A jinde může být celý hřbitov často zaplaven a dojde ke vzniku onoho žlutého vosku. Nakonec je ale jedno, jak dlouho to kterému tělu bude trvat, protože jednotlivými fázemi rozkladu projdou nakonec opravdu všechna.

Článek Lidská mrtvola „žije“ i po 12 měsících v rakvi. Rozklad má několik fází, nakonec vybouchne jako zkvašený džus se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vývoj a výzkum léku na plast

Mezinárodní tým badatelů studoval klíčový enzym zapojený v celém procesu a během testování dosáhl ještě větší efektivity. Hlavně co se týče PET plastu, ze kterého se vyrábí měkké lahve na nápoje. Ty jsou totiž největší složkou plastového nánosu. „Vlastně jsme původní enzym ještě vylepšili, což nás docela zaskočilo“, uvádí profesor John McGeehan z univerzity v Morthmouthu v Británii. „Jedná se o skutečný, velký a opravdu použitelný objev“, konstatuje s týmem.

Zmutovanému enzymu trvá rozklad plastu několik dní, ovšem vědci jsou si celkem jistí, že postup bude možné ještě zrychlit. Tím by se mohl stát použitelným v opravdu masovém měřítku, nejen v laboratorních podmínkách, jak tomu bylo dosud. Tým doufá v možnost změnit plast opět na původní složky, aby ho bylo možné skutečně recyklovat. To by totiž znamenalo absenci nutnosti těžby nové ropy, v oběhu by zůstávalo jen dosavadní množství.

Objem plastu ve světovém měřítku

Každou minutu se na celém světě prodá asi jeden milion plastových lahví a z toho je recyklováno jen 14 %. Mnoho z nich rovnou skončí v oceánech, přičemž znečistí i ty nejodlehlejší a nejizolovanější oblasti. Výsledkem jsou umírající živočichové i otravy lidí, protože mořské ryby stále konzumujeme. Plasty jsou ovšem velice odolné vůči přirozenému rozkladu. Jde v mnoha ohledech o zázračný materiál, který se ale lidem povedlo vyrobit až příliš dobře.

Momentálně je možné tyto lahve změnit jen na vlákna pro výrobu oblečení nebo koberců. Nový enzym slibuje možnost opakované produkce lahví ze stejné dávky surovin. Překážkou je stále skutečnost, že ropa je levná, takže nové PET lahve jsou taky levné. Pro výrobce je proto výhodnější generovat stále nové obaly. McGeehan ovšem věří v postupující změnu náhledu veřejnosti, která se k recyklaci stáčí stále více. I když to obvykle trvá déle.

Enzymy nejsou novinka

Průmyslové použití enzymů není nic nového. Jsou používány například v pracích prášcích nebo výrobě biopaliv. Jedním z možných zlepšení tohoto konkrétního proteinu je vložení do bakterie, která vydrží extrémní teploty. Při nich se totiž mění struktura PET plastů a mohly by tak být rozloženy asi 10–100krát rychleji. Dřívější výzkumy odhalily schopnost rozkladu také u některých hub. Bakterie je ovšem mnohem snadnější použít v průmyslu.

Enzymy jsou obecně naprosto netoxické, rozkládají se samy a dají se pomocí mikroorganismů vyrobit ve velkém množství. Badatelé i výrobci před sebou mají ještě dlouhou cestu, než bude reálné masové použití v oblasti plastového odpadu. Jde však o správný směr a budoucnost by mohla přinést i přípravek ve spreji, který se bude zkrátka rozprašovat nad pytli v oceánu. Je ale třeba dát pozor, aby vyřešení jednoho problém s odpadem jen nepřineslo další.

Je podle vás tato cesta reálná, nebo přinese jen další problémy?

Zdroj: TheGuardian

Článek Historický průlom: Vědci vytvořili enzym rozkládající plasty. Řešení největšího problému planety je na cestě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Člověk na poslední cestě

Její práce zahrnuje ohledání nedávno zemřelých z oblasti Dallasu a jejich přípravu na pohřeb. Většinu přitom tvoří lidé z pečovatelských domovů, někdy jsou to ovšem také oběti vraždy nebo autohavárie. Dostanou se sem i těla lidí, kteří zemřeli o samotě a nikdo o nich nevěděl celé dny nebo týdny. V takovém případě už dochází k rozkladu, což celou práci znatelně komplikuje. Rozklad totiž začíná už několik minut po samotné smrti.

Prvním procesem je autolýza neboli strávení sebe sama. Krátce poté, co srdce přestane bít, buňky ztratí všechen kyslík a jejich kyselost stoupne, jak se v nich začnou hromadit toxické chemikálie. Enzymy začnou trávit buněčné membrány a pak se vylijí ven. Tohle obvykle začne v játrech, která jsou na enzymy velmi bohatá, a v mozku, kde je hodně vody. Nakonec se stejným způsobem začnou rozkládat všechny další tkáně a orgány.

Postupný rozpad celého těla

Poškozené krevní buňky začnou skrze narušené cévy proudit do celého těla, v čemž jim pomáhá gravitace. To způsobuje zblednutí pokožky. Klesá i teplota těla, dokud se nepřiblíží okolí. Pak nastane rigor mortis, tedy posmrtná ztuhlost. Začne u očních víček, čelistí a krku, než si najde cestu k trupu a dalším končetinám. Během života se svaly zatínají a uvolňují díky aktivitě dvou proteinů. Po smrti se tento mechanismus zastaví na místě jako hodinky a svaly ztuhnou.

Další, co vypoví službu, je imunitní systém, který dovolí všem bakteriím a virům volný pohyb po těle. Začíná to ve střevě, které začnou trávit původně přátelské bakterie, poté pokračují i dalšími tkáněmi. Pomáhá jim v tom chemický koktejl pocházející z mrtvých buněk, kterým se živí. Pak se dostanou do jater, slinivky, následně do srdce a mozku. V zásadě všechno, co bylo v těle drženo v rovnováze, se vydá vlastní cestou a začne požírat svoje okolí.

Zdroj: BBC

Článek Co všechno a jak rychle se s námi stane po smrti? Z toho, co prozradila uznávaná patoložka, se ježí chlupy na zádech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Složitý chátrající systém organismu

Naše tělo tvoří 215 kostí, několik bilionů mikrobů a asi 37 bilionů buněk. A přestože smrt je koncem života, jak ho známe, jejím momentem se vydává tělo na další pouť. Má toho před sebou poměrně hodně. Rozhodně netrvá dlouho, než tělo začne ztrácet to, co dělá člověka člověkem. Jak již bylo zmíněno, první se na cestu rozkladu vydává mozek. Zastavení srdce totiž ukončí proudění krevního oběhu, který dodává organům a tkáním zcela klíčový kyslík.

Výsledky rozkladu jsou vlhké. Jednoduše proto, že 70 % veškerých buněk tvoří voda a bez kyslíku dojde k jejich rozpadu. Výsledná tekutina se prostě rozlije na podlahu rakve. V noci poté začne mnohem horší proces, protože přestal fungovat i imunitní systém. To znamená, že biliony hladových mikrobů, které tělo drželo na uzdě, už nic neomezuje. Vydají se proto na pochod a všechno se pro ně stává potravou.

Tělo sní samo sebe

Mikroorganismy, které nám normálně pomáhají trávit potravu, se prokopou ven ze střev, napadnou mozek a srdce, dostanou se i ke žlučníku a tělo zaplaví žlutá voda. Za dva dny jsou mikrobi všude. Vylučují také plyny, které způsobují nafouknutí těla a jeho zápach. Po asi 3 měsících se většina tkání změní v tmavou kaši. Po roce se rozloží vaše bavlněné šaty, protože je rozpustí kyseliny a toxiny. Jejich působení vydrží nejspíš jen nylon a další umělé tkaniny.

Za 50 let od smrti veškeré tkáně zmizely a zkapalněly. Zanechaly za sebou jen mumifikované kosti a šlachy. Ty se nakonec taky rozpustí, jen to trvá déle, než kosti popraskají a zbyde z nich jen tuhý minerální rám. Ani ten ovšem nevydrží věčně. Po uplynutí sta let se poslední z vašich kostí rozpadne v rakvi na prach. Zbyde jen nejodolnější část – vaše zuby. Zuby, hmota podobná vosku (tzv. hřbitovní vosk) a několik nylonových vláken.

Zdroj: BussinessInsider

Článek Co se stane s lidským tělem po 100 letech v rakvi? Postupem času pozře sebe samo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.