Záležitost nikoli krátkodobá

Rozhodně tehdy přitom nešlo o několik krátkých cyklů cesty Země kolem Slunce. Planetě může opětovné rozmrazení trvat i stovky milionů let. Poslední doba ledová začala v období kvartéru před asi 2,6 miliony let a technicky vzato se v ní stále nacházíme. Všechny tyto éry mají ovšem sílu zcela radikálně změnit celé prostředí planety. Přetváří krajinu, tvoří nová jezera i řeky. Rostliny a živočichové se musí adaptovat, nebo jednoduše vyhynou.

Příchod šesté velké doby ledové by nenastal ze dne na den, přechod na ni by trval určitě několik tisíciletí. A celé by to začalo náklonem zemské osy a změnou v naší oběžné dráze kolem Slunce. To by vedlo k menšímu a menšímu příkonu sluneční radiace naším směrem. Nejdříve by se to tedy projevilo na severní polokouli. Každý rok by oblíbené letní teploty o trochu poklesly, až nakonec by i v červnu či srpnu začalo mrznout.

Od ledových oblastí na jih

Tehdy by se objevily sněhové vločky a postupem času z nich budou vznikat stálé ledové bloky. Tyto ledovce by začaly v nejsevernějších oblastech Kanady, Ruska a Skandinávie a šířily by se postupně dál na jih. Nejčastěji by k tomu docházelo na zcela suché půdě a led by vytvořil bariéru vlastnímu šíření. Dnes je takto pokryto asi 10 % povrchu planety. S postupem nové éry by se stav mohl snadno dostat až na 25 % veškeré pevniny.

Led by tak postupně pokryl celou Eurasii od Britských ostrovů až po Sibiř. Po Asii by se šířily ledové bloky z Himálaje. A i když by krajina na jihu tak ledová nebyla, bílá pokrývka by se šířila od severního rohu Patagonie až k Andám. Led by nebyl jedinou změnou, protože by značně poklesly hladiny vody. Moře by sestoupilo až o 120 metrů, takže Atlantik by se prakticky oddělil od Středozemního moře. Změnily by se státní hranice a hodně zemí by se k sobě přiblížilo.

Populace jen na několika místech

Nastal by exodus z nejledovějších částí Eurasie i Severní Ameriky, což by byl jediný způsob, jak všechno přežít. Ani zbytek světa ale nebude tak pohostinný, protože všude bude velmi sucho. Rozšíří se pouště a tundry, nejvíce úkrytu pro zvěř a rostliny bude kolem rovníku. Co ale lidé? Vyvinuli jsme se jako druh právě během poslední doby ledové. Spojení kontinentů nám dovolilo se tehdy rozšířit po celé planetě a ovládnout ji.

Obyvatelné oblasti by byly neuvěřitelně přelidněné. Připravte se tedy na tvrdou konkurenci stran zcela základních životních podmínek. Ale je tu jedna dobrá zpráva. Na základě aktuálních klimatických trendů a množství oxidu uhličitého v atmosféře to nejspíš nenastane příštích 500 000 let. Aktuální trend navíc vede spíše k ohřevu prostředí než ochlazení, které by bylo nejspíš trochu záhodno. Nicméně i ten tající led by nám měl dělat starosti.

Článek Nacházíme se v nové době ledové. Země je přelidněná a o základní potřeby se vedou tvrdé boje. Jakou by taková situace měla dohru? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Základní forma ochlazení těla

Jakmile droboučké potrubí pod kůží a v kůži vyloučí pot, začne se tato tekutina ihned odpařovat, aby nás ochladila. Nejdřív nemá žádnou vůni, zapáchá až v momentě, kdy bakterie rozkládají kyseliny v potu přítomné. V průměru vypotí člověk 1,26 litrů potu ročně. Během jednoho intenzivního cvičení může naše kůže vyloučit cokoli mezi půllitrem a 4 litry této tekutiny. Jenže pokud bychom tuto schopnost ztratili, kolísala by naše teplota nahoru a dolů?

Chcete omezit nadbytečné pocení? Můžete se zkusit pokrýt od hlavy až k patě Botoxem. Sice by to nejspíš účinkovalo, byl by to ale kolosální omyl. Tento zákrok by totiž nejspíš vedl k výraznému poškození nervů, což by potní žlázy zcela zablokovalo. V takovém případě byste se nepotili už nikdy, měli byste extrémní postižení zvané anhidróza. Jde o opak hyperhidrózy, což – jak název napovídá – je výrazně silnější pocení i při běžných stimulech.

Nemožnost ochlazení

Bez možnosti těla zbavit se nadbytečného tepla by tělesnou teplotu zvyšovaly i naprosto běžné činnosti jako chůze, stání na nohou nebo konzumace potravin. Kdybyste žili v teplejším podnebí nebo měli aktivnější život, organismus by se nevyhnutelně zahřál ještě víc. Velmi brzo by byl organismus zachvácen horečkou a vaše kůže by byla na dotek horká a suchá. Vaše uši by výrazně zčervenaly, byli byste také značně podráždění a letargičtí.

Teplota celého vašeho těla by pak dále stoupala a k dosavadním vlivům by se přidalo teplo z vyčerpání, celková slabost a mdloba. Vaše srdce by začalo bít výrazně rychleji. Jediné řešení této situace by bylo dostat se na to nejchladnější místo v dosahu. Možná studená sprcha a nějaká ta sklenice ledové vody? Kdybyste se nedokázali ochladit, záhy by vám hrozilo riziko úpalu. K němu dochází, když teplota těla překročí 39 stupňů Celsia.

Vyšší teplota a rozpady v mozku

S dalším nárůstem teploty organismu dojde v mozku k rozpadu hematoencefalické bariéry. Ta odděluje vnitřní prostředí od cévního systému. V mozkové tkáni by se tak začaly usazovat nechtěné částice a bakterie, což by vedlo k infekci. Pokud by nedošlo k dramatickému ochlazení, mozkové buňky by začaly umírat. Následkem čehož by byla ztráta motorických funkcí a také silný pocit zmatení.

Nakonec by došlo k ztrátě vědomí s rizikem trvalého poškození mozku, případně smrti. Což zní všechno poměrně morbidně, ovšem mělo by to i jeden pozitivní efekt. Absence pocení by znamenala, že vaše kůže bude vypadat naprosto fantasticky. Žádné ucpané póry, žádné pupínky nebo akné. Jestli vás skutečně trápí nadměrné pocení, zkuste změnit jídelníček a poraďte se s lékařem – nehledejte hned na internetu neověřené rady různých pseudoodborníků.

Trápí vás pocení, nebo s ním fungujete normálně?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Nenávidíte pocení a daný zápach? Pozor na přání, jde o životně důležitou funkci, bez které by člověk nedokázal žít se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dlouhodobé větrné chlazení regionu

John Turner z britské Organizace pro pozorování Antarktidy (British Antarctic Survey) uvádí, že „vidíme přirozenou klimatickou variabilitu, která překonává globální oteplování“. Poloostrov se tímto vlivem ochladil zhruba o 0,5 stupně Celsia za jednu desítku let. To je podobné tempo, jakým se pět desítek let ohříval. Problém je, že zatímco ohřev je dlouhodobý, toto větrné chlazení bude jen dočasné. I pokud budou současné vzdušné proudy pokračovat, globální oteplování jejich ochlazující vliv překoná.

Stejně tak to neznamená, že bychom se o ohřívání Antarktidy měli méně starat, protože hlavní hrozba přetrvává. Tou je samozřejmě prakticky jistý vzestup hladiny oceánů a stále zrychlující úbytek ledu. Tento proces je způsoben výlučně globálním oteplováním kolem kontinentu. Nestabilní západní část Antarktidy se už dostala za bod bez návratu. Není tudíž způsob, jak zabránit vzestupu hladiny moře minimálně o 5 metrů, a to během následujících staletí.

Globální vzestup teploty povrchu

Celkově vzrostla teplota povrchu planety asi o 1 stupeň Celsia od předprůmyslové éry. V konkrétních regionech se ovšem situace dramaticky odlišuje. Antarktida se ohřála o několik stupňů, protože led, který normálně světlo odráží, postupně ubývá. Objevuje se tak více vodní hladiny, která teplo pohlcuje velmi dobře. Větry, které vanou kolem jižního pólu, navíc drží teplý vzduch mimo vyšší pásma a v poslední době také zesilují.

Výjimku z tohoto trendu tvořil právě Antarktický poloostrov, protože sahá daleko mimo ústřední kontinent. Do roku 1998 tu stálé měřící stanice ukazovaly jasné oteplování, které měly na svědomí hlavně teplé západní větry. Jedna z nich ukázala nárůst o 6 stupňů, což poloostrov zařadilo mezi nejrychleji se ohřívající místa planety. Proto klesla populace místních tučňáků kroužkových a došlo k úpadku Larsenova ledovce B, jenž tu existoval tisíce let.

Dvě dekády větrného ochlazení

Jenže poslední dvě desítky let konkuroval teplotě chladný východní vítr, který postupně zesiloval. Jak ovšem Turner upozorňuje, tento projev nijak neovlivnil zbytek kontinentu. Zajímavý je ovšem další závěr Turnerova týmu, tedy že ohřev poloostrova se nedá jasně přiřadit globálnímu oteplování. Data z ledových jader ukazují, že se stále pohybuje v přirozeném výkyvu, který se tu projevoval posledních 1 000 let. Neznamená to však ani absenci vlivu tohoto procesu.

Takový závěr by nepochybně uvítali popírači globálního oteplování. Klimatické modely ukazují, že se v oblasti i nadále bude oteplovat, a to o několik stupňů Celsia. A protože rok 2016 tu byl nejteplejším rokem od začátku měření, neexistuje jasnější důkaz globálního oteplování. Svět se tak blíží teplotě o 1,5 stupně vyšší, než byla před průmyslovou érou. Tempo je kriticky rychlé a v mnoha ohledech už nejspíš nezastavitelné.

Myslíte si, že je ohřev planety již nezvratný?

Zdroj: NewScientist

Článek Zapomenutá část Antarktidy se od roku 1998 navzdory globálnímu oteplování ochlazuje. Jev, nad kterým si vědci lámou hlavy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Okna, vzduch a stín

Nejjednodušší způsob je jízda s otevřenými okny. Na horku je totiž nejhorší vzduch, který se ani nehne. Jakmile získá nějaké proudění, jsou i vysoké teploty mnohem snesitelnější. Je pravda, že taková jízda se trochu podepíše na výkonu vozu a může dojít ke zvýšené spotřebě benzínu. Jenže v parnu je to asi poslední věc, která vás zajímá. Ideálním výchozím bodem pro pohodlnou jízdu v létě je pak parkování ve stínu.

Parkovací místo umí udělat divy i při fungující klimatizaci, pokud ji ale nemáte k dispozici, pak je pro vás celodenní stín skutečným pokladem. I kdyby to znamenalo vybrat nějaký odlehlý kout, věnujte hledání takového místa pozornost a námahu. Když se ještě vrátíme k těm oknům, nemusíte je otvírat naplno, pro příznivé proudění vzduchu stačí malá škvírka o velikosti asi 10 centimetrů. Pointou je zabránit horkému vzduchu v hromadění uvnitř vozidla.

Chladivé potahy na sedačku

Tohle je výborný způsob, jak dosáhnout pohodlného sezení. Proudící vzduch je fajn, jenže když se opřete holou kůží o potem nasáklou látku, je to k ničemu. Tyto potahy se zapojují do zapalování a poskytnou vynikající úlevu. Podobnou možností jsou i různé reflexní plachty na celý vůz, které odráží sluneční svit, tím pádem nedovolí během parkování proniknout teplu dovnitř vozidla. Proudění vzduchu za jízdy pak jen udrží příjemné vnitřní klima.

Alfou a omegou tepelného managementu organismu je hydratace. Zapomeňte na sladké limonády, dejte si do termosky normální vodu, případně lehce oslazený čaj. Tyto tekutiny napomáhají udržet vodu v organismu a ten pak má dostatek možností vlastního ochlazení. Ostatně na Dálném východě, kde je vedro pořád, také popíjejí hlavně čaje. Nejlepší cesty ochlazení jsou většinou ty nejjednodušší, respektující fyzikální zákony.

Zdroj: Bobvila

Článek Jak se ochladit, když to vaše klimatizace už vzdala se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika vysokých letních teplot pro psa

Lidé berou svoji vlastní schopnost adaptace na zvýšenou teplotu jako samozřejmou. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby nezapomínali, že psi tuto schopnost nemají a nedokáží se zchladit vlastními silami – nemohou se potit jako my. Trochu tekutin mohou vypotit polštářky na tlapách, většina jejich chlazení se ovšem odehrává pomocí lapání po dechu a vyplazeného jazyka. Tedy typického obrázku psa v letním horku.

Jenže v případě velkých veder tato psí chladicí metoda nestačí. A zatímco nám může být docela příjemně, psovi je mizerně a jde s námi hlavně proto, aby potěšil páníčka nebo paničku. Během horkých dnů nechávejte psa raději doma s nějakou formou klimatizace. Vyčerpání nebo infarkt se u těchto zvířat objeví mnohem rychleji, než si myslíme. Pokud nemáte doma klimatizaci, podnikněte rozhodně následující kroky.

Pes v horku potřebuje vodu, úkryt, větrák či bazének

Klíčovým faktorem je, aby měl pes neustále k dispozici chladnou vodu k pití. Misku nechte rozhodně ve stínu a vodu pravidelně doplňujte a měňte. Venku podumejte o nějakém pítku, které bude vodu dávkovat dle potřeby psa. Vždy vezměte dost vody pro sebe i pro čtyřnohého kamaráda, pokud se vypravujete ven. I když si pes může nějakou dobu užívat sluníčko, potřebuje také odpočinek ve stínu. Delší pobyt na přímém slunci mu taky může přivodit spálení nebo úžeh.

Pokud máte zahradu nebo aspoň dvorek, je perfektním řešením vanička nebo menší bazének, kde se může pes osvěžit kompletně. Hodně psů se rádo ráchá ve vodě a v různých ostřikovačích v parku nebo jinde. Nebraňte jim v tom, pouze na ně pořád dohlížejte, aby něco nepoškodili nebo se nezranili. Nejčastější chybou je brát psa ve vedru ven za každou cenu, protože horký beton na silnici či chodníku mu spolehlivě spálí tlapky. Projděte se radši někde v parku, kde může pes na trávu.

Zdroj: TheSprucePets

Článek Letní vedra představují hrozbu pro psy. Toto jsou nejlepší způsoby, jak domácího mazlíčka udržet v chládku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.