Problém, kterým trpí lidé celého světa

Obezita je nejen ve Spojených státech jedním z hlavních zdravotních problémů. Obvyklými metodami při boji s ní jsou diety, cvičení nebo riskantní operace zahrnující bypass žaludku. Což je ale jen konečné řešení v případě, že už nepomáhá nic jiného. Právě v zájmu hledání nových cest vytvořili badatelé z Texaské univerzity jednoduše voperovatelný mikročip. Toto zařízení má v člověku simulovat pocit sytosti, i když má prázdný žaludek.

Miniaturní implantát stimuluje pomocí světla nervy, které předávají informace o sytosti do mozku a následně omezují příjem potravy. Řešení na tomto principu již existují, potřebují ale vnější napájení. Případně fungují bezdrátově, ale opět na baterie. Tento implantát lze ovládat na dálku, například aplikací v mobilním telefonu. Jde tak o řešení stejného postupu, ale v mnohem příjemnější a použitelnější variantě. Navíc s mnohem nižšími riziky.

Oklamání mozku, ovládání telefonem

„Chtěli jsme vyrobit zařízení, které nejenže vyžaduje minimální chirurgické zákroky, ale současně také stimuluje nervová zakončení žaludku,“ vysvětluje Dr. Park. „Toto může hodně pomoci lidem, kteří by jinak potřebovali invazivní operace žaludku.“ Při poměrně jednoduchém zákroku se implantát zavede do žaludku, kde je ukotven kousek od nervu vagus. Právě ten dovoluje mozku komunikovat s různými orgány včetně žaludku.

Když externí zdroj vyšle signál adekvátní frekvence, implantát ho přijme a rozsvítí své diody. Světlo stimuluje nervové zakončení a mozek dostane signál „plnosti“. Pacient necítí hlad, bude tudíž méně jíst. Nejde přitom o jediné řešení, které se snaží o energetickou soběstačnost. Například vědci z University of Wisconsin–Madison vytvořili ještě podobnou verzi. Jde o bezbateriový implantát napájený pomocí pohybu břišních svalů.

Článek Hubnutí bez námahy: Nově vyvinutý mikročip funguje na principu stimulace nervů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednoduše se obrňte trpělivostí

Ať už vás honí mlsná po jakékoli potravě, potřebujete prakticky jen jednu věc. Nad pocitem hladu totiž vyhrajete pomocí jednoduchého krátkého odkladu. Jakmile se vám podaří uspokojení této touhy odložit aspoň o 15 minut, jste schopni pochutinu odmítnout naplno. Ať už máte tedy chuť na cokoli, při dostatečně dlouhém čekání tento pocit zmizí. Podle specialisty na relapsy Alana Marlatta z interview pro Psychology Today není bažení nic než vlna emocí.

Připomíná, že naše touha přichází ve vlnách a stoupá až do té míry, že si myslíme, že jí musíme podlehnout. Následně se ovšem drolí na naprosté nic. Pokud tedy ten největší nával dostatečně oddálíme, uvědomíme si, že vytouženou věc vlastně vůbec nepotřebujeme. A onen pocit, že bez daného lákadla nemůžeme být, trvá pouze uvedených 15 minut. Ale proč je právě tato doba onou magickou hranicí, po které nás zdánlivá neodbytnost bažení najednou úplně opustí?

Hraničních 15 minut, po kterých snáze odoláme

Podle výzkumu provedeného profesorem Adrianem Taylorem má 15 minut klíčový význam. Znamená to totiž, že dovedeme naši bezmyšlenkovitou touhu na jídlo potlačit o více jak polovinu, konkrétně o 70 %. Taylor provedl se svým týmem test s obézními lidmi, kteří jedli pravidelně čokoládu a další vysoce kalorické pochutiny. Požádal je zkrátka o to, aby si tyhle svačinky ve dnech výzkumu nedávali a co nejvíc se neodbytné touze snažili odolat.

Cílem bylo vysledovat, jak moc budou po těchto jídlech toužit. Jakmile byli připraveni, rozdělil je Taylor do dvou skupin. Jedna měla strávit 15 minut na běžeckém pásu, druhá zůstala jen tak. Poté obě skupiny prošly sérií zkoušek, aby měly na sladké ještě větší chuť. Místo podlehnutí však ti, kteří předtím 15 minut chodili, dovedli se svým nutkáním mnohem lépe bojovat. Ačkoli samotné odložení bylo důležité, ještě větší význam měl dle Taylora pohyb.

Ti s procházkou měli větší šanci

Ti účastníci výzkumu, kteří si dali jednoduchou procházku na 15 minut, byli pro nepodlehnutí nutkání mnohem lépe vybaveni než neaktivní skupina. Takže kdykoli jste ve stresu a máte nutkání dát si něco dobrého na zub, jednoduše se začněte pohybovat. Ideálně tak, že půjdete někam stranou od ledničky nebo jiného skladiště dobrot. Pokud budete pryč alespoň čtvrt hodiny, bude vaše schopnost odolat sladkému na mnohem lepší úrovni.

Podobný způsob se používá také u nutkavého nakupování. Jakmile jste totiž schopni s čímkoli impulzivním počkat 15 minut, začnete si kritickou aktivitu racionálně rozebírat a najdete i stinné stránky. U nakupování na internetu pak existuje zajímavý fígl – dejte si platební kartu do mrazáku do kelímku s vodou. Než se dostanete k číslům, máte čas si nákup rozmyslet. Problém je to v případě, kdy znáte údaje nazpaměť a jen je naťukáte na klávesnici.

Článek Trik s 15 minutami, který nadobro odbourá chuť na nezdravé jídlo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo dvojího tuku

Nové výsledky také potvrzují, že molekuly, které samy brání vzniku zánětů, se při nízkých teplotách projevují jako účinný nástroj právě proti obezitě. Cílem studie vědeckého týmu z Joslin Diabetes Center v Brigham Women’s Hospital bylo porozumět tomu, jak vedou chronické záněty ke zdravotním potížím týkajícím se právě obezity. Už předešlé výzkumy ukazovaly na to, že chlad zlepšuje například citlivost na inzulin.

Fungovalo to jak u lidí, tak i hlodavců, stejně jako v případě produkce protizánětlivých lipidových mediátorů v tzv. hnědém tuku. Ten se liší od bílého v tom, že spaluje lipidy a glukózu, přičemž vytváří teplo. Bílý ukládá nadbytečnou energii a jeho zásoby najdete hlavně v pažích a v oblasti žaludku. Hnědý tuk je tedy brán jako „dobrý“, a právě to z něj dělá střed zájmu postupů proti obezitě. Klíčem je totiž možnost přeměnit bílý tuk právě na zmíněný hnědý.

Skupina myší byla v chládku

Během nového výzkumu dostávaly pokusné myši typickou západní stravu bohatou hlavně na tuky, byly tedy řádně vykrmeny. Následně byli hlodavci umístěni do chladného prostředí kolem 4,4 stupňů Celsia. Vlivem teploty vzrostla jejich citlivost na inzulin a došlo ke značnému zlepšení metabolismu glukózy. Ve srovnání s kontrolní myší skupinou jim klesla hmotnost – druhá skupina pobývala ve zcela neutrální teplotě.

Krom toho shledali badatelé citelné snížení zánětlivých ukazatelů. Tento efekt se odvíjí od produkce specifické molekuly v buňkách hnědého tuku zvané maresin 2. „Zjistili jsme, že hnědý tuk produkuje maresin 2, který i systémově, ale v hlavně v játrech působí protizánětlivě,“ uvedl spoluautor Matthew Nazid. „Tyto nálezy naznačují nám dříve neznámou funkci hnědé tukové tkáně. To se dá použít v boji proti obezitě právě skrze produkci tohoto lipidového mediátoru.“

Jaké je vaše tajemství na shazování váhy?

Zdroj: Nature

Článek Chlad podporuje hubnutí, zjistil nejnovější výzkum. Dokáže totiž urychlit přeměnu bílého tuku na hnědý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Začátek pro léčbu ušitou na míru

„Tento nález může být začátkem vývoje individuálněji přizpůsobené léčebné terapie právě pro obézní pacienty,“ uvedl Nils Henrik Halberg, profesor z UiB. Rakovina je způsobena genetickými změnami, které mají následně vliv na normální buněčný růst. „Jednotlivá buňka s rakovinným potenciálem není sama o sobě nebezpečná. Většina z nás má takové v těle neustále a imunita je průběžně likviduje. Horší je, když zformují nádor.“

Společně s kolegy zkoumal Halberg tyto buňky v laboratoři, experimentoval na myších a stejně tak zkoumal tkáně přímo od pacientů. Zajímalo ho, v jakých podmínkách se rakovina objeví a jak bude agresivní. Začali s rakovinou prsu, která nezávisí na hormonech. Jde o variantu, k níž jsou náchylnější obézní ženy po menopauze. Vystavili buňky hojnosti lipidů, nejdříve v laboratoři. Následně byly rakovinné buňky vpraveny do tlustých myší.

Buňky přinucené k větší agresivitě

Rakovinné buňky měly desetkrát větší šanci na vytvoření nádoru u obézních myší než v prostředí, které nebylo na tuky tak bohaté. V tomto prostředí se zkrátka staly mnohem agresivnějšími, snadněji tedy vytvářely nebezpečné nádory. Důvodem, proč se jim tak daří u obézních lidí, ale není přemíra dostupných živin. „Toto prostředí nutí rakovinné buňky se od základů změnit, aby mohly vůbec přežít,“ vysvětluje Halberg.

Bohaté prostředí vede totiž k selektivnímu tlaku a jen ty, které se na něj adaptují, v těchto podmínkách přežijí. Dochází k tomu formou epigenetiky. Ve stejnou chvíli se tyto adaptované buňky stávají bohužel rizikovějšími a snadněji tvoří nádory. Badatelé následně srovnali buňky adaptované a ty původní. Našli konkrétní protein, který prošel výraznou změnou, a stal se tak mnohem nebezpečnějším. Srovnání bylo provedeno na tkáních 90 pacientů.

Nižší efektivita léčby při nadváze

Kromě toho, že pacienti s nadváhou mají k rakovině větší dispozice, na ně také méně zabírá léčba. Ačkoli u myší zjistili při nadváze 10krát větší riziko, u lidí nejde o takovou míru. Stále ovšem platí, že rakovinné buňky se v tělech obézních lidí chovají jinak než u těch s normální tělesnou hmotností. To vysvětluje, proč stejná chemoterapie zabírá u každého pacienta trochu odlišně. Někdo zareaguje velmi dobře, jiný se zlepší, později se však nádory vrátí.

Dřívější epidemiologické studie se spojením mezi obezitou a rakovinou prsu také zabývaly. Nepodařilo se jim však stanovit definitivní propojení příčiny a následku. „Je vzrušující a skutečně užitečné mít v tomto ohledu více pevných dat z experimentů,“ říká Therese Sørlie, bioložka z Oslo University Hospital. Tento výzkum je podle ní důležitý také vzhledem k nárůstu obezity v populaci napříč celým vyspělým světem.

Záleží na tom, kde se nachází tukové zásoby?

Během experimentů vyšlo najevo, že riziko vzniku nádorů se zvyšuje úměrně k indexu BMI (Body Mass Index). Jednoduše čím větší nadváha, tím větší riziko. Co se týče rakoviny prsu, tak se prsa mnoha žen postupem věku zvětšují, přičemž jejich hmota je tvořena převážně tukem. Obecně však mají obézní lidé více lipidů nebo mastných kyselin v krvi. A rakovinné buňky se živí hlavně z krevního řečiště.

Pro mnoho dalších variant rakoviny, kdy hraje tělesná váha a obezita roli, je zvláště rizikový břišní tuk. Velký obvod kolem pasu je také nebezpečný stran mnoha civilizačních chorob, jako je cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak a kardiovaskulární choroby. „Tukové zásoby na stehnech, bocích a hýždích u žen na druhé straně tak rizikové nejsou. Ty slouží jako zásobárny energie,“ upřesňuje Halberg. Není zkrátka obezita jako obezita.

Jakou máte hodnotu BMI a jak se změnila během pandemie?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Každý 5. člověk umírající na rakovinu je obézní. Tukové látky činí rakovinné buňky agresivnějšími, uvádí studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potíže s dechem a spánkem

Nadváha může způsobit, že během spánku přestaneme na chvíli dýchat, čemuž se říká spánková apnoe. Dochází k ní, když se během spánku zablokují horní dýchací cesty a proudění vzduchu se sníží nebo dokonce úplně zastaví. Mozek začne vysílat signál k probuzení a takto se můžeme probudit i několikrát za noc. Ukládání tuku v krční oblasti zase způsobí zúžení dýchacích cest, což nejen ztíží dýchání, ale také vyvolá hlasité chrápání.

Každý pohyb bolí

Přibývání na váze vede k nedostatku vitaminu D, živině, která pomáhá tělu vstřebávat vápník a podporuje růst kostí, pomáhá také léčit autoimunitní onemocnění, rakovinu a chronické bolesti a bojuje proti depresi. Lidé s nedostatkem vitaminu D pociťují mimo jiné bolesti svalů. Přijímaný vitamín D z doplňků stravy a slunečního záření se navíc může rozpustit v tukové tkáni. K bolesti svalů se může přidat bolest hlavy. Obezita je rizikovým faktorem, který zvyšuje pravděpodobnost migrény.

Nebezpečné genetické změny

Ačkoli se naše geny během života nemění, náš životní styl je může ovlivnit. Tato změna vede ke zvýšenému riziku diabetu 2. typu jak pro rodiče, tak pro jejich děti. Zvýšení hmotnosti vážně zvyšuje riziko rakoviny. Kombinace špatné stravy, kouření a alkoholu je pak už na pováženou. Pro začátek vynechte přidané cukry, alkohol a omezte kouření. 

Vyšší tlak a přemíra cukru

Přibývání na váze vede k vyšší hladině cholesterolu a tím se zvyšuje riziko usazování tuku v cévách a následného infarktu či mrtvice. Vyšší váha celkově více zatěžuje oběhovou soustavu, což vede k vysokému krevnímu tlaku. Navíc nadváha nás vystavuje riziku vzniku cukrovky, protože tělo přestane reagovat na produkci inzulinu a stoupá hladina cukru v krvi.

Dopad na hormony a ledviny

Jedním z nejnebezpečnějších důsledků přibírání kil navíc pro ženu je zvýšené riziko neplodnosti. Extra tuková tkáň vede k hormonální nerovnováze. To ovlivňuje menstruační cyklus ženy a kvalitu jejích vajíček. Tím pádem je také těžší otěhotnět. Obézní a lidé s mírnou nadváhou mají podle výzkumu Kalifornské univerzity v San Franciscu 7krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít problémy s ledvinami. Jedním z důvodů vyšší míry selhání ledvin u obézních pacientů jsou rizikové faktory cukrovka a hypertenze. 

Zhoršení psychického stavu

Studie Dr. JoAnn Pinkerton si všimla, že ženy s nadváhou trpěly úzkostí více než jejich štíhlejší vrstevnice. Jak ztrácely na váze, příznaky úzkosti se zmírnily a ženy se začaly cítit lépe. Ztráta hmotnosti pravděpodobně pozměnila chemické procesy v mozku a přiměla jej k produkci serotoninu, známého jako „hormon štěstí“. Jiná studie Eliny Hypponen říká, že lidé s nadváhou mají mnohem vyšší riziko rozvoje deprese během svého života než ostatní lidé.

Jaké jsou vaše zkušenosti s nemocemi způsobenými nadváhou?

Zdroj: BrightSide, Inflammation arising from obesity reduces taste bud abundance and inhibits renewal, „Feeling anxious? Blame the size of your waistline!, Using genetics to understand the causal influence of higher BMI on depression, Body mass index and risk for end-stage renal disease

Článek Přibíráte na váze? Extra kilogramy navíc zvyšují pravděpodobnost deprese, migrény a selhání ledvin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ne všech druhů tuku je záhodno se zbavovat

Tenhle tuk je také přesně tím druhem, který vede k dvojité bradě a pivním mozolům. Další – hnědý cukr – se nachází hlavně v miminkách. Tyto buňky obsahují mnohem více mitochondrií, spalují glukosu a generují velké množství tepla v procesu známém jako termogeneze. Vždycky se mělo za to, že tento tuk se vyskytuje právě jen u novorozenců, v roce 2009 ho ale badatelé objevili i v těle dospělých, i když jen v malém množství.

Podnětem k výzkumu byl návrh, že bílý tuk se dá dovést k transformaci na zdravější hnědý, který skrze termogenezi spaluje kalorie. To by byl vynikající způsob řešení jak problémů s obezitou, tak i dalších metabolických poruch. Poslední pokrok tohoto bádání pochází od vědců z univerzity v San Diegu a soustředí se na typologii uloženého cukru, tedy glykogenu. Jde o nikoli nezbytnou glukosu uloženou hlavně v játrech a příčném svalstvu.

Záložní zdroj energie pro tělo

Glykogen ovšem plní funkci záložního zdroje energie, například při vyrovnávání hladiny cukru v krvi. Dosud jsme ale plně neporozuměli tomu, jako roli hraje glykogen v tukových buňkách. Pomocí obézních myší zkoumali vědci jeho chování, a zjistili, že dělá mnohem víc, než jen ukládá energii v tuku. Hraje totiž překvapivě významnou roli produkci tepla a výdeji energie, což má vliv na lidskou obezitu.

Pozorování týmu vedla k závěru, že „zhnědnutí“ tukových buněk je přímo navázáno na to, jak mohou oba druhy vytvářet i využívat právě glykogen. Když je tímto způsobem proměněn, vysílá to tukovým buňkám signál, že se mohou bezpečně odpojit od tvorby molekuly zvané ATP. Ta je zdrojem energie pro většinu buněčných procesů. Toto odpojení je způsobem tvorby tepla, která umožňuje vyrovnávat poměry energií v těle.

Pojistný tepelný mechanismus

Tento způsob je tak ujištěním, že teplo v organismu generují jen tukově buňky, které na to mají dostatek energie. Podle týmu čím vyšší je hladina glykogenu v tlustých myších, tím vyšší efektivity dosahuje metabolismus. To odpovídá rychlejšímu spalování tuku a také úbytku na váze. Když badatelé svou pozornost obrátili k lidem, shledali, že lidé obézní nebo k obezitě náchylní měli méně genů účastných na tomto procesu.

Proto došel tým k závěru, že cesta glykogenu je zcela klíčová pro spalování nadbytečných kalorií a funguje jako jasný most mezi metabolismem glukosy a termogenezí. Tím vyvstává možnost vývoje přesných terapií, které budou adaptovat metabolismus glykogenu v tukových buňkách. Dojde tak k vnitřní podpoře ztráty váhy a celkového zlepšení zdraví organismu. Spoluúčast chování obézních lidí bude ale nejspíš stále potřeba.

Zkoušeli jste někdy hubnout? S jakým úspěchem?

Zdroj: NewAtlas

Článek Průlom ve zkoumání obezity: Rozpojování buněk napomáhá spalování tuků v našich tělech. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Molekula pro hubnutí

Vývoj jde neustále dopředu a každou chvíli přijdou vědci s nějakou novinkou, zlepšovákem nebo technologií, která může pomoci lidem, přírodě a celé planetě. Představa toho, že vědci přijdou na látku, která by dokázala efektivně spalovat nahromaděný tuk v lidské těle je opravdu skvělá. Zkuste si představit, že jste obézní a nemůžete se zbavit tuku. Dostanete ovšem látku, po jejímž použití se vám začne tuk spalovat a vy začnete hubnout. Možná to zní jako pohádka, ale vědci nedávno identifikovali malý mitochondriální rozpojovač s názvem BAM15. Tento rozpojovač snižuje hmotnost tělesného tuku myší bez ovlivnění příjmu potravy a svalové hmoty nebo zvýšené tělesné teploty.

Nebezpečí obezity

Obezita postihuje více než 40 % dospělých lidí ve Spojených státech a 13 % v rámci celosvětové populace. Obezita je nebezpečná, protože s obezitou přichází celá řada dalších vzájemně propojených nemocí, včetně kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a mastných onemocnění jater. Vzhledem k těmto popsaným nemocem se obezita řadí k těm nejobtížnějším a nejnáročněji léčeným nemocem na světě. Ve Spojených státech je obezita největším zdravotním problémem.

Těžká cesta z obezity

Pro mnoho lidí je velmi těžké, aby zhubli a udrželi se fit. Cesta k takovému stavu vede přes přísné diety a cvičení, které jsou pro lidi mnohdy velmi náročné a obtížné. Takže farmakologický progres, který přichází s novou molekulou, jež by mohla stát u zrodu nějaké zázračné látky, by mohl pomoci těmto lidem a celé společnosti, alespoň tímto způsobem promlouval profesor chemie Santos. On a jeho kolegové nedávno identifikovali malý mitochondriální rozpojovač. V podstatě se jedná o molekulu, která navíc snižuje rezistenci na inzulín a má příznivé účinky na oxidační stres a záněty.

Léčba obezity a jater

Výsledky této molekuly slibují budoucí léčbu a prevenci obezity, diabetu a zejména nealkoholické steatohepatitidy (NASH). Jedná se o typ tukové choroby jater, která se vyznačuje zánětem a hromaděním tuku v játrech. V příštích několika letech se očekává, že se tento stav, resp. nemoc, stane hlavní příčinou transplantací jater ve Spojených státech.

Článek Vědci objevili molekulu, která může výrazně ovlivnit spalování tuků u obézních lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.