krása – VědaŽivě.cz

Kníratá princezna Zahra. Kdo byla šlechtična, kvůli které mělo údajně spáchat sebevraždu hned 13 urozených mužů?

Redakce VědaŽivě — Sat, 16 Aug 2025 04:22:00 +0000

V Mauretánii považují za ošklivé ženy ty hubené. Všechny se tu proto snaží co nejvíc jíst, aby byly u mužů žádanější. Jednou z žen, které daly pojmu krása nový rozměr, byla také princezna Zahra Tádž al-Sultana z perské dynastie Qajar. Konkrétně se svou zavalitou postavou, hustým obočím a nepřehlédnutelným knírem. V rámci svého vlastního rodu byla poměrně vlivná a jde také o nejfotografovanější ženu přítomnou na dvoře perského šáha Násira al-Dína.

Ideál krásy je všude trochu jiný

Narodila se v roce 1855 a v té době byla brána za zvláště krásnou. Proto není divu, že po sňatku s ní toužily stovky mužů. Svou roli v tom přirozeně hrála také její inteligence a značný majetek. Konkrétně měla 145 nápadníků z řad vysoké šlechty – 13 z nich si dokonce po odmítnutí vzalo život. Dynastie vedla národ v letech 1785–1925. Byli tureckého původu a od moci je odstavila až dynastie Pahlavi vládnoucí do islámské revoluce roku 1979.

Jedním z mnoha králů tohoto území byl šáh Násir al-Dín. Ten vládl mezi 17. zářím 1848 – 1. květnem 1896, kdy byl zavražděn. Právě mezi jeho mnoha potomky se objevuje i princezna Zahra. Je hodně známá pro svůj atypický (pro nás) vzhled. Méně se však ví, že šlo o velmi pokrokovou ženu, která radikálně předběhla svou dobu. Byla brána za feministku a velmi bojovala za práva íránských žen.

Prolamování tabu a inspirace žen i mužů

Sama princezna byla vdaná, ale následně se rozvedla. Ze svazku vzešly 4 děti a Zahra byla také múzou básníka Arefa Qazviniho. Byla malířkou, fotografkou, spisovatelkou a jako jedna z prvních žen nosila v této zemi západní oblečení. Byla zakladatelkou Women´s Freedom Society a její život se stal předmětem mnoha bádání. Zabývali se jí jak experti místních univerzit, tak i těch zahraničních, což ji dostalo do širšího povědomí.

Zda měla opravdu oněch 145 nápadníků, není nikde doloženo. Její odvážný styl a přístup navíc inspiroval nejen ženy, ale i muže. Právě na základě inspirace její osobu se íránské ženy odvážily ke svobodnějšímu životu. K tomu patřilo i jasnější projevování citů jak na jejich, tak na pánské straně. Skoro to vypadalo, že si obě pohlaví najednou touží prohodit své role. Ona sama se provdala za ministra obrany a měla s ním celkem 4 potomky.

Rozvod a následný život v rodinném kruhu

Postupem času však uvnitř manželství došlo k neshodám. Zahra následně prolomila další společenské tabu – například přestala nosit hidžáb – a to včetně instituce rozvodu. Později se přestěhovala ke své dceři, které pomáhala vychovávat vnoučata. Její boj za ženská práva je dodnes předmětem historických výzkumů. Je pohřbena na hřbitově Zahir od-Dowleh a její role coby feministky je předmětem studií Středního východu nejen na Harvardu.

Tato univerzita získala v roce 2015 od jejích potomků rodinné fotografie, písemnosti, příběhy a anekdoty, které se staly cennou součástí archivů.

Článek Kníratá princezna Zahra. Kdo byla šlechtična, kvůli které mělo údajně spáchat sebevraždu hned 13 urozených mužů? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Je to proti přírodě, ale „pro krásu se musí trpět“: Nejkrutější způsoby, kterými se ženy dobrovolně mrzačí, jen aby se zalíbily

Redakce VědaŽivě — Thu, 14 Aug 2025 03:52:00 +0000

Výraz „módní oběť“ se v každodenním životě již pevně usadil, ovšem etymologii této formulace už zná nejspíš málokdo. Ženy už od dávných dob podrobovaly v zájmu ideálu krásy svá těla nejrůznějším formám mučení. Šlo o deformace orgánů i zákroky končící chronickými nemocemi. Za svou touhu líbit se také často nakonec zaplatily životem. A protože krása je po světě viděna v různých věcech, následující seznam nejspíš šokuje.

Evropa 18. století a „nahá móda“

Během 2. poloviny 18. století byly jako „oběti módy“ vnímány dívky, které se příliš vzhlédly v empíru. Nosily výrazně lehké šifonové šaty a snažily se přiblížit starověkým ideálům krásy. Na ulici vycházely i v mrazu ve splývavých průsvitných pláštích navlhčených navíc vodou. Není divu, že okamžitě onemocněly zápalem plic – před 200 lety šlo o prakticky neléčitelnou nemoc. Módní časopis z roku 1802 proto doporučuje dívkám návštěvu hřbitova.

Konkrétně toho na Montmartru, aby viděly, kolik mladých dívek padlo za oběť „nahé módě“.

Starověká Čína a lotosové nohy

Trable evropské módy jsou ve srovnání se starověkem maličkosti. Ve staré Číně byly neodolatelné drobné nohy s přezdívkou „lotos“. Přes krásné jméno ale vypadaly spíše jako kopyta. Dívčí končetiny byly od 4 let obvazovány a 4 prsty byly zlomeny, aby následně „rostly“ k noze směrem do kůže. Dívky v nejbohatších rodinách byly takto mučeny, neboť lotosové nohy byly znakem aristokracie a klíčem k úspěšnému sňatku.

Paradoxem je, že manžel je nakonec nikdy neviděl, protože jeho choť zůstávala i v posteli obuta v elegantních botičkách.

Labutí krky kayanských žen

Pro obyvatele kmene Kayan byla krása v labutím krku. Šlo o hlavní dívčí chloubu, která samozřejmě nebyla přirozeného původu. Rodiče proto dívkám od pěti let nasazovali prvních 6 mosazných prstenců a později přidali další. Jejich hmotnost činila dohromady i 9 kg a věřilo se, že jde o vstupenku do úspěšného manželství. Zajímavé je, že manžel mohl jako trest za nevěru své ženě prstence sundat. Následovala okamžitá smrt udušením.

Ženy Ainu a tetování úsměvu

Podobně krutá je tradice tetování rtů u kmene Ainu. Šlo totiž o speciální řezy tvořící úsměv, rány byly vyplněny popelem. Něco podobného měl Jack Nicholson jako Joker ve starém Batmanovi. Cílem bylo najít rodinnou pohodu a také klid v posmrtném životě.

Ošklivá tetování žen kmene Apatanis

Tetovaným ženám kmene Apatanis na kráse nezáleželo, záměrem bylo se znetvořit. V uších a nose mají široké tunely a na obličejích ošklivá tetování. Bránily se tak tomu, aby si je brali za manželky muži z jiných kmenů. Tyto zákroky byly ukázkou, že jsou dotyčné ženy připraveny na život jen s některým ze svých soukmenovců.

Kmen Yao a extrémně dlouhé vlasy

Tradice lidu Yao je mnohem humánnější. V čínské vesnici Huanglo jsou dlouhovlasé dívky s copánky o délce až 2 metrů. Vlasy si totiž stříhají jen jednou za život v 16 letech v rámci přechodového rituálu. Po celé dekády se také věřilo, že luxusní cop vlasů může vidět jen manžel v den svatby. Pokud cizí muž spatřil vlasy, které vypadly ženě zpod šátku, musel s touto dámou prožít 3 roky v manželském svazku.

Jakou největší bolest jste kvůli kráse vytrpěli?

Zdroj: Science

Článek Je to proti přírodě, ale „pro krásu se musí trpět“: Nejkrutější způsoby, kterými se ženy dobrovolně mrzačí, jen aby se zalíbily se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trest za ošklivost: Neatraktivní jedinci byli ve starém Řecku vyhozeni z města, jiní byli ukamenováni

Redakce VědaŽivě — Mon, 10 Jun 2024 02:34:00 +0000

Starověké Řecko bývá v našich představách často značně romantizováno. Mohou za to především historické filmy a literatura, které tuto dávnou civilizaci vyobrazují v až nereálně perfekcionistickém duchu. Ve skutečnosti se však tato umělecká díla příliš nevzdalují od skutečnosti. Starověcí Řekové si velmi cenili takzvané čistoty duše a těla. Byli doslova posedlí dokonalou krásou a vrozenou ošklivost tamní společnost netolerovala.

Vrozená ošklivost se rovnala rozsudku smrti

Starověké Řecko vnímáme jako kolébku dávné moudrosti, která se odráží ve filozofických dílech velkých řeckých myslitelů. Mnohé myšlenky žijí dodnes a jsou základem moderní civilizace. Mnohem méně známá je však posedlost starověkých Řeků dokonalou krásou. Jejich ideál lze pozorovat ve vyobrazení dochovaných soch, které oslavují dokonalá těla a symetrické rysy.

Starověcí Řekové však dokázali být doslova nemilosrdní ke každému, kdo tento předobraz dokonalosti nesplňoval. Řeč přitom není pouze o nezvykle velkém nose nebo kyprých tvarech postavy. Ošklivost Řekové vnímali především v různých tělesných postiženích a vrozených vadách. Ať už bylo postižení či vada vrozená nebo způsobená vnějším faktorem, jako byla vážná choroba nebo nehoda, ve většině případů pro dotyčného představovala rozsudek smrti.

Ve starověkém Řecku musel každý splňovat dané ideály krásy.

Obětování k usmíření Bohů

Pro podobnou ošklivost nebylo ve starověké civilizaci místo a společnost byla vůči těmto lidem nemilosrdná. V nejlepších případech byli postižení jedinci jednoduše vykázáni a vyhnáni z města, kde byli ponecháni vlastnímu osudu. V horších případech byli ukamenováni k smrti rozvášněným davem. Další možnost pak představovalo obětování k získání náklonnosti Bohů.

Každý rok byl vybrán jeden nejošklivější muž a jedna nejošklivější žena, kteří byli celý rok hýčkáni a vykrmováni, jen aby byli při festivalu pharmākos obětováni jako dobytek. Tato slavnost se konala vždy koncem května na počest Apollóna a Artemidy. Vyvolené oběti byly oblečeny do slavnostního roucha a při průvodu městem po nich dav házel divoké rostliny, kamení a další předměty. Na místě obětování pak měli být ukamenováni k smrti, spáleni a jejich popel byl rozptýlen do polí, aby zajistil hojnou úrodu.

Článek Trest za ošklivost: Neatraktivní jedinci byli ve starém Řecku vyhozeni z města, jiní byli ukamenováni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ženy jsou podle studie šťastnější s méně atraktivními muži. Samy se o sebe nemusí tolik starat a nemají strach z nevěry

Redakce VědaŽivě — Mon, 13 Feb 2023 03:58:00 +0000

Přemýšleli jste někdy nad podobou vašeho ideálního partnera? Vysoký a dobře stavěný, s hnědými vlasy a tmavýma očima? Nebo štíhlý blonďák s přímo kouzelným úsměvem? Možná trochu překvapivě se ukazuje, že ženy jsou výrazně šťastnější s mužem, který má k ideálu krásy daleko. Jak ale lze takové chování vysvětlit? Vždyť to vlastně nedává smysl. Existuje však hned několik důvodů, proč jsou méně pohlední muži těmi nejlepšími životními partnery.

Žena s ním má sama lepší pocit

Studie zjistila, že ženy jsou vedle atraktivnějších partnerů více motivovány ke zdravému režimu. Respektive „cítí se nuceny“ dodržovat především zdravou stravu. To samozřejmě neznamená, že by takový přístup byl špatný. Důvodem k tomuto stylu by ale asi neměl být fakt, že jejich muž bude vypadat lépe než žena samotná. Je potřeba vzít v úvahu ještě jeden úhel pohledu. Konkrétně to, co k takovému chování vede a jaký má efekt.

Pokud chce žena shodit nějaké to kilo, aby odpovídala vzhledem ostatním, znamená to její vnitřní nespokojenost se sebou samotnou. To celkově ovlivňuje její sebevědomí a vede i k depresím. Výzkumy také ukazují, že méně atraktivní muži vychází „drahé polovičce“ vstříc častěji než opravdu krásní muži. Provází je vědomí, že nebyli obdařeni vzhledem, takže to vyvažují větší pozorností k ženě, dárky nebo pomocí v domácnosti. Žena tak jen získává.

Typ vztahu, který není udržitelný

Méně atraktivní muži mají také menší šanci na nevěru. Obecně zkrátka nepřitahují tolik pozornosti opačného pohlaví, mají tak k této aktivitě méně příležitostí. V momentě, kdy partner nepatří k nejkrásnějším v okolí, se většina pozornosti prakticky automaticky soustředí na jeho partnerku. Ta tím získává další sebevědomí. Právě vědomí existence ve stínu pohledného partnera je pro většinu žen nadmíru deprimující.

I historicky je krása ženskou zbraní a v některých případech jedinou, kterou reálně mají. Pokud je ženě vzato i tohle „vybavení“, vede to k mnoha problémům. Ve vztahu se pak objevují zbytečné hádky, celkové napětí a další konflikty. Soudržnost takového partnerství je tudíž prakticky vyloučená. Ne tolik pohlední muži se na druhé straně věnují svým drahým polovičkám mnohem více, a to i po emocionální stránce. Jsou zkrátka za pozornost vděční.

Kompenzace a stálý rozvoj

Nezřídka je pro ně jejich žena dokonce středem světa. Opakované studie ukázaly, že fyzicky atraktivnější muži jsou se svými vztahy obecně méně spokojení. Svoje partnerky podporují méně a někdy je vnímají i jako hrozbu. Krom toho ti méně pohlední pánové se málokdy spoléhají jen na svou fyzickou stránku. Jde o šarmantní, zábavné společníky a také o romantiky. Na něžné pohlaví jsou tak schopni zapůsobit na více úrovních.

Toto bohatší „vybavení“ je dáno vědomím, že se na svůj fyzický vzhled nemohou tolik spoléhat. Musí tedy hledat a budovat jiné způsoby, jak na potenciální partnerku zapůsobit. Kromě toho, že se takto rozvíjí, se v této pozici i udržují. Kompenzace případných fyzických nedostatků je tak vede ke kontinuální práci na sobě samých. Nemusí tedy být překvapivé, že svým přístupem překonávají i ony opravdové krasavce, kteří se spoléhají jen na tvář.

Článek Ženy jsou podle studie šťastnější s méně atraktivními muži. Samy se o sebe nemusí tolik starat a nemají strach z nevěry se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ideál ženské krásy v čase: Trendy minulosti začala přepisovat Marilyn Monroe, podle průzkumů z roku 2018 by žena měla vážit 60 kg

Redakce VědaŽivě — Thu, 19 Jan 2023 03:58:00 +0000

Symbolika dokonalosti byla vždycky v kyprosti, štíhlosti, atletičnosti a svalnatosti. I dnešní podoba tak osciluje mezi těmito pozicemi. A napadlo vás někdy, jak byste chtěli vlastně vypadat, kdybyste si mohli svoje tělo navrhnout? Asi málokdo by to udělal stejně, jako vypadá nyní. Proč tomu tak je? Protože ideál zkrátka znamená pro každého něco trochu jiného. A základní vlastností takového ideálu je, že je nedosažitelný.

Hon za virtuálním přeludem

Mnoho ideálů dnes nastavují především sociální sítě, jde však o naprostou chiméru. Podle těchto ukázek je dokonalá hubená žena, pročež ji za krásnou považuje většina společnosti. Ovšem bezchybně nafocená ženská pleť, vypracované břišní svaly, chemicky vybělené zuby nebo obří řasy nejsou v žádném ohledu realitou. Jde pouze o uměle vytvořený obraz, který je veden přílišným očekáváním od vlastního těla, kvůli čemuž mnoho žen trpí.

Dopadem na sledující jsou pak úzkostné poruchy a pocit nedostatečnosti, pokud na tom ony nejsou stejně. Honí se ovšem za přeludem, který nebyl vytvořen přirozenou cestou, ale počítačovou retuší a dalšími efekty. Než se podíváme na dokonalost z vědeckého hlediska, udělejme si krátký výlet do historie. Tedy jak se vzor krásy vyvíjel za poslední 3 000 let. Obstála kdysi opravdu autoritativní pravidla určující vzhled ve zkoušce časem?

Historické epochy a preference

Ženský ideál byl nejsvobodnější a nejvíce nespoutaný pravděpodobně ve starověkém Egyptě. Nikoho tu totiž nepohoršovalo sexuálně žít ještě před svatbou, případně rozvod manželského páru. Ženský vzhled byl důležitý v ohledu dlouhého copu a výrazně namalovaných očí. U starých Řeků byla až do stvoření Afrodity Knidské brána hlavně žena s mužským tělem. Výrazný zlom přišel během renesance. Chování a vzhled manželky totiž odrážel manžela.

Například v renesanční Itálii bylo za ladné tělo pokládáno to s plnými boky a velkými ňadry. Na druhé straně ve viktoriánském období se ženy stahovaly pomocí korzetu co nejtěsněji. Cílem byla postava ve tvaru přesýpacích hodin. Charlestonská éra si zase žádala ženy s chlapeckým tělem, která ukrývala jak poprsí, tak i pas. Žena 30. let vletěla do tohoto trendu s kulatějšími tvary a štíhlým pasem, čímž začal zlatý věk Hollywoodu.

Postupné přibližování se realitě

To vše trvalo 20 let, než se na světě objevila americká herečka Marilyn Monroe a stala se největším sexsymbolem této éry. Rok 2000 se pak stal dobou postmoderních krásek, kdy musí žena pro oblibu splňovat několik podmínek. Očekávají se výraznější vnady (prsa a hýždě) a zároveň ploché břicho. Dokonalost ovšem nebyla nikdy tak mimo dosah člověka jako právě v posledních několika dekádách. Mnoho žen proto zamířilo pod čepel chirurgů.

Podle posledních průzkumů si ale mnoho lidí oddechne. Ideál se totiž pomaličku stále více přibližuje skutečnosti. Obě pohlaví preferují štíhlé tělo, ale ženy menší prsa. Muži si užijí rádi plnější tvary, nicméně preferují absenci umělých zásahů. Z průzkumů z roku 2018 plyne ideální výška 168–170 cm, pas 60–68 cm a váha 58–60 kg. Pokud bychom hledali ideální ženu ve světě celebrit, bude to nejspíš americká herečka Kelly Brook.

Článek Ideál ženské krásy v čase: Trendy minulosti začala přepisovat Marilyn Monroe, podle průzkumů z roku 2018 by žena měla vážit 60 kg se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krása počátkem 20. století znamenala i použití velmi rizikových prostředků. Ujal by se dobový ideál i v dnešních dnech?

Redakce VědaŽivě — Tue, 02 Nov 2021 03:05:00 +0000

Roky 1901 – 1910 zrodily mnoho vynálezů, které používáme dodnes. Ženy ovšem ve stejné době používaly pro dosažení ideálního vzhledu například silně olovnaté krémy na pokožku nebo rulík zlomocný. Tyto prostředky sloužily například k rozšíření očních zorniček a bledší pokožce. Ideálu krásy tehdy dosáhly mnohé ženy, které obdivovaly doslova davy. Uplatnila by se stejná vizáž i dnes, nebo jde již o překonané vzory, které nezaujmou?

Operetní herečka a zpěvačka

Lily Elsie žila v letech 1886 – 1962 a proslavila se hlavně operetou Veselá vdova z dílny Franze Lehára. Uměleckou kariéru zahájila již v dětském věku a přelom století se u ní nesl ve znamení velmi úspěšných komedií. Veselá vdova z roku 1907 byla ovšem jejím vrcholem, po kterém pokračovala se stejnými úspěchy i dál. Po celou dobu své kariéry byla díky kráse terčem obdivu a jednou z nejvíce fotografovaných žen celého eduardovského období.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený My Classic Magazine (@my_oldmagazine)

Gladys Cooper nezačala od dětství, na jeviště se však dostala už během dospívání. Její kariéra na prknech divadel i před filmovou kamerou nebo v televizi trvala víc jak sedmdesát let. Prve se objevila v pantomimě a komediích, před první světovou válkou pronikla i do náročných dramatických rolí a také němého filmu. Kromě herectví zakotvila později také jako manažerka výrazného divadla The Playhouse Theatre, herecké úspěch však sklízela dál.

Nejen Rané období němého filmu

Marie Doro byla americkou herečkou jak divadla, tak i počátečních let němého filmu. Prvně se dostala na Broadway, když si jí coby mladé sboristky všiml impresário Charles Frohman. Ačkoli na ni většinou vyšly jednodušší ženy ve snazších partech, byla Doro velice inteligentní, vtipná a celkově kultivovaná herečka. Filmový průmysl je ovšem vrtkavý a kolikrát je velmi nesnadné se vymanit z jedné zajeté škatulky.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený ~ α yeαr oғ ѕιleɴтѕ ~ (@ayearofsilents)

Aida Overton Walker si vysloužila také přízvisko „Královna cakewalku“. Jednalo se o afroamerickou zpěvačku, herečku a také tanečnici. Vystupovala obvykle ve trojici, kde ji doprovázeli její manžel George Walker a jeho partner Bert Williams. Hostovala také v dalších uměleckých skupinách a krom sólového tance se věnovala též choreografii. Zemřela náhle roku 1914 na selhání ledvin, jen dva měsíce po svém posledním vystoupení.

Sbory a modelky umělců

Evelyn Nesbit se stala velmi populární modelkou umělců a sboristkou, počátkem 20. století se její tvář objevovala prakticky všude. Výskyt nejen v novinách a časopisech, ale i na kalendářích nebo upomínkových předmětech z ní udělal kulturní celebritu. Kariéru nastartovala ve Philadelfii a následně pokračovala do New Yorku. Zde pózovala pro nejzvučnější umělce doby jako Charlese Dana Gibsona, Jamese Carolla Beckwitha nebo Frederica S. Churche.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Evelyn Nesbit🎠 (@__evelynnesbit__)

Ethel Clayton debutovala v roce 1909 krátkým snímkem Justified a rané filmování prokládala hraním na jevišti. Objevovala se především v muzikálech a hudebních recenzích, kupříkladu The Ziegfeld Follies z roku 1911. Díky těmto hudebním produkcím vyšel najevo její silný pěvecký talent. Protože byla však herečkou němého filmu, zůstal tento potenciál nevyužit pro filmové plátno. Ve svých malých rolích pokračovala až do ukončení kariéry v roce 1948.

Líbí se vám tyto herečky starých snímků?

Zdroj: TheVintageNews

Článek Krása počátkem 20. století znamenala i použití velmi rizikových prostředků. Ujal by se dobový ideál i v dnešních dnech? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.