Trest za ošklivost: Neatraktivní jedinci byli ve starém Řecku vyhozeni z města, jiní byli ukamenováni

Neatraktivní jedinci byli ve starém Řecku vyhozeni z města, jiní byli ukamenováni. Ošklivost se neodpouštěla a mnohdy se rovnala rozsudku smrti.

ošklivost i Zdroj fotografie: Unknown author / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Starověké Řecko bývá v našich představách často značně romantizováno. Mohou za to především historické filmy a literatura, které tuto dávnou civilizaci vyobrazují v až nereálně perfekcionistickém duchu. Ve skutečnosti se však tato umělecká díla příliš nevzdalují od skutečnosti. Starověcí Řekové si velmi cenili takzvané čistoty duše a těla. Byli doslova posedlí dokonalou krásou a vrozenou ošklivost tamní společnost netolerovala.

Vrozená ošklivost se rovnala rozsudku smrti

Starověké Řecko vnímáme jako kolébku dávné moudrosti, která se odráží ve filozofických dílech velkých řeckých myslitelů. Mnohé myšlenky žijí dodnes a jsou základem moderní civilizace. Mnohem méně známá je však posedlost starověkých Řeků dokonalou krásou. Jejich ideál lze pozorovat ve vyobrazení dochovaných soch, které oslavují dokonalá těla a symetrické rysy.

Starověcí Řekové však dokázali být doslova nemilosrdní ke každému, kdo tento předobraz dokonalosti nesplňoval. Řeč přitom není pouze o nezvykle velkém nose nebo kyprých tvarech postavy. Ošklivost Řekové vnímali především v různých tělesných postiženích a vrozených vadách. Ať už bylo postižení či vada vrozená nebo způsobená vnějším faktorem, jako byla vážná choroba nebo nehoda, ve většině případů pro dotyčného představovala rozsudek smrti.

ošklivost
iZdroj fotografie: Depositephotos
Ve starověkém Řecku musel každý splňovat dané ideály krásy.

Obětování k usmíření Bohů

Pro podobnou ošklivost nebylo ve starověké civilizaci místo a společnost byla vůči těmto lidem nemilosrdná. V nejlepších případech byli postižení jedinci jednoduše vykázáni a vyhnáni z města, kde byli ponecháni vlastnímu osudu. V horších případech byli ukamenováni k smrti rozvášněným davem. Další možnost pak představovalo obětování k získání náklonnosti Bohů.

Bohové vyhrávali války, ovládali nová území a mohli za požár. Římské dějiny by bez nich vypadaly úplně jinak

Každý rok byl vybrán jeden nejošklivější muž a jedna nejošklivější žena, kteří byli celý rok hýčkáni a vykrmováni, jen aby byli při festivalu pharmākos obětováni jako dobytek. Tato slavnost se konala vždy koncem května na počest Apollóna a Artemidy. Vyvolené oběti byly oblečeny do slavnostního roucha a při průvodu městem po nich dav házel divoké rostliny, kamení a další předměty. Na místě obětování pak měli být ukamenováni k smrti, spáleni a jejich popel byl rozptýlen do polí, aby zajistil hojnou úrodu.

Diskuze Vstoupit do diskuze
61 lidí právě čte
Autor článku

Veronika Helmová

Zobrazit další články