jedovatí hadi – VědaŽivě.cz

Zemězmij Bibronův loví pod zemí a dokáže kousnout i stranou tlamy. Nebezpečný had často mate i zkušené lidi

Veronika Holečková — Sat, 27 Jun 2026 02:24:00 +0000

Představte si, že v teplé deštivé noci někde v KwaZulu-Natalu šlápnete bosou nohou na něco, co vypadá jako neškodný žížalovitý had. Než si uvědomíte, co se stalo, ucítíte prudkou bolest. Had nemusel ani otevřít tlamu. Stačil mu jeden zub, vysunutý do strany, a rychlé škubnutí hlavou. Zemězmij Bibronův patří mezi hady, u kterých selhávají zažité poučky. Není velký, není okázale barevný, není útočný. A přesto dokáže způsobit devastující zranění, které může skončit až amputací.

Had, který nepotřebuje otevřít tlamu

Rod Atractaspis, do kterého zemězmij Bibronův (Atractaspis bibronii) patří, si vyvinul mechanismus útoku, jaký nemá mezi hady obdobu. Biomechanická studie Deufela a Cundalla z roku 2003 detailně popsala, jak to funguje: had vysune jeden z dvojice dlouhých jedových zubů ven mezi horní a dolní pyskové štítky, aniž by výrazně rozevřel čelisti. Penetrace kořisti, nebo nešťastného prstu, pak probíhá bočním až zadním škubnutím hlavy.

V praxi to znamená, že had dokáže zasáhnout cokoli, co se dotýká boční strany jeho hlavy. V úzkých podzemních norách, kde tráví většinu života, je to obrovská výhoda. Nemusí manévrovat celým tělem, aby se dostal do pozice k útoku. Plazí se podél kořisti, ať už jde o písečnou ještěrku, malého hlodavce nebo jiného hada, a jedním rychlým kousnutím ji otráví. Pak pustí a čeká.

Proč selhává poučka „drž hada za hlavou“

Každý, kdo se kdy učil manipulovat s jedovatými hady, zná základní pravidlo: kontroluj hlavu. U většiny druhů to funguje, protože když had nemůže otevřít tlamu směrem k vaší ruce, nemůže kousnout. U zemězmije Bibronova tohle pravidlo neplatí. African Snakebite Institute výslovně uvádí, že tento had nemůže být bezpečně držen žádným způsobem, včetně klasického úchopu za hlavou. Stačí, aby se had mírně zkroutil, a zub vyjede do strany přímo do prstu.

K tomu přidejte problém identifikace. Zemězmij Bibronův je malý, štíhlý, šedohnědý až černý had s nenápadnýma očima a špičatým čenichem. V jižní Africe žije řada podobně vypadajících neškodných druhů, včetně Bibronova slepýše, který se jmenuje téměř stejně a na první pohled vypadá zaměnitelně. Rozdíly existují, ale vyžadují pozorný pohled:

Zemězmij Bibronův: špičatější čenich, viditelné malé oči, zužující se ocas zakončený krátkým trnem.
Bibronův slepýš: zaoblená hlava, oči skryté pod šupinami, tupý ocas; často je těžké rozlišit předek od zadku.

Při nejistotě platí jediné: nesahat. Žádný malý tmavý had v jižní Africe nestojí za riziko, že jde o zemězmije.

Co se stane po kousnutí

Jed zemězmije Bibronova je silně cytotoxický, ničí tkáň v místě zásahu. Klinická série z Empangeni v provincii KwaZulu-Natal, kterou publikovali Tilbury a Branch v roce 1989, popsala osm potvrzených případů uštknutí. Žádný neskončil smrtí. Ale obraz nebyl příjemný: prudká bolest nastupující během minut, výrazný otok, puchýře a v některých případech lokální nekróza. Více než polovina pacientů byla mladší čtrnácti let. Většina uštknutí se odehrála během letních nocí v domě nebo jeho bezprostředním okolí.

Že nejde o bagatelní záležitost, dokládá novější kazuistika publikovaná v roce 2022 v odborném časopise. Pacientovi museli po uštknutí zemězmije Bibronova amputovat prst, protože nekróza tkáně byla tak rozsáhlá, že jiné řešení neexistovalo.

A tady přichází zásadní komplikace: jihoafrický polyvalentní protijed, vyráběný z jedu deseti jiných druhů hadů, zemězmije Bibronova nepokrývá. Pokrývá kobru mosambickou, zmiji útočnou a další klinicky významné druhy, ale ne rod Atractaspis.

Co dělat, a hlavně nedělat

Při potvrzeném nebo podezřelém uštknutí zemězmije neexistuje účinná terénní první pomoc v klasickém smyslu. Žádné vysávání, žádné škrtidlo, žádná tlaková bandáž. African Snakebite Institute doporučuje jediné: postiženého uklidnit, postiženou končetinu lehce zvednout nad úroveň srdce kvůli bolesti a co nejrychleji směřovat do nemocnice. Tam léčba spočívá v analgetikách, sledování a péči o ránu.

Prevence je přímočará. Nechodit v noci bosky, zejména v letních měsících po deštích. Svítit si. A především nikdy nezvedat malého tmavého hada holýma rukama, ani když „vypadá neškodně“. U zemězmije Bibronova právě ten neškodný vzhled představuje největší past.

Had pojmenovaný po zapomenutém zoologovi

Druhové jméno „bibronii“ nese had po Gabrielu Bibronovi, francouzském herpetologovi 19. století, který se podílel na monumentální Erpétologie générale. Druh žije v jižní a východní Africe, od Jihoafrické republiky přes Mosambik, Zimbabwe a Tanzanii až po Zanzibar. Všude tam vede tichý podzemní život, který ho udržuje mimo pozornost lidí i výzkumníků.

Právě ta nenápadnost je na zemězmiji Bibronově to nejzrádnější. Není to had, který by vás varoval syčením nebo vztyčenou kapucí. Je to had, který leží v trávě u vašich dveří a vypadá jako kus provázku, dokud se ho nedotknete.

Článek Zemězmij Bibronův loví pod zemí a dokáže kousnout i stranou tlamy. Nebezpečný had často mate i zkušené lidi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přežil 856 dávek hadího jedu! Šílený experimentátor má v těle krev, která může zachránit miliony životů

Lukáš Jírovec — Fri, 17 Apr 2026 06:46:50 +0000

Zní to jako příběh z akčního filmu, ale tohle je realita. Američan Tim Friede si dobrovolně vpíchl stovky dávek hadího jedu – a přežil. Nešlo přitom o žádný bláznivý rozmar, ale dlouhodobý experiment, který dnes fascinuje vědce po celém světě. Jeho tělo se totiž začalo bránit způsobem, který by mohl jednou zachraňovat životy.

Nečekaná reakce organismu

Vše to začalo už na začátku tisíciletí, kdy se Friede rozhodl postupně vystavovat hadím jedům, aby si jeho tělo proti nim vytvořilo odolnost. Během téměř 25 let si tak aplikoval více než 800 dávek z různých druhů jedovatých hadů. Tento extrémní a vysoce rizikový přístup rozhodně není běžnou ani doporučovanou metodou, ale přesto přivedl vědce k zásadní otázce: co když jeho tělo dokáže něco, co by šlo využít v medicíně?

Když byl poté podroben testům, ukázalo se, že jeho organismus reagoval opravdu nečekaně – postupně si vytvořil protilátky schopné bojovat proti některým jedům. Cílem odborníků bylo hlavně pochopit, jak tyto protilátky fungují a zda by se daly využít při výrobě nových léků. A nové výsledky naznačují, že by dokonce mohly pomoci neutralizovat toxiny účinněji než současné postupy. „Tohle jsme nečekali,“ připouští někteří vědci nad výsledky výzkumu.

Jeho případ může zásadně ovlivnit medicínu

Dnes se totiž většina protijedů vyrábí ze zvířecích protilátek, nejčastěji z koní. Tato metoda funguje už více než sto let, ale má své nevýhody. Léčba je drahá, ne všude dostupná a někdy může vyvolat nežádoucí reakce. Uštknutí hadem je přitom stále vážný problém – každý rok postihne miliony lidí, hlavně v chudších oblastech světa.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tim Friede (@timfriede794)

Celý příběh ale otevírá i další důležité otázky. Výzkum na zvířatech je totiž dlouhodobě kritizován a vědci proto hledají alternativy, které by byly šetrnější. V současné době mají nicméně už k dispozici modernější technologie pracující s buněčnými kultury nebo počítačovými modely a právě případ Tima Friedeho by mohl přispět k zásadním změnám.

Článek Přežil 856 dávek hadího jedu! Šílený experimentátor má v těle krev, která může zachránit miliony životů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ostrov hadů: Jde o jedno z nejděsivějších míst na světě, plazů zde žije několik tisíc

Redakce VědaŽivě — Fri, 26 Jul 2024 02:40:00 +0000

Ostrov hadů se nachází kus od jihovýchodního pobřeží Brazílie. Místní ho znají pod názvem Ilha da Queimada Grande a jedná se o nejnebezpečnější ostrov na světě. Ostrov obývají tisíce jedovatých hadů, kvůli kterým je přístup na ostrov přísně zakázán. Povolení ke vstupu mají pouze vědci, armáda a opraváři zdejšího majáku. Čas od času však na ostrov zavítají také piráti.

Nebezpečný ostrov hadů

Ostrov hadů se nachází zhruba 34 kilometrů od jihovýchodního pobřeží Brazílie a svou rozlohou pokrývá zhruba 43 hektarů. Z velké části ho pokrývá deštný prales, který je útočištěm pro zdejší faunu. Obývají ho tisíce extrémně jedovatých hadů, kteří svými počty výrazně převyšují ty nejedovaté. Největším místním zabijákem je přitom křovinář ostrovní, nejjedovatější druh zmijovitého hada na světě. Tito hadi dorůstají do délky až 1,2 metrů a mají výrazné žluté zbarvení.

Ostrov hadů byl kdysi součástí pevniny, ale zhruba před 10 tisíci lety se na konci poslední doby ledové izoloval. Právě tato izolace vedla k vývoji extrémně jedovatých hadů, kteří svůj jed používají k lovení přelétavých ptáků. Pravě kvůli nim je ostrov od roku 1920 nepřístupný veřejnosti.

Křovinář ostrovní je extrémně jedovatý had, který obývá Ostrov hadů.

Extrémně jedovatí hadi

Jed křovináře ostrovního, hlavního obyvatele Ostrova hadů, je pětkrát silnější než jed jeho příbuzného, který žije na pevnině. Ulovenou kořist zabíjí do několika minut a extrémně nebezpečný je také pro člověka. Jedno uštknutí dokáže způsobit celou řadu zdavotních komplikací, které jsou v 7 % případů smrtelná. Příznaky začínají prudkou bolestí a otokem místa uštknutí, následuje slabost a mdloby, může dojít k vnitřnímu krvácení, selhání ledvin a odumírání tkáně.

Uštknutí křovinářem ostrovním vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc, která však nezaručuje přežití. I při lékařském zásahu dochází k úmrtí až ve 3 % případů. Právě proto je Ostrov hadů od roku 1920 neobydlený a veškeré výzkumné týmy vždy doprovází kvalifikovaný lékař.

Zastávka pro piráty

Křovinář ostrovní však postupně putuje na seznam ohroženého živočišného druhu. Podle průzkumů obývá Ostrov hadů zhruba 2 až 4 tisíce těchto jedovatých zmijí. Jejich počty však postupně ubývají. Z velké části za to může jejich nelegální odchyt piráty. Křovinář ostrovní a především jeho jed, patří na nelegálním trhu mezi velmi výnosné artikly. Ostrov tudíž pravidelně navštěvují piráti, kteří zdejší hady chytají a následně prodávají i za cenu vlastních životů. Křovinář ostrovní nikde jinde na světě nežije.

Článek Ostrov hadů: Jde o jedno z nejděsivějších míst na světě, plazů zde žije několik tisíc se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva extrémně jedovatí hadi se pářili v odtokové rouře domu. Pozor, může se to stát i u nás

Redakce VědaŽivě — Wed, 10 Nov 2021 01:38:00 +0000

Dvě pakobry východní, které běžně žijí v Austrálii a na Nové Guiney, se dostaly až do odtokové roury domu v Nambour v Queenslandu. Byli zrovna „v nejlepším“, když jejich intimní dostaveníčko přerušili pracovníci odchytové služby. Byli uvítáni vydatným syčením samce z páru, který byl připraven pokousat všechny okolo. Nakonec oba hadí milenci skončili v plastovém pytli. Záznam ze zásahu se později objevil na stránkách odchytové firmy.

Zaražení v trubce skoro nadoraz

Když pracovníci firmy dorazili, hadi byli hlavami zaražení v rouře, takže nebyl problém se k nim nepozorovaně dostat. Opravdu jim ven koukaly jen poloviny těl. Stuart McKenzie, majitel firmy Sunshine Coast Snake Catchers je tak byl schopen bezpečně vytáhnout za ocasy. Přestože se oba mrskali a zásobovali chytače vydatným syčením, nijak jim to nepomohlo. Stuart a jeho spolupracovnice Olivia je postupně dali do pytlů.

Navzdory souboji, ze kterého se ježí vlasy, bylo vyrušení párečku naprosto správným krokem. Pakobra východní je totiž druhým nejjedovatějším hadem na světě. Tito velmi rychlí, agresivní a prchliví plazi zabijí v Austrálii každoročně víc lidí než kterýkoli jiný had. Jedovatější je už jen vnitrozemský taipan. Pakobry se ovšem velmi snadno množí a dostávají se skrze tenké potrubí i do domácnosti, jsou tak mnohem nebezpečnější.

Minimální smrtelná dávka jedu

Těmto hadům stačí, když do své oběti vpraví 4 miligramy jedu, ať už jde o člověka nebo jiného živočicha. Směs neurotoxinů, kardiotoxinů a prokoagulantů způsobuje paralýzu, srdeční zástavu a nekontrolovatelné krvácení. Prokoagulanty jsou látky působící proti srážení krve. V některých případech uštknutí dojde ke smrti oběti kvůli krvácení do mozku. I když jsou tito hadi obvykle nervózní druh, útočí skoro bez váhání.

K útoku dochází hlavně tehdy, pokud je has překvapen nebo ohrožen. Většinou se pak stočí do klubíčka, než zaútočí na svého protivníka. Říjen je pro hady měsícem páření, takže McKanzie sleduje výrazný nárůst hadí aktivity, protože samci hledají samičky. Přestože je na videu chráněn, je na něm znát dost nervozity. „No přerušili jsme je v nejlepším, já bych byl taky vytočenej,“ poznamenal k pochopitelnému vzteku obou živočichů.

Narazili jste někdy doma na hada?

Zdroj: LiveScience

Článek Dva extrémně jedovatí hadi se pářili v odtokové rouře domu. Pozor, může se to stát i u nás se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poznáte jedovatého hada? Pomocí jednoduše pozorovatelných znaků si můžete jednoho dne zachránit život. Každý by je měl znát

Redakce VědaŽivě — Wed, 25 Aug 2021 03:23:00 +0000

Protože v naší přírodě příliš nebezpečných zvířat není, máme tendenci pouštět je z hlavy. Jenže občas se vydáme na výlet či dovolenou, třeba i do zahraničí, a můžeme se setkat například s pestrobarevným hadem. A pak babo raď, jak odlišit ty neškodné od těch, jejichž kousnutí bude rizikové. Několik základních poznávacích znaků vám může ušetřit spoustu starostí. Nedovolte, aby se příjemný den venku změnil v noční můru, protože jste podcenili nebezpečí.

Očka, někdy chřestění, hlava a barvy

Jedovatí hadi mají oči jako úzké štěrbinky, jaké určitě znáte velmi dobře od koček. Pokud jsou jejich oči normálně kulaté, had jedovatý není. Pravda, je otázkou, jak moc se vám bude dařit dívat se hadovi přímo do očí. Některé druhy chrastí ocasem, takže pokud uslyšíte v tichu lesa tento zvuk, raději změňte trasu. Neškodný had bude šustit tím, jak táhne svoje tělo skrze listí, jedovatý bude šustit nebo chrastit přímo ocasem.

Pro jedovaté hady je docela typická trojúhelníkovitá hlava. Je to krásně vidět shora, kde je u těla velmi široká – krk je úzký – a směrem k čelisti se jasně zužuje. Baňatá hlava ve srovnání s krkem je dána přítomností jedového váčku přímo pod čelistí. Čím je had barevnější a jasnější na dálku, tím opatrnější buďte. Neškodní hadi svým zbarvením spíš zapadají do okolí. Pravda, existují výjimky jako třeba černá mamba z jižní nebo východní Afriky.

Lze je poznat podle chování

Hadi se svými návyky dovedou lišit jeden od druhého. Existují ovšem vzorce chování, které odpovídají hlavně těm neškodným, jiné zase jedovatým. Jedovatý had například při plavbě vodou potopí celé tělo. Ten neškodný bude držet hlavu nad hladinou. Právě tyto vzorce jsou další pomůckou, jak identifikovat možné riziko už z dálky, aniž by se člověk musel přibližovat. Hadi jsou obecně spíš plachá zvířata, ti nebezpeční nemají ale rádi narušení svého prostoru.

Pokud se vám stane, že při výletu nebo horské túře na nějakého narazíte, zkuste ho identifikovat na co největší vzdálenost. Pokud si nejste jistí, raději se mu vyhněte. Ostatně z každého pravidla existuje výjimka. Například taková korálovka porušuje prakticky všechny výše uvedené body, je přitom zcela neškodná, na rozdíl od korálovce. Oba jsou pestře zbarvení a tvar hlavy odpovídá jedovatosti, ovšem pruhy korálovky mají trochu jiné sestavení.

Zdroj: BePrepared

Článek Poznáte jedovatého hada? Pomocí jednoduše pozorovatelných znaků si můžete jednoho dne zachránit život. Každý by je měl znát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.