Zemězmij Bibronův loví pod zemí a dokáže kousnout i stranou tlamy. Nebezpečný had často mate i zkušené lidi

Malý tmavý had z jižní Afriky vysune jedový zub ze strany téměř zavřené tlamy. Držet ho za hlavou neznamená být v bezpečí, a protijed na něj neexistuje.

Foto: Joubert Heymans - licence CC BY-SA 4.0

Představte si, že v teplé deštivé noci někde v KwaZulu-Natalu šlápnete bosou nohou na něco, co vypadá jako neškodný žížalovitý had. Než si uvědomíte, co se stalo, ucítíte prudkou bolest. Had nemusel ani otevřít tlamu. Stačil mu jeden zub, vysunutý do strany, a rychlé škubnutí hlavou. Zemězmij Bibronův patří mezi hady, u kterých selhávají zažité poučky. Není velký, není okázale barevný, není útočný. A přesto dokáže způsobit devastující zranění, které může skončit až amputací.

Had, který nepotřebuje otevřít tlamu

Rod Atractaspis, do kterého zemězmij Bibronův (Atractaspis bibronii) patří, si vyvinul mechanismus útoku, jaký nemá mezi hady obdobu. Biomechanická studie Deufela a Cundalla z roku 2003 detailně popsala, jak to funguje: had vysune jeden z dvojice dlouhých jedových zubů ven mezi horní a dolní pyskové štítky, aniž by výrazně rozevřel čelisti. Penetrace kořisti, nebo nešťastného prstu, pak probíhá bočním až zadním škubnutím hlavy.

V praxi to znamená, že had dokáže zasáhnout cokoli, co se dotýká boční strany jeho hlavy. V úzkých podzemních norách, kde tráví většinu života, je to obrovská výhoda. Nemusí manévrovat celým tělem, aby se dostal do pozice k útoku. Plazí se podél kořisti, ať už jde o písečnou ještěrku, malého hlodavce nebo jiného hada, a jedním rychlým kousnutím ji otráví. Pak pustí a čeká.

Proč selhává poučka „drž hada za hlavou“

Každý, kdo se kdy učil manipulovat s jedovatými hady, zná základní pravidlo: kontroluj hlavu. U většiny druhů to funguje, protože když had nemůže otevřít tlamu směrem k vaší ruce, nemůže kousnout. U zemězmije Bibronova tohle pravidlo neplatí. African Snakebite Institute výslovně uvádí, že tento had nemůže být bezpečně držen žádným způsobem, včetně klasického úchopu za hlavou. Stačí, aby se had mírně zkroutil, a zub vyjede do strany přímo do prstu.

K tomu přidejte problém identifikace. Zemězmij Bibronův je malý, štíhlý, šedohnědý až černý had s nenápadnýma očima a špičatým čenichem. V jižní Africe žije řada podobně vypadajících neškodných druhů, včetně Bibronova slepýše, který se jmenuje téměř stejně a na první pohled vypadá zaměnitelně. Rozdíly existují, ale vyžadují pozorný pohled:

• Zemězmij Bibronův: špičatější čenich, viditelné malé oči, zužující se ocas zakončený krátkým trnem.
• Bibronův slepýš: zaoblená hlava, oči skryté pod šupinami, tupý ocas; často je těžké rozlišit předek od zadku.

Při nejistotě platí jediné: nesahat. Žádný malý tmavý had v jižní Africe nestojí za riziko, že jde o zemězmije.

Co se stane po kousnutí

Jed zemězmije Bibronova je silně cytotoxický, ničí tkáň v místě zásahu. Klinická série z Empangeni v provincii KwaZulu-Natal, kterou publikovali Tilbury a Branch v roce 1989, popsala osm potvrzených případů uštknutí. Žádný neskončil smrtí. Ale obraz nebyl příjemný: prudká bolest nastupující během minut, výrazný otok, puchýře a v některých případech lokální nekróza. Více než polovina pacientů byla mladší čtrnácti let. Většina uštknutí se odehrála během letních nocí v domě nebo jeho bezprostředním okolí.

Že nejde o bagatelní záležitost, dokládá novější kazuistika publikovaná v roce 2022 v odborném časopise. Pacientovi museli po uštknutí zemězmije Bibronova amputovat prst, protože nekróza tkáně byla tak rozsáhlá, že jiné řešení neexistovalo.

A tady přichází zásadní komplikace: jihoafrický polyvalentní protijed, vyráběný z jedu deseti jiných druhů hadů, zemězmije Bibronova nepokrývá. Pokrývá kobru mosambickou, zmiji útočnou a další klinicky významné druhy, ale ne rod Atractaspis.

Co dělat, a hlavně nedělat

Při potvrzeném nebo podezřelém uštknutí zemězmije neexistuje účinná terénní první pomoc v klasickém smyslu. Žádné vysávání, žádné škrtidlo, žádná tlaková bandáž. African Snakebite Institute doporučuje jediné: postiženého uklidnit, postiženou končetinu lehce zvednout nad úroveň srdce kvůli bolesti a co nejrychleji směřovat do nemocnice. Tam léčba spočívá v analgetikách, sledování a péči o ránu.

Prevence je přímočará. Nechodit v noci bosky, zejména v letních měsících po deštích. Svítit si. A především nikdy nezvedat malého tmavého hada holýma rukama, ani když „vypadá neškodně“. U zemězmije Bibronova právě ten neškodný vzhled představuje největší past.

Had pojmenovaný po zapomenutém zoologovi

Druhové jméno „bibronii“ nese had po Gabrielu Bibronovi, francouzském herpetologovi 19. století, který se podílel na monumentální Erpétologie générale. Druh žije v jižní a východní Africe, od Jihoafrické republiky přes Mosambik, Zimbabwe a Tanzanii až po Zanzibar. Všude tam vede tichý podzemní život, který ho udržuje mimo pozornost lidí i výzkumníků.

Právě ta nenápadnost je na zemězmiji Bibronově to nejzrádnější. Není to had, který by vás varoval syčením nebo vztyčenou kapucí. Je to had, který leží v trávě u vašich dveří a vypadá jako kus provázku, dokud se ho nedotknete.