Skutečná panenka Annabelle

Skutečnou panenku Annabelle najdete ve Warrenově okultním muzeu. Její skutečná podoba vás však pravděpodobně překvapí. Zatímco filmová panenka Annabelle byla schválně vyobrazena tak, aby vypadala téměř jako člověk, skutečná panenka vypadá jako obyčejná dětská hračka. Ve filmu vidíme porcelánovou panenku o velikosti skutečného dítěte, s copánky z pravých vlasů.

Skutečná Annabelle je však obyčejná plátěná panenka s velkýma očima, trojúhelníkovým oranžovým nosem a širokým úsměvem. Přes svou obyčejnost však údajně oplývá démonickými silami. Podle všeho má na svědomí dvě vážné nehody, které téměř skončily smrtí a jeden smrtelný incident. V muzeu ji proto mají zavřenou ve speciální vitríně, která je označena varovným nápisem „Neotvírat“.

Redakce VědaŽivě

20 března, 2022

Hororové filmy jsou stále oblíbeným žánrem. Jde o zdravý koníček, nebo mohou poškodit psychiku?

Příběh vražedné panenky

Není jasné, zda je příběh vražedné panenky skutečný, nebo se jedná o výmysl manželů Warrenových, který měl do jejich muzea přilákat návštěvníky. Panenka Annabelle však původně patřila jisté mladé zdravotní sestřičce, která ji dostala od své matky k osmadvacátým narozeninám. Sestřička si ji podle všeho zamilovala a vzala ji s sebou do svého bytu, který sdílela se svou kolegyní.

Obě spolubydlící si však velmi brzy začaly všímat podivných okolností, které se kolem panenky děly. Podle všeho se měla svévolně pohybovat po bytě, a dokonce vydávat různé zvuky. Při jedné příležitosti prý u panenky našly lístek, na kterém bylo napsáno „Pomoc!“. Při jiné příležitosti zase měla údajně napadnout přítele jedné ze sestřiček a zanechat škrábance od drápů na jeho hrudi.

Redakce VědaŽivě

9 února, 2024

Mexický Ostrov panenek: Hororové místo s tajemnou energií, která prý z lidí vysává všechnu radost

Může panenka způsobit smrtelnou nehodu?

Obě sestřičky začaly situaci okamžitě řešit a pozvaly si do bytu médium, které potvrdilo, že je panenka posedlá zlým duchem. V tuto chvíli se v příběhu objevují manželé Warrenovi, kteří si měli panenku od sestřiček převzít. Cestou zpátky do jejich domu jim začaly vynechávat brzdy u auta a několikrát jen tak tak unikli vážné dopravní nehodě. Série podivného chování pak údajně pokračovala také v jejich domě. Manželé proto nechali vyhotovit speciální vitrínu, do které panenku uzavřeli. Někteří návštěvníci však nedbali varování na vitríně a mnohdy si z panenky tropili žerty.

Jeden z těchto návštěvníků měl mít při odchodu z muzea vážnou dopravní nehodu, kterou jen zázrakem přežil. Těsně před nehodou prý ve zpětném zrcátku zahlédl panenku Annabelle. Méně štěstí měl pak mladý pár, který si z panenky také utahoval. Z muzea odjížděli na motocyklu a údajně se příběhu panenky Annabelle smáli celou cestu. V jednu chvíli však sjeli z cesty a řidič motorky na místě zemřel. Zda za tyto nehody skutečně může panenka Annabelle není jisté, ale pomohlo to přiživit její neblahou pověst, která z ní udělala hvězdu hororových filmů.

Článek Posedlá panenka Annabelle: Skutečně existovala, nebyla však tak děsivá, jak by člověk čekal se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dívka z krabice konečně na svobodě

Vše začalo dnem, kdy se její matka neobjevila v práci. Živila se jako dojička krav, podobně jako většina žen ve vesnici. První den její absence nikoho nepřekvapila, občasná absence u ní nebyla nijak neobvyklá. Když se však neobjevila ani druhý den, kolegyně po ní začaly pátrat. Nalezly ji u ní doma bez jediné známky života.

Příčina smrti není známá a v tu chvíli ani nepředstavovala hlavní předmět zájmu. Kromě mrtvé byla totiž v domě objevena neznámá holčička ve věku zhruba 12 let, s vyděšeným zvířecím pohledem a zdeformovanými končetinami. Dívka z krabice se poprvé setkala s lidmi z „velkého zlého světa“.

Zakrslý vývoj končetin

Nález neznámé dívky byl pro celou vesnici šok. Do té doby nikdo netušil, že zemřelá měla dítě, které tak důkladně skrývala před světem. Lze se jen domnívat, jaké pohnutky ji k utajení dcery vedly. Pravděpodobně se bála odsouzení od vesničanů. Žena proto porodila doma bez asistence lékařů a dítě ani nenahlásila žádným úřadům. Dívka z krabice de facto neexistovala.

Místo do kolébky ji její matka uložila do dřevěné bedny, ve které žila následujících 12 let. Ze stísněného prostoru ji matka pouštěla jen velmi výjimečně. Dívce tak nebyl umožněn normální vývoj, což bylo nejvíce patrné u jejích nohou, které neměly možnost normálně vyrůst. Dívka tak ve 12 letech měřila pouhých 60 centimetrů.

Pomalé začlenění do společnosti

Dívka z krabice byla poslána do speciální internátní školy. Celoživotní izolace zapříčinila, že měla problém začlenit se do klasické společnosti. Dívka neměla ani klasické stravovací nebo hygienické návyky. Zakrslé nohy ji navíc neumožňovaly volný pohyb a samostatnost. Ze začátku se proto všech stranila.

Redakce VědaŽivě

19 října, 2021

Nejdelší plnovous na světě zabil svého nositele. Kuriózní smrt šokuje dodnes

Neměla jméno, neuměla mluvit, pouze sprostě nadávat. Zaměstnanci internátu jí začali říkat Mášo a postupně se dokázala do místní společnosti začlenit. Dnes jí je 45 let a na své dětství v krabici si téměř nepamatuje. Její mozek veškeré nepříjemné vzpomínky vytěsnil, což je běžný ochranný mechanismus při traumatických zážitcích.

Článek Dívka z krabice: Byla vězněna v malém prostoru, ve 12 letech měřila jen 60 centimetrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozvoj spiritismu

Okultní hnutí a s nimi spojené spirituální seance se zrodily na přelomu 19. a 20. století. Především po konci první světové války byla touha o navázání kontaktu s mrtvými ve společnosti velmi silná. Velká válka připravila mnoho rodin o syny a muže a truchlící ženy a dívky hledaly způsob, jak se s padlými posmrtně spojit a rozloučit. Od té doby si záliba ve spiritsmu a okultních vědách žila svým vlastním životem. V pozdějších letech se podobné praktiky staly oblíbeným tématem několika hororových filmů, které vždy zažehly nový zájem o zkoumání tajemství, které tabulka ouija nabízí.

Nebezpečná tabulka Ouija

Jeden z posledních případů, kdy se tabulka Ouija dostala do povědomí širší veřejnosti, se odehrál v roce 2014. Tehdy si s ní měli hrát tři mladiství z Mexika. Dva chlapci, kteří navšítivli svou kamarádku v jejím domě, si chtěli uspořádat vlastní duchařský dýchánek. Plánovaná zábava se však velmi rychle změnila v hrůzostrašný zážitek. Všichni tři upadli do stavu, který se podobal transu. Dívka se v křečích svíjela a vrčela, jako by jí posedl démon a chlapci propadli hrůzným halucinacím. Když trojici našli rodiče dívky, okamžitě zavolali záchranku. Oficiální verdikt lékařů byl, že mladistvé postihly svalové křeče. O tom, co se skutečně přihodilo, můžeme nadále jen spekulovat.

Exorcisti varují

Zájem, kterému se tabulka Ouija stále těší, se vůbec nezamlouvá katolické církvi. Případy nevysvětlitelných událostí, které nastaly při používání tabulky Ouija, se zabývá sám Vatikán. Katoličtí i necírkevní exorcisté před touto na první pohled neškodnou hračkou důrazně varují. Nikdo z nás by si neměl zahrávat se silami, kterým nerozumí. Nikdy nevíme, koho nebo co k sobě přivoláme.

Článek Děsivá tabulka Ouija: Vyvolávání ducha se zvrtlo, v Mexiku měl údajně posednout 3 mladé lidi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Terapie krví a nemrtvými

Cravenovo prohlášení naráželo na vrstevnatou pravdu. Právě setkání s věcmi, které nás děsí, může být použito jako jejich vlastní katarze. Nejde přitom jen o klasickou poučku „postavit se svým strachům“, ale o adrenalin, který takové snímky vyvolávají. Ten může být pozitivní pro náhled na strach u některých diváků. Benefity záchvěvů strachu jsou jedním z hodně diskutovaných témat a hororové filmy se tudíž projevují léčivě.

Součástí celé zábavy je samozřejmě skutečnost, že akademické kruhy po dlouhá léta nespatřují v tomto filmovém žánru přínos naprosto žádný. Ve 30. letech panovalo spoustu obav ohledně vlivu hororů na diváky, hlavně na děti. První kritiky těchto snímků vycházely ze skutečnosti, že zobrazují bolest a sadismus. To dávalo podněty některým touhám nebo fantaziím, které by rozhodně neměly být v lidech živeny, podotýkali psychologové.

Postupné změny vnímání žánru

Jenže horor začal být nedílnou součástí zábavního průmyslu a akademici postupně měnili svůj náhled na to, jak je publikem přijímán. Původně byli totiž diváci viděni jako pasivní příjemci. Jenže časem vyplynulo, že zaujetí lidí při sledování hororu je velmi aktivní a představovaný materiál rozebírají. Spojení právě s temnými podněty tak naráželo na mnohem hlubší vrstvy mysli než jen povrchové podráždění. Proč bychom se vystavovali negativitě?

Naše tělo reaguje jako v nebezpečí, jenže víme, že jsme v bezpečném prostředí. A právě vystavení pro nás problematickým podnětům v bezpečných podmínkách funguje jako forma terapie, uvedl  Kurt Oaklee, MA, MFT, zakladatel Oaklee Psychotherapy v San Franciscu. Ostatně terapie vystavením dráždivým podnětům se v léčbě pacientů používá běžně. Jedinec je v kontrolovaných podmínkách vystaven stresorům, jejichž efekt se pak postupně snižuje. Hororové filmy tedy dělají samostatně nebo hromadně to samé.

Uvolnění strachu z okolní reality

Tento postup se netýká zdaleka jen několika jedinců. Během května 2020 raketově vzrostl zájem o hororové snímky právě kvůli pandemii covidu-19. Zatímco celý svět čelil vlastnímu strachu, diváci se uchýlili k zombiím, aby světu utekli. Není nijak zvláštní, že právě v období stresu lidé utečou k tomuto žánru. Tyto filmy nás nutí k velkému soustředění a takto zaměřená mysl se už nezabývá tím, co se děje venku. Tělo je v nastavení „uteč nebo bojuj“.

Je však nutné vědět, že horory mohou negativně ovlivnit citlivější lidi, u nichž se pak úzkosti zhoršují. Pozitivní efekt tohoto žánru tedy velmi záleží na konkrétním nastavení jedince. Většině to ale může pomoci bezpečně uvolnit každodenní stres a obrnit se do budoucna. Takže pokud si po náročném dni v práci sednete a pustíte si Freddyho nebo Drákulu, určitě nejste sami. Navíc za všemi vrstvami psychologie a metafor je to jen čistá zábava a přesně tak je potřeba horory brát.

Který horor se vám zaryl do paměti a vždycky si ho rádi zopakujete?

Zdroj: HealthLine

Článek Sledování hororů funguje jako terapie našich strachů. Světoznámý odborník objasnil, proč tomu tak je se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.