Inflace životního stylu: když se z luxusu stane standard

Davidových 72 000 Kč čistého patří v Česku k nadprůměru. Český statistický úřad uvádí průměrnou hrubou mzdu ve 2. čtvrtletí 2026 ve výši 51 966 Kč a z ní se ještě odvádí daň a pojistné. Přesto David každý měsíc dojel na nulu. Peníze se rozplynuly v pohodlí, které rostlo stejně rychle jako výplata.

Odborníci tomu říkají inflace životního stylu. Americká vládní platforma FINRED ji popisuje jako situaci, kdy výdaje stoupají spolu s příjmem a podkopávají schopnost budovat majetek. Dřívější odměna se mění v samozřejmost: lepší restaurace, dražší posilovna, taxík místo tramvaje, víkend v hotelu místo chaty u rodičů. Žádná z položek sama o sobě rozpočet nepoloží. Dohromady ho vyluxují do dna.

Davidův případ přitom zdaleka není výjimečný. Podle měření finanční gramotnosti ministerstva financí by 6 % českých domácností po výpadku hlavního příjmu nezvládlo bez půjčky nebo stěhování ani týden. Alespoň měsíc by vydrželo 26 %, déle než tři měsíce 25 % a přes půl roku jen 23 %. Slabá rezerva tedy trápí i domácnosti, které by podle výše výplaty měly mít klid.

Proč rozpočtové tabulky vydrží jen pár týdnů

David začal jako většina lidí. Stáhl si šablonu, kategorizoval útraty, večer přepisoval účtenky. Po dvou měsících s tím sekl. Tabulka vyžadovala desítky drobných rozhodnutí denně a každé z nich stálo kus pozornosti.

Data kanadské agentury pro finanční spotřebitele ukazují, že rozpočtování probíhá ve vlnách. Z lidí, kteří s ním nově začali, vytrvalo po více než roce 54 %, zbytek přestával a znovu začínal. Studie zároveň připomíná, že tabulky, aplikace i psané rozpočty kladou na uživatele vyšší mentální nároky než pasivní nástroje typu automatických převodů. Bostonský Fed dlouhodobě upozorňuje, že spoření naráží hlavně na sebekontrolu. Lidé nejsou kalkulačky, plány jim drolí únava, nálada a momentální chuť.

Davidovo pravidlo proto míří jinam. Neřeší zpětně stovky položek, hlídá jediný spouštěč: nákup nad 1 000 Kč. Rozhodnutí padá v reálném čase, přímo u pokladny nebo nad tlačítkem „Zaplatit“, tedy tam, kde se o penězích doopravdy rozhoduje.

Daň z vlastního potěšení v praxi: 15 % navrch, okamžitě na spořák

Mechanika se vejde do jedné věty. Každý nákup nad 1 000 Kč David zatíží patnáctiprocentní přirážkou, kterou ihned odešle na oddělený spořicí účet. Bundu za 2 400 Kč doprovodí převod 360 Kč, u víkendu za 7 000 Kč pošle stranou 1 050 Kč.

Za jednoduchostí stojí tři známé principy behaviorální ekonomie:

• Averze ke ztrátě. Daniel Kahneman a Amos Tversky v prospektové teorii popsali, že ztráty bolí víc, než těší stejně velké zisky. Nákup za 3 000 Kč najednou v hlavě stojí 3 450 Kč. Kdo váhal, často si koupi rozmyslí. Kdo nakoupí, aspoň si vytvoří polštář.
• Mentální účtování. Peníze na účtu s vlastním jménem a cílem vnímáme jako nedotknutelné. „Fond budoucí svobody“ láká k vybírání mnohem méně než obecný zůstatek.
• Automatizace místo vůle. Americký úřad CFPB doporučuje automatické spoření jako jeden z nejsnazších způsobů, jak si vypěstovat návyk. Přirážka funguje jako reflex: zaplatit, převést, hotovo.

Technicky to v Česku zvládne prakticky každý. Okamžité platby podle České národní banky dorazí během pár sekund, fungují nonstop a dostupné jsou pro 99 % klientů bankovního trhu. Převod tak může odejít ještě před odchodem z obchodu.

Pro srovnání s klasikou: pravidlo 50/30/20 dělí výplatu na potřeby, přání a úspory, takže pořád vyžaduje třídit výdaje. Strategie „zaplať nejdřív sobě“ posílá peníze na spoření hned po výplatě. Daň z potěšení cílí na opačný okamžik, totiž na konkrétní lákavou útratu. Podle nás vyjde nejlépe kombinace obou přístupů: menší trvalý příkaz po výplatě jako základ a přirážka jako turbo pro dny, kdy se utrácí.

Kolik vynese přirážka při platu 30, 50 a 100 tisíc

Univerzální vzorec zní: měsíční objem nákupů nad limit × sazba. Při Davidových 15 % dá 10 000 Kč zdaněných útrat 1 500 Kč měsíčně, tedy 18 000 Kč ročně. Při 30 000 Kč útrat už roční výnos šplhá na 54 000 Kč.

Pro nižší příjmy doporučujeme mírnější start. Davidova hranice 1 000 Kč odpovídá zhruba 1,4 % jeho čistého příjmu. U výplaty 30 000 Kč by stejný poměr dělal asi 420 Kč, prakticky tedy kulatých 500 Kč. Sazbu volte spíš kolem 10 %, aby pravidlo vydrželo první měsíce.

Modelový výpočet vychází z pravidla 50/30/20: na přání jde 30 % čistého příjmu a z celé této části se odvádí 10% přirážka.

Pokud se přirážka uplatní jen na nákupy nad stanovenou hranici, skutečná částka bude nižší. Kdo chce tempo zrychlit, může sazbu postupně zvedat nebo přidat zmíněný trvalý příkaz.

Co dělat, když převod vypadne z hlavy? Zaveďte si jednou týdně „dopočítací den“ a dlužné přirážky pošlete hromadně. Když systém opakovaně drhne, snižte procento nebo posuňte hranici výš. Vzdát se pravidla úplně je nejhorší varianta.

Kam s nouzovou rezervou v říjnu 2026

Rezerva by měla pokrýt tři až šest měsíců nezbytných výdajů a zároveň nést úrok. Podle říjnového srovnání e15 aktuálně nabízí:

• mBank mSpořicí účet Plus 4,21 % ročně do 250 000 Kč, po prvních třech měsících za splnění podmínek,
• Raiffeisenbank 4 % ročně do 500 000 Kč při alespoň deseti platbách kartou měsíčně,
• Creditas 4 % ročně při aktivním používání účtu,
• Air Bank podle vlastního webu základ 2,0 % ročně a bonusovou sazbu 3,2 % při pravidelném spoření, s limitem 300 000 Kč.

Sazby se mění rychle, před založením je proto vždy ověřte přímo u banky. Peníze na spořicím účtu chrání pojištění vkladů až do výše zhruba 2,5 milionu Kč na osobu a banku, včetně připsaných úroků.

Praktický tip na závěr: ke spořicímu účtu si nezřizujte platební kartu, pojmenujte ho podle cíle a v bankovnictví si uložte šablonu převodu. Odeslání přirážky pak zabere dvě klepnutí.

Článek Také žijete od výplaty k výplatě a vaše rozpočtové tabulky selhaly za dva měsíce? Vsaďte raději na „daň z vlastního potěšení“, pracuje totiž s averzí ke ztrátě, ne s disciplínou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč ranní špička zdražuje zájezdy o tisíce korun

Mechanismus za Brooksovým číslem se jmenuje dynamický pricing a funguje v leteckém i hotelovém průmyslu už roky. Podle factsheetu IATA reaguje cenotvorba v reálném čase na zbývající kapacitu, čas do odletu, konkurenční nabídky a aktuální poptávku. U balíčkových dovolených se do výsledné částky promítají obě složky (letenka i hotel), přičemž letecká část bývá volatilnější.

Co se děje ráno? Miliony lidí otevřou prohlížeč, zadají destinaci a kliknou na „hledat“. Systém zaregistruje nárůst zájmu, levnější sedadla a pokoje mizí, algoritmus posune cenu výš. Brooks tuto dynamiku popisuje jednoduše: přes noc zájem opadne, cenové systémy se vracejí blíž k základní hladině, a jakmile se Evropa probudí, křivka znovu stoupá.

Přepočteno do českých korun: u zájezdu za 25 000 Kč představuje třicetiprocentní rozdíl zhruba 7 500 Kč. U rodinné objednávky za 50 000 Kč je to už 15 000 Kč, tedy suma, za kterou pořídíte další výlet na prodloužený víkend.

Jak dynamický pricing funguje i na českém trhu

Brooksova data pocházejí z britského prostředí, ale obdobná cenotvorba operuje i u nás. Invia ve svém FAQ otevřeně uvádí, že cenu zájezdu stanovují pořadatelé v reálném čase a vstupují do ní dostupnost letů, cena paliva, obsazenost pokojů, poptávka, sezónnost i doba do odjezdu. U dynamických balíčků Invia navíc zdůrazňuje, že se cena i dostupnost mohou proměňovat průběžně podle kapacit dopravců a ubytovacích zařízení.

Čedok zase aktivně propaguje odlety z regionálních letišť (Praha, Brno, Ostrava) a samotná volba letiště dokáže cenu posunout výrazněji než leckterý časový trik. Přímá česká data rozložená po hodinách rezervace veřejně dostupná zatím nejsou, ale logika cenotvorby v reálném čase platí univerzálně: čím víc lidí hledá stejnou trasu ve stejný okamžik, tím rychleji mizí levnější kapacita.

Důležitý detail přidává easyJet ve svém průvodci cenotvorbou: aerolinky výslovně odmítají, že by zdražovaly kvůli cookies nebo opakovanému vyhledávání téhož uživatele. Pokud mezi dvěma dotazy cena stoupne, příčinou je spíš to, že mezitím někdo jiný koupil poslední levnější místo. Prostě ubývající inventář.

Tři praktické tahy, které ušetří víc než budík na 2:48

Samotný přesun rezervace do nočních hodin představuje jen jednu páku. Podle nás je nejúčinnější kombinace tří kroků, z nichž každý přidává vlastní vrstvu úspory:

• Vyhnout se ranní špičce. Brooks doporučuje večerní okno 20:00–22:00 jako citelně levnější alternativu k vlně okolo deváté hodiny. On the Beach na svém webu přidává ještě pozdější pásmo 22:00–1:00, kdy se objevují některé speciální nabídky. Budík na 2:48 je taktika pro maximalisty; večerní prohlížení před spaním stačí pro většinu efektu.
• Nechat monitoring na cenových alertech. Místo opakovaného ručního vyhledávání, které zbytečně zvyšuje úzkost i počet kliků, lze zapnout automatické sledování. Na Google Flights stačí zadat trasu, zvolit datumy a aktivovat „Track prices“, systém pošle e-mail při výrazné změně. Na Skyscanneru funguje obdobný princip: uložit let přes ikonu srdce, zapnout zvoneček a čekat na notifikaci. Alert pracuje 24 hodin denně, vy spíte.
• Prozkoumat alternativní letiště a termínové okno. Podle agregovaných dat Googlu vychází cestování pondělí až středa zhruba o 13 % levněji než o víkendu a let s přestupem asi o 22 % výhodněji než přímé spojení. U letních dovolených se nejnižší průměrné ceny pohybují kolem 21 dnů před odletem, přičemž cenově příznivé pásmo sahá od 14 do 43 dnů.

Proč sám prodejce počítá s kolísáním cen po nákupu

Zajímavý střípek nabízí funkce Price Drop Protection, kterou On the Beach provozuje na vlastním webu. Po dokončení rezervace systém každý den automaticky kontroluje cenu stejné dovolené, a pokud klesne, zákazník získá voucher za rozdíl. Britský portál sám dokumentuje případy, kdy vrátil ekvivalent 11 000 až 17 000 Kč. Pokud prodejce investuje do nástroje, který denně hlídá cenové výkyvy, je to asi nejpřímější důkaz, že kolísání skutečně existuje a dosahuje řádu tisíců.

Regulátor ASA už v roce 2017 upozorňoval, že celková cena balíčku se může proměnit i několikrát za jediný den. A investigace spotřebitelské organizace Which? ze září 2026 zdokumentovala, že u části britského trhu cena po kliknutí na konkrétní nabídku vzrostla, byť právě u On the Beach tento jev ve sledovaném vzorku nezaznamenala.

Kdy přesně kliknout: realistický scénář pro českého cestovatele

Ideální postup vypadá podle dostupných dat a našeho redakčního úsudku takto: zhruba tři až šest týdnů před plánovaným odletem si nastavte cenové alerty na vybranou trasu přes Google Flights i Skyscanner. Sledujte notifikace, neprohlížejte ručně pořád dokola. Až alert oznámí pokles, otevřete rezervaci večer, ideálně po osmé, a dokončete nákup. Zkontrolujte alternativní odletová letiště a zvažte odlet v úterý nebo středu.

Tato kombinace pokrývá hned několik cenových pák najednou: obchází ranní špičku, využívá automatizovaný monitoring, pracuje s termínovým a letištním rozptylem. Každý z těchto kroků sám o sobě přináší jednociferné až dvouciferné procentní úspory, dohromady se mohou sčítat.

Kdo chce absolutní dno, může zkusit noční okno kolem třetí hodiny ranní. Ale většina praktického efektu leží v tom, co zvládnete udělat ještě před půlnocí, a bez budíku.

Článek Rezervace dovolené v 9 ráno vyjde o 30 % dráž než ve 3 v noci. Za rozdílem stojí algoritmus, který reaguje na počet současných vyhledávání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik stojí metr italského písku a komu plynou peníze

Čísla pro léto 2026 hovoří jasně. Průzkum organizace Altroconsumo mezi 222 plážovými kluby v deseti lokalitách ukázal, že za balíček jednoho slunečníku a dvou lehátek zaplatíte v první řadě průměrně 238 eur týdně, ve čtvrté řadě stále 210 eur. V ligurském Alassiu vyšplhá účet na 368 eur, tedy přes devět tisíc korun. A to se bavíme pouze o pronájmu místa na písku.

Podle Federconsumatori stojí denní balíček slunečníku, lehátka a skládacího křesla v průměru 37,35 eur. Za sedm dní vychází zhruba 261 eur. K tomu připočtěte přirážku 40 až 45 procent na občerstvení uvnitř plážového klubu oproti restauracím v okolí. Rodina se dvěma dětmi, která chce strávit týden u moře s plným servisem, se snadno dostane nad dvanáct tisíc korun jen za písek a stín.

Na druhé straně rovnice sedí stát. Oficiální minimální roční poplatek za koncesi od ledna 2025 činí 3 204,53 eur. Skutečná výše se odvíjí od tabulek a typu využití, ale zákonné minimum zůstává směšně nízké. Když úřady nestihly aktualizaci, jednotkové sazby se od dubna 2025 automaticky zvýšily o pouhých deset procent.

Proč italské pobřeží desítky let zůstávalo v rukou stejných provozovatelů

Kořeny problému sahají hluboko. Italské právo ještě v roce 2018 automaticky prodlužovalo stávající koncese až do konce roku 2033. Držitelé nemuseli soutěžit, nemuseli investovat víc než minimum a nemuseli se obávat konkurence. Celé úseky pobřeží tak zůstávaly v rukou týchž rodin po generace.

Evropský soudní dvůr v dubnu 2023 řekl dost. V rozsudku k případu C-348/22 konstatoval, že automatické obnovování koncesí odporuje unijnímu právu a že přidělování pobřežních ploch musí projít transparentním a nestranným výběrovým řízením. Evropská komise mezitím vedla řízení o porušení smlouvy pod číslem 2020/4118 a v listopadu 2023 přešla do fáze odůvodněného stanoviska.

Italská vláda zareagovala dekretem ze září 2024. Stávající koncese mají skončit 30. září 2027. Do 30. června téhož roku musejí úřady vypsat nové soutěže. Při objektivních překážkách lze termín odložit nejpozději do 31. března 2028. Nové tituly budou trvat pět až dvacet let podle potřebné doby návratnosti investic. Hodnotit se nemá jen nabídnutá cena, ale i kvalita služeb, bezbariérovost, nabídka mimo hlavní sezonu nebo ochota převzít zaměstnance předchozího provozovatele.

Kde v Itálii se ještě vykoupete bez placení, a proč to bývá na jihu

Data Institutu ISPRA ukazují, že italské pláže zabírají přibližně 3 400 kilometrů pobřeží, tedy asi 41 procent celkové délky. Přes dvě třetiny plážové plochy leží v jižních regionech a na velkých ostrovech, Sicílii a Sardinii. Právě tam bývá statisticky vyšší šance narazit na delší volné úseky označené jako „spiaggia libera“.

Na hustě zastavěných riviérách severu a středu je situace odlišná. Komerční zázemí plážových klubů tam často tvoří nepřerušenou bariéru mezi promenádou a mořem. Turista sice má teoretické právo projít k vodě, ale prakticky se musí prodírat skrze řady pronajatých lehátek nebo hledat úzké průchody mezi jednotlivými provozy.

Příkladem lokálního odporu je kampánské městečko Bacoli. Starosta Josi Gerardo Della Ragione v srpnu 2026 oznámil, že obec vyhrála spory u správního soudu i u Consiglio di Stato proti části provozovatelů, kteří bránili uvolnění pobřeží. Nový územní plán má pláže otevírat veřejnosti. Bacoli ale zatím zůstává spíše symbolem než celostátním standardem.

Jak si stojí Chorvatsko a Řecko: přísnější pravidla, volnější přístup

Italský model vynikne ve srovnání se sousedními středomořskými destinacemi. Chorvatský parlament v červenci 2023 přijal nový zákon o námořním veřejném statku, který výslovně zakotvuje, že pláže musejí být dostupné všem bez vstupného a bez oplocení. Kategorie hotelových pláží s omezeným přístupem zmizela.

Řecko koncese připouští, ale svazuje je přísnějšími prostorovými limity. Jedna koncese smí pokrývat maximálně 500 metrů čtverečních, lehátka mohou obsadit nanejvýš 60 procent plochy, v chráněných územích Natura jen 30 procent. Mezi jednotlivými koncesemi musejí zůstat odstupy a volné koridory k moři. Občané mohou porušení hlásit přes aplikaci MyCoast.

Itálie se tak ocitá v pozici země, která teprve dohání mantinely, jež si její sousedé nastavili dříve. Z toho plyne praktická rada: kdo chce mít jistotu volného přístupu k moři, ať si ještě před odjezdem ověří mapu obce a hledá výslovné označení „spiaggia libera“. Na italském jihu a ostrovech bude mít výrazně snazší úlohu než na ligurském či romagnolském pobřeží.

Článek Lehátko u italského moře stojí stovky eur denně. Za cenami stojí koncese, které stát pronajal pod cenou na desítky let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácná památeční mince z roku 2007

Ale pojďme se vrátit na samotný začátek tohoto příběhu. V roce 2007 nechal Vatikán vyrazit speciální jednoeurovou minci, která připomínala 80 let od podpisu Lateránských smluv. To byla mimochodem dohoda, která definitivně (a ke spokojenosti obou stran) upravila vztahy mezi Itálií a Vatikánem, jak v redakci připomínáme. A věřte nebo ne – právě tyhle historické souvislosti dávají minci úplně jiný rozměr.

Na minci je navíc vyobrazen papež Benedikt XVI. a už to samo o sobě z ní dělá zajímavý kousek. Ale to pořád ještě není ten hlavní trumf. Byla totiž vydaná v hodně omezeném nákladu. A jak už to bývá, co je vzácné, to letí nahoru na ceně.

Kolik může mít taková mince hodnotu

Možná si říkáte, že euro jako euro. Jenže tady se bavíme o úplně jiném levelu. Naše redakce si ověřila, že mezi sběrateli se tahle mince prodává klidně za více než 20 tisíc korun. A když ji doma náhodou objevíte ve špičkovém stavu, cena může být ještě vyšší.

Záleží to ovšem na několika věcech. Prim hraje zachovalost. Mince, která nikdy nebyla v oběhu a je v takzvané kvalitě proof nebo UNC, má úplně jinou hodnotu než ta, co si prošla desítkami rukou a už na první pohled vypadá značně opotřebeně. A důležitý je i originální obal nebo certifikát, pokud ho k ní máte.

Proč jsou vatikánské mince tak ceněné? Aneb malý stát a velká hodnota

Vatikán patří mezi nejmenší státy na světě a tomu odpovídá i množství vydaných mincí. Náklady jednotlivých druhů oběživa jsou totiž poměrně nízké a většina emisí jde rovnou mezi sběratele. Do běžného oběhu se tak dostane jen minimum kusů.

Navíc mají tyhle mince často silný příběh. Navrhují je specialisté, takže vždy připomínají důležité historické události nebo osobnosti, což sběratele láká ještě víc. A když se spojí historie, nízký náklad a dobrý stav, dostanete poklad. Doslova. I když na první pohled docela maličký.

Článek Zdánlivě obyčejná euro mince má hodnotu přes 20 000 Kč. V oběhu jsou jich tisíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chybička se vloudila

Kdysi bezcenný papírek, dneska malý poklad, za který byste si klidně pořídili menší byt. Zní to jako pohádka o Popelce? Jenže ve světě známek se takové příběhy opravdu dějí. A vůbec nemusí být ve hře legendární modrý Mauricius, naopak. Stačí drobná chyba v tisku a z obyčejné stovky rublů je rázem sběratelský svatý grál.

A jak se to vlastně přihodilo? V roce 1922 vydala tehdejší RSFSR sérii známek s motivem vojáka Rudé armády. Nic zvláštního. Nominální hodnota byla 100 rublů a šlo o docela běžnou emisi. Jenže v tiskárně někdo udělal chybu a jeden štoček tak místo stovky nesl číslo 70. A bylo zaděláno na legendu.

Dnes se této raritě říká Red Army Soldier error nebo RSFSR 70r error. Vadné archy byly sice rychle staženy, ale pár kusů stejně nějak záhadně proklouzlo mezi lidi. A právě ty dnes budí vášně. Dochovaly se totiž údajně jen čtyři kompletní exempláře této známky, což opravdu není málo. Jeden je uložen ve státní sbírce A. S. Popova v Petrohradě, další vlastní soukromí sběratelé.

Z haléřů se stávají miliony

Není tedy divu, že když se jeden z těchto archů objevil v roce 2014 na aukci společnosti Cherrystone Auctions v New Yorku, sběratelé zbystřili. Výsledná cena byla 126 500 dolarů, tedy přes 2,6 milionu korun, a vyrazila tehdy dech i ostříleným hráčům. Není divu – tomuhle se říká pořídit haléřovou investici za milion!

A víte, co je na tom všem nejzajímavější? Hodnotu poštovní známky totiž neurčuje jen stáří. Rozhoduje vzácnost, stav, původ a doložená historie. Známka bez drobných vad, s původním lepidlem a jasným původem může mít cenu násobně vyšší než stejný kus s ohnutým rohem. A navíc šlo ve své době o velmi běžnou známku, takže je docela možné, že ji někde na dopisech od svých vzdálených příbuzných najdete… tak pozor na to, až budete prohlížet starou poštu!

Článek Stála pár kaček, olíznutím jsme ji poslali do světa. Kdo si ji schoval, může dnes sedět na milionovém pokladu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Některé kousky vám můžou slušně vydělat

Nejde ale o každou minci. Nejčastější ročník 1993 je běžný a žádnou mimořádnou hodnotu nemá. Klíčové jsou ovšem roky 1994 až 2003. V tomto období totiž velká část padesátikorun putovala hlavně do sběratelských sad vydávaných Českou národní bankou a do oběhu jich bylo uvolňováno pramálo. Do běžného oběhu se dostaly jen výjimečně – ovšem na první pohled nevypadaly nijak rozdílně, takže lidé neměli důvod si jich nějak extrémně považovat. A to platí dodnes. O vzácných dvacetikorunách nebo desetikorunách toho bylo napsáno hodně, ale padesátikoruna je pro mnoho milovníků sběratelství tajemnou novinkou.

Které ročníky jsou zajímavé

Ale teď už se pojďme podívat na konkrétní kousky. Za velmi dobré ročníky jsou považovány zejména 2000, 2001 a 2005. I kus v horším stavu, který na vás vykoukne ze šuplíku nebo z prasátka, může mít cenu kolem dvou až tří tisíc korun. Zásadní roli hraje zachovalost. Mince bez výrazného opotřebení, škrábanců a oxidace totiž mají ještě násobně vyšší cenu.

Platí jednoduché pravidlo: čím lepší stav, tím větší šance na zajímavý výdělek. Ale pozor – určitě se nesnažte minci nějak uměle čistit. To naopak její hodnotu může snížit. Spokojte se s nálezovým stavem, případně se pokuste poptat nějakého renomovaného numismatika.

Hledání je jako jehla v kupce sena

Najít cenný kus ovšem vůbec není jednoduché. Šance existuje, ale není vysoká. I tak se ale vyplatí vzít každou padesátikorunu, která vám projde peněženkou, do ruky a pořádně si ji prohlédnout, protože kdo ví, možná může být takový poklad právě i u vás.

Článek I v obyčejných padesátikorunách se skrývají poklady. Kousek z peněženky vám může na aukci vydělat tisíce korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde se rodily porcelánové legendy

Visely nad kredencí, za sklem ve vitríně nebo nad kuchyňskou linkou. Modrý dekor, zlatá linka, občas krajinka nebo růže. Také je poznáváte? Možná je doma ještě máte, možná jste je už vyhodili. A není se čemu divit. Spousta lidí je roky považovala za kýč z dob našich babiček. Jenže dnes? Sběratelé objíždějí republiku a vykupují některé kousky za tisíce. A někdy i víc.

Trh se starožitným porcelánem totiž znovu ožil. Určitou roli v tom hraje nostalgie, ale také fakt, že zodpovědní lidé chtějí mít peníze v komoditách, které neztrácejí hodnotu (například nepodléhají zubu času, což porcelán rozhodně splňuje). A kdo ví, možná právě vy máte doma něco, co má větší cenu, než byste čekali.

Evropský porcelán totiž zažil své zlaté období v 18. a 19. století. Slavné manufaktury jako Meissen, KPM Berlin nebo francouzská Sèvres vyráběly kusy, které se mohly docela jednoduše dostat i do domácností vašich příbuzných – a které dnes na aukcích lámou rekordy.

V českých zemích hrály prim závody v Klášterci nad Ohří, Slavkově, Dubí či Březové. Je sice pravdou, že zpočátku se často inspirovaly zahraničím, ale postupně si vytvořily svůj vlastní styl. Patří mezi ně například i typický „cibulák“ nebo jemné květinové motivy, na které dnes sběratelé nedají dopustit.

Co dělá z talíře sběratelský hit

Stav je alfou a omegou. Odštípnutý okraj nebo vlasová prasklina mohou srazit hodnotu až o 90 procent, to si pamatujte. Perfektní, netknutý kus bez oprav je snem každého sběratele. Pokud ovšem uvažujete o koupi, myslete na to, že až příliš dokonalý kus svědčí spíše o padělání. Ručně vyráběné a malované talíře a hrnky prostě čas od času nějaký ten kaz mají.

Hodnotu zvyšuje i kompletní servis. Jeden talíř je hezký, ale celá sada? To už je jiná liga. A pokud máte doložený původ z významné sbírky nebo šlechtického rodu, cena může vyskočit ještě výš. Na vašem účtu se tak mohou objevit zničehonic i statisíce. Musíte jen udělat první krok a zajít se svým dědictvím po babičce do starožitnictví. Může se vám to nečekaně vyplatit.

Článek Visely nad linkou, dnes mizí z vitrín. Starý porcelán láká investory. Dostat statisíce za starý talíř může každý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od studentského nápadu až ke světovému patentu

Fotovoltaika je dnes skoro na každé druhé střeše. Jenže jakmile přijde listopad a naše slunce si vezme zaslouženou dovolenou, přijde většina jejích výhod vniveč a panely vytvoří sotva tolik elektřiny, aby vám nabily telefon.

Co tedy s tím? Obnovitelné zdroje zavrhnout? Naštěstí to nebude třeba, protože právě tady vstupuje do hry malá větrná elektrárna SkyWind NG. Kdybyste ji potkali u svých sousedů, nepoznáte ji, protože na první pohled vypadá spíš jako satelitní parabola než jako větrník na výrobu elektřiny. A co je zásadní, jako první svého druhu získala důležitou mezinárodní certifikaci.

Za projektem stojí Němec Fritz Unger, který s prvním prototypem přišel už v roce 2009 v soutěži Jugend forscht. Byl tehdy studentem, který si tímto projektem splnil velký sen – dostat větrnou energii k běžným domácnostem bez obřích těžkých stožárů a betonových základů.

Ale jen u snu nezůstalo. Studentský projekt mu nestačil, a proto se dnes po světě točí přes deset tisíc těchto turbín. Najdete je na rodinných domech, telekomunikačních věžích i horských chatách (tedy tam, kde by se natažení klasické přípojky jednoduše nevyplatilo nebo neúměrně prodražilo).

Žádný plast, ale materiály, co vám vydrží

Rotor má průměr 1,5 metru, tedy podobně jako větší satelitní anténa, a celé zařízení váží 19 kilogramů. To znamená jednoduchou instalaci bez jeřábu a bez složitých úprav střechy (rozhodně vám tedy nehrozí, že by se vám střecha propadla). Dva řemeslníci to zvládnou během pár hodin.

A čísla také nejsou vůbec špatná. Roční certifikovaná výroba činí 615 kWh. Nezní to jako revoluce, ale v zimě může právě tahle energie pokrýt provoz lednice, oběhového čerpadla nebo základního osvětlení, a to se vždycky hodí.

Tichý soused za cenu elektrokola

Jedna z hlavních obav u takovýchto projektů bývá hluk. Výrobce ovšem uvádí hlučnost kolem 34 decibelů, tedy méně než běžný hovor, sousedé si toho tedy sotva všimnou.

A cena? 2 949 eur, tedy zhruba 73 tisíc korun. To je méně než většina domácích bateriových úložišť. Turbína má navíc vlastní řídicí jednotku, která při silném větru automaticky rotor zabrzdí. Jinými slovy – za svůj spolehlivý zdroj energie zaplatíte zhruba stejně jako třeba za elektrokolo. Dobrá zpráva, že?

Článek Němci přišli s turbínou za cenu elektrokola. Malá jako parabola, silná jako vítr v zimě. Soláry strčí hravě do kapsy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Návrat ke kráse mechaniky

Podle sběratelů lidé znovu objevují kouzlo poctivých mechanických hodinek. Ale ve hře rozhodně není jen měření času, ale i unikátní kombinace techniky, estetiky a příběhu. A právě ten mají hodinky Prim opravdu výjimečný.

V první řadě jde o značku, která má dodnes punc kvality. Jak říká známý sběratel Václav Reischl, dobře servisovaný strojek má skoro neomezenou životnost. Přirovnává ho ke kalašnikovu mezi hodinkami – zkrátka vydrží skoro cokoliv. A neříká to jen tak do větru. Sám nosí na ruce zlaté primky z roku 1959, které mu dělají radost každý den.

Jak se začal psát příběh hodinek Prim

První náramkové hodinky Prim, tehdy ještě pod názvem Spartak, vznikaly v Novém Městě nad Metují. V padesátých letech šlo o luxusní zboží, často na příděl. Cena nebyla právě nízká – klidně odpovídala polovině měsíčního platu. V šedesátých letech už byly základní modely o něco dostupnější, ale sportovní modely pořád patřily mezi to nejdražší, co jste si mohli na trhu dopřát. A také nejlepší.

Největší hvězdou mezi primkami je model Prim Orlík. Vznikl v roce 1965 pro potřeby armádních potápěčů a šlo o první skutečně vodotěsné primky. Fungovaly perfektně a kdo je měl, ten si je pečlivě střežil. Z původních zhruba tří set kusů se dnes ví jen o několika desítkách. Jejich cena se tak šplhá klidně i přes milion korun. Ovšem ani „obyčejné“ primky z té doby nejsou bezcenné. Podle druhu a modelu za ně můžete dostat klidně 10 až 100 000 korun. Čím lépe zachované budou, tím samozřejmě lépe. A rozhoduje i originalita dílů a to, zda máte původní krabičku a papíry.

Článek Možná je máte doma také. Tuhle módní nezbytnost nosil každý děda, dnes za ni můžete dostat přes 1 milion Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Funkcionalismus, kterého si svět všímá dřív než my

Zatímco u nás v bytech a domech už několik let na plné čáře vítězí lehký nábytek z velkých řetězců, sběratelé v Německu, Francii, Británii nebo USA naopak objevují kvality československého funkcionalismu a poválečného designu. A mají k tomu dobrý důvod – tedy vlastně hned několik: masivní materiály, poctivé řemeslo a nadčasový vzhled. A když se nad tím zamyslíte, dává to smysl – vždyť tyhle superlativy se dnes vážou hlavně k luxusnímu zboží. Jenže český nábytek z první poloviny 20. století vám tyhle benefity nabídne také.

Jméno, které dnes zaručuje hodnotu

Nejčastěji padá jedno jméno – Jindřich Halabala. Tento vlivný československý nábytkový designér 20. století to s funkcionalismem opravdu uměl. Ve 30. a 40. letech navrhoval křesla, stolky i celé bytové sestavy tak, aby dlouho a prakticky sloužily. A protože byl i mistr designu, není divu, že se dnes z těchto kusů mnohdy staly bez nadsázky vysoce sběratelské trofeje.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený HalabalaDesign (@halabaladesign)

Naše redakce zjistila, že křesla podle Halabalových návrhů se běžně prodávají za desítky tisíc korun – a někdy i víc. Výjimečné kusy po profesionální renovaci se dostávají klidně k hranici sta tisíc. A to ani nemluvíme o sedacích soupravách, kterých se v plné sestavě dochovalo jen minimum. Tam mohou sběratelé sáhnout do kapsy i pro půl milionu.

Proč Halabala okouzluje milovníky funkčního designu i dnes?

Odpověď je vlastně jednoduchá. Halabalův přístup byl na svou dobu revoluční. Prosazoval dostupný design pro široké vrstvy, ale bez slevování z kvality. Jeho prodejny připomínaly dnešní showroomy – kompletně zařízené byty, kde si zákazník dokázal všechno představit v praxi (a podle potřeby také patřičně osahat). Navíc se vrhl i na osvětu. Psával články, knihy a vysvětloval, že moderní bydlení má být funkční, hygienické a přitom dostupné opravdu všem. K jeho nábytku se tedy váže i jedinečný příběh, o který mají sběratelé dnes ještě větší zájem než o vybavení domácnosti jako takové.

Článek Nevyhazujte zbytečně jmění do popelnice. Vzácný nábytek může na první pohled vypadat obyčejně, opak je ale pravdou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když vůně slibuje víc, než nakonec dá

Jako první vyzkoušeli Silan z řady Aromatherapy. Už při otevření působí příjemně a nevtíravě, jenže to je také vše. Po vyprání se vůně na prádle skoro vytratí (to tím spíš, pokud ho strčíte do sušičky). Objeví se až po úplném uschnutí, a i tehdy je velmi jemná. Pro citlivé nosy to může být výhoda, kdo ale čeká výraznější efekt, ten se neubrání zklamání. Cena i jednoduché dávkování sice potěší, ale výsledek bude spíš zklamáním. Plusové body si zaslouží dobrá dávkovatelnost a velké balení.

Luxusní jméno, slabší výsledek

I u značky Coccolino prý čekali víc – koneckonců právě ta se v poslední době objevuje v reklamách snad nejčastěji. Květinová vůně je sice na první přičichnutí poměrně výrazná, ale na prádle se bohužel dlouho neudrží. Po uschnutí zůstává jen lehký náznak, který snadno přehlušíte třeba silnějším antiperspirantem nebo parfémem. Nejvíce vadil nepoměr ceny, množství a výsledku. Tady se zkrátka a dobře platí víc za značku než za skutečný efekt.

Dražší, ale téměř bez chyby

Naše redakce zjistila, že největší „aha efekt“ přinesla aviváž Lenor. Vůně je výrazná už před praním a po usušení ještě zesílí. Ano, cena je samozřejmě trochu vyšší, ale v tomto případě rozhodně odpovídá kvalitě. Praktický uzávěr a celkové zpracování jsou pak už jen příjemným bonusem.

Elegantní vůně, která vydrží

Velmi příjemným překvapením byla aviváž Tesori d’Oriente. Její vůně působí elegantně, nevtíravě a na prádle vydrží i po usušení (a to přitom při použití cca polovičního množství oproti výše uvedeným značkám). Právě kombinace rozumné ceny, velkého balení a výdrže z ní dělá jednoho z favoritů testu. Sedne ale spíš těm, kdo mají rádi orientální tóny – to je jediná výtka, kterou k ní lze mít.

Článek Odborníci vybrali nejlepší aviváž. Peněženku potěší, o drahý produkt z reklamy nejde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jaký budu mít důchod – jak se to vlastně počítá?

Pro začátek si dopřejeme malý náhled na to, jak celý systém funguje. U lidí narozených zhruba do poloviny 60. let stále platí, že ženy s více vychovanými dětmi mohou jít do důchodu dříve než ženy bez dětí (a samozřejmě také dříve než muži).

U ročníků narozených od 70. let se ale bohužel tyto rozdíly postupně stírají a důchodový věk se začíná sjednocovat bez ohledu na pohlaví i rodičovství. Definitivní tečku za rozdíly pak dělají ročníky 1989 a mladší – u těch je už nastaven jednotný důchodový věk 67 let bez ohledu na pohlaví nebo počet potomků.

Odchod do důchodu podle ročníků

Podrobnější výklad není třeba, pravidla jsou nastavena vcelku jasně. Když tedy víte, co hledat, stačí si sjet v našem přehledném seznamu na váš ročník a okamžitě budete mít jasno.

Ročník 1960

Muži: v 64 letech a 2 měsících

Ženy:

• bez dětí: 64 let a 2 měsíce
• 1 dítě: 63 let a 8 měsíců
• 2 děti: 62 let a 2 měsíce
• 3–4 děti: 60 let a 8 měsíců
• 5 a více dětí: 59 let a 2 měsíce

Ročník 1961

Muži: 64 let a 4 měsíce

Ženy:

• bez dětí: 64 let a 4 měsíce
• 1 dítě: 64 let a 2 měsíce
• 2 děti: 62 let a 8 měsíců
• 3–4 děti: 61 let a 2 měsíce
• 5 a více dětí: 59 let a 8 měsíců

Ročník 1962

Muži: 64 let a 6 měsíců

Ženy:

• bez dětí: 64 let a 6 měsíců
• 1 dítě: 64 let a 6 měsíců
• 2 děti: 63 let a 2 měsíce
• 3–4 děti: 61 let a 8 měsíců
• 5 a více dětí: 60 let a 2 měsíce

Ročník 1963

Muži: 64 let a 8 měsíců

Ženy:

• bez dětí: 64 let a 8 měsíců
• 1 dítě: 64 let a 8 měsíců
• 2 děti: 63 let a 8 měsíců
• 3–4 děti: 62 let a 2 měsíce
• 5 a více dětí: 60 let a 8 měsíců

Ročník 1964

Muži: 64 let a 10 měsíců

Ženy:

• bez dětí: 64 let a 10 měsíců
• 1 dítě: 64 let a 10 měsíců
• 2 děti: 64 let a 2 měsíce
• 3–4 děti: 62 let a 8 měsíců
• 5 a více dětí: 61 let a 2 měsíce

Ročník 1965

Muži: 65 let

Ženy:

• bez dětí: 65 let
• 1 dítě: 65 let
• 2 děti: 64 let a 8 měsíců
• 3–4 děti: 63 let a 2 měsíce
• 5 a více dětí: 61 let a 8 měsíců

Ročník 1966

Muži: 65 let a 1 měsíc

Ženy:

• bez dětí: 65 let a 1 měsíc
• 1 dítě: 65 let a 1 měsíc
• 2 děti: 65 let a 1 měsíc
• 3–4 děti: 63 let a 8 měsíců
• 5 a více dětí: 62 let a 2 měsíce

Ročník 1967

Muži: 65 let a 2 měsíce

Ženy:

• bez dětí: 65 let a 2 měsíce
• 1 dítě: 65 let a 2 měsíce
• 2 děti: 65 let a 2 měsíce
• 3–4 děti: 64 let a 2 měsíce
• 5 a více dětí: 62 let a 8 měsíců

Ročník 1968

Muži: 65 let a 3 měsíce

Ženy:

• bez dětí: 65 let a 3 měsíce
• 1 dítě: 65 let a 3 měsíce
• 2 děti: 65 let a 3 měsíce
• 3–4 děti: 64 let a 8 měsíců
• 5 a více dětí: 63 let a 2 měsíce

Ročník 1969

Muži: 65 let a 4 měsíce

Ženy:

• bez dětí: 65 let a 4 měsíce
• 1 dítě: 65 let a 4 měsíce
• 2 děti: 65 let a 4 měsíce
• 3–4 děti: 65 let a 2 měsíce
• 5 a více dětí: 63 let a 8 měsíců

Ročník 1970

Muži: 65 let a 5 měsíců

Ženy:

• bez dětí: 65 let a 5 měsíců
• 1 dítě: 65 let a 5 měsíců
• 2 děti: 65 let a 5 měsíců
• 3–4 děti: 65 let a 5 měsíců
• 5 a více dětí: 64 let a 2 měsíce

Ročníky 1971–1975

Důchodový věk se zvyšuje každý rok o jeden měsíc. Rozdíly mezi muži a ženami se postupně stírají, ženy s více dětmi mají už jen minimální úlevy.

Ročníky 1976–1988

Muži i ženy (bez ohledu na děti):

• od 65 let a 11 měsíců (1976)
• až po 66 let a 11 měsíců (1988)

Ročníky 1989–1992

Muži i ženy: 67 let

• Bez rozdílu počtu dětí

Článek Kdy půjdete do důchodu? Zjistíte to za 5 vteřin, přesný přehled podle ročníků i počtu dětí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skupinová sleva ČD DNY v praxi

Novinka s názvem ČD DNY funguje jednoduše a bez zbytečné byrokracie (zatím je experimentální – poběží do března a ČD později její dopad vyhodnotí a případně ji prodlouží). Skupina dvou až pěti cestujících totiž automaticky získá slevu 25 procent z ceny každé jízdenky. Nemusíte pro to udělat prakticky nic – platí totiž na většinu vnitrostátních vlaků, a nejen pro druhou třídu (jak bývá u podobných slev až příliš obvyklé), ale i pro tu první. Nemusíte vlastnit žádnou speciální kartu ani se nikde registrovat. Prostě jedete spolu a zaplatíte míň.

Nákup bez počítání, jednoduše na jeden klik

Velké plus je způsob nákupu. Jízdenky pořídíte online přes e-shop Českých drah nebo v aplikaci Můj vlak (tam navíc získáte místenky do vybraných vlaků zdarma a další bonusy, takže její pořízení rozhodně doporučujeme). Systém sám vyhodnotí, jaké slevy se dají kombinovat, a rovnou vám nabídne nejvýhodnější cenu. Vy tak hned uvidíte konečnou částku a nemusíte nic přepočítávat ani nikde složitě naklikávat.

Slevy můžete i kombinovat

ČD DNY lze navíc kombinovat s dalšími zvýhodněními. Cestu vám tak mohou zlevnit jako bonus i IN Karty, studentské a seniorské slevy nebo zvýhodněné jízdné pro děti. Výsledná cena tak často vyjde výrazně lépe než při nákupu jednotlivých jízdenek zvlášť (a to i v případě, že mezi sebou kombinujete dospělé, děti, studenty apod.).

Senioři, děti a studenti na tom vydělají taky

Vedle skupinových slev pokračují i zvýhodnění pro další skupiny. Senioři nad 65 let mají v řadě regionů padesátiprocentní slevu, v Praze dokonce jezdí městskou dopravou zdarma. Ne všude je to ale tak jednoduché. Například ve Zlínském kraji se bezplatné cestování týká lidí až od 75 let. Vždy tedy doporučujeme seznámit se s podmínkami, jaké v daném kraji platí. Mohou se totiž značně lišit.

Článek Od ledna 2026 dostane velká skupina lidí slevu na jízdu vlakem. Stačí jen dobře plánovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvod první – cashback využití

Účtenky lze registrovat v nejrůznějších cashbackových službách. Zda stojí za to věnovat čas takové aktivitě, si samozřejmě musí posoudit každý sám. A stejně tak bude problematické a komplikované snažit se vydělat na tomto principu nějakou zajímavější částku. Všude jsou ale podmínky trochu jiné a nikdy nevíte, kdy se vám takový postup může hodit. S využíváním cashbacku je také mnohem jednodušší získat mnohé platební karty.

Důvod druhý – okamžitá kontrola nákupu

Vždycky je lepší ihned zkontrolovat seznam zakoupeného zboží, zvlášť při objemném nákupu. V extrémních případech si prodejce přidá něco pro sebe a v tom množství si toho ani nevšimnete. Nebo zkrátka dojde k nedopatření bez zlého úmyslu, ale také s dopadem. Při rychlosti, s jakou dnešní pokladny markují, není banální chyba nic zvláštního.

Teoreticky se také podle vaší účtenky může někdo pokusit získat stejné zboží či prohlásit, že ho zakoupil v jiném obchodě. Vás samotné takový postup obvykle nijak neohrožuje, ale není důvod nechávat podvodníkům jakékoli zbytečné možnosti či zadní vrátka. A nikdy si nemyslete, že to nikomu nestojí za námahu, lidé mají nejrůznější motivace.

Důvod třetí – při platbě kartou

Pokud jste platili kartou, jsou na účtence vytištěna její poslední 4 čísla a samozřejmě utracená částka. Tato informace sama o sobě není nijak závadná a nikdo vám na jejím základě nemůže vybrat peníze z účtu. Ovšem znalost těchto údajů mohou podvodníci využít například při telefonních podvodech. Vystoupí například jako zaměstnanci banky a pokusí se zjistit další informace.

Je ovšem pravdou, že k tomuto by bylo potřeba rozhodně více informací a také váš kontakt. Poslední čtyřčíslí je na posledním, menším úseku účtenky z platebního terminálu. Zanecháním na místě tak nehrozí velké riziko, ovšem opatrnosti není nikdy dost. Vždycky je dobré mít možnost si nákup okamžitě zkontrolovat – klidně dvakrát – a následně účtenku zničit.

Jakým způsobem pracujete s účtenkami?

Zdroj: Science

Článek V žádném případě nenechávejte účtenky na pokladně. Stáváte se tím snadnou kořistí pro podvodníky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Klienti přichází o stovky tisíc korun

Od České národní banky přesto každý měsíc slýcháme, že úrokové sazby stále klesají. Z rekordních sedmi procent, které si banky účtovaly ještě v nedávné minulosti, tak dnes získáte úrok 4,5 procenta. Přesto se stále jedná o příliš velké procento, které klienty během pár let připraví o stovky tisíc korun. Jistou naději skýtá pouze neustálé ujišťování, že budou úroky klesat dál. Klienti bank však nejsou jediní, kteří si myslí, že jde snižování úroků nepříjemně pomalu. Své obavy už vyjádřily také nadnárodní mateřské instituty tuzemských bank.

Redakce VědaŽivě

9 září, 2024

České banky si připravily nové nepříjemné poplatky: Všichni si připlatíme, hlavně důchodci

“Měl jsem schůzku s vysoce postaveným člověkem ve financích a poskytl mi zajímavé zákulisní info o aktuálním vývoji hypoték,” uvedl na svých sociálních sítích podnikatel Michal Hardyn, který poukázal na to, že lidé přichází o stovky tisíc korun.“ Pro zahraniční matky začíná být takový přístup problematický, a proto tlačí na své tuzemské dcery, aby úrokové sazby klesaly rychleji. V některých zemích by totiž současné marže byly považovány za lichvu.“

Jsme na tom špatně

Není divu, že jsou mezinárodní bankovní instituce situací v Česku znepokojeny. Finanční sektor je velmi citlivé odvětví, které podléhá četným regulacím. Bankovní instituce by neměly vykazovat nepřiměřeně velké zisky, protože hranice mezi ziskem a lichvou je v tomto případě velmi tenká. Jednotlivé bankovní domy proto tlačí na české bankovní pobočky, aby snižování úrokových sazeb urychlily.

Redakce VědaŽivě

13 července, 2024

Klienti oblíbené banky v ohrožení: Lidem teď ruší hromadně bankovní účty. Musíme si schovávat peníze doma pod polštářem?

Ve srovnání s okolními evropskými státy totiž nabízí české banky téměř dvojnásobnou úrokovou sazbu. Například v Rakousku získáte hypotéku s úrokem 2,7 procenta. Čeští klienti tak kvůli dlouholeté fixaci vysokého úroku doslova přichází o stovky tisíc korun.

Článek České banky v problémech: Klienti přichází o stovky tisíc korun, možná se to brzy stane i vám se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zaprášené topení a mýtus ideální teploty

Základem je kromě otočení termostatem také udržovat radiátory v čistotě. Oprašte je prachovkou a také vyluxujte. Ideální teplota skutečně neexistuje, záleží to na dispozicích domu nebo bytu. Existují ovšem doporučené hodnoty spojující příjemné prostředí a únosné náklady. Ve většině případů se tak doporučuje vytápět na 19–20 stupňů Celsia. V koupelně můžete dva stupně přidat, v ložnici zase neuškodí pár stupňů ubrat. Chladnější prostředí vám totiž přinese vydatnější spánek.

Odstranění bariér

Velmi častá chyba, která stojí jen na pozornosti a troše selského rozumu. Jakmile je totiž topení schované za nábytkem nebo těžkým závěsem, bude příjemně jen těsně u něj. Odstraňte z cesty teplého vzduchu všechny překážky a nechte ho pořádně „rozlít“ do místnosti. Dost možná zjistíte, že můžete samotný výkon i snížit a budete mít mnohem více tepla než předtím.

Do zimy nepatří tropické teploty

I když máte rádi léto, není důvod si ho vytvářet i doma. Maximem pro teplotu obytných místností je 22 stupňů Celsia a vztahuje se to hlavně na koupelnu. Kromě toho, že vás to bude stát víc peněz, vysoká teplota neprospívá ani vašemu organismu. Vede totiž k průběžné únavě a také výraznějším teplotním šokům. Venku je zima, a vy tak přecházíte z extrému do extrému. Je to stejné jako naplno jedoucí klimatizace ve vedrech, z čehož mohou lidé i omdlít.

Čerstvý vzduch jen chvíli, zato prudce

Představa o dlouhodobém lehkém větrání je tragickým omylem. Pro výměnu vzduchu je potřeba otevřít okna naplno a nechat je tak jen několik minut. Ideálně proti sobě, aby opravdu vznikl průvan. V čem je tajemství? Tento způsob vám vymění vydýchaný vzduch za čerstvý, zároveň ale nepřijdete o teplo, které se nahromadilo ve zdech a vybavení místnosti. Při mírném větrání po celý den jen přicházíte o teplo, ale výměna nenastane.

Vrstvení oblečení

Na politické scéně se objevilo několik výroků o svetru navíc, které sklidily vlnu kritiky. Ačkoli tato metoda sama není moc šikovná, v základu jde o dobrý princip. Klíčem ovšem není jedna silná vrstva, ale několik slabších. Zkuste oživit nátělníky a opatřit si tričko s dlouhým rukávem. Dvě tři vrstvy slabšího oblečení totiž izolují vzduch a krásně vás zahřejí. Stejně tak poslouží vlněné ponožky – jen pozor na umělá vlákna, v nich se noha spíše zpotí.

Vlněné pletené ponožky si dejte přes normální a rozdíl poznáte záhy. Protože jakmile si zahřejete nohy, respektive uchováte v nich teplo, je na tom zbytek těla mnohem lépe. Ostatně i nastuzení chodí „od nohou“ a s teplem to není jiné. Vytápějte také jen místa, kde se skutečně pohybujete. Na chodbě vám tak stačí jen 17–19 stupňů, nemusí z ní být sauna jako v koupelně, kde se pohybujete nazí.

Článek Jak reálně ušetřit na vytápění: Je lepší radiátory zapínat a vypínat, nebo mají běžet celý den? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Česká banka si účtuje vysoký poplatek

Tento konkrétní případ se týká České spořitelny, která patří mezi největší české banky na trhu. Svým klientům bezesporu zaručuje stabilitu a jistotu v případě krizí. Tyto záruky jsou však vykoupeny vysokými poplatky, které klienti platí na denní bázi. Ať už se jedná o poplatky za vedení účtu, za výběr z jiného bankomatu nebo za převody financí, ročně z vás banka vyždímá tisíce korun. Vrcholem tohoto ledovce je zjištění, jak vysoký poplatek klient zaplatí při převodu financí v zahraniční měně. Jedna taková transakce vás může vyjít až na jeden tisíc korun.

Drahé převody zahraniční měny

Je potřeba podotknout, že převod financí v zahraniční měně je složitý proces, do kterého jsou zapojeny další instituce. Logicky je takový úkon dražší než klasické převody nebo výběry financí v české měně. Přesto není nutné za takový převod vybírat až tak přehnaně vysoký poplatek. Důkazem jsou právě menší banky, které stejný úkon zvládnou mnohem levněji. Například Fio Banka dokáže finance v dolarech odeslat za pouhé dvě stovky. Česká spořitelna si poplatek ve výši cca tisíc korun zaúčtovala za pouhé přijetí takové platby. Přitom je odeslání nákladnější než přijetí.

Redakce VědaŽivě

11 listopadu, 2023

Máte účet u největší banky v Česku? Chystá obrovské změny, které se dotknou nás všech

Velké banky těží, kde mohou

Je evidentní, že se velké banky snaží vydělat na náročnějších úkonech, které navíc klienti nepoužívají příliš často. Kromě České spořitelny můžete podobně vysoký poplatek očekávat také u Komerční banky, Monety nebo ČSOB. Pokud tedy plánujete častější převody financí v zahraniční měně, raději zkuste některou z menších bank. Úplně nejlepší variantou však je využití speciálních služeb, které zajišťují bezproblémové a levné převody financí v zahraniční měně, jako je například služba Revolut nebo Wise, jak uvádí web Aazdraví.cz.

Článek Čechy pobouřila známá banka: Buď zaplatíte vysoký poplatek, nebo nebudete moct používat bankovní účet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak začít opravdu reálně šetřit?

Warren Buffet, jeden z nejlepších investorů na světě přezdívaný „Věštec z Omahy“, má jednoduché pravidlo. „Obracím desetkrát každý dolar. Proto jich mám tolik.“ Klíčem k prosperitě je naučit se šetřit průběžně po malých částkách. Tedy vybudovat si na to návyk – jako na cokoli jiného. Například automatický převod 10 % z každé výplaty. To je částka, která by měla být každý měsíc převáděna na spořicí účet. Pointou je ovšem nějak začít.

Lidé si totiž často říkají, že začnou spořit, až budou mít víc, až bude z čeho, až toto nebo tamto. Jediným výsledkem takového přístupu je, že nikdy nezačnou. Paradoxně nejúčinnější a zároveň nejjednodušší trik na spoření peněz jste se nejspíš naučili už jako děti. Ano, tušíte správně, mluvíme o zcela obyčejném prasátku. Nemusíte ho přitom ani kupovat, stačí vám jakákoli obyčejná šroubovací dóza, na kterou si dáte cedulku „úspory“.

Halíře, které dělají talíře

Dávejte tam průběžně všechny drobné, které najdete po kapsách. I jedna koruna vám po nějaké době přispěje ke slušné sumě. Dávat peníze stranou je však jen jednou stranou mince. Klíčové je nepřicházet o ty, které už máte. Sháníte pro děti novou hračku? Než se pustíte do brouzdání po „výhodných“ nabídkách na Facebooku, podívejte se, zda něco nenabízí někdo z vašeho okolí. A jestli vaše dítě už nějakým hračkám odrostlo, prodejte je na aukci sami.

Hlavním krokem k úspoře peněz je ovšem absence impulzivních nákupů. Často totiž propadnete touze, protože si myslíte, že něco jednoduše potřebujete. Například narazíte na internetu na pěknou bundu, ačkoli je ta vaše stále v dobrém stavu. Otázka tedy zní, jestli ji skutečně potřebujete, nebo jenom jednoduše chcete? Jak se s tím vypořádat? Uložte si odkaz na nabídku do záložek a počkejte 72 hodin. Proč právě toto období je klíčové?

Počítejte s kroky obchodníků

Budete-li i po této době naprosto jasně chtít ten nákup uskutečnit, tak to udělejte. Většině lidí se však v této lhůtě rozleží v hlavě pro a proti a obvykle od koupě upustí. Tím pádem ušetří peníze za zbytečnost. Existuje ještě další fígl – nechat si někde uložený nákupní košík. Přidejte zboží na e-shopu do košíku a pak ho tam nechte. Klidně týden. Obchodník se vám často připomene a někdy nabídne i slevu – což je přesně to, na co jste čekali.

Dobrým řešením je také separace informací. Nakupujte pomocí zvláštního e-mailu, na který vám pak budou chodit veškeré slevy, kupony a další věci. Vždycky tak budete vědět, kde je hledat, současně vám nebudou zahlcovat vaši primární schránku. Jednou za rok si také revidujte veškeré služby, které odebíráte, a zkuste si vyjednat výhodnější podmínky. Může to fungovat? Vždycky jim můžete říct, že přejdete jinam, to je pro ně největší hrozba.

Článek Pravidlo 72 hodin aneb Jak ušetřit peníze: Obchodník často nabídne slevu, hlavní výhodou je naučit se neutrácet za zbytečnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krize amerického snu

Tento příběh se stal v jedné takové rodině. Snímek, který svým cynismem dodnes vyráží dech, pořídil zcela náhodný novinář. Spatřil je sedět na schodech na jednom dvorku v Chicagu. Před nimi byla na kartonu velká reklama „4 děti na prodej“. V pozadí snímku byly 4 zcela nedětské tragédie. Informace z roku 1948 uváděla, že rodiče dětí, Ray a Lucille Chalifuksovi, se rozhodli své děti prodat, protože nebyli schopni zvládat své finanční problémy.

Otec rodiny, řidič nákladního auta, přišel o práci jen pár měsíců před vznikem snímku. Jeho žena Lucille neměla kvůli těhotenství vůbec šanci práci najít. Rodině tak hrozilo vystěhování, a manželé se proto rozhodli řešit svoje problémy takto jednoduchým postupem. Šestiletá Lana, pětiletá RaeAnn, čtyřletý Milton a dvouletá Sue Ellen se stali skutečným zbožím. Snad matka doufala, že prodejem se děti vyhnou hladovění?

Skoro jako prodej do otroctví

Čtenáři ovšem – podle zjištění žurnalistů – začali rodině po uveřejnění snímku v bezvýchodné situaci pomáhat. Někdo byl připraven poskytnout přístřeší, jiný zaplatit účty, pokud děti zůstanou s rodinou. Reakce manželů je nejistá. Každopádně dva roky po zveřejnění snímku byly všechny čtyři děti v nových rodinách. Lucille se již provdala za jiného muže. V srpnu 1950 dorazili k Lucille John a Ruth Zoetemanovi a koupili RaeAnn za pouhé 2 dolary.

Milton se se sestrou nechtěl rozloučit, Zoetemanovi jej tedy koupili také. Hned první dny jejich pobytu u nové rodiny se změnily v noční můru. Sedmiletá dívka a šestiletý bratr upadli do otroctví. Nový „otec“ jim to hned řekl, děti však takové slovo neznaly, tak se ani nebály. Záhy musely pracovat na poli od rána do noci. John je ve stodole připoutal řetězem a používal fyzické tresty. Oba dostali také nová jména, RaeAnn se změnila v Beverly a Milton v Kennetha.

Lana, Sue a Bedford

Osud nejstarší dívky zůstal neznámý, podle některých zdrojů zemřela v roce 1998 na rakovinu. Sue, nejmladší dívka na fotografii, zemřela v roce 2013, trpěla rakovinou plic. O svém životě po adopci moc nemluvila, své matce ale přála, aby uhořela v pekle. Nezdá se, že by její život byl právě šťastný. Jediný šťastný osud potkal nejmladšího syna, kterého adoptoval úžasný manželský pár, konkrétně manželé McDanielovi.

Neměli vlastní děti a vychovávali ho tedy jako vlastního, dostal jméno David. Žil poblíž farmy Zoetemanových, a když se dověděl o místě pobytu svých sourozenců, začal je navštěvovat. Oba pustil na svobodu, nicméně jim nemohl víc pomoci. V šestnácti letech utekl z domova a přidal se k armádě. Chtěl opět spojit všechny své sourozence, během hledání však zjistil, že Lana už nežije a Sue je smrtelně nemocná. Aktuálně žije David ve Washingtonu a pracuje jako řidič.

Jaké podobné případy vás napadají?

Zdroj: ScienceNews

Článek Jak se roku 1948 dostal do prodeje osud 4 malých dětí aneb Když je realita horší než fikce nebo divoká spekulace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Britská monarchie není vlastníkem půdy

Panovníci byli v minulosti vlastníky obrovských pozemků a také mnoha budov. To se změnilo roku 1760, kdy král Jiří III. převedl veškerý majetek na vládu. Od tohoto momentu ho královská rodina vlastní pouze nominálně, ve skutečnosti nevlastní nic. Přebytek příjmů těchto panství byl následně použit k plnění státní kasy. Monarchové nemohou disponovat pozemky či hrady a nemohou ani nic prodat, vše řídí nezávislá organizace.

Ta nese jméno Crown Estate a její web uvádí vlastnictví všech pozemků, hradů, masných farem, dolů a Windsorského parku. Výměnou za převod kontroly nad majetkem obdržel Jiří III. tzv. Civil List. Jde o zvláštní pevnou roční platbu, stejně jako dotace. Ty pokrývají osobní a diplomatické výdaje a údržbu královských paláců. Z těchto prostředků jsou placeni sluhové, oficiální akce a údržba sídel. Od roku 2011 pak existuje jediná platba, tzv. Sovereign Grant.

Příjmy z tradičních lokalit

V roce 2019 činila výše této platby v přepočtu 2,5 miliardy Kč. Je potřeba pochopit, že nejde o plat královny, ale o celkovou sumu na pokrytí veškerého provozu. Kromě majetku Crown Estate má královna soukromý majetek, například panství Sandringham a Balmoral, které zdědila po otci. Dále jde o cenné sbírky známek a uměleckých děl. Královna vlastní také vévodství Lancaster, známé jako Crown’s Secret Purse.

Elizabeth z něj ročně získává další desítky milionů dolarů, které jsou obvykle na výdaje ostatních členů rodiny. Ani královské šperky nepatří královně, nýbrž národu. Jedno z nejstarších vévodství je Cornwall, jehož účelem bylo poskytovat finance princům z Walesu. Spolu s dalšími zemědělskými, komerčními a rezidenčními objekty poskytuje princi Charlesovi v přepočtu zhruba 692 milionů Kč ročně. Má nárok jen na rentu, nemůže panství prodat.

Služba, práce, daně a kapesné

Členové královské rodiny nemohou zastávat jakékoli významnější funkce. Existuje ovšem tradice služby v britské armádě, kde svého času působili všichni následníci trůnu. Královna přiděluje prostředky na útraty princezen, vévody z Yorku a hraběte z Wessexu. Všichni další příbuzní musí pracovat bez ohledu na šlechtický původ. Například princezny Beatrice a Eugenie pracují v oblasti financí a poradenství. Eugenie rovněž pracuje v umělecké oblasti.

Povinností každého občana je zdanění, a královna Alžběta se z vlastní iniciativy rozhodla platit daně ze všech svých příjmů. Princ Charles se rozhodl ke stejnému kroku, a to s nejvyšší sazbou. Ve srovnání s jinými známými tvářemi britského království je královský majetek poměrně skromný. Loni dokonce královna vypadla ze seznamu 300 nejbohatších Britů. Koruna navíc nenakupuje firmy, akcie nebo podobné výdělečné subjekty, pouze je udržuje.

Jak vnímáte britskou královskou rodinu?

Zdroj: ScienceNews

Článek Z jakých prostředků žije britská královská rodina v přepychu aneb Kde pracují, o kapesném a daních se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čísla na přední a zadní straně karty

Samotné číslo karty uvedené na její přední straně je asi nejdůležitějším atributem. Běžný názor je, že jde o sériové číslo karty v platebním systému. Skrývá se v něm ale mnohem víc. První číslice kartu přiřazuje ke konkrétnímu platebnímu systému. Těch na světě existuje několik. American Express a JDB mají 3, Maestro 3, 4, 5. Visa používá 4, MasterCard 5, China Union Pay 6. Další číslice vás identifikují jako vlastníka této karty.

Pro bezpečné použití byla další čísla přidána ještě na její zadní stranu. Hlavní je tu ověřovací kód, tzv. CVV (Visa) nebo CVC u MasterCard, který tvoří tři čísla. Právě tuto kombinaci je třeba držet v největší tajnosti, protože dovoluje kompletovat veškeré karetní transakce bez fyzické přítomnosti samotné karty. Při nakupování přes internet kartu nikam nepřikládáte, jen zadáváte právě číslo a tento kód. Zloděj ji tedy také nepotřebuje.

Vodoznak a kreditní kontra debetní

Stejně jako je tomu u běžných bankovek je i platební karta vybavena UV prvkem. Ten ovšem není vidět pouhým okem, je potřeba posvítit ultrafialovým světlem. Označení se také liší podle platebního systému. Karty společnosti MasterCard mají písmena „M“ a „C“ v rohu a uprostřed. Visa je vybavena vodoznakem „V“ a American Express svoje karty označil symbolem orlice. Tohle už nepatří mezi běžné znalosti.

Rozdíl mezi debetní a kreditní kartou stále dělá mnoha lidem potíže, takže „kreditka“ říkají naprosto všemu. Rozdíl je ovšem v tom, kdo je vlastníkem použitých financí. Při použití debetní karty (říká se jí také zúčtovací) jsou užívány vaše vlastní finance, čili úspory. Platíte-li kreditní kartou, využíváte prostředky banky, jde tedy o formu úvěru. Proto u bank existuje také „bezúročné období“. Když v něm peníze splatíte, nevracíte bance nic navíc.

Limity a SMS upozornění na transakce

U karetních plateb se dá běžně nastavit upozornění na provedenou platbu. Mnoho lidí to však vypíná jako otravnou službu, což je velmi chybný krok. Právě podivná transakce v libovolné částce pomáhá včas zareagovat na zneužití karty. Pokud je karta fyzicky ukradena, zloději často nakoupí za menší částky, pro které je PIN potřeba jen občas. Upozornění i na několikakorunovou transakci může být signálem, že je něco špatně. A důvodem k blokaci.

S tím souvisí také možnost nastavení denních platebních limitů. Zaprvé pomáhají uživateli vyhnout se impulzivním nákupům, zadruhé dovolují alokovat náklady. Lze je ale také použít jako další štít proti různým podvodům. I když podvodník nebo zloděj získá kartu nebo její údaje, nebude moci vybrat velkou částku. V takové situaci si opět můžete nastavit upozornění a okamžitě víte, že se děje nějaká nepravost. Blokace je pak otázka minuty.

Jednoduchá pravidla pro bezpečnost

Kromě těchto nastavení samotné karty existuje několik postupů pro vaše vlastní chování. V první řadě nesmíte kartu ani během placení ztratit z očí, byť na moment. Platíte-li například v restauraci, číšník s kartou nesmí odcházet. Je naopak povinen přinést terminál k vám. Případně vás požádá, abyste šli vy s ním. Zadruhé nikdy nepodepisujte šek bez specifikované částky. A zatřetí nikdy neklikejte na podezřelé odkazy, většinou skrývají malware.

Platíte-li cokoli na internetu, zkontrolujte správnou adresu (riziko přesměrování) a také tvar protokolu, vždy musí být https (úplný začátek internetové adresy a symbol zámku). V dnešním digitálním světě jsou osobní údaje kohokoli neustále v ohrožení, a bankovní účty na tom nejsou jinak. Mnoho věcí se dá pro klid duše nastavit, bezpečné chování je navíc souborem pouze několika jednoduchých pravidel. A pokud vám někdo nabízí něco zadarmo, zpozorněte.

Jaký problém s platební kartou jste naposledy zažili?

Zdroj: Science

Článek Věci, které jste o platební kartě nevěděli: Signály toho, že někdo zneužívá vaše údaje a na co si dát největší pozor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Miliardy k dispozici

Finance do armády jenom tečou, takže například USA mají najednou volných přes 732 miliard dolarů. U Číny je to 261 miliard dolarů a v případě Indie 71,1 miliard. A to jsou jenom 3 národy. Použily by země tyto nenadále uvolněné peníze moudře? Pro lepší představu se pojďme podívat do zmíněné Kostariky. Tato země totiž nedisponuje armádou už od roku 1948. Místní vláda dokonce vojenské velitelství předělala na muzeum umění a prostředky přesměrovala.

To, co by jinak padlo na armádu, je teď investováno do zdravotnictví, vzdělávání a také ochrany životního prostředí. Neznamená to ovšem, že tu nedochází k žádným zločinům nebo násilí. Jenže místo armády má Kostarika velmi silnou policii nasazenou primárně k obraně státní hranice. V USA je vidět něco podobného, ale v mnohem větším měřítku. Spojené státy by však místo toho mohly investovat do nemocnic, univerzit a infrastruktury.

Investice kvůli novým hrozbám

Pokud by šlo více peněz do zdravotní péče, jednotlivé země by byly mnohem lépe vybaveny při střetu s novými chorobami. Například americký Pentagon měl během pandemie covidu-19 velmi štědré financování. Jenže v celé zemi chyběly plicní ventilátory, respirátory, masky a další nezbytné prostředky pro boj s koronavirem. Pokud by se země zbavily armád, mohly by mnohem lépe ochránit obyvatele před zdravotními krizemi tohoto typu.

Takové změny by znatelně ovlivnily každého kolem vás. Stejně tak by peníze nebyly problém, pokud byste chtěli jít na vysokou. Stárnoucí potrubí, rozpadající se silnice a znečištěné vody by se daly snadno opravit. Prostředky by se daly také použít na pomoc lidem v nouzi a bez domova, což by přispělo k posílení a ozdravení komunit. Každá země by měla v rozpočtu prostředky navíc a rozhodla by se, jak tyto peníze použít.

Snížení státního dluhu

Některé vlády by mohly finance použít na snížení vlastních národních dluhů, nebo je dokonce vrátit lidem. Byla by to také obrovská výhra pro životní prostředí. Například v USA je armáda jedním z největších uživatelů ropy, a tudíž největším znečišťovatelem. Bez vojenských strojů, které pumpují oxid uhličitý do atmosféry, bychom byli mnohem blíž udržitelné budoucnosti. A zastavení klimatické změny je opravdu drahé.

Ovšem svět by nebyl bez armád rozhodně klidné místo. Spory mezi národy by nejspíš stále byly násilné. Stejně tak by tu zůstávaly skupiny, které chtějí poškodit ty ostatní. Něco z uvolněných peněz by tak nejspíš šlo do posílení policejních složek. Ty by převzaly některé povinnosti armády a staly by se více vojenskými. Země by mohly váhat se vstupem do válek. Nebo by naopak záhy vypukla třetí světová a narukovali by skoro všichni.

Jak vnímáte tuto bezpečnostní složku státu?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak by vypadal svět, kdyby všechny země souhlasili, že se zbaví svých armád a vojenských sil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co tento datový objem vlastně je?

Jde o e-maily, zprávy, firemní záznamy, certifikace, smlouvy a komplikované diagramy ukazující přímo labyrinty firemních struktur. V mnoha případech odhalují zcela prvně reálné vlastníky mnoha neprůhledných krycích společností, které existují pouze papírově. Uniklé údaje byly předány Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ) ve Washingtonu. Tato organizace se podělila s médii jako The Guardian, BBC Panorama a dalšími.

Nejedná se o první únik ze skrytého finančního světa, rozhodně jsou Pandora papers ale tím největším. Data tohoto typu se dostávají ven již od roku 2013. Firmy v daňových rájích nejsou ilegální a mnoho lidí má pro tvorbu takových struktur zcela legitimní důvody. Utajení těchto struktur ale velmi nahrává daňovým únikům, praní špinavých peněz a zpronevěrám. Proto jde o velmi spornou praktiku zejména u politiků a veřejných činitelů.

Podnikání sídlící mimo místo

Další bohaté osoby a společnosti svěřují své majetky právě takovým společnostem, aby se vyhnuly placení daní v konkrétní zemi. Jde o legální krok, díky kterému však konkrétní vláda přichází pravděpodobně o miliardy na daních. Pandora papers zahrnují například vládce Jordánska, krále Abdalláha II., který má podle těchto dat majetky v hodnotě 100 milionů dolarů v Malibu, Londýně a na území Washingtonu. Král podotkl, že se ničeho nedopustil.

Dále je v dokumentech zahrnuta rodina ázerbajdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, která v nedávných letech obchodovala v Anglii s majetkem za 400 milionů liber. Obchody se týkaly i nemovitostí prodaných britské Crown Estate spravující majetek britské královny, jejíž administrativa zkoumá podrobnosti tohoto obchodu. Částka 67 milionů byla zaplacena společnosti pracující pro rodinu, která vládne zemi pravidelně obviňované z korupce. To není dobrá vizitka ani pro jednu stranu.

Několik zásahů do centra Evropy

Týden před volbami vyšly najevo také údaje týkající se českého premiéra Andreje Babiše. Na toho směřovalo množství otázek týkajících se nákupu zámečku na jihu Francie. Politik odmítl tyto skutečnosti komentovat. Další postavou je prezident Kypru, který je sám o sobě kontroverzním centrem offshore společností. Nicos Anastasiadis odmítl informace komentovat a jeho firmy popírají, že by se dopustily čehokoli nezákonného.

Ne všichni zmínění v údajích jsou ale obvinění z něčeho trestného. Data například odhalují, že bývalý britský premiér Tony Blair s manželkou Cherie ušetřili 312 000 liber na daních z nemovitostí. Došlo k tomu při nákupu budovy v Londýně, kterou částečně vlastní rodina prominentního bahrajnského ministra. Kancelář si tu koupili za 6,5 milionu liber, k transakci ovšem použili společnost se sídlem na Britských Panenských ostrovech.

Výhled na možné změny zákonů

Gerald Ryle, ředitel ICIJ, prohlásil, že politici, kteří si svoje finance zorganizovali tímto způsobem, mají zájem o udržení současného stavu. Případné snaze o reformu společností v daňových rájích se proto budou snažit bránit. „Když tyto nástroje utajení finančních toků a struktur používají světoví lídři, politici a další veřejní činitelé, pak si nemyslím, že bychom se dočkali konce jejich fungování,“ podotkl Ryle k budoucnosti možné změny legislativy.

Doufal totiž, že takto masivní únik bude mít větší dopad než ty předchozí, nota bene při úniku během pandemie. Ta ještě zhoršila a zdůraznila společenskou nerovnost a donutila vlády k obrovským a nečekaným půjčkám. Ty jsou samozřejmě postupně naloženy na ramena daňových poplatníků. V těchto strukturách je drženo minimálně 11,3 trilionu dolarů a jedná se o peníze, které byly ztraceny napříč celým světem a šlo je využít na vzpamatování z covidu.

Jaká byla při zprávě o tomto úniku vaše první myšlenka?

Zdroj: TheGuardian

Článek Pandora papers: Největší únik dat v historii odhaluje finanční tajemství světových boháčů a politiků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.