Lehátko u italského moře stojí stovky eur denně. Za cenami stojí koncese, které stát pronajal pod cenou na desítky let

Když italský podnikatel zaplatí státu roční nájem za kus pobřeží, vystačí si s částkou 3 204 eur, tedy zhruba 80 tisíc korun.

Foto: Pickpik

Turista, který si na téže pláži pronajme slunečník a dvě lehátka na jediný srpnový týden, nechá tam v průměru 238 eur, bezmála šest tisíc korun. V přepočtu na celou sezonu provozovatel odvádí do státní kasy zlomek toho, co vybere za pár letních dnů. Právě tenhle nepoměr stojí za tím, proč se italské pobřeží proměnilo v podnikatelský prostor, kam se turista bez peněženky jen těžko dostane.

Kolik stojí metr italského písku a komu plynou peníze

Čísla pro léto 2026 hovoří jasně. Průzkum organizace Altroconsumo mezi 222 plážovými kluby v deseti lokalitách ukázal, že za balíček jednoho slunečníku a dvou lehátek zaplatíte v první řadě průměrně 238 eur týdně, ve čtvrté řadě stále 210 eur. V ligurském Alassiu vyšplhá účet na 368 eur, tedy přes devět tisíc korun. A to se bavíme pouze o pronájmu místa na písku.

Podle Federconsumatori stojí denní balíček slunečníku, lehátka a skládacího křesla v průměru 37,35 eur. Za sedm dní vychází zhruba 261 eur. K tomu připočtěte přirážku 40 až 45 procent na občerstvení uvnitř plážového klubu oproti restauracím v okolí. Rodina se dvěma dětmi, která chce strávit týden u moře s plným servisem, se snadno dostane nad dvanáct tisíc korun jen za písek a stín.

Na druhé straně rovnice sedí stát. Oficiální minimální roční poplatek za koncesi od ledna 2025 činí 3 204,53 eur. Skutečná výše se odvíjí od tabulek a typu využití, ale zákonné minimum zůstává směšně nízké. Když úřady nestihly aktualizaci, jednotkové sazby se od dubna 2025 automaticky zvýšily o pouhých deset procent.

Proč italské pobřeží desítky let zůstávalo v rukou stejných provozovatelů

Kořeny problému sahají hluboko. Italské právo ještě v roce 2018 automaticky prodlužovalo stávající koncese až do konce roku 2033. Držitelé nemuseli soutěžit, nemuseli investovat víc než minimum a nemuseli se obávat konkurence. Celé úseky pobřeží tak zůstávaly v rukou týchž rodin po generace.

Evropský soudní dvůr v dubnu 2023 řekl dost. V rozsudku k případu C-348/22 konstatoval, že automatické obnovování koncesí odporuje unijnímu právu a že přidělování pobřežních ploch musí projít transparentním a nestranným výběrovým řízením. Evropská komise mezitím vedla řízení o porušení smlouvy pod číslem 2020/4118 a v listopadu 2023 přešla do fáze odůvodněného stanoviska.

Italská vláda zareagovala dekretem ze září 2024. Stávající koncese mají skončit 30. září 2027. Do 30. června téhož roku musejí úřady vypsat nové soutěže. Při objektivních překážkách lze termín odložit nejpozději do 31. března 2028. Nové tituly budou trvat pět až dvacet let podle potřebné doby návratnosti investic. Hodnotit se nemá jen nabídnutá cena, ale i kvalita služeb, bezbariérovost, nabídka mimo hlavní sezonu nebo ochota převzít zaměstnance předchozího provozovatele.

Foto: Wilnel José Verdú Guerrero - licence CC BY-SA 4.0

Kde v Itálii se ještě vykoupete bez placení, a proč to bývá na jihu

Data Institutu ISPRA ukazují, že italské pláže zabírají přibližně 3 400 kilometrů pobřeží, tedy asi 41 procent celkové délky. Přes dvě třetiny plážové plochy leží v jižních regionech a na velkých ostrovech, Sicílii a Sardinii. Právě tam bývá statisticky vyšší šance narazit na delší volné úseky označené jako „spiaggia libera“.

Na hustě zastavěných riviérách severu a středu je situace odlišná. Komerční zázemí plážových klubů tam často tvoří nepřerušenou bariéru mezi promenádou a mořem. Turista sice má teoretické právo projít k vodě, ale prakticky se musí prodírat skrze řady pronajatých lehátek nebo hledat úzké průchody mezi jednotlivými provozy.

Příkladem lokálního odporu je kampánské městečko Bacoli. Starosta Josi Gerardo Della Ragione v srpnu 2026 oznámil, že obec vyhrála spory u správního soudu i u Consiglio di Stato proti části provozovatelů, kteří bránili uvolnění pobřeží. Nový územní plán má pláže otevírat veřejnosti. Bacoli ale zatím zůstává spíše symbolem než celostátním standardem.

Jak si stojí Chorvatsko a Řecko: přísnější pravidla, volnější přístup

Italský model vynikne ve srovnání se sousedními středomořskými destinacemi. Chorvatský parlament v červenci 2023 přijal nový zákon o námořním veřejném statku, který výslovně zakotvuje, že pláže musejí být dostupné všem bez vstupného a bez oplocení. Kategorie hotelových pláží s omezeným přístupem zmizela.

Řecko koncese připouští, ale svazuje je přísnějšími prostorovými limity. Jedna koncese smí pokrývat maximálně 500 metrů čtverečních, lehátka mohou obsadit nanejvýš 60 procent plochy, v chráněných územích Natura jen 30 procent. Mezi jednotlivými koncesemi musejí zůstat odstupy a volné koridory k moři. Občané mohou porušení hlásit přes aplikaci MyCoast.

Itálie se tak ocitá v pozici země, která teprve dohání mantinely, jež si její sousedé nastavili dříve. Z toho plyne praktická rada: kdo chce mít jistotu volného přístupu k moři, ať si ještě před odjezdem ověří mapu obce a hledá výslovné označení „spiaggia libera“. Na italském jihu a ostrovech bude mít výrazně snazší úlohu než na ligurském či romagnolském pobřeží.