Lawrence z Arábie přešel 1500 km pouště pěšky a přijal arabskou identitu. Útěk z Anglie měl kořeny v rodinném skandálu

Thomas Edward Lawrence ušel jako student přes 1 600 km po Blízkém východě. Z oxfordského samotáře se stal legendou pouště, kterou impérium nakonec obrátilo proti jeho ideálům.

Picryl

Léto 1909. Dvacetiletý student historie z Oxfordu, drobné postavy a s fotoaparátem v zavazadle, vyráží do Sýrie a Palestiny za křižáckými hrady. Podle profilu, který sestavila americká PBS, nachodil přes 1 600 kilometrů (přes tisíc mil) prašných cest, kamenitých plání a vyprahlých údolí. O sedm let později už tentýž mladík jezdí na velbloudu v bílém rouchu po boku emíra Fajsala a vyhazuje do povětří osmanské vlaky. Mezi těmito dvěma obrazy leží příběh, který se obvykle vypráví po částech. Nemanželský původ, archeologie a partyzánská válka do sebe přitom zapadají jako kameny jedné klenby. Lawrence si v poušti vystavěl novou roli. Doma pak zjistil, že impérium, jemuž sloužil, umí jeho ideály směnit za diplomatické drobné.

Nemanželský syn z Walesu: rodinný skandál pod vypůjčeným příjmením

Thomas Edward Lawrence přišel na svět 16. srpna 1888 ve velšském Tremadogu. Jméno, pod nímž jej zná celý svět, ovšem jeho rodině právně nepatřilo. Otec Thomas Robert Tighe Chapman, irský šlechtic, opustil manželku Edith a čtyři dcery kvůli Sarah Junnerové, vychovatelce, kterou původně zaměstnával. K rozvodu nikdy nedošlo. Pár proto žil v konkubinátu, přijal příjmení Lawrence a se svými pěti syny se opakovaně stěhoval, aby se vyhnul odhalení. T. E. byl druhým z chlapců.

Ve viktoriánské Británii znamenala nelegitimnost cejch, který se nedal smýt ani vzděláním, ani úspěchem. Rodina se nakonec usadila v Oxfordu, kde mladý Lawrence vynikal, četl o středověku a vyhledával samotu. Podle nás právě tady začíná osa jeho života: nejistý původ mohl živit potřebu sebevytvoření, zálibu v přestrojení i pozdější touhu po anonymitě. Kdo vyrůstá pod jménem, které mu nepatří, snáz si osvojí další.

Pěšky za křižáckými hrady: oxfordský student mizí na Východě

Oficiálním důvodem cesty v roce 1909 byla diplomová práce o vlivu křížových výprav na evropskou vojenskou architekturu. Lawrence ji pojal po svém. Místo pohodlného cestování zvolil chůzi, nocoval u místních, učil se arabsky a zkoumal hradby, které kdysi stavěli francouzští a angličtí rytíři. Výkon to byl mimořádný: téměř 1 600 kilometrů v letním žáru, většinou bez doprovodu a s minimem prostředků.

Jeho odchod na Východ lze číst jako únik z prostředí, jemuž vládly stigma původu a sevřené anglické konvence. Mezi beduíny a vesničany nikoho nezajímalo, zda jsou jeho rodiče sezdáni. Zajímalo je, jestli vydrží.

Vydržel. V letech 1910 až 1914 se vrátil jako archeolog na vykopávky v Karkemiši na syrsko-turecké hranici. Tam si dál brousil arabštinu, vedl místní dělníky a poznával kmenové vztahy. Tyto roky se později ukázaly jako nenahraditelný kapitál. Když vypukla válka, britská rozvědka v Káhiře potřebovala přesně takového člověka: znalce terénu, jazyka i lidí.

Arabský oděv, beduínské zvyky a válka na kolejích

Roku 1916 vypuklo Arabské povstání proti Osmanské říši a Lawrence se stal styčným důstojníkem u emíra Fajsala. Právě Fajsal mu podle záznamu oxfordského Ashmoleova muzea doporučil nosit arabský oděv, aby mezi bojovníky nepůsobil jako cizí element. Lawrence přijal víc než šat. Jedl s beduíny, spal s nimi pod širým nebem, osvojil si pouštní dovednosti a respektoval jejich způsob boje. Z anglického poručíka se stal prostředníkem, který do arabského tábora přinášel zlato, pušky a spojení na britské velení.

Jeho strategie se od krvavé logiky západní fronty zásadně odlišovala. Zatímco ve Francii armády roky přešlapovaly v zákopech, Lawrence prosazoval drobné pohyblivé oddíly a nájezdy. Hlavním terčem se stala Hidžázská železnice, osmanská tepna mezi Damaškem a Medinou. Princip shrnuje PBS jednoduše: co nejmenší síla, v nejkratším čase, na nejvzdálenějším místě.

Západní fronta v letech 1916 až 1918	Válka v Hidžázu
masivní armády v zákopech	malé jízdní skupiny
frontální útoky na opevnění	přepady a sabotáže tratí
ztráty v desítkách tisíc	šetření vlastních mužů
dobývání území	rozvracení zásobování

Vrcholem bylo dobytí přístavu Akaba v roce 1917, kam arabští bojovníci dorazili z vnitrozemí, odkud je osmanská posádka nečekala. Mýtus osamělého génia však sluší korigovat. Analytici z Modern War Institute při West Pointu připomínají, že úspěch stál i na britském loďstvu, letectvu, obrněných vozech, penězích a hlavně na konvenční ofenzivě generála Allenbyho. Lawrence nebyl jediným strůjcem vítězství. Byl jeho nejpůsobivějším vypravěčem.

Zrada u jednacího stolu: Sykes, Picot a rozčarovaný hrdina

Arabové bojovali v přesvědčení, že jim Británie po válce zaručí nezávislost. Opírali se o korespondenci mezi mekkánským šarífem Husajnem a britským vysokým komisařem Henrym McMahonem. V říjnu 1915 McMahon psal o připravenosti uznat a podporovat arabskou nezávislost v dohodnutých hranicích, byť s řadou výhrad.

Současně však v utajení vznikal úplně jiný plán. Text Sykesovy-Picotovy dohody z roku 1916, zveřejněný v archivu Yale Law School, rozkrojil region na zóny přímé i nepřímé britské a francouzské kontroly; Palestina měla dostat mezinárodní správu. Lawrence o tajných ujednáních věděl a jeho svědomí se ocitlo v kleštích. Povzbuzoval muže k boji za svobodu, kterou mezitím diplomaté rozparcelovali.

Po válce se na Pařížské mírové konferenci snažil prosadit Fajsalův hlas. Neuspěl. V listopadu 1918 při audienci u krále Jiřího V. veřejně odmítl udělená vyznamenání a poté psal ostré články do deníku The Times. Hrdinou se mezitím stal proti své vůli: v roce 1919 z něj americký novinář Lowell Thomas udělal hvězdu promítaných přednášek v New Yorku a Londýně, na které proudily davy.

Lawrence reagoval útěkem do bezejmennosti. Vstoupil do Královského letectva pod smyšleným jménem John Hume Ross, později sloužil jako T. E. Shaw. Muž, který kdysi vyrůstal pod vypůjčeným příjmením, si znovu vybral jiné.

Lawrence po česku: kniha, film, Musil a cesta do Akaby

Lawrenceova vlastní verze událostí, kniha Seven Pillars of Wisdom, vyšla česky pod názvem Sedm sloupů moudrosti: historie jednoho triumfu v překladu Zdeňka Hrona (BB/art, 1998). Nové výtisky dnes seženete obtížně, v antikvariátech se podle portálu Trh knih nabízí zhruba za 455 až 490 Kč. Čtenář by měl mít na paměti, že autor v ní budoval i vlastní legendu.

Oscarová freska Davida Leana z roku 1962 s Peterem O’Toolem získala sedm sošek. Podle služby JustWatch byla v Česku dostupná na Netflixu a Lepší.TV, k zapůjčení pak přes Apple TV a Amazon Video. Profil filmu má i Česká televize, která s nadsázkou poznamenává, že vysoký a výrazný O’Toole se drobnému a plachému Lawrenceovi příliš nepodobal.

Českou stopu přináší moravský kněz a orientalista Alois Musil, přezdívaný „český Lawrence z Arábie“. Za první světové války působil na opačné straně, ve službách Rakouska-Uherska, a podle Českého rozhlasu se stal přímým protihráčem svého britského souputníka. Oba znali beduínské kmeny, oba mluvili jejich jazykem a oba sloužili impériím, jež se nakonec rozpadla nebo ustoupila.

Kdo by se chtěl vydat po Lawrenceových stopách, narazí na realitu dneška:

• Akaba v Jordánsku leží u Rudého moře zhruba čtyři hodiny jízdy od Ammánu. Britské ministerstvo zahraničí ale v říjnu 2026 upozorňovalo na nestabilitu v regionu i incidenty v okolí města, bezpečnostní doporučení je proto nutné ověřit před odjezdem.
• Krak des Chevaliers a Saladinův hrad v Sýrii, hrady, které Lawrence jako student obdivoval, figurují na seznamu světového dědictví UNESCO, od roku 2013 mezi ohroženými památkami. Do Sýrie britské úřady cestovat nedoporučují vůbec.

Poslední útočiště našel Lawrence v chatě Clouds Hill v hrabství Dorset, kam se v únoru 1935 vrátil po odchodu z letectva. O tři měsíce později, 13. května, se na silnici z Bovingtonu vyhýbal dvěma chlapcům na kolech a se svým motocyklem Brough Superior havaroval. Vědomí už nenabyl a 19. května zemřel. Letos v květnu od té chvíle uplynulo 91 let. Neurochirurg Hugh Cairns, který o něj pečoval, pak začal zkoumat poranění hlavy u motocyklistů a prosazovat ochranné přilby; poslední Lawrenceova jízda tak dodnes zachraňuje životy lidem, kteří o tom možná nikdy neslyšeli.