Nacistický lékař simuloval výšku 20 km v podtlakové komoře, aby vězňům roztrhal plíce. Popravit ho nechal nakonec sám Hitler

Sigmund Rascher trýznil vězně v Dachau pro Luftwaffe i SS. V dubnu 1945 skončil v témže táboře s kulkou od esesáků, kterým léta sloužil.

Zdroj fotografie: Picryl

Dachau, 26. dubna 1945. Americké jednotky jsou od brány tábora vzdálené tři dny. Esesáci v chaosu ničí dokumenty, ženou vězně na pochody smrti a zametají stopy. V táborovém bunkru přitom drží muže, který ještě nedávno v Dachau rozhodoval o životě a smrti. Mezi vězni se neocitl náhodou. Sigmund Rascher, lékař SS a Luftwaffe, autor výškových a podchlazovacích pokusů na lidech, je toho dne zastřelen na pokyn Heinricha Himmlera, svého někdejšího patrona. Režim, kterému dodával mrtvá těla a tabulky naměřených hodnot, ho odklidil jako nepohodlného svědka a zrádce důvěry. Za zavražděné vězně ho přitom nikdy nikdo nesoudil.

Podtlaková komora v Dachau: pokusy na hranici, kde tělo kolabuje

Na jaře 1942 dorazila do Dachau nízkotlaková komora zapůjčená z Německého zkušebního ústavu pro letectví. Luftwaffe potřebovala vědět, co se děje s pilotem ve velkých výškách, když selže přetlaková kabina nebo když musí vyskočit z poškozeného letounu. Odpověď měla přinést lidská těla vězňů.

Podle výpovědi lékaře Hanse Wolfganga Romberga v norimberském procesu měla komora dvě části:

• větší oddíl pro pomalé „výstupy“ a „sestupy“, do kterého se vešlo až dvanáct lidí,
• menší oddíl pro prudkou dekompresi, určený pro jednoho až dva vězně.

Testy simulovaly pozvolné stoupání i klesání s kyslíkem a bez něj a také volný pád před otevřením padáku. Následovaly pitvy a fotografování těl. Romberg vypověděl, že jedna pitva proběhla pod vodou, aby bylo možné sledovat vzduchové bubliny v cévách. Dobové dokumenty zmiňují otevřené řezy mozkem a hrudníkem.

Kolik lidí komora zabila, vyčíslil norimberský rozsudek v případě Ruff, Romberg, Weltz. Soud rozlišil dvě skupiny. Deset až patnáct „stálých“ pokusných vězňů podle něj přežilo bez zranění. Druhou skupinu tvořilo 150 až 200 náhodně vybraných mužů, které se nikdo neptal na souhlas. Zemřelo jich zhruba 70 až 80. Prakticky každý druhý.

Ledová voda a stovky obětí: podchlazovací experimenty pro sestřelené letce

Druhá Rascherova řada pokusů vycházela z jiné válečné obavy. Piloti sestřelení nad Severním mořem umírali v ledové vodě dřív, než k nim dorazila záchrana. Jak dlouho člověk v takové vodě vydrží a jak ho nejrychleji zahřát?

Rascher hledal odpověď ve vanách. Jeho vlastní průběžná zpráva, dochovaná jako dokument 1618-PS v archivu Avalon Project Yaleovy univerzity, popisuje vodu o teplotě 2,5 až 12 °C, měření tělesné teploty vězňů a pitevní nálezy u těch, kteří nepřežili. Úřednický jazyk, protokoly, čísla. Za každým řádkem umírající člověk.

Údaje o rozsahu se liší podle zdroje:

Zdroj	Počet pokusných osob	Počet mrtvých
Zukunft braucht Erinnerung (listopad 1942 až květen 1943)	220 až 240	65 až 70
AMA Journal of Ethics	300 až 400	asi 80

Ve srovnání s výškovou komorou šlo o výrazně větší okruh obětí. Dachau navíc sloužilo jako laboratoř i pro další experimenty: podle Památníku Dachau zde lékaři SS testovali pití mořské vody, nakazovali vězně malárií a vyvolávali u nich flegmónu, tedy hnisavý zánět tkání. Část těchto zakázek zadávalo německé letectvo.

Ironie dějin je krutá. Historici dnes Rascherovy výsledky označují za vědecky sporné až bezcenné a podle některých hodnocení z nich Luftwaffe nevytěžila žádný praktický přínos. Desítky mrtvých pro data, která nefungovala.

Himmlerův chráněnec: kariéra vystavěná na cizí přízni

Rascher se narodil 12. února 1909 v Mnichově. Medicínu studoval ve Freiburgu, Basileji a v rodném městě, v roce 1936 složil státní zkoušku a obhájil doktorát. Do NSDAP vstoupil už v roce 1933, o tři roky později přibyla SA. Pracoval na chirurgické klinice a v nemocnici ve Schwabingu. Řadový mladý lékař s nacistickou legitimací, jakých bylo v Německu tisíce.

Zlom přinesla žena. Karoline „Nini“ Diehlová, o řadu let starší zpěvačka, měla kontakty přímo na Heinricha Himmlera. Dne 23. května 1939 mu Raschera představila. Od té chvíle se jeho dráha řítila vzhůru: Ahnenerbe, Luftwaffe, Waffen-SS a nakonec vlastní pracoviště v Dachau s přístupem k „lidskému materiálu“, o jakém se jiným výzkumníkům ani nezdálo.

Himmler páru posílal dopisy a dárky, zajímal se o rodinu, o děti. Rascherova moc přitom nikdy nestála na jeho vlastních schopnostech. Byla vypůjčená. Dokud mu říšský vůdce SS věřil, Rascher mohl zabíjet beztrestně a ještě za to sklízet uznání. Podle nás právě tady leží klíč k celému příběhu: v systému, kde loajalita vážila víc než život, se z protekce mohla přes noc stát smrtelná past.

Falešné porody a unesené dítě: proč SS zlikvidovala vlastního lékaře

Himmler posedle prosazoval početné rodiny „rasově hodnotných“ Němců. Rascherovi mu je ochotně předváděli. Karoline od roku 1939 hlásila jeden porod za druhým, přestože byla ve věku, kdy se další mateřství jevilo nanejvýš nepravděpodobné. Děti se v domácnosti skutečně objevovaly. Původ měly ovšem jinde.

Podvod praskl v roce 1944 při dalším předstíraném porodu. Vyšetřování zjistilo, že Karoline dítě unesla na mnichovském hlavním nádraží. Pro Himmlera to znamenalo osobní ponížení: muž, kterého vynesl, ho léta vodil za nos právě v otázce, na níž si nejvíc zakládal. Rascher byl zatčen a oficiálně obviněn mimo jiné z takzvaného „Häftlingsbegünstigung“, tedy z protěžování vězňů. Obvinění působí v kontextu jeho pokusů téměř groteskně.

Následovalo věznění, nejprve v Buchenwaldu, pak v Dachau. Lékař, který dříve vybíral oběti, sám skončil za ostnatým drátem. Když se na konci dubna 1945 blížila fronta, SS se ho zbavila. Rascher věděl příliš mnoho o tom, co se v Dachau dělo a kdo to skrytě schvaloval.

Rozhodující je, co nacistický systém trestal. Za stovky umučených vězňů nepadla jediná výtka. Za oklamaného Himmlera, za ostudu a za ohrožení vnitřní hierarchie přišla smrt. Režim nepotrestal krutost, potrestal zradu vlastní elity.

Spravedlnost v pravém smyslu se nekonala. Norimberský proces s lékaři běžel od 9. prosince 1946 do 20. srpna 1947 a Rascherovy experimenty v něm figurovaly jako klíčový důkazní materiál. On sám už na lavici obžalovaných usednout nemohl. Mrtvý pachatel se navíc hodil obhajobě: část viny šlo svalit na něj a někteří účastníci výškových pokusů byli zproštěni pro nedostatek důkazů.

Dachau dnes: čeští vězni, památník a etika krvavých dat

Mezi více než 200 000 lidmi vězněnými v systému Dachau byla i řada osob z českých zemí. Databáze projektu EHRI-CZ a Památníku Terezín eviduje mimo jiné malíře Josefa Čapka, grafika Vojtěcha Preissiga, podnikatele Jindřicha Waldese či pozdější kardinály Josefa Berana a Štěpána Trochtu. Přímé zapojení českých vězňů do Rascherových pokusů se nám ale z dostupných pramenů zatím ověřit nepodařilo.

V Dachau podle údajů památníku zahynulo zhruba 41 500 lidí. Památník založený v roce 1965 z iniciativy přeživších je otevřen denně od 9 do 17 hodin, zavřeno má jen 24. prosince a vstup je zdarma. Z Česka se k němu nejsnáze dostanete přes Mnichov: z hlavního nádraží jede linka S2 směr Dachau/Petershausen, cesta trvá asi 25 minut, a od nádraží Dachau pokračuje autobus 726 na zastávku KZ-Gedenkstätte. Parkovné za osobní auto činí přibližně 75 Kč, památník ale doporučuje veřejnou dopravu.

Rascherův odkaz přitom dodnes zaměstnává lékařskou etiku. Data z dachauských podchlazovacích pokusů v minulosti využívaly vojenské instituce včetně amerických. Současné stanovisko shrnuje AMA Journal of Ethics: taková data se smějí použít jen výjimečně, pokud jsou vědecky ověřená, neexistuje jiný zdroj a jde o záchranu životů. Vždy s otevřeným přiznáním jejich původu a s úctou k obětem. Každé číslo z Rascherových tabulek tak dodnes nese jméno, které v protokolu chybí.