Španělská chřipka byla ještě před nedávnem považována za nejničivější pandemii, jaká lidstvo postihla od dob černé smrti. S příchodem covidu-19 se tento pohled značně změnil. Přesto představovala španělská chřipka v mnoha ohledech mnohem vražednější pandemii, která si vyžádala více obětí než první světová válka. Dodnes nikdo netuší, odkud se vlastně vzala.

Španělská chřipka přichází s koncem války

První případy španělské chřipky se objevují na přelomu jara a léta roku 1918. Velká válka se v té době pomalu chýlí ke svému konci. Evropské státy ještě ani nezačaly sčítat své padlé, když se na scéně objeví tento nový zabiják. Na jakékoliv informace o nové nákaze je ve všech mocnostech uvaleno embargo, které znemožňuje jakoukoliv prevenci.

O začínající epidemii španělské chřipky tak svobodně píše pouze španělský tisk, jelikož Španělsko si během války uchovalo nezávislost. Z toho důvodu se pro nákazu vžil název španělská chřipka, přestože svůj původ ve Španělsku pravděpodobně nemá. Nejvražednější vlna španělské chřipky však udeří s podzimem roku 1918. Válkou zubožené státy tak nestihnou ani pořádně oslavit konec války, když na ně zaútočí nová pohroma.

iZdroj fotografie: (Image: courtesy of the National Museum of Health and Medicine, Armed Forces Institute of Pathology, Washington, D.C., United States.) / Creative Commons / CC BY-SA

Původce neznámý

Dodnes se nikomu nepodařilo zjistit, odkud se španělská chřipka vlastně vzala. Některé teorie zmiňují možný původ u ptačí či prasečí chřipky, která se nějakým způsobem přenesla na člověka a zmutovala ve smrtící virus. Jiné teorie tvrdí, že se virus zrodil v Číně nebo válkou zdecimovaných zemích, jako byla Francie nebo Rusko. Ani pro jednu teorii však neexistují jednoznačné důkazy a tak můžeme o jejím původu stále jen spekulovat.

Přitom se jednalo o nejvražednější epidemii, kterou Evropa zažila od poslední morové rány. Tentokrát se však epidemie neomezovala pouze na Evropu, ale zachvátila téměř celý svět. Nejnovější propočty odhadují, že si vyžádala na 50 až 100 milionů obětí.

Nevyzpytatelný průběh nemoci

Průběh španělské chřipky se lišil případ od případu a své oběti si hledala ve všech věkových kategoriích. Většinou začínala jako dvoudenní těžká chřipka, kdy člověka kromě kašle a rýmy trápily masivní bolesti hlavy a kloubů. Mezi další příznaky patřila silná zimnice a slabost. Poté následovalo dvoudenní období klidu, kdy se zdálo, že se pacient z toho nejhoršího dostal. Ti šťastnější se skutečně brzy vyléčili.

Nejhorší pandemie světa: Španělská chřipka, justiniánský mor či HIV

Pro ostatní však byly další příznaky většinou smrtelné. Ve vážných případech docházelo k silnému krvácení z nosu, úst i uší. Některé zabil vlastní imunitní systém, který pacientovi v zoufalém boji s virem naplnil plíce vodou a dotyčný se v podstatě utopil. Mrtví se vyznačovali zmodralými až fialovými rty, jelikož se jim před smrtí nedostávalo drahocenného kyslíku.