Ženě během menstruace vytékaly z očí krvavé slzy. Lékaři popsali vzácný případ hemolakrie

Pětadvacetileté ženě se dvakrát po sobě na začátku menstruace spustily z očí krvavé slzy. Laboratorní rozbor potvrdil, že šlo o skutečnou krev.

Foto: PxHere

Případ zní jako scénář hororového filmu, jenže za ním stojí reálná kazuistika publikovaná v březnu 2021 v časopise BMJ Case Reports. Tým oftalmologa Soumitry Ghoshe a kolegů v ní popsal ženu, která přišla na pohotovost s oboustranným krvácením z očí. Stěr ze slzného filmu následně odhalil erytrocyty, červené krvinky, bez jakýchkoli abnormálních buněk. Krevní skupina ve slzách odpovídala periferní krvi pacientky: B pozitivní. Nešlo tedy o zarudnutí, zánět ani zbarvení.

Co je hemolakrie a proč ji lékaři berou vážně

Hemolakrie doslova znamená „krvavé slzy“. Není to samostatná diagnóza, ale symptom, signál, že někde v oblasti oka, slzných cest nebo okolních tkání dochází ke krvácení. Příčiny sahají od banálních po život ohrožující:

• trauma oka nebo okolí
• hemoragická konjunktivitida, dakryocystitida
• cévní léze, hemangiom, pyogenní granulom
• retrográdní krvácení z nosu přes slzné kanálky
• poruchy srážlivosti, užívání antikoagulancií
• vzácně nádory orbity nebo systémová onemocnění

Existuje dokonce i takzvaná okultní hemolakrie, kdy slzy nevypadají krvavě, ale erytrocyty v nich prokáže až mikroskop. To znamená, že skutečný počet případů může být vyšší, než naznačují publikované kazuistiky. Samotná hemolakrie přitom zrak většinou nepoškozuje. Nebezpečné bývá to, co za ní stojí, a právě proto vyžaduje důkladné došetření.

Detektivka s menstruačním cyklem

U pětadvacetileté pacientky lékaři postupně vyloučili všechny obvyklé viníky. Oční nález byl zcela normální, zraková ostrost 6/6 na obou očích. CT hlavy a orbit neodhalilo žádnou masu ani cévní anomálii. Laboratorní výsledky (krevní obraz, koagulační parametry, jaterní a ledvinné testy) v normě. Dakryocystorhinogram, zobrazení slzných cest, bez patologie. Psychiatrické vyšetření neprokázalo duševní poruchu ani sebepoškozování.

Zbýval jeden nápadný vzorec. První epizoda krvavých slz přišla měsíc před tou druhou a obě se shodovaly se začátkem menstruace. Při první atace žena navíc zaznamenala mírné krvácení z nosu, detail, který je důležitý, protože retrográdní epistaxe patří mezi běžnější příčiny hemolakrie a lékaři ji museli odlišit od cyklického mechanismu.

Když se všechny ostatní diagnózy vyčerpaly a časová vazba na menstruaci zůstala jedinou konstantou, tým uzavřel případ jako oční vikariózní menstruaci.

Vikariózní menstruace: když tělo krvácí jinde než z dělohy

Vikariózní menstruace je cyklické krvácení z orgánů mimo dělohu, synchronizované s menstruačním cyklem. V odborné literatuře jsou zdokumentované případy krvácení z nosu, spojivky, víček, sítnice, uší, střev, plic, bradavek i kůže. Oční forma patří k těm nejřidším; v celosvětové literatuře existuje jen hrstka případů.

Přesný mechanismus přitom není definitivně objasněný. Dvě hlavní hypotézy pracují s tím, že estrogen a progesteron zvyšují propustnost kapilár a vedou ke kongesci hormonálně citlivých tkání v oblasti oka, nebo že mimo dělohu přítomná endometriální tkáň (tedy tkáň děložní sliznice) může cyklicky krvácet i ve slzném aparátu. Už v roce 2006 popsali autoři v časopise Ophthalmic Research případ nasolakrimální endometriózy a v roce 2023 vyšla v chilském gynekologickém časopise další kazuistika ženy s hemolakrií při podezření na lakrimální endometriózu. Případ z BMJ tedy není první svého druhu, ale potvrzuje, jak vzácný a špatně prozkoumaný tento jev zůstává.

Hormonální antikoncepce jako lék na krvavé slzy

Léčba cílila na příčinu, ne na symptom. Pacientce byla nasazena kombinovaná estrogen-progesteronová antikoncepce, která potlačila ovulaci a hormonální výkyvy spouštějící cyklické krvácení. Během tří měsíců sledování se epizoda neopakovala. Podobný výsledek zaznamenali i autoři chilské kazuistiky z roku 2023 – tam léčba samotným progestinem přinesla remisi hemolakrie při kontrolách za tři i šest měsíců.

Jak dlouho musí léčba trvat, nelze z dostupných kazuistik jednoznačně říct. Literatura v tomto bodě stojí téměř výhradně na jednotlivých případech, nikoli na klinických studiích. Délka terapie je individuální a závisí na tom, zda se po případném vysazení příznaky vrátí.