Pokud nás snímky Walta Disneyho něco naučily, pak skutečnost, že bohatí jsou opravdu společensky nemotornější než běžní lidé. Tedy ti chudší.
Například takový lakomý princ Jan z Robina Hooda nebo obchodník Strýček Skrblík z komiksu o kačeru Donaldovi. Druhá strana stejných příběhů pak představuje ty dobré, jež pocházejí z prostých podmínek. Klasickou ukázkou je třeba Popelka, se kterou doma její macecha špatně zachází. Dívka však překoná nástrahy a svým čistým srdcem si získá krásného prince. Co objevila studie profesora Otterbringa srovnávající desítky zemí?
Tak jednoduché to ovšem není
S přibývajícím věkem často přicházíme na to, že tak jednoduchý tento vztah rozhodně není. Často se pak setkáváme s náhledy na chudé, kteří myslí jen na to, jak dostat co nejvíc. Lidé ze středních a vyšších tříd jsou naopak zase ti dobří, jež berou ohled i na své okolí. Tato zjištění mohou inspirovat lidi s vysokým socioekonomickým postavením, aby o tomto vztahu více přemýšleli i mimo rámec přátel či rodiny. A také podle toho jednali.
Výzkumy prováděné v této oblasti se v mnoha ohledech liší. Některá bádání mezi morálkou a majetkem ukazují velmi pozitivní vztahy, jiné zase přichází s negativními zkušenostmi. Potvrzuje to i profesor Tobias Otterbring z univerzity v Adgeru. Spolu se třemi kolegy analyzoval údaje více než 46 000 účastníků napříč 67 různými státy. Status souvisel s morálkou, postojem a chováním jak na úrovni individuální, tak i národní.
Otázka morální identity
Onen socioekonomický status je název používaný při analýzách sociální a ekonomické nerovnosti. Podobným termínem je společenská třída, tento však má nižší politickou konotaci. Výzkum ukázal, že jednotlivci z chudých podmínek měli ve srovnání s ostatními silnější socioekonomickou identitu. Své peníze častěji věnovali na dobročinné účely, kromě toho kladli i větší důraz na vzájemnou spolupráci.
Dále také vyšlo najevo, že lidé v zemích s vysokou mírou sociální nerovnosti mají silnější morální identitu než tam, kde jsou rozdíly mírnější. Měření této identity probíhalo zjištěním míry souhlasu lidí s výroky typu: „Bylo by dobré být člověkem s těmito vlastnostmi.“ Na škále od jedné do deseti pak hodnotili vlastnosti jako pracovitost, přátelskost, spravedlivost, velkorysost, starostlivost, čest nebo laskavost.
Závislost chudoby na druhých lidech
Ti, kteří žijí či vyrůstají v chudobě, jsou v mnoha ohledech pravděpodobně závislejší na dalších lidech. Následkem toho jsou pak možná celkově citlivější ke svému sociálnímu prostředí. Pokud chudý člověk udělá něco pro druhého, příjemce je více nakloněn tuto iniciativu později oplatit. Na druhé straně lépe situovaní jedinci mohou častěji docházet k závěru, že si poradí sami a druhé tím pádem tolik nepotřebují.
Ačkoli korelace ve vztazích a situace jednotlivců existují, nejsou nijak zvlášť silné. Je zde také možnost, že výzkum je zkreslen pandemií, ve které jsou některé vazby silně posíleny. Stejně jako u dalších studií tohoto typu, mohou jejich účastníci vypovídat tak, aby se ukázali v lepším světle, než jak by se chovali v reálné situaci. Bádání by tak potřebovalo více srovnání za dalších a normálnějších podmínek.
Cítíte se závislí na druhých nebo si vystačíte bezpečně sami?