Starověká lebka nalezená u 6 000 let starého megalitického monolitu ve Španělsku stále nese znaky brutálního zákroku. Podle všeho šlo o dávnou operaci ucha.
Archeologové se domnívají, že pacient měl nejspíš oboustranný zánět středního ucha, který způsobuje výrazné bolesti a také horečku. Bez řádné léčby se tekutina dostane za ušní bubínek a může způsobit i viditelný otok lebky. Dalšími možnostmi jsou ztráta sluchu, a dokonce život ohrožující infekce vnější membrány mozku. To, co je dnes běžným zákrokem, bylo do 19. století prováděno jen v extrémních případech, kdy šlo o ohrožení života.
V záznamech náznaky, důkazů poskrovnu
Ačkoli v psaných pramenech existují náznaky, že tyto chirurgické zákroky se objevovaly už v prvním století, je velmi obtížné najít jakékoli hmatatelné důkazy. Tento nález děsivé lebky naznačuje, že procedura podobné povahy mohla být provedena ještě o celé tisíce let dříve. V tomto případě byla lebka nalezena na místě dolmenu El Pendónis, které se používalo k pohřbívání během 4. tisíciletí před Kristem.
Ti, kteří se o pohřebiště starali, nejspíš účelově oddělili hlavy, končetiny a pánve desítek těl během rituálního pokusu o zlomení individuality. A jak se ukazuje, svoji práci odvedli možná až příliš dobře. Protože byla lebka nalezena samostatně, nemůže toho sdělit příliš o svém majiteli. Patřila ženě, ale protože nejsou žádné připojené zuby ani končetiny, je obtížné zjistit, v jakém věku během své smrti byla, i když absence zubů a splynutí částí lebky něco značí.
Starověká operace včetně narkózy
Na základě těchto znaků se badatelé domnívají, že patřila ke starším osobám své éry, bylo jí tedy něco mezi 35–50 lety. Lebka také ukazuje stopy dávné ušní operace. Její infekce musela být dost vážná, protože vědci odhadují, že bez anestetik byla úroveň tehdejší léčby neuvěřitelně bolestivá. Pro vrtání lebkou za uchem musela být pevně držena na místě a spoutána. Případně jí byla podána látka, která ji uvedla do silného omámení.
Nicméně se zdá, že operace proběhla úspěšně. Kosti u obou jejích uší vykazují známky proběhlé infekce. Nicméně se infekce neprojevila přímo v momentu smrti. Ve skutečnosti nejspíš došlo k regeneraci a přestavení kostní hmoty, což je běžnou součástí procesu hojení. I když operaci potřebovaly nejspíš obě uši dotyčné, jen levá strana lebky vykazuje stopy zářezu přibližně ve tvaru písmene V.
Dva zákroky a celkové přežití
Absence podobných stop na druhé straně hlavy naznačuje, že tyto rány už se v době ženiny smrti kompletně zhojily. To znamená, že s velkou pravděpodobností prodělala tuto nesnesitelnou operaci ucha během svého života dvakrát. „Na základě rozdílů mezi oběma spánkovými kostmi to vypadá, že zákrok byl nejdříve proveden na pravém uchu. Ušní patologie jasně ukazuje nutnost zákroku, který dávná žena přežila,“ uvádí autoři studie.
„Následně byl proveden zákrok na levém uchu, není však možné určit, zda byly oba zákroky provedeny současně, nebo s odstupem několika měsíců či dokonce let. Jde tak o nejranější zdokumentovaný důkaz ušní operace na obou spánkových kostech. Tudíž je to nejspíš první známá radikální mastoidektomie v lidských dějinách.“ A to je jenom jedna lebka z pohřebiště, tudíž se dost možná na stejném místě dočkáme i dalších překvapivých objevů.
Jakou nejhorší operaci jste v životě podstoupili?
Zdroj: ScienceDirect, Nature
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 7062
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10139
