Největší broušený český granát je v šperku za 80 milionů Kč. Nemá punc, protože Napoleon zavedl daň, po které zlatníci přestali signovat
Centrální kámen ve sponě náhrdelníku Ulriky von Levetzow měří 9,8 × 7,8 milimetru. Mostecké muzeum ho prezentuje jako největší známý broušený český granát.
Obsah článku
- Granát velký skoro jako centimetr: proč kameny z Ulričiny soupravy nemají obdoby
- Zlato ve 22 karátech a pyropy ze Středohoří: z čeho roste odhad 80 milionů
- Napoleonská daň na zapínání: písmeno B a šperk bez platného puncu
- Zlatník beze jména, ukradené dědictví a granáty s tajným nápisem
- Co v pramenech nesedí: Napoleon, punc a podpisy zlatníků
Uprostřed stálé expozice Oblastního muzea a galerie v Mostě leží v osvětlené vitríně sedm kusů zlata a 469 sytě rudých kamenů. Patřily ženě, která zemřela před více než 125 lety. Soupravu tvoří pětiřadý náhrdelník s dekorativní sponou, dva náramky, prsten a pár náušnic. Odhady její ceny sahají až k 80 milionům korun. Klíč k tomu, proč autor šperku zůstává neznámý, schovává drobná značka na zapínání. Pochází z roku 1806, kdy habsburská monarchie po prohrané válce s Napoleonem sháněla peníze, kde se dalo.
Granát velký skoro jako centimetr: proč kameny z Ulričiny soupravy nemají obdoby
Pro představu o mimořádnosti mostecké soupravy stačí jedno srovnání. Běžně těžené české granáty mají průměr pod 3 milimetry. Kameny nad 5 milimetrů se dnes objevují vzácně a nad 6 milimetrů patří mezi extrémně drahé rarity. V Ulričině náhrdelníku přitom korálky typicky měří 7 až 8 × 5 až 6,5 milimetru, tedy dvakrát až třikrát víc, než je u českého pyropu obvyklé.
Centrální kámen ve sponě tuto laťku ještě překonává. Rozměr 9,8 × 7,8 milimetru uvádí odborná studie Radka Hanuse, Pavla Hladkého a Gabriely Vyskočilové publikovaná v časopise International Journal of Conservation Science. Muzeum ho označuje za největší známý broušený český granát. Kdo někdy držel v ruce běžný granátový prsten z Turnovska, ví, že kameny v něm připomínají spíš zrnka maku.
Studie popisuje ještě jednu zvláštnost. Souprava stylově nedrží pohromadě. Granáty nesou stopy různých způsobů broušení i vrtání, takže mohly pocházet ze starších šperků a sbírat se po dlouhou dobu. Podle nás právě tady tkví jádro její hodnoty: ve vitríně leží koncentrát velkých kamenů, jaký by dnes nikdo nesehnal ani za generaci.
Zlato ve 22 karátech a pyropy ze Středohoří: z čeho roste odhad 80 milionů
Český granát má přesnou gemologickou definici. Jde o přírodní pyrop bohatý na chrom, těžený v Českém středohoří nebo v Podkrkonoší. Vyznačuje se homogenní krvavě červenou barvou bez umělých úprav, indexem lomu 1,745 až 1,755 a hustotou 3,70 až 3,79 g/cm³. Oxid chromitý v něm tvoří zhruba 1,5 až 4 procenta hmotnosti. Podrobně ji rozebírá publikace Gemologická definice českého granátu, kterou vydalo Technické muzeum v Brně.
Původ mosteckých kamenů prozrazují inkluze. U granátů z Třebívlic je odborníci popisují jako útvar připomínající „rozmáčknutou mouchu“. Podle tohoto vnitřního otisku se dá kámen přiřadit ke konkrétní lokalitě, což u historického šperku zvyšuje váhu každého korálku.
Neméně cenný je kov. Rentgenfluorescenční analýza ukázala vysokoryzostní zlato. Nejméně ryzí díl, jeden z náramků, dosahuje zhruba 19 karátů. Náušnice mají 22,3 až 22,5 karátu, což se blíží zlatu, které by se dalo téměř ohýbat v prstech.
Do celkového ocenění vstupují i další položky:
- původní etue, ve kterých se šperky uchovávaly,
- doložený rodokmen od Klebelsbergů až po Ulriku,
- status jedné z deseti nejcennějších klenotnických prací v Česku, kam ji řadí muzeum.
Český rozhlas uváděl hodnotu v pásmu 50 až 80 milionů korun. Historickou hodnotu označil iDNES za nevyčíslitelnou.
Napoleonská daň na zapínání: písmeno B a šperk bez platného puncu
Rok 1806 zasáhl habsburskou monarchii tvrdě. Po vojenských porážkách ve válce s Napoleonem musela Vídeň hradit válečné ztráty a jedním ze zdrojů se stalo dodatečné zdanění drahých kovů. Zlaté a stříbrné předměty se musely znovu označit. Majitel zaplatil a úřad na šperk vyrazil takzvaný repunc, přepuncovací značku.
Na Ulričině soupravě nesou tuto stopu tři kusy: náhrdelník a oba náramky. Značka obsahuje písmeno B, které podle přehledu Puncovního úřadu označovalo pražský úřad. Pro zlaté předměty se v Praze užívala v letech 1806 a 1807.
Rozlišovat je třeba tři pojmy, které se běžně pletou:
| Značka | Co vypovídá | Na Ulričině soupravě |
|---|---|---|
| Punc | ryzost kovu, úřední zkouška | chybí |
| Repunc (přepuncovací značka) | zaplacení dodatečné daně, místo úřadu | náhrdelník a dva náramky |
| Výrobní signatura | jméno nebo značka zlatníka | chybí |
Z tabulky plyne zásadní věc. Repunc podle Puncovního úřadu ryzost nevyjadřuje a samostatně ho nelze považovat za platné puncovní označení. Souprava tak postrádá klasický punc i podpis tvůrce. Spona s největším granátem, prsten a náušnice nemají vůbec žádnou úřední stopu.
Stejný pražský repunc nese podle Radka Hanuse také pektorální kříž ze Svatováclavského pokladu. Restaurátor pro iDNES uvedl, že značky pocházejí z jedné pražské dílny. Malé písmeno na zapínání tak spojuje mostecký náhrdelník s nejvzácnějším pokladem země i s válkou, která překreslila mapu Evropy.
Zlatník beze jména, ukradené dědictví a granáty s tajným nápisem
Kdo soupravu vyrobil, zůstává záhadou. Hanus popsal, že badatelé procházeli archivy hlavních šperkařských center: Prahy, Mnichova, Drážďan, Vídně i Benátek. Bez výsledku. Bez signatury a bez archivního záznamu nejde dílnu určit.
Studie nabízí aspoň vodítka k datování. Náhrdelník a náramky mají stejné zapínání, podobný brus i kvalitu kamenů, takže nejspíš vznikly současně. Spona se jim technikou podobá, repunc ale nemá. U prstenu autoři zvažují dvě varianty: buď je mladší, nebo jeho zlatou část po vážném poškození někdo vyrobil nanovo. Náušnice se od zbytku liší stylem i provedením a vznikly později.
Dějiny vlastnictví jsou čitelnější. František Josef z Klebelsberg-Thumburgu věnoval soupravu roku 1843 manželce Amálii jako svatební dar. Ulrika ji po matce zdědila v roce 1868. Zemřela 13. listopadu 1899 a její majetek připadl synovci. Ten kvůli dluhům prodal pozůstalost městu Most, v jehož muzeu je souprava od roku 1900.
Nejdramatičtější kapitolu napsal rok 1988. Šperky zapůjčené do Muzea českého granátu v Třebenicích zmizely. Policie je našla po 172 dnech ukryté v železničním náspu. Tři pachatelé dostali tresty, organizátor však před nástupem do vězení uprchl přes Německo do Itálie. Podle iDNES měl podnikat v gastronomii a spekulovalo se o změně jeho vzhledu.
Krádež se neobešla bez ztrát. Náhrdelník měl původně 339 korálků, restaurátoři pracovali s 332 kusy. Sedm chybějících nahradily nové granáty, vybroušené tak věrně, že je od originálů neodliší oko ani mikroskop. Každý proto nese na jedné fasetě mikroskopický nápis „NOVÝ KUS 2018“; iDNES zmiňuje i laserové označení. Zrestaurovanou soupravu muzeum představilo 14. března 2019 a téhož roku otevřelo ke 120. výročí Ulričina úmrtí expozici „Ulrika von Levetzow. Anděl v třpytu par“.
Kdo chce granáty vidět v roce 2026, najde muzeum na adrese Čsl. armády 1360/35. Podle návštěvnických informací je otevřeno v úterý až pátek od 12 do 18 hodin, o víkendu od 10 do 18 hodin, v pondělí zavřeno. Základní vstupné stojí 50 Kč, snížené 30 Kč a rodinné 130 Kč. Při prezentaci v roce 2019 platil zákaz fotografování; aktuální pravidla u vitríny je lepší ověřit na místě.
Co v pramenech nesedí: Napoleon, punc a podpisy zlatníků
Některé údaje si zaslouží upřesnění. Přepuncovací značky vyhlásil manifestem z 20. srpna 1806 císař František II. Napoleon tedy daň přímo nezavedl, opatření však vzniklo jako habsburská reakce na válku s ním. Část soupravy navíc repunc nese, punc v užším smyslu ovšem chybí všem dílům. Plošné tvrzení, že zlatníci po zavedení daně přestali šperky signovat, se nám doložit nepodařilo. Ověřitelné je jen to, že u Ulričiny soupravy signatura i archivní stopa chybí. Částka 80 milionů korun představuje horní hranici odhadu, pojištění bylo sjednáno na 50 milionů. Kompletní veřejný žebříček deseti nejcennějších klenotnických prací v Česku zdroje neuvádějí; existuje pouze tvrzení muzea, že souprava do této skupiny patří.