Barokní zahrady pod Pražským hradem obnovili podle papírového modelu z roku 1826. Langweilova maketa zachytila i zmizelé terasy

Antonín Langweil začal v roce 1826 slepovat Prahu z papíru. O více než 160 let později podle jeho makety památkáři skládali zpět zahrady pod Hradem.

Zdroj fotografie: srub / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Lepenka, akvarelové barvy a trpělivost knihovního úředníka. Z takového materiálu vznikl dokument, o který se na přelomu 80. a 90. let opřeli projektanti obnovy palácových zahrad na jižním svahu pod Pražským hradem. Langweilův model Prahy podle Prague City Tourism „nejúplněji dokumentoval“ vzhled zdejších teras a při jejich rehabilitaci „velmi posloužil“. Miniatura, kterou člověk může rozmáčknout dvěma prsty, tak předala informace o kamenných zdech, schodištích a sklenících, které staletí stavebních zásahů a pozdější zchátralost téměř vymazaly. Kdo dnes stoupá po terasách z Valdštejnské ulice k hradbám, prochází krajinou, jejíž paměť přečkala v krabici na papírovém podkladu.

Langweilův model Prahy: jedenáct let práce v měřítku 1 : 480

Antonín Langweil (1791 až 1837) pracoval v pražské Univerzitní knihovně. Ve volném čase se pustil do podniku, jaký neměl v tehdejší Evropě obdoby. Podle Muzea Prahy začal v roce 1826 a model rozšiřoval jedenáct let, prakticky až do své smrti. Výsledek zabírá přes 20 metrů čtverečních a zachycuje více než 2 000 budov historického jádra: Staré Město, Malou Stranu i Pražský hrad.

Měřítko 1 : 480 znamená, že dvacetimetrový palác se na modelu vejde zhruba do čtyř centimetrů. Přesto Langweil nezapomínal na fasády, okenní šambrány, dvorky, kůlny, hospodářské přístavky ani zahrady za domy. Právě tahle posedlost vnitřkem bloků, kam se běžný kreslíř vedut nedíval, dnes dává modelu cenu. U řady zbořených pražských domů, včetně stovek staveb bývalého Židovského Města, zůstává podle muzea jediným svědectvím o tom, jak vypadaly.

Křehkost materiálu přitom připomíná, jak blízko měl tenhle archiv ke zkáze. Papír nesnáší světlo, a proto je model vystaven v přítmí a ve speciálních vitrínách. Od roku 2025 je zapsán jako kulturní památka.

Jak papírové miniatury vrátily skleníky na terasy pod Hradem

Svah pod Hradem patřil šlechtickým rodům, které si tu od 16. století budovaly paláce a k nim zahrady stoupající po stráni. Barokní a rokokové úpravy, na nichž se podepsali architekti Ignác Palliardi či František Maxmilián Kaňka, vytvořily soustavu teras propojených schodišti, tunely, lodžiemi a vyhlídkovými altány. Langweil tuhle kompozici zachytil v době, kdy ještě stála v původní struktuře.

Nejzřetelněji je jeho přínos vidět v Kolowratské a Malé Fürstenberské zahradě. Oficiální historie Zahrad pod Pražským hradem výslovně uvádí, že skleníky na jedné z teras byly obnoveny podle podoby, jakou ukázal Langweilův model, a jejich existenci následně potvrdil archeologický výkop přímo na místě. Papír tedy určil, kde kopat, a lopata pak dala modelu za pravdu.

Podobně model zaznamenal i dnes zaniklý skleník v Pálffyovské zahradě. Pro památkáře šlo o vzácné svědectví: písemné prameny často popisují vlastnictví a prodeje, ale málokdy prozradí, kde přesně stála stavba pro pěstování citrusů nebo jak se terasa členila na záhony.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Podle nás má Langweilova maketa v tomto příběhu roli chybějícího dílku skládačky. Obnova se opírala také o stavebněhistorické průzkumy, restaurátorské sondy a archeologii. U Ledeburské zahrady se například z nástěnné malby Václava Vavřince Reinera dochovala jen kreslená kopie. Tam, kde fyzické stopy setřely pozdější přestavby, však papírový model nabídl celkový obraz, do něhož šlo jednotlivé nálezy zasadit.

Od havarijního stavu k otevření: obnova zahrad v letech 1988 až 2000

Zahrady se do 20. století nedostaly v dobré kondici. Ledeburská prošla rekonstrukcí v 50. letech, přesto ji v roce 1977 museli z havarijních důvodů uzavřít. Stejný osud potkal Malou Fürstenberskou. Obě Pálffyovské zahrady sice zůstaly v provozu, jenže úpravy z 50. let do nich vnesly prvky, které s barokní koncepcí neladily a později je bylo nutné odstranit. Ledeburská pak dvanáct let zůstávala zavřená a čekala na novou péči.

Obnova přicházela po etapách:

Zahrada	Práce	Otevření
Malá Pálffyovská	1988 až 1995	14. 6. 1995
Ledeburská	od 1989	14. 6. 1995
Velká Pálffyovská	1995 až 1997	9. 9. 1997
Malá Kolowratská a Velká Kolowratská (Malá Fürstenberská)	do roku 2000	30. 8. 2000

Na projektech se podílela řada osobností. Ledeburskou navrhl architekt Karel Císař s kolektivem a zahradním architektem Květoslavem Vlčkem, na Malé Pálffyovské pracovali Josef Lešetický, Václav Pína a zahradnice Božena Mackovičová. Velkou Pálffyovskou i Kolowratské terasy vedli Václav Girsa s Miloslavem Hanzlem, výsadby připravila Irena Bartošová. Ve Velké Pálffyovské připomíná mramorová deska příspěvek nadace Prague Heritage Fund, nad níž drželi záštitu prezident Václav Havel a tehdejší princ Charles.

Práce přinesly i nečekaný objev. V roce 1995 se u Pálffyovské zahrady vynořil úsek románské zdi s portálem, interpretovaný jako Písecká brána. Dokládá opevnění Malé Strany nejpozději v polovině 12. století.

Výsledek obnovy však nevydržel navždy. Jak v roce 2016 upozornil Národní památkový ústav, část materiálů použitých v 90. letech se ve vlhkém svahu neosvědčila a stav po roce 2004 výrazně zhoršila zanedbaná údržba za soukromého nájemce. Zahrady tak znovu potřebují péči. Langweilův záznam přitom zůstává po ruce i dalším generacím restaurátorů.

Pět zahrad, pět povah na jednom svahu

Návštěvní okruh spojuje zahrady, z nichž každá vypráví o svém majiteli trochu jinak:

• Ledeburská: reprezentativní parter se sala terrenou, Herkulovou kašnou a altánem, réva, pnoucí růže a květiny v terakotových nádobách.
• Malá Pálffyovská: skromnější, spíš užitková, na sedmi terasách rostou hrušně, jabloně, višně, réva i léčivé byliny.
• Velká Pálffyovská: osm výškových úrovní, střídání tunelových a otevřených schodišť, barokní portál, Triton a sluneční hodiny s letopočtem 1751.
• Malá Kolowratská: sedm teras s užšími schodišti, barokní kašna s chrličem, mišpule a meruňky.
• Velká Kolowratská (Malá Fürstenberská): rokoková kompozice se sala terrenou, lodžií, putti, vázami a vyhlídkovým altánem s válcovou věží.

Právě ve Fürstenberské části s obnovenými skleníky je spojení modelu a reality nejhmatatelnější. Doporučujeme se tu na chvíli zastavit a představit si, že tutéž terasu kdysi Langweil přenášel na papír s přesností na milimetry.

Kudy do zahrad a kde najít jejich papírové dvojče

Od stanice metra Malostranská stačí jít asi 200 metrů Valdštejnskou ulicí, vstup vede branou vpravo přes Kolowratské nádvoří. Sezona 2026 běží denně od 2. dubna do 1. listopadu. V dubnu, říjnu a listopadu se otvírá od 10 do 18 hodin, od května do září až do 19 hodin. Základní vstupné činí 180 Kč, senioři, mládež od 18 do 24 let a držitelé průkazů ZTP či ZTP/P zaplatí 140 Kč, děti od 6 do 17 let 50 Kč.

Několik omezení stojí za připomenutí:

• za nepříznivého počasí se brány neotevírají,
• psi mají vstup zakázán, výjimkou jsou vodicí a asistenční,
• kola, koloběžky, brusle ani skateboardy dovnitř nesmějí,
• areál není bezbariérový,
• průchod na Pražský hrad má správa Hradu uzavřený.

Papírovou předlohu teras najdete v hlavní budově Muzea Prahy, Na Poříčí 1554/52. Vstup je volný, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 20 hodin. Nová expozice rozdělila model do dvanácti menších celků, takže se k detailům dostanete blíž než dřív. Tento režim má vydržet zhruba pět let. Kdo se do muzea nedostane, může si Prahu prohlédnout v online aplikaci postavené na digitálním modelu z roku 2009.