Kojencům dávali mákový čaj na spaní a první koupel obsahovala moslík. Za rituály stála ochrana před démony

Plačícímu kojenci dávaly uherské rodiny makový odvar, do první koupele přidávaly uhlí i splašky. Četnické noviny roku 1930 psaly o mrtvých dětech.

Zdroj fotografie: Picryl

Dítě je na světě teprve pár minut. Porodní bába nalévá do dřevěné vaničky vodu ze studny, přilévá trochu vína a vhazuje minci, aby z dítěte jednou vyrostl zámožný člověk. Pak přidá kousek uhlí a nakonec pár kapek něčeho, co by dnešní matka u novorozence v životě nepřipustila: moslík, tedy splašky či zbytky tekutého krmení pro dobytek. Ty měly chránit před uhranutím. Takové scény popisují maďarské etnografické a lékařské prameny z 18. až 20. století. Když po několika týdnech dítě v noci nepřestávalo křičet a rodiče ráno museli na pole, sáhlo se po hrnku s odvarem z makovic. Děsivá na tom je hlavně logika. Vyčerpaná rodina chtěla dítě ochránit a zároveň utišit, jenže lepší nástroje po ruce neměla.

První koupel v Uhersku: víno, mince a hrst splašků

Rozsáhlou mapu těchto zvyklostí přinesla kniha historiček Zity Deákyové a Lilly Krászové Minden dolgok kezdete (Počátek všech věcí), vydaná v Budapešti roku 2005. Kulturní dějiny porodu v Uhersku a Maďarsku sleduje od 16. do 20. století na 384 stranách velkého formátu, doprovází je 215 ilustracemi a opírá se o víc než pět set pramenů. Kuriozity z vesnických vyprávění tu stojí vedle dobových lékařských spisů.

První koupel podle těchto pramenů zdaleka nesloužila jen k mytí. Novorozenec v představách venkova přicházel z hranice mezi světy. Krev, mázek a takzvaná pohanská kůže na něm nesly porodní nečistotu, kterou bylo třeba smýt. Teprve potom mohl vstoupit mezi lidi. Voda prvního koupání navíc podle víry předurčovala zdraví, štěstí i další osud dítěte.

Do vaničky tak putovala celá výbava přání. Základ tvořila pramenitá, studniční nebo dešťová voda. K ní se přidávalo víno či pálenka, bylinné odvary a peníze. Holčičkám se do vody vkládaly květiny pro krásu, chlapcům ořechy. Uhlí nebo „uhelná voda“ odháněly rontás, tedy maďarskou obdobu uhranutí. Místy se dítěti po koupeli přikládaly k ruce předměty podle povolání, které mu rodina přála.

Méně idylickou stránku tvoří příměsi, jež měly chránit, a přitom ohrožovaly. Kromě moslíku se do vody až do 19. století místy dával i zakrvácený kus matčina oděvu. Tím se novorozenci následně vytíraly oči. Odborný text v maďarském lékařsko-historickém sborníku uvádí, že takový postup mohl přivodit záněty očí a úst, kvasinkovou infekci zvanou moučnivka, potíže se sáním, slepotu a v krajním případě i smrt.

Makový odvar na spaní, který zabíjel lžičkou

Nejtemnější kapitola se odehrávala až po křtu. Odvar ze zelených, sklizených a usušených makovic patřil v uherských vesnicích k oblíbeným prostředkům na utišení. Jeden regionální popis zmiňuje makovice vařené v mléce. Dítě po nich usnulo a matka mohla jít pracovat.

Makovice však obsahují opiátové alkaloidy, především morfin a kodein. Četnický osvětový časopis Csendőrségi Lapok z 20. prosince 1930 varoval, že i jedna až dvě kávové lžičky odvaru z makovice v decilitru tekutiny dokázaly několikaměsíční dítě zabít. Text popisoval útlum dýchání, bezvědomí a smrt. Dávkování přitom nikdo neměřil a síla odvaru kolísala podle úrody, sušení i délky vaření.

Problém proto postupně přešel z rukou lékařů do paragrafů. Sociálně-právní příručka Lajose Esztergára uváděla, že podávat kojencům uspávací nebo omamné prostředky bez lékařského předpisu je trestné. Pověru tak stát řešil jako zdravotní hrozbu.

Ve 30. letech se k tomu přidal i sociální rozměr. Učitelé z tanyí, roztroušených samot na Velké uherské nížině, podle dobových zpráv připomenutých deníkem Délmagyar spojovali opakované podávání makového odvaru s horším učením a slabou pozorností dětí. Za tímto zvykem podle nás nestála lhostejnost. Na samotě, kde matka dřela od svítání a babička hlídala tři další děti, byl uspaný kojenec otázkou přežití celé domácnosti. Mák byl levný a fungoval rychle.

Povíjení, uhranutí a podezřelá porodní bába

Novorozenec se v uherské chalupě těsně povíjel. Bába přitom podle pramenů občas tvarovala i jeho tělo: stiskla nosík, aby byl hezčí, nebo promačkávala tváře, aby se v nich jednou objevily dolíčky. Za tím stála dobová víra, že čerstvě narozené tělo je tvárné jako vosk.

Proti zlým silám chránila dítě i šestinedělku pestrá výzbroj. U lůžka se objevovalo uhlí, svěcená voda, kříž, nůž, sůl, česnek, svaté obrázky, modlitební knížka nebo svíce. Maďarský národopis zasazuje vodní očistu, svěcenou vodu a ochranné předměty do širší evropské tradice sahající až do starověku. Konkrétní obsah vaničky se ovšem lišil kraj od kraje.

Když se dítěti přesto přitížilo, hledal se viník. Pláč, zvracení, průjem nebo odmítání prsu se mohly vykládat jako rontás. Podezření často padlo na samotnou bábu. Měla mimořádný přístup k tělu matky i dítěte a s rodinou se mohla rozkmotřit kvůli odměně nebo proto, že rodina k dalšímu porodu pozvala jinou. Studie v lékařsko-historickém časopise Orvostörténeti Közlemények z roku 1994 ukazuje, že takové spory se dostávaly i do čarodějnických procesů.

Léčba kojeneckých neduhů pak připomínala spíš zaříkávání. Mléčná kůra se omývala rosou, vodou, ve které kovář chladil železo, nebo vodou po praní menstruačních hadříků. Moučnivka v ústech se potírala ledkem, rohovinou, vodou z koňské tlamy nebo směsí vápna a psího trusu. Při prořezávání zoubků se dásně třely vlčím zubem, zaječím mozkem, pálenkou či krví z kohoutího hřebínku a dítěti se dával okusovat kostelní klíč.

Česká vanička s kravským mlékem a koutní plachtou

Podobný svět existoval i v českých zemích. Studie v časopise Historická demografie věnovaná farnosti Libčany na Královéhradecku popisuje, že lékař byl v 19. století u porodu spíše výjimkou. Vše obstarávala porodní bába včetně první koupele. V Jasené se do vaničky přidávalo kravské mléko.

Šestinedělka tam ležela oddělená koutní plachtou, která ji měla chránit před nečistými silami. Dokud nevykonala úvod do kostela, platila za ohroženou i za nečistou. Bába tak i v Čechách zastávala ústřední roli mezi tělem a vírou. Porodní asistence, rituál i první hygiena spočívaly na jediné ženě, často bez formálního vzdělání.

Makový „čaj“ straší i dnes

Kdo by měl za to, že mák patří jen do vesnických kronik, mýlí se. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v roce 2026 ve svém přehledu eviduje jedenáct hlášených úmrtí spojovaných s domácím makovým „čajem“ a výslovně radí ho nepřipravovat. Alkaloidy ulpívají i na povrchu semen z latexu makovic a jejich množství výrazně kolísá. Riziko tedy nevzniká z máku na koláči, ale z koncentrovaného výluhu. Následkem může být ospalost, zvracení, pokles tlaku, zpomalené dýchání až zástava dechu.

Pokud by takový nápoj dostal kojenec, nemá smysl vyčkávat, jak se projeví. V Česku je třeba okamžitě volat záchrannou službu na 155, případně Toxikologické informační středisko na čísle 224 919 293.