Na poli v Rakousku ležely 6500 let čtyři kruhy starší než Stonehenge. Příkopy prozrazují, jak neolitici měřili pohyb Slunce

Duben 2025, jihovýchodní okraj obce Rechnitz v Burgenlandu. Archeologové z vídeňské univerzity a burgenlandského zemského týmu odkrývají poslední sondy v příkopu, jehož původní hloubka dosahovala pěti metrů a profil připomínal obrácené písmeno V.

Foto: C.Stadler/Bwag / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Nad nimi se rozprostírá ploché pole, které po tisíciletí nikomu neprozradilo, co pod sebou ukrývá. Teprve letecké snímky a geomagnetické měření z let 2011–2017 odhalily obrysy tří středoneolitických kruhových příkopových areálů (rondelů) a jednoho dalšího zemního díla. Podle tiskové zprávy spolkové země Burgenland se tyto monumenty datují do období 4850–4500 př. n. l. Ikonická kamenná fáze Stonehenge přitom podle English Heritage vznikla kolem roku 2500 př. n. l. Rozdíl činí zhruba dva tisíce let.

Proč právě Rechnitz vyčnívá mezi 120 středoevropskými rondely

Ve střední Evropě evidují archeologové přibližně 120 rondelů rozesetých od Dolního Rakouska přes Moravu a Čechy až po Sasko. Většinou jde o osamocené stavby. Rechnitz tento vzorec narušuje: na ploše několika set metrů se tu tísní hned tři kruhové příkopové areály, přičemž největší dosahuje průměru 105 metrů. Burgenlandská archeologie proto lokalitu označuje za možné nadregionální centrum středního neolitu, místo, kam se lidé sjížděli z širokého okolí. Tuto domněnku podpírá i sídlištní kontext: v bezprostřední blízkosti rondelů byly zachyceny pozůstatky neolitických osad, které svědčí o trvalém zemědělském a pasteveckém osídlení. Taková koncentrace monumentální architektury a obytných stop na jednom katastru zatím v celém středoevropském prostoru nemá srovnatelnou paralelu.

Mohly příkopy a palisády sloužit jako pravěká observatoř?

Nejpropracovanější odpověď na tuto otázku nabízí německý Goseck v Sasku-Anhaltsku. Tamní rondel o průměru asi 75 metrů, kompletně odkrytý a od roku 2005 zpřístupněný veřejnosti, disponuje třemi branami. Jihovýchodní vstup míří přesně na bod, kde slunce vychází při zimním slunovratu, jihozápadní zase na místo jeho západu téhož dne. Pozorovatel stojící uprostřed areálu hleděl skrz průchody v dřevěných palisádách a zachycoval klíčové okamžiky solárního cyklu s přesností, která dodnes udivuje astronomy.

Burgenlandský Masterplan Archäologie řadí Rechnitz do stejné interpretační linie. Přesné azimuty vstupů ovšem dosud nebyly zveřejněny; starší materiál Spolkového památkového úřadu dokonce uváděl, že počet a orientace bran tehdy ještě nebyly známé. Astronomická funkce rechnitzských rondelů tak zůstává silnou pracovní hypotézou, kterou mohou potvrdit teprve finální geodetická data.

České rondely: od Vinoře po východočeská pole

Fenomén kruhových příkopových areálů sahá i na české území. Katedra archeologie Univerzity Hradec Králové eviduje lokality v Plotišti nad Labem, Třebověticích, Semonicích, Chlumu či Lochenicích. Na Moravě vynikají Těšetice-Kyjovice, Vedrovice nebo Rašovice. Zvláštní pozornost si zaslouží pražská Vinoř, kde Akademie věd ČR téměř kompletně odkryla rondel o průměru 55 metrů se třemi vstupy, což představuje v evropském měřítku výjimečný rozsah terénního výzkumu. Právě letecká archeologie a geofyzikální průzkumy v posledních desetiletích počty známých rondelů na obou stranách hranice výrazně rozšířily. Přímé zapojení českého týmu do terénních prací v Rechnitzu se z veřejných zdrojů doložit nepodařilo, srovnávací studie pro širší středoevropský rámec ale existují.