Benátské kanály s gondolami uprostřed Čech. Zámecký park u Nymburka navrhl italský architekt podle padské vily

Zámek Křinec u Nymburka ukrývá jednu z nejpodivnějších kapitol české barokní krajiny: park, jehož kanálem kdysi podle historických výkladů pluly gondoly.

Foto: Hedvika Šimková - licence CC BY SA 4.0

Rovinaté Polabí a gondoly. Dvě slova, která by člověk nečekal v jedné větě. Přesto se v městysi Křinec, patnáct minut autem od Nymburka, dodnes čte příběh italské šlechtické reprezentace, která sem dorazila v polovině 17. století a zanechala stopu čitelnou i po staletích. Zámek stojí, park žije, kavárna voní. Gondoly už ale neplují, a právě v tom napětí mezi tím, co bylo, a tím, co zůstalo, je síla místa, které letos slaví dvacet let pod správou nových majitelů.

Italský rod v českém Polabí

Rok 1649. Třicetiletá válka právě skončila a české země se přerozdělují mezi novou katolickou šlechtu. Křinecké panství kupuje Pavel Morzin, příslušník starého rodu ze severoitalského Furlanska. A dělá přesně to, co by udělal ambiciózní barokní aristokrat s italskými kořeny: povolá krajana, aby mu vybudoval sídlo hodné jeho původu.

Tím krajanem byl podle místních historických materiálů architekt Carlo Lurago, jedna z klíčových postav české barokní architektury. Morzin chtěl pohodlné reprezentativní sídlo pro svou manželku Elišku Marianu z Harasova a Lurago mu ho dal. Vznikl barokní zámek, k němu francouzský park a (podle informační tabule v areálu a průvodcovského výkladu) vodní kanál napájený z nedaleké říčky Mrliny, po němž se projížděly gondoly. Některé sekundární zdroje spojují inspiraci s italským padovským okruhem, konkrétní vzorovou vilu se ale v dostupných pramenech nepodařilo jednoznačně doložit. Jisté je, že Morzinové sem přenesli kus severoitalského světa, a polabská rovina jim to překvapivě umožnila.

Gondoly, fresky a Vivaldi

Představa gondol klouzajících parkem uprostřed středočeské roviny zní jako průvodcovská nadsázka. Dobové vyobrazení kanálu s loďkami se v otevřených zdrojích najít nepodařilo, ale výklad na místě i regionální prameny tento motiv opakovaně uvádějí. Blízkost vody z Mrliny technicky takový projekt umožňovala, v barokní éře šlo o běžný nástroj šlechtické reprezentace.

Pro srovnání: zámecká zahrada v Ostrově nad Ohří, ve své době označovaná za „osmý div světa“, pracovala s fontánami, jezírky, umělými skalami a gloriety v nesrovnatelně větším měřítku. Křinec byl skromnější, lokálnější variantou stejného principu: voda jako divadlo.

Co se ale dochovalo výmluvněji než kanál, jsou interiéry. V takzvaných modrých pokojích návštěvník uvidí rokokové fresky z roku 1768 s výjevy venkovského života v severní Itálii. Jeden z výjevů zachycuje slavnost Morzinů, v jejímž pozadí hraje zámecká kapela. A právě kapela otevírá další překvapivou vrstvu: rod Morzinů byl spojen s Antoniem Vivaldim. Skladatel věnoval hraběti Václavu Morzinovi svůj opus 8 z roku 1725, soubor obsahující slavné Čtvero ročních dob. Místní tradice mluví o Vivaldim jako o čestném kapelníkovi a skladateli morzinské kapely ve dvacátých a třicátých letech 18. století. Přesný rozsah jeho fyzické přítomnosti v Křinci ale zůstává otevřenou otázkou; pevně doložená je dedikace op. 8, nikoli pravidelný pobyt.

Co z toho dnes uvidíte

Francouzský park se v pozdějších staletích proměnil v anglický. Barokní geometrie zmizela, kanál s gondolami zanikl. Kdo dnes přijede do Křince, nenajde „malé Benátky“ – najde ale místo, kde je italská vrstva stále čitelná v architektuře zámku, v ikonografii fresek a v samotném příběhu, který průvodce vypráví v Kamenném sále a modrých saloncích.

Po válce zámek prošel typickým osudem české šlechty zbavené majetku: sloužil škole, JZD, Národnímu muzeu. Teprve v roce 2006 ho koupila rodina Harapesů a od roku 2008 začala s obnovou. Letos, dvacet let od převzetí, je zámek živým místem s komentovanými prohlídkami, zámeckou kavárnou, svatbami, ubytováním i vlastním festivalem Zámecké léto.

Sezona 2026: kdy přijet a za kolik

Prohlídkový režim pro letošní rok vypadá takto:

• Květen–červen: soboty a neděle, prohlídky v 11.30, 13.00 a 15.00
• Červenec–srpen: čtvrtek až neděle, stejné časy
• Září: opět víkendy

Vstupné od 1. ledna 2026: dospělý 210 Kč, student, senior nebo ZTP 160 Kč, dítě 100 Kč, rodinné vstupné 500 Kč. Tematické prohlídky vyjdou na 290 Kč, respektive 190 Kč ve snížené kategorii. Kromě běžných okruhů kalendář akcí nabízí jarní trh, prázdninové čtvrtky, Hradozámeckou noc, přednášky s majitelem i adventní víkend.

Z Prahy se do Křince dostanete autem za necelou hodinu (58 km), o víkendech jede přímý spěšný vlak Český ráj z Masarykova nádraží; cesta trvá 67 minut. Z Nymburka je to autem čtvrt hodiny.

Výletní trojúhelník, který dává smysl

Křinec sám o sobě vydá na odpoledne, ale okolí nabízí kombinaci, která z jednodenního výletu udělá plnohodnotný zážitek. Čtyři kilometry od zámku stojí u Hrubého Jeseníku rozhledna Romanka, nejníže položená rozhledna v Česku (204,5 m n. m.), padesát metrů vysoká, se 116 schody a vyhlídkovými plošinami. Z centra Křince je to zhruba kilometr na vrch Kuncberk, kde Morzinové nechali v letech 1659–1680 vystavět raně barokní zámeček na osmibokém půdorysu. Ten byl zbořen roku 1891, ale místo samo nabízí výhled do kraje. A necelé dva kilometry západně leží Chotuc, kopec, z něhož je vidět půlka Polabí.