Litomyšlský zámek má 8 000 sgrafitových polí a žádné dva motivy se neopakují. Za rozmanitostí stojí technika škrábání do mokré omítky

Přes osm tisíc sgrafitových polí a v každém jiná kresba. Litomyšlský zámek proměnil své zdi v gigantickou obrázkovou knihu, kterou lze listovat přímo z nádvoří.

Zdroj fotografie: Michal Louč / Creative Commons / CC BY-SA 3.0.

Na jedné ze zámeckých zdí dodnes vidíte drobnou podobiznu muže s nápisem. Patří Šimonu Vlachovi, mistrovi, který v 16. století vedl skupinu italských umělců. Jeho lidé pokryli fasády tisíci obdélníčků, kterým se v Litomyšli říká psaníčka. Národní památkový ústav uvádí „více než osm tisíc“ sgrafit, Regionální muzeum v Litomyšli mluví o osmi tisících originálních a neopakujících se psaníčkách. Kdo se zastaví a začne si je prohlížet jedno po druhém, objeví jablka, ryby, ženské postavy, geometrické hvězdice i motivy, které by renesanční cenzor raději schoval do méně nápadných koutů. A právě tady začíná hra, kvůli níž stojí za to vyrazit do východních Čech.

Osm tisíc psaníček Šimona Vlacha: kdo vyzdobil litomyšlskou fasádu

Základní kámen zámku byl položen roku 1568, rok poté, co panství získal Vratislav z Pernštejna. Projekt připravil italský architekt Giovanni Battista Avostalis de Sala a podle UNESCO byla většina prací hotová do roku 1580. Oficiální web zámku uvádí dokončení o rok později. Přesný harmonogram, podle něhož Vlachova dílna postupovala pole za polem, se v otevřených pramenech nedochoval, jisté však je, že výzdoba vznikala v závěru renesanční výstavby.

Výsledek ohromí už rozsahem. Psaníčka pokrývají vnější zdi, štíty i plochy vnitřních nádvoří. Na severní stěně druhého nádvoří se mezi drobným rastrem objevují velkoformátové figurální výjevy: Samson, římské bitvy, erby Pernštejnů a Trauttmansdorffů. Rytmus se tak střídá jako v hudbě. Tisíce opakujících se rámečků, uvnitř nich neustálá obměna a sem tam mohutný akord v podobě celé scény.

Repertoár je překvapivě široký. Zdroje zmiňují rostlinné, figurální i geometrické ornamenty, alegorie, antická a biblická témata. Univerzitní text Mluvící průčelí přidává zvířata, lidské postavy a dokonce běžné předměty, třeba džbánek nebo hudební nástroj. Fasáda se tak podobá renesanční encyklopedii, kterou kdosi rozstříhal do osmi tisíc kartiček.

Technika sgrafita: proč každé pole vypadá jinak než soused

Sgrafito je řemeslo škrábání. Na tmavší, hrubší spodní omítku se nanese jemná světlá vrstva a dokud je čerstvá, řemeslník z ní vyrývá kresbu. Tam, kde ostří sejme svrchní štuk, vystoupí kontrastní podklad. Odborný slovník Castrum mluví o vrstvách intonaco colorito a intonaco bianco a připomíná, že vzorem může být geometrie, rostlinný úponek i figura.

Pro pochopení litomyšlské pestrosti je klíčové jedno: motiv se nelepí ani netiskne. Každý tah vede ruka. Šablona pomůže vyznačit obrys rámečku, výplň však vzniká na místě, často se vší fantazií konkrétního štukatéra. Regionální muzeum na tomto principu staví i vzdělávací program pro školy, kde si děti zkoušejí vlastní psaníčko a hned zjistí, že vyrobit dvě stejná dá vlastně víc práce než dvě odlišná.

Ruční charakter díla pokračoval i ve 20. století. Při velké renovaci v letech 1974 až 1984 se na fasádách sešla mimořádná sestava umělců, mezi nimi sochař Olbram Zoubek, malíř Václav Boštík, Zdeněk Palcr a Stanislav Podhrázský. Chybějící pole doplňovali s výslovnou snahou, aby žádná dvě psaníčka nebyla shodná. Památkáři navíc fasády soustavně dokumentují a sledují. Monografie Sgrafita zámku v Litomyšli, kterou představuje NPÚ, obsahuje detailní fotoplány, ikonografické srovnání s dobovými grafickými předlohami i mikroskopické snímky vzorků omítek.

Podle nás právě tady leží odpověď na otázku, jak může osm tisíc polí působit tak živě. Renesanční ruka a restaurátorská pečlivost táhly za jeden provaz.

Vratislav z Pernštejna a renesanční reklama vyrytá do omítky

Vratislav z Pernštejna patřil k nejvlivnějším mužům tehdejší monarchie. Zastával úřad nejvyššího kancléře, cestoval po Evropě a Itálii znal z první ruky. Zámek v Litomyšli měl jeho postavení vyjádřit v kameni a vápně.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Proč zvolil právě sgrafita, žádný dochovaný dopis neprozrazuje. Souvislosti však mluví jasně. Sgrafitová fasáda představovala jazyk tehdejší prestiže: opticky zušlechtila plochu, odkazovala na italský vkus a umožnila předvést vzdělanost prostřednictvím antických a biblických námětů. V takovém výkladu by psaníčka fungovala jako vizitka, kterou si host přečte dřív, než vůbec projde bránou.

Zajímavý je i optický efekt celé stavby. Z dálky rastr sjednocuje mohutný objem do klidné, téměř textilní plochy, jako by zámek oblékl jemně tkané roucho. Zblízka se táž plocha rozpadne na tisíce miniaturních příběhů. Renesanční stavitelé tak dosáhli dvou cílů zároveň: monumentality pro pohled z náměstí i intimity pro procházku podél zdí.

UNESCO zapsalo zámek na seznam světového dědictví v roce 1999 podle dvou kritérií. Oceňuje ho jako výjimečný příklad arkádového sídla italského typu, rozvinutého v českých zemích, a zároveň jako doklad středoevropské aristokratické rezidence. Mezi hmotnými nositeli této hodnoty výslovně jmenuje scénická sgrafita na fasádách a štítech.

Litomyšl, Telč a Schwarzenberský palác: v čem vyniká sgrafitový zámek

Česko patří ke státům s mimořádně bohatě dochovanými historickými omítkami, sgrafity a štukovou výzdobou, což potvrzuje i technologická laboratoř NPÚ. Srovnání s dalšími památkami proto vychází zajímavě.

Památka	Sgrafitová výzdoba	Čím se liší
Litomyšl	přes 8 000 psaníček, figurální scény, 70. a 80. léta 16. století	obrovská vnější plocha na celém arkádovém zámku
Telč	Malá hodovní síň a Klenotnice, rok 1553	sgrafita soustředěná do konkrétních interiérů
Schwarzenberský palác, Praha	fasáda podle návrhu Josefa Schulze, 1870 až 1874	dnešní podoba spojená s novorenesanční obnovou

Východní Čechy navíc nabízejí příbuzné renesanční fasády v Doudlebách nad Orlicí, další příklady najdete v Brandýse nad Labem, Českém Krumlově či Sušici. Žádná z těchto staveb však nespojuje takové množství polí s celistvým arkádovým zámkem zapsaným na seznamu UNESCO.

Zámek Litomyšl v sezoně 2026: kam se dívat a kolik zaplatíte

Sgrafita fungují jako výstava pod širým nebem. Psaníčka na vnějších zdech a nádvořích si prohlédnete i bez interiérové prohlídky, režim přístupu na jednotlivá nádvoří se ale řídí aktuálním provozem zámku. Obnova z let 2021 až 2024 za 264,8 milionu korun přinesla nové krovy a střešní pláště, které nyní přesahují nad okapy a chrání renesanční výzdobu před deštěm.

Podle návštěvní doby zámku platí letos v říjnu:

• do 25. 10. čtvrtek až neděle od 10:00 do 15:00
• od 27. 10. do 1. 11. úterý až neděle od 10:00 do 15:00
• v listopadu a prosinci pokračují vybrané zimní a vánoční trasy

Vstupné pro dospělé:

• Zámek za Thurn-Taxisů: 220 Kč
• Novinky po rekonstrukci: 180 Kč
• Zámecká kuchyně a věž: 100 Kč, včetně výhledu na obnovené střechy a komíny se sgrafity
• expozice „Proč je zámek UNESCO“: zdarma s platnou vstupenkou na libovolnou trasu v daný den

Pro milovníky sgrafit doporučujeme kombinaci věže a nové expozice, která vysvětluje architekturu prostřednictvím hodnot zápisu na seznam UNESCO. Kdo má čas navíc, neměl by minout zámecké divadlo z let 1796 a 1797 s dochovanými kulisami Josefa Platzera a funkční jevištní mašinérií, ani zámecký pivovar, v němž se narodil Bedřich Smetana.