Čmeláci reagují rozdílně na sladké, slané a hořké roztoky, ukázaly zpomalené záběry

Zpomalené video odhalilo, že čmeláci po cukru vysouvají jazýček a po chininu třesou hlavou a že tyto reakce nejsou pouhý reflex.

Foto: christels/Pixnio

Když výzkumníci z čínské Southern Medical University a australské Macquarie University přiložili čmelákovi zemnímu ke kusadlům kapku cukerného roztoku, stalo se něco, co při běžné rychlosti snímání uniká. Teprve zpomalené záběry ukázaly, že po spolknutí kapky čmelák opakovaně vysouval a zatahoval glosu, dlouhý, tenký jazýček, i poté, co už žádný cukr k dispozici nebyl. Jako by si pochutnával. Po hořkém chininu následovalo něco docela jiného: třesení hlavou, otírání ústních částí a krok vzad. Výsledky publikované 6. července 2026 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences tvrdí, že nejde o mechanickou odpověď na chemickou látku, ale o něco, co se blíží hodnocení: čmelák chuti přiřazuje kladnou nebo zápornou hodnotu.

Co přesně kamera zachytila

Tým vedený Fei Pengem, specialistou na kognici čmeláků a její neurální mechanismy, natáčel pokusy napříč 18 koloniemi čmeláka zemního (Bombus terrestris). Každému jedinci nabídli kapku jednoho ze tří roztoků: cukerného, slaného nebo hořkého. Klíčové nebylo, zda čmelák roztok přijme či odmítne; to by zvládl i jednoduchý reflex. Klíčové bylo, co se dělo potom.

Po sladké chuti přetrvávaly glosové protruze, tedy opakované vysouvání jazýčku, ještě několik sekund po odebrání pipety. Autoři to přirovnávají k olizování rtů po příjemném soustu. Po hořkém chininu a u čmeláků v normálním stavu také po slaném roztoku naopak následovala averzivní sekvence: rychlé třesení hlavou, otírání glosy o podklad a odstoupení dozadu. Dva odlišné motorické vzorce, dvě odlišné „známky“.

Proč to není jen reflex

Kdyby šlo o čistě reflexní odpověď, měla by být pevně svázaná s konkrétní chemickou látkou: sůl vždy špatná, cukr vždy dobrý. Jenže autoři provedli elegantní test: čmelákům nejprve odebrali vodu, aby je dehydratovali. A slaný roztok, který dříve vyvolával averzivní reakci, najednou spustil pozitivní glosové pohyby. Hodnota chuti se převrátila podle toho, co tělo zrovna potřebovalo. Reflex se podle fyziologického stavu nemění. Hodnocení ano.

Ještě silnější argument přinesla farmakologie. Výzkumníci čmelákům podávali octopamin, hmyzí analog dopaminu, a sledovali, zda se změní postkonzumační reakce na cukr. Octopamin zvýšil ochotu reagovat na cukerný roztok, tedy motivaci k příjmu potravy, ale následné vysouvání jazýčku po napití neovlivnil. Naopak endokanabinoid anandamid posílil právě tyto přetrvávající glosové protruze, aniž by zvýšil samotnou reaktivitu na cukr.

V neurovědě savců se tomuto rozlišení říká „wanting“ versus „liking“: chtít něco získat je jiný proces než mít z toho požitek. U hlodavců a lidských novorozenců se testuje paradigmatem takzvané chuťové reaktivity, kde sladké vyvolává protruzi jazyka a nepříjemné chutě grimasu či třesení hlavou. Čmeláčí verze je funkčně analogická. A to je hlavní pointa studie: ne že čmelák „cítí jako člověk“, ale že vědci získali měřitelný nástroj, jak u hmyzu oddělit motivaci od hodnocení.

Co to (ne)říká o emocích hmyzu

Studie nenabízí důkaz, že čmelák subjektivně prožívá radost z cukru nebo odpor k chininu. Přímý důkaz subjektivního prožitku u nemluvícího živočicha dnes věda nemá, ani u psa, ani u krysy. Pracuje s nepřímými ukazateli: přetrvává reakce po podnětu? Mění se podle vnitřního stavu? Dá se oddělit od pouhé motivace? U čmeláků nová studie odpovídá třikrát ano.

Výsledky zapadají do širší výzkumné linie. Už v roce 2016 práce publikovaná ve Science popsala, že nečekaná odměna vyvolá u čmeláků pozitivní stav podobný emocím. V říjnu 2025 Pengův tým ve stejném časopise ukázal, že pozitivní afektivní stav se mezi čmeláky přenáší, jakási nákaza dobrou náladou. Nová práce z července 2026 přidává další dílek: rychlý, opakovatelný behaviorální marker, který autoři označují za „kandidáta na standardní nástroj“ pro výzkum afektivních stavů u hmyzu.

Opatrné přehledy, například review ve Frontiers in Behavioral Neuroscience z roku 2017, nicméně připomínají, že subjektivní složku u hmyzu definitivně prokázat nelze a že je nutná šetrná terminologie. Správnější než „čmeláci cítí“ je „čmeláci vykazují emočně podobné chování“.

Co to znamená pro čmeláky v Česku

Všichni čmeláci rodu Bombus jsou v České republice vedeni jako zvláště chránění živočichové. Nakládání s nimi, včetně komerčního využití k opylování ve sklenících, podléhá výjimkám a pravidlům upraveným ve věstníku Ministerstva životního prostředí. Hlavní ochranná agenda ale leží jinde: v obnově biotopů, monitoringu populací a přípravě národní strategie pro opylovače.

Studie z PNAS na tom bezprostředně nic nemění. Evropská směrnice o pokusných zvířatech i česká legislativa pokrývají obratlovce a hlavonožce, hmyz do tohoto režimu nespadá. Praktický dopad lze spíše očekávat v nepřímé rovině: v doporučeních pro zacházení s komerčně chovanými koloniemi, v etických komisích výzkumných institucí a v postupně sílící debatě o welfare hmyzu, která se ve vědecké literatuře už rozvíjí.

Nástroj, ne verdikt

Andrew Barron z Macquarie University, spoluautor studie, to shrnul střízlivě: při zacházení s hmyzem je „víc co zvažovat“, než jsme si dosud připouštěli. Nejcennější na celé práci není antropomorfní příběh o čmelákovi, který si pochutnává na medu. Je to metoda založená na zpomalené kameře, farmakologických kontrolách a manipulaci s fyziologickým stavem, která poprvé umožňuje systematicky testovat, zda hmyz chuť jen registruje, nebo ji také hodnotí.

Z jedné studie se standard nedělá. Ale pokud další laboratoře výsledky zopakují i u jiných druhů, entomologie získá něco, co dosud neměla: spolehlivý způsob, jak se ptát hmyzu na jeho názor a dostat měřitelnou odpověď.