Pod Golden Gate začaly umírat velryby šedé. Úžina funguje jako trychtýř pro lodě i kytovce, pětina návštěvníků tam zahyne

Minimálně 18 procent šedých velryb, které od roku 2018 vpluly do sanfranciského zálivu, tam zahynulo, většinou po srážce s lodí přímo v koridoru pod mostem Golden Gate.

Foto: PxHere

Číslo pochází ze studie publikované 13. dubna 2026 v časopise Frontiers in Marine Science. Tým vedený Danielou Slaathaugovou identifikoval v zálivu 114 živých jedinců druhu Eschrichtius robustus a následně spároval 21 kadáverů s konkrétními zvířaty z fotokatalogů. U devíti z jedenácti případů, kde se podařilo určit příčinu smrti, šlo o pravděpodobný nebo podezřelý střet s plavidlem. Autoři zároveň upozorňují, že skutečná mortalita bude vyšší: část těl klesne ke dnu, jiná proudy odnesou desítky kilometrů od místa úhynu. Osm spárovaných kadáverů se našlo až 95 km (59 mil) od mostu.

Proč hladovějící velryby hledají potravu pod Golden Gate

Šedé velryby tradičně migrují podél pacifického pobřeží mezi mexickými lagunami a arktickými krmišti v Čukotském a Beringově moři. Tam se živí převážně bentickými korýši, amfipody, kteří obývají dno mělkých šelfů. Jenže arktický ekosystém se proměňuje. Podle NOAA dřívější tání ledu posouvá jarní fytoplanktonový bloom, méně organické hmoty klesá ke dnu a amfipodům zbývá méně potravy. Výsledek: kořist řídne a její energetická hodnota se snižuje.

Od roku 2016 populace východopacifických šedých velryb spadla o více než polovinu, z přibližně 27 000 na pouhých 12 890 jedinců podle odhadu z roku 2025. Novější aktualizace NOAA ze 17. 7. 2026 sice hlásí nárůst na průměrných 17 750 kusů, ale sama agentura připouští, že část skoku může odrážet změny v migrační strategii a metodice sčítání, nikoli reálný populační obrat.

Právě v tomto kontextu se od roku 2018 část velryb začala sezonně zastavovat v sanfranciském zálivu. V prvním zaznamenaném roce jich vědci napočítali šest. V roce 2019 už třiadvacet. A v roce 2025 padl rekord, šestatřicet individuálně rozpoznaných zvířat.

Trychtýř pod mostem: kde se kříží trasy lodí a kytovců

Průliv Golden Gate funguje jako jediná brána mezi otevřeným Pacifikem a šesti velkými kalifornskými přístavy uvnitř zálivu, včetně Oaklandu, Richmondu a San Francisca. Každé plavidlo mířící dovnitř i ven musí proplouvat tímtéž úzkým hrdlem. A totéž platí pro velryby.

Provoz v koridoru je přitom mnohem hustší, než naznačují běžné námořní mapy. Radarová studie publikovaná rovněž v roce 2026 ve Frontiers in Mammal Science odhalila, že 81 % zaznamenaných tras u ústí zálivu tvořila plavidla bez vysílání AIS, tedy rekreační lodě, menší čluny a další provoz, který v oficiálních datech prakticky chybí. Velké obchodní lodě v oblasti běžně plují rychlostí přes 10 uzlů, vysokorychlostní trajekty překračují 30 uzlů.

Šedá velryba přitom při vynoření vyčnívá nad hladinu jen nepatrně. V časté mlze, která sanfranciskou úžinu halí zejména v letních měsících, ji posádka plavidla zaregistruje pozdě, nebo vůbec. Studie Slaathaugové a kolegů proto mluví o zálivu jako o trychtýři, kde se potravní strategie velryb fatálně překrývá s jednou z nejfrekventovanějších městských vodních cest ve Spojených státech.

Jen čtyři velryby se vrátily, a co to vypovídá o přežití

Ze 114 identifikovaných jedinců se do zálivu v dalším roce vrátily pouhé čtyři. Tak nízká míra opakovaných pozorování vzbuzuje otázku, zda zvířata záliv vědomě opouštějí a už se nevracejí, nebo zda značná část z nich jednoduše nepřežije. Autoři studie připouštějí obě vysvětlení a výslovně uvádějí, že nízká návratnost může částečně odrážet vysokou mortalitu.

Zajímavé je i složení návštěvníků. Pouze osm ze 114 velryb se podařilo přiřadit ke známým krmným podskupinám, jako je Pacific Coast Feeding Group. Zbytek tvoří zvířata bez předchozí vazby na pobřežní lokality; podle vědců jde spíše o nově se formující okruh „zálivových šedých velryb“, které reagují na potravní krizi improvizovanou strategií.

Jedna zdokumentovaná velryba po neúplně smrtelné srážce setrvala v zálivu 75 dní, zřejmě kvůli omezené pohyblivosti. Čím déle zvíře v kolizní zóně zůstává, tím vyšší je pravděpodobnost dalšího střetu. Vztah mezi podvýživou a nárazem do trupu lodi studie přímo neprokazuje, ale biologicky je věrohodný: hladovějící velryba vstupuje do alternativního prostředí, tráví tam více času a její šance na kolizi roste.

Whale Smart a brzdy na lodích: co se už dělá a co chybí

Reakce přišla, byť postupně. V dubnu 2025 začala pobřežní stráž vysílat varovná hlášení každé čtyři hodiny a koordinovala dočasné přesuny trajektových tras východně od ostrova Angel Island. Od 6. 2. 2026 běží program Whale Smart, výcvik pro komerční operátory včetně posádek rychlých trajektů, postavený na krátkých školicích videích, rozpoznávání chování velryb a sdílení hlášení s námořní dopravní službou. Technologickou vrstvu doplňuje platforma Whale Safe, která v reálném čase vyhodnocuje přítomnost kytovců a vydává „vysvědčení“ lodním společnostem za dobrovolné zpomalování.

Pro velká plavidla nad 300 hrubých registrovaných tun platí dobrovolná žádost NOAA plout v ochranných zónách rychlostí 10 uzlů nebo méně, tedy pod prahem, pod nímž výrazně klesá pravděpodobnost smrtelné srážky. Jenže uvnitř zálivu dominují právě ta menší plavidla bez AIS, na která se dobrovolné zpomalování prakticky nevztahuje. Podle nás by dávalo smysl zavést dynamické zóny sníženého tempa i pro tento segment provozu a posílit radarový monitoring přímo u ústí.