Porážka Němců v bitvě o Stalingrad otočila 2. světovou válku o 180 stupňů. Doplatili na špatnou taktiku

Pokud projdete historii druhé světové války, narazíte na několik bitev, které měly velký vliv na vývoj celého konfliktu. Ale mezi všemi vyčnívá bitva o Stalingrad. Trvala déle než pět měsíců a odhaduje se, že do ní a bitev v blízkém okolí bylo nasazeno na obou stranách kolem 4 milionů vojáků. Skončila katastrofální porážkou nacistického Německa a jeho spojenců. Ti sice měli o něco nižší ztráty než Rudá armáda, ta ale na rozdíl od nich začala v té době sílit, zatímco nacistická vojska již jen slábla a nedokázala ztráty nahradit.

Hitler nechal odklonit vojska k útoku

Během léta roku 1942 se německá vojska nezadržitelně hnala oblastí stepí na jihu Ruska a zdálo se, že je nemůže nic zastavit. Hlavní proud směřoval na Kavkaz do oblasti, která byla hlavní zásobárnou strategické ropy pro SSSR. Její získání by přineslo nesmírnou strategickou výhodu. Ale přes odpor generálů Hitler rozkázal část vojáků odklonit s cílem dobýt průmyslové město na Volze, které neslo jméno sovětského vůdce – Stalingrad.

Do bojů se nejprve zapojila luftwaffe, jejíž údery město velmi poničily. Pak přišla německá vojska, která se téměř okamžitě dostala do krvavých pouličních bojů. V nich se bojovalo dům od domu. Trosky umožňovaly velmi houževnatou obranu a znesnadňovaly nasazení těžké techniky. Po třech měsících bojů se Němcům podařilo za cenu obrovských ztrát dobýt 90 procent města. Rudá armáda ale neustále přes Volhu přivážela posily, které zbytek města urputně bránily. Ve městě také zemřelo mnoho civilistů, kteří nemohli odejít.

Šokující obří obklíčení

Vedení sovětských sil ale začalo připravovat protiúder. Správně si uvědomilo, že linie nacistických vojsk jsou na bocích velmi roztažené. Na jejich obranu byly nasazeny jednotky německých spojenců, hlavně italské, maďarské a rumunské divize. Jejich kvalita a vybavení byly mnohem horší než u německých vojsk. V listopadu provedla Rudá armáda útok z boků a během několika dní v kotli u Stalingradu obklíčila 250 tisíc německých a spojeneckých vojáků. Ti ale dostali za úkol se nestahovat a čekat na proražení obklíčení.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Obklíčené jednotky měly být zásobovány letecky, ale dostatek zásob nebylo německé letectvo schopno nikdy dodat. Naopak sovětské ofenzivy zatlačily letiště ještě dále a transportní letouny měly velké ztráty. Obklíčení vojáci trpěli hladem, měli nedostatek munice a kosila je zima. Pokus o vyprošťovací operaci se nezdařil, navíc v okamžiku, kdy mu vojáci od Stalingradu nesměli jít naproti. Velitel 6. armády Friedrich Paulus se i přes zákaz Hitlera rozhodl na začátku února 1943 kapitulovat.

Do zajetí padlo 91 tisíc vojáků. Příliš si nepomohli, většina z nich nakonec zemřela v krutém sovětském zajetí, domů se jich vrátilo jen několik tisíc. Němci se svými spojenci ztratili přes 800 tisíc vojáků, 500 tanků a 900 letadel. Sovětské ztráty byly přes 1,1 milionu mužů. Ovšem SSSR měl k dispozici více lidské síly, rozebíhala se jeho válečná výroba a dostával masivní vojenskou pomoc ze zahraničí. Byl schopen ztráty nahradit. Naopak německá armáda se nedokázala ze ztráty svých nejlepších jednotek nikdy pořádně vzpamatovat.