Vzorky odebrané z Měsíce v rámci mise Apollo jsou ve skutečnosti pozemského původu. O tom, jak je to možné, existuje zajímavá teorie.
Všechny mise Apollo, které dosáhly povrchu Měsíce, nesly sebou klíčový úkol – shromáždit vzorky hornin pro detailní analýzu. Tato práce byla vykonána jak misí Apollo 11, tak i misí Apollo 17. Nicméně, pro vědce byla zvlášť šokující mise Apollo 14. Astronauti prováděli vědecké experimenty od první mise Apollo 11 až po poslední Apollo 17.
Test vzorků
Jedním z jejich cílů byl i sběr vzorků hornin, které byly klíčové pro další výzkum na Zemi. Zpráva, že mise Apollo přivezla z vesmíru kámen, byla pro vědce revoluční. Tyto vzorky totiž pocházely z jiného tělesa ve sluneční soustavě, a tím byly předmětem vzrušující analýzy. Kámen poskytl nečekané informace, jako například stáří přibližně 4 miliardy let. Při podrobném zkoumání dvougramového vzorku s využitím nových technologií přišli vědci s překvapujícím zjištěním – kámen pochází ze Země.
Kámen ze Země
Vzorek horniny, který byl odebrán misí Apollo 14 v roce 1971, odhalil, že jeho původ není měsíční, ale pozemský. Vědci identifikovali vzorek jako felsit, tedy horninu skládající se z živce, křemene a malé části zirkonu, přičemž vizuálně připomíná žulu. Podle odborníků za vznikem felsitu stojí desková tektonika, což znamená pohyb vnější zemské kůry. Objev horniny tohoto typu na Měsíci je neobvyklý a vědci uvádějí, že jediným vysvětlením je, že pochází ze Země. David A. Kring, spoluautor výzkumu a hlavní výzkumný pracovník Centra pro vědu a výzkum Měsíce v Lunárním a planetárním institutu, uvedl: „Je úžasné, že tato hornina přežila.“
Jak je to možné
„Nejjednodušším vysvětlením tohoto úkazu je, že tato část horniny se formovala na Zemi a následně se dostala na povrch Měsíce jako meteorit, vyvržený ze Země při srážce s větším tělesem před zhruba čtyřmi miliardami let. Při následném dopadu na měsíční povrch byl pozemský kámen smíchán s místními horninami. Posádka Apolla 14 pak tento vzorek náhodně odebrala z povrchu a přivezla ho do pozemských laboratoří.“ Tuto teorii potvrdil i Gordon Osinski, ředitel Kanadské lunární výzkumné sítě a profesor fyziky a astronomie na Západní univerzitě.