Hora, kterou Rakušané zdolávali od roku 1848, má konečně tunel pro rychlovlaky. Problémem nebyla vzdálenost, ale nestabilní vrstva fylitu
Semmering krotí železničáři od roku 1848. Letos v květnu projely novým 27kilometrovým tunelem první autobusy, rychlovlaky do něj vjedou v prosinci 2029.
Obsah článku
- Semmering 1848: Ghegova horská dráha jako zázrak parní éry
- Fylit a zóna Grassberg: proč tunel zdržela hornina, nikoli kilometry
- Tunel pro rychlovlaky v číslech: 230 km/h, 30 minut a jedna lokomotiva
- Gotthard, Brenner, Koralm: Semmering mezi alpskými giganty
- Z Prahy a Brna na jih: co tunel změní pro české cestující
Úterý 19. května 2026, portál u Gloggnitzu. Kolona autobusů mizí v betonové rouře a o 27,3 kilometru dál se vynoří ve Štýrsku, u Mürzzuschlagu. Na palubě sedí ministr infrastruktury Peter Hanke, šéf ÖBB Andreas Matthä i druhá předsedkyně parlamentu Doris Bures. Premiérová jízda uzavřela první etapu díla, na kterém Rakousko pracuje od dubna 2012. V širším smyslu ale navázala na úsilí mnohem starší. Stejný alpský práh mezi Dolním Rakouskem a Štýrskem zaměstnával inženýry už v srpnu 1848, kdy tu začala vznikat první velká horská dráha Evropy. Vlaky tehdy stoupaly přes průsmyk do výšky kolem 895 metrů nad mořem. Nová trasa masiv jednoduše provrtá. A nejtvrdší oříšek přitom nepředstavovala vzdálenost, ale horniny, které se pod Semmeringem chovají jako rozmarný protivník.
Semmering 1848: Ghegova horská dráha jako zázrak parní éry
Carl Ritter von Ghega předložil svůj plán v roce 1844 a jeho myšlenka působila na tehdejší dobu troufale. Počítal s běžnými parními lokomotivami, bez ozubnice a bez lanového tažení. Vlak se měl do kopce vyškrábat čistě vlastní silou, po pečlivě vedené trase plné oblouků, viaduktů a tunelů.
Projekt potvrdili v červnu 1848 a o dva měsíce později se kopalo. Na začátku pracovalo na stavbě 1 007 mužů a 414 žen, v nejvypjatější fázi se počet dělníků vyšplhal přes dvacet tisíc. Úsek dlouhý zhruba 41 kilometrů dokončili za šest let: provoz osobních i nákladních vlaků odstartoval 17. července 1854.
Proč tehdy nikdo nekopal rovnou dlouhý tunel? Inženýrům chyběly výkonné trhaviny. Podle nominačního spisu, se kterým Rakousko žádalo o zápis do seznamu UNESCO, by takový podzemní průchod zabral osm až deset let. Ghega proto zvolil cestu po povrchu, přizpůsobenou tehdejším strojům i terénu. Jeho dráha od té doby jezdí bez přestávky a v roce 1998 se stala památkou světového dědictví.
Za svou eleganci ovšem platí dodnes. Sklon až 28 promile znamená, že těžké nákladní soupravy potřebují druhou lokomotivu a dálkové vlaky se klikatí pomalým tempem. Ghegovo řešení vyhovovalo parní éře, moderní železnici svazuje.
Fylit a zóna Grassberg: proč tunel zdržela hornina, nikoli kilometry
Samotná délka stavitele neděsila. Trasu rozsekali na dílčí úseky, zřídili pět pracovišť, tři mezilehlé přístupy a šachty hluboké kolem 400 metrů. Díky tomu mohlo naráz postupovat až čtrnáct ražeb. Protože jde o dvě samostatné roury s propojkami, vylámali v součtu asi 62 kilometrů tunelů. Ještě před prvním odstřelem prověřili masiv 280 vrty s celkovou délkou 41 kilometrů.
Skutečný soupeř se skrýval v geologii. Semmeringský masiv tvoří změť fylitů, břidlic a dalších hornin rozlámaných tektonickými pohyby. Fylit je metamorfovaná hornina stojící někde mezi břidlicí a svorem. Americká geologická služba USGS ji popisuje jako kámen s drobnými krystaly grafitu, sericitu či chloritu, které štěpným plochám dodávají hedvábný lesk. Ten půvab má svou stinnou stránku. Vrstvená a narušená hornina se při ražbě stabilizuje mnohem hůř než celistvý masiv.
Nejvíc se to projevilo v poruchové zóně Grassberg nedaleko Gloggnitzu. ÖBB ji v dubnu 2022 označily za „extrémně komplikovanou“. Tvrdé polohy tam střídají měkké, suché pasáže vystřídají vodonosné a každá se chová jinak. Zvláštní opatření z roku 2021 nestačila, takže tunelaři museli sáhnout po prodloužených injektážích. Do horniny vtláčeli zpevňující směs tak dlouho, až se dala bezpečně prorazit bagrováním a odstřelem.
Účet se okamžitě promítl do termínů i peněz. Rozpočet poskočil z původních zhruba 88 miliard korun na přibližně 98 miliard a dnes ÖBB počítají s investicí kolem 105 miliard korun. Finální prorážka přišla koncem roku 2024. Podle nás právě Grassberg nejlépe vysvětluje, proč se na Semmeringu nerozhoduje v kilometrech: dvacet sedm kilometrů zvládne moderní tunelářství rutinně, kdežto pár set metrů rozdrobené horniny dokáže rozvrátit harmonogram na roky.
Téma přitáhlo i akademickou sféru. Studijní nadace při Rakouské akademii věd uspořádala v roce 2022 seminář o tunelování a velkých stavbách s exkurzí na staveniště Fröschnitzgraben, akustický institut akademie se zase v projektu RailVib zabýval šířením vibrací ze železničních tunelů.
Tunel pro rychlovlaky v číslech: 230 km/h, 30 minut a jedna lokomotiva
Hrubá stavba stojí, teď nastupují elektrikáři a technici. Do tunelu míří zhruba tisíc kilometrů kabelů, přes 3 200 svítidel, 55 kilometrů osvětleného madla, asi 13 500 značek a 10 600 kolejových desek. Výčet zveřejnily ÖBB v tiskové zprávě ze září 2025, kde zároveň potvrdily zahájení provozu v prosinci 2029.
Pro cestující se celá ta síla scvrkne do několika údajů:
| Parametr | Ghegova horská dráha | Semmeringský základní tunel |
|---|---|---|
| Délka úseku | asi 41 km | 27,3 km |
| Maximální sklon | 28 ‰ | 8,4 ‰ |
| Rychlost | horské tempo v obloucích | až 230 km/h |
| Průjezd | desítky minut | zhruba 12 minut |
| Těžký nákladní vlak | dvě lokomotivy | 1 600 t utáhne jedna |
Cesta z Vídně do Grazu se po otevření zkrátí o půlhodinu, zhruba na hodinu a padesát minut. Stejně podstatná je ovšem nákladní doprava. Mírnější stoupání ušetří přípřežní lokomotivy, personál i energii a z jižní magistrály udělá plnohodnotnou alpskou tepnu pro zboží.
Historická trať nezanikne. ÖBB slibují, že zůstane v provozu pro regionální vlaky i turisty, jen se z ní sejme dálková a nákladní zátěž. Památka tak získá klidnější život a výhledy z viaduktů si užijí hlavně ti, kdo přijedou kvůli nim.
Gotthard, Brenner, Koralm: Semmering mezi alpskými giganty
V alpské lize patří Semmering k menším hráčům. Švýcarský Gotthardský základní tunel měří 57 kilometrů, slouží od roku 2016 a drží titul nejdelšího železničního tunelu světa. Stavěl se sedmnáct let, tedy zhruba stejně dlouho jako rakouský protějšek.
Brennerský základní tunel mezi Innsbruckem a italskou Fortezzou nabídne 55 kilometrů, s navazujícím tunelem v údolí Innu dokonce 64 kilometrů, a osobní vlaky v něm mají jezdit až 250 km/h. Koralmský tunel na nové trati mezi Grazem a Klagenfurtem měří 33 kilometrů, umožňuje rovněž 250 km/h a stlačil cestu mezi oběma městy na 45 minut.
Srovnání podle nás ukazuje jasně: kdyby rozhodovala jen délka, byl by Semmering hotový dávno před Gotthardem. Brzdila ho kombinace zrádného podloží, zdlouhavého povolování a politických přestřelek, které projekt provázely celá desetiletí. Tunel o polovinu kratší než švýcarský rekordman tak potřeboval prakticky stejně dlouhý stavební cyklus.
Z Prahy a Brna na jih: co tunel změní pro české cestující
Semmering má k Česku blíž, než napovídá mapa. Evropská komise ho řadí mezi klíčové projekty baltsko-jadranského koridoru, který vede přes Ostravu a Brno do Vídně a dál přes Graz a Villach k jaderským přístavům. Semmering a Koralm v něm dlouho figurovaly jako hlavní chybějící články.
Úsek z Prahy a Brna do Vídně zůstane beze změny, zrychlení přijde až za rakouskou metropolí. České dráhy pro jízdní řád 2026 ohlásily tři páry vlaků na trase Praha-Brno-Vídeň-Graz-Klagenfurt-Villach. Z Brna se do Villachu dostanete zhruba za pět hodin, z Prahy přibližně za osm. Jakmile dopravci promítnou semmeringskou úsporu do grafikonu, ubude z obou časů další půlhodina. Cesta k italským hranicím či ke korutanským jezerům tím začne konkurovat autu i na víkendový výlet.