543 metrů oceli visí nad Orlíkem bez podpěr i bez táhla. Klíčem je parabolický oblouk, který mění vlastní váhu v sílu tlačící do břehů
Nad Orlickou přehradou se klene 542,91 metru oceli a pod hlavním obloukem nestojí ve vodě jediný pilíř. Žďákovský most to zvládá díky síle, kterou vrací do skal.
Obsah článku
Dne 27. dubna 1967 se přes údolí Vltavy u Žďákova poprvé rozjela auta. Pod nimi tehdy ještě nebyla hladina, jen hluboký zářez, který měla brzy zaplavit Orlická přehrada. Inženýři proto museli nádrž přeskočit jedním skokem, a tak nad budoucí vodou vyrostl most, jehož páteř tvoří dva obří ocelové oblouky bez jediné podpěry ve vodě. Konstrukce přitom nepotřebuje ani táhlo, tedy napnutý prvek, který u řady obloukových mostů drží paty oblouku pohromadě. Celou vodorovnou sílu přebírají břehy. Ve své době šlo podle stanice Radio Prague International o největší jednoobloukový ocelový most bez táhla na světě. Rozhodnutí Ministerstva kultury z roku 2024 uvádí, že rozpětí 330 metrů mezi klouby dosud u tohoto typu nikdo nepřekonal.
Žďákovský most v číslech: 543, 380 a 330 metrů
Kdo pátrá po rozměrech Žďákovského mostu, narazí na tři různé údaje. Všechny platí, každý ovšem měří něco jiného. Nejpřesněji je rozlišují podklady České národní banky k pamětní minci, kterou centrální banka stavbě věnovala.
| Údaj | Hodnota | Co vyjadřuje |
|---|---|---|
| Celková délka mostu | 542,91 m (zaokrouhleně 543 m) | Most od opěry k opěře včetně krajních polí |
| Rozpětí mezi pilíři | 379,60 m | Vzdálenost betonových pylonů na březích |
| Rozpětí mezi klouby | 330 m | Vlastní nosný oblouk od paty k patě |
| Vzepětí oblouku | 42,5 m | Výška vrcholu nad spojnicí kloubů |
| Hmotnost oblouku | 3 100 t | Ocel samotných obloukových nosníků |
| Použitá ocel celkem | 4 116 t | Veškerá ocel konstrukce |
Pro statika je rozhodující údaj 330 metrů. Právě tolik musí oblouk překlenout, aniž by se o cokoli uprostřed opřel. Mostovka nad ním leží na stojkách a vozidla jezdí zhruba padesát metrů nad hladinou. K dispozici mají vozovku širokou 10,5 metru, chodci dva chodníky po 1,25 metru.
Oblouk bez táhla: proč Žďákovský most tlačí do skal
Každý oblouk se pod zatížením snaží rozjet do stran. Paty chtějí od sebe a vrchol klesat. Konstruktéři mají na tuto tendenci dva recepty. U vázaného oblouku spojí paty táhlem, napnutým nosníkem, který vodorovnou sílu pohltí a opěry ušetří. Žďákovský most volí cestu náročnější, takzvaný pravý oblouk. Americká Federální správa silnic (FHWA) ve své příručce o stabilitě mostů popisuje, že u pravého oblouku vodorovný tlak zachycuje hmota základů nebo pilířů. U Žďákova tuto práci odvádějí masivní železobetonové konzoly a opěry zapuštěné do břehů.
Odtud plyne nejpůsobivější vlastnost stavby. Tíha mostovky, aut i samotné oceli putuje přes stojky do oblouku a mění se v něm převážně na tlak. Ten pak sjíždí po křivce dolů k patám a opírá se o skálu. Čím víc stálé zátěže na oblouk působí, tím pevněji se celý systém sevře mezi oba břehy. Most tak vlastní váhu nenese jako břímě. Proměňuje ji ve stabilitu.
Tvar oblouku k tomu hraje zásadní roli. Silniční ocelové oblouky obvykle sledují parabolickou křivku, protože ta při rovnoměrném zatížení vede síly osou nosníku a ohyb minimalizuje. Pozor na záměnu s řetězovkou, kterou tvoří volně zavěšené lano a která patří spíš k visutým mostům.
Konstrukční recept doplňují klouby. Oba plnostěnné oblouky s komorovým průřezem vysokým pět metrů nasedají na ocelolitinové patní klouby s čepem o průměru 430 milimetrů. Ty dovolují oblouku drobně se natáčet při teplotních změnách či průjezdu kamionů, aniž by do betonu přenášely nebezpečné ohybové momenty. Příhradové ztužení mezi oblouky a tuhá mostovka uložená na posuvných ložiskách celek zpevňují proti vybočení do strany.
Vítkovická ocel nad údolím, které teprve čekalo na vodu
Myšlenka překlenout Vltavu u Žďákova se objevila už v roce 1941, válka ji však zastavila. Po roce 1945 se k ní projektanti vrátili, jenže záměr znovu přepsala vodohospodářská rozhodnutí. Jakmile padlo slovo o vodním díle Orlík, bylo jasné, že hladina stoupne o 19 metrů a původní plán už nevyhoví. Nová soutěž v roce 1954 vybrala jako nejvhodnější návrh Jiřího Zemana, Alexandra Schindlera a Kohouta s ocelovým plnostěnným obloukem.
Podle nás šlo o logickou volbu. Hluboké údolí budoucí nádrže přímo vybízelo k velkému obloukovému překlenutí bez pilířů ve vodě a ocel umožnila dlouhé rozpětí i tovární výrobu dílů. Projekt vznikl ve státním ústavu Hutní projekt Praha pod Zemanovým vedením, hlavním statikem byl Schindler. Ocelové díly vyrobily Vítkovické železárny a nad údolí je usadily Hutní montáže Ostrava.
Stavba začala v roce 1958 a s přestávkou mezi lety 1960 a 1964 trvala až do roku 1967. Podle památkové dokumentace se hlavní oblouky montovaly jako trojkloubové, s dočasným kloubem ve vrcholu. Teprve po vnesení plného stálého zatížení montéři vrcholové klouby zrušili osazením přesně zalícovaných středních kusů, které propojily stěny i pásnice obou polovin. Až tehdy se ze dvou poloostrovů oceli stal jediný dvoukloubový oblouk. Doba přelomu padesátých a šedesátých let takovým kouskům přála. Architektura se uvolňovala ze sevření socialistického realismu, víra v pokrok sílila a odvážné konstrukce přestaly být výjimkou.
Světový rekord nad Orlíkem a nová památková ochrana
Prvenství Žďákovského mostu se vztahuje k přesně vymezené kategorii prostých plnostěnných dvoukloubových ocelových obloukových mostů bez táhla. V ní podle rozhodnutí Ministerstva kultury rozpětí 330 metrů mezi klouby nikdo nepřekonal. Ve volnějších žebříčcích ocelových obloukových mostů se sice objevují delší stavby, většinou však jde o vázané oblouky nebo příhradové konstrukce s odlišnou statikou.
Uznání přicházelo i doma. V roce 2001 získal most titul „Most století“ v kategorii ocelových silničních mostů. Jeho památková ochrana prošla zvláštní peripetií: dřívější zápis se ukázal jako administrativně sporný a formálně zanikl. Nové rozhodnutí ministerstva nabylo právní moci 4. října 2024 a Žďákovský most je od té doby opět kulturní památkou, zapsanou pod číslem ÚSKP 107261. Stavba se blíží šedesátce, kulaté výročí oslaví v dubnu 2027.
Trhliny, zatékání a 170 milionů: daň za šest dekád provozu
Ani konstrukce postavená s takovou precizností se neobejde bez péče. V roce 1998 objevili diagnostici trhliny v trámu mostovky a most se dočasně úplně uzavřel. V roce 2010 přišlo omezení pro vozidla nad 13 tun. Pro region šlo o citelnou ránu, protože silnice I/19 v ose mezi Milevskem a Březnicí nabízí jedno z mála spojení obou břehů přehrady a objížďky jsou dlouhé.
Velká rekonstrukce proběhla v letech 2015 až 2017. Zhotovitel Colas opravil mostní svršek, vyměnil dilatační závěry, obnovil nátěry ocelové konstrukce a sanoval betonové části. Odborný časopis LC Journal doplňuje výměnu izolace, zábradlí a římsového nosníku, nové odvodnění i zásadní obnovu opěr. Kritičtější pohled nabízí kontrolní závěr NKÚ: oprava zatékání měla proběhnout už v roce 2004, po odkladech se ale uskutečnila až o dekádu později a vyšla na 170,6 milionu korun.