Rusko má ve výzbroji hypersonické střely Kinžál. Ale až na výjimky je na Ukrajině nepoužívá a nejspíš ani nebude

Ruské střely Kinžál dokážou létat tak rychle, že je nejspíše žádný systém na světě nedokáže zastavit. Rusko je používá hlavně k zastrašování, v boji jenom výjimečně.

Zdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Ruská federace ráda dává na obdiv světu své moderní zbraně, ačkoli mnohé z nich jsou hlavně pro parádu. Částečně to platí i o jednom z jejích největších strašáků, jakým jsou hypersonické střely Kh-47M2 Kinžál. Zbraně existují, dokážou zasahovat cíle a na rozdíl od jiných systémů dle všeho zvládají většinu z toho, co Rusko tvrdilo. Přesto ale například během války na Ukrajině jich Rusko použilo jenom několik. Nejspíše tomu tak bude i nadále.

Kinžál není klasická hypersonická zbraň

Ačkoli se o Kinžálu často mluví jako o hypersonické zbrani, není to tak úplně pravda. Ovšem ne z toho důvodu, že by hypersonické rychlosti nedosahovala – může létat rychlostí Mach 10 až 12, což je až 14 700 kilometrů v hodině. Jde o to, že nemá klasickou konstrukci hypersonické zbraně, ale je to spíše upravená balistická raketa odpalovaná z letadel. Balistické rakety běžně hypersonických rychlostí dosahují, ale jako o hypersonických zbraních se o nich nemluví.

Kinžál má mnoho věcí společných s balistickou raketou 9K720 Iskander, která je ovšem odpalovaná z pozemních stanovišť. Existenci nové superzbraně, jak ji často označuje propaganda, Rusko odhalilo v roce 2018, do služby ji zařadilo již údajně rok předtím. Střela má za úkol překonat i tu nejpokročilejší protiraketovou obranu, a to svojí rychlostí a schopností v závěrečné fázi letu manévrovat, ale i obtížnou možností zaměření kvůli vysokou rychlostí vytvářenému plazmovému oblaku.

Russia Test Fires New Kh-47M2 Kinzhal Hypersonic Missile https://t.co/1BChlZZEmD pic.twitter.com/whqhawG0XV

— The Aviationist (@TheAviationist) March 12, 2018

Střela je zhruba 2 tuny těžká a má hlavici o hmotnosti 500 kilogramů – a může nést i hlavici jadernou. Je odpalována z letadel, konkrétně z upravených nejrychlejších stíhacích letounů světa Mikoyan MiG-31 nebo bombardérů Tupolev Tu-22M. V budoucnu by ji měly nosit i bojové letouny páté generace Suchoj Su-57. V případě odpálení ze stíhačky má dolet kolem 2 000 kilometrů a z bombardéru až 3 000 kilometrů. Přesnost střely má být jeden metr, ale tento údaj není potvrzený a může být o něco nižší.

Kinžálů bude jen malá hrstka

Rusko ale až na několik výjimek, a to hlavně na začátku konfliktu, Kinžály na Ukrajině nepoužilo. Přitom ve velkém ničí její infrastrukturu a mnoho ze střel Ukrajina sestřelí, čehož by v případě Kinžálů schopna nebyla, protože s nimi si neporadí ani americký MIM-104 Patriot. Podle analytiků je hlavním důvodem nedostatek těchto zbraní. Rusko jich podle nejoptimističtějších odhadů vyrobilo maximálně 150, i když přesný počet nikdo nezná.

Protože jich je tak málo, musí si je Rusko doslova šetřit pro případ mnohem horšího konfliktu, než je invaze na Ukrajinu, především pro případ střetu se zeměmi NATO. Pokud by je vyplýtvalo na Ukrajině, jeden ze svých strašáků vůči Západu by ztratilo, což je pozice, do které se nechce dostat. Používá je tedy hlavně tak, že nechává startovat letouny s Kinžály v podvěsu, ale nevystřeluje je a drží své oponenty v nejistotě. Tato situace bude trvat, dokud se proti Kinžálu nenajde obrana, ovšem hotová bude nejdříve v řádu let.