Několik střípků z historie

Kdo by taky chtěl mýt nádobí po tom, co si dal dobré jídlo a chce si jen odpočinout? První mechanická myčka byla patentována ve Spojených státech v roce 1850. Vynalezl ji Joe Houghton, ale šlo vlastně jen o dřevěný sud. V něm se nádobí míchalo rukama, zatímco na něj stříkala voda. Bylo to poměrně náročné a také nespolehlivé zařízení. Nastartovalo ovšem evoluci, na konci které jsou myčky zapínané jedním tlačítkem.

Zajímalo vás ale někdy, co se vlastně děje uvnitř tohoto stroje, když tak pravidelně hučí? Jak se ty zaneřáděné talíře dostanou pak ven krásně lesklé a čisté? A jak to vypadá během procesu? Všechny tyhle otázky asi napadly mnoho lidí. Tenhle pán se ale rozhodl, že taje mycího procesu opravdu odhalí. Na YouTube kanále Warped Perception tak Matt Mikka ukázal všem, jak myčka nádobí pracuje, když do ní nainstaloval kameru.

Velmi vážně míněný pokus

Nejde přitom jen o nějakou kratochvíli, Matt tento experiment pojal poměrně vážně. Výsledek diváky rozhodně nezklamal, protože od nahrání v dubnu loňského roku nasbíral více jak 5 milionů shlédnutí. „Pro ty, kteří jste zvědaví na vnitřek myčky nádobí a jak to vlastně funguje, je právě tohle video,“ napsal do popisu. „V první řadě jsem byl opravdu zvědavý na to, jak se mycí prostředek rozptýlí, což jsem na žádném předchozím videu nikdy neviděl,“ uvedl Matt.

Ukazuje se, že myčka má systematický proces, který je rozdělen do několika fází jako úvodní cyklus, plnění, namáčení, oplach, sušení, mycí cyklus, vysokotlaké mytí a podobně. Některé se dokonce víckrát opakují. Pak už není divu, že je tohle zařízení skutečně efektivní. Je však pravda, že odolné skvrny jako starý olej nebo mastnota celkově jsou stále výzvou i pro ty nejsilnější programy. Ale ještě není všem dnům konec a evoluce stroje neskončila.

Když jste vyrůstali bez ní

Jeden z diváků videa dokonce zmínil evoluci myček na nádobí. A také důvod, proč se jim někteří lidé brání. „Vyrostl jsem v domě, kde nebyla. Moje mamka nejspíš nevěřila, že je to tak efektivní jako ruční mytí. Dokonce jsem navštívil lidi, kteří myčku měli, ale vůbec ji nepoužili. Později jsem došel k závěru, že je to kulturní záležitost. Když mi táhlo na 30, konečně jsem se odstěhoval do vlastního bytu včetně nové myčky a naprosto jsem si ji zamiloval.“

„Ani nemám dost nádobí na to, abych ji nacpal plnou, takže mi vždycky vyleze beze skvrny. A jsem si jistý, že před 15 či 20 lety rozhodně tak efektivní nebyly.“ Návyk z dětství má na tyto preference nepochybně vliv. A stejně tak to, když se člověk setká s nějakou chybou přístroje, na kterou si pak vždycky vzpomene. Je však třeba mít na paměti, že technologie se vyvíjí neustále a drobný kiks by neměl odradit od usnadnění života.

Článek Co přesně se děje uvnitř zapnuté myčky nádobí: Zvědavý chlapík do ní dal kameru a ukázal celý proces se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pět hodin výrazného ticha

Jeho vytvoření trvalo více než rok a Mars se celkově ukázal jako velmi tiché místo. Veškeré zvuky na jeho povrchu jsou asi o 20 decibelů nižší, než ty u nás na Zemi. Přirozeného šumu – tolik běžného u nás – je na rudé planetě opravdu velmi, velmi málo. Fakticky kromě hluku větru není na záznamu zaslaného Perseverance prakticky nic. „Je tam tak ticho, že jsme si nějakou dobu dokonce mysleli, že je mikrofon rozbitý,“ prohlásil Baptiste.

Teprve poté, co byl záznam velmi pečlivě analyzován specializovaným výzkumným týmem, začaly se v něm objevovat některé anomálie. Rozluštění zvuků například ukázalo, že vítr na Marsu je velmi proměnlivý. Zcela klidné prostředí tak dokáže doslova během jedné vteřiny narušit silný poryv. Podle badatelů se také některé zvuky nepodobají naprosto ničemu, s čím se do té doby setkali, a to za jakýchkoli okolností.

Vysoké a nízké zvukové frekvence

Perseverance vypočítal také rozptyl rychlosti zvuku. Získaná data tak potvrdila teorii, že vysokofrekvenční zvuky cestují na Marsu rychleji, než ty s nízkou frekvencí. „Mars je jediné místo ve sluneční soustavě, kde se to děje ve slyšitelném rozsahu. Způsobují to jedinečné vlastnosti molekul oxidu uhličitého, které tvoří místní atmosféru,“ vysvětluje Baptiste Chide. Zachycené zvuky jsou také výrazně ovlivněny ročním obdobím Marsu.

Je to dáno tím, že v zimě na polárních „čepicích“ namrzá oxid uhličitý a mění tak celkovou hustotu atmosféry. Objem prostředí se díky tomu zvýší zhruba o 20 %. Perseverance komunikuje se Zemí nepřímo skrze satelity umístěné na oběžné dráze. Ty patří ESA nebo NASA. Oblast přistání vozítka Perseverance pojmenovala NASA podle slavné afroamerické spisovatelky Octavie E. Butlerové, která proslula vědeckofantastickými romány.

Jaké pocity jste prožívali při přistání roveru na Marsu?

Zdroj: Science

Článek Astronomové přijímají záhadné zvuky z Marsu. Rover Perseverance poslal na Zemi několik hodin nahrávek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hlavonožec, který skoro není vidět

Posádka výzkumného plavidla Falkor byla výsadkem Schmidtova oceánského institutu. Skleněnou chobotnici, tedy druh Vitreledonella richardi, spatřili během výpravy trvající 34 dní. Při ní se snažili zmapovat na 30 000 čtverečných kilometrů oceánského dna kolem Phoenixských ostrovů. Kromě záznamu skleněné chobotnice a žraloka obrovského sebrali vědci také největší vzorek mikrokultur z nejhlubších vod centrálního Pacifiku. Na jednu výpravu velmi slušný výsledek.

Kromě nových poznatků ohledně hlubin oceánu a jeho prostředí může mít výprava přínos i pro další obory. Vhled do funkcí organismů může pomoci výzkumu imunoterapie pro léčbu rakoviny, výroby léků i vakcín na různé choroby. „Přínos této výpravy byl pozoruhodný,“ uvedl doktor Tim Shank z Oceánografického institutu Woods Hole. „Našli jsme změny v kulturách napříč hloubkami a oblastmi kolem celého Pacifiku, stejně tak na korálech.“

Nový pohled a přístup

Právě pohled do hlubin ve více regionech a vrstvách mění náš pohled na způsob života těchto organismů. To samé platí pro jejich vzájemnou harmonii, komunikaci a udržení diversity života v hlubinách vod. „Bylo velmi přínosné moci zdokumentovat biodiversitu neprozkoumaných podmořských území v amerických vodách.“ Krom jiného jsme na začátku dekády výzkumu oceánu s cílem udržitelného života, což je klíčové téma.

Proto je právě teď víc než kdy jindy potřeba se zamyslet nad možnostmi ochrany přírody napříč všemi oceány. Právě mapování, nasbíraná data i vzorky mikrokultur snad pomohou vytvořit plán území, která potřebují speciální ochranu. Dalším krokem je ovšem informování úřadů a dalšího managementu o této situaci. Bez jejich klíčové asistence budou tohle všechno jen sbírky dat, které čekají na konkrétní aplikaci pro záchranu terénu.

Které neobvyklé zvíře vás naposledy fascinovalo?

Zdroj: Metro

Článek Vědcům se poprvé podařilo pořídit záznam velmi vzácné skleněné chobotnice. Video se okamžitě stalo hitem celého internetu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záznam kontra promluva

Pokud někdo nahraje náš hlas a pak nám ho pustí, slyšíme ho zcela odlišně od vlastní promluvy. Zvukové vlny, které vycházejí z reproduktoru, putují vzduchem k našim uším. Takto slyšíme zvuk – tedy vlastní hlas – ve stejné podobě, v jaké ho slyší všichni kolem nás. Jenže když mluvíme sami, dochází k aktivaci hned dvou aparátů, které nám zvuk zprostředkovávají. Slyšíme totiž jak zevně, tak také vnitřně pomocí vibrací vlastního těla.

V první řadě zaslechneme zvuk, který vychází z naší pusy – způsobený vibracemi hlasivek. Tohle je také ten zvuk, který slyší normálně naše okolí. Jenže vibrace hlasivek procházejí také naší hlavou, tedy lebečními kostmi. A právě ony mají tendenci posílit nižší frekvence vibrací, takže vlastní hlas se nám zdá hlubší, než ve skutečnosti je. Proto je pro nás napoprvé obvykle šok slyšet se ze záznamu – slyšíme totiž nám naprosto cizí hlas.

Test hlasu bez záznamu

Pokud si chcete poslechnout sami sebe v „neupravené“ verzi, jsou tu dvě možnosti. Zaprvé – očividně – si můžete udělat záznam a ten si pak poslechnout. Což není problém, diktafon je dneska na každém telefonu. Nebo si zakryjte svoje levé ucho a promluvte. A neděste se toho, pokud vám ten zvuk bude připadat směšný, okolí vás takhle zná po celou dobu. Skutečnosti, že zvuk je nesen lebkou, ostatně využívají i moderní technologie.

Už před několika lety přišlo více výrobců s revolučními typy sluchátek, která nechávala zvukovod volný. Tato sportovní sluchátka byla totiž kolem ucha a dovolovala poslech právě vibracemi skrze lebku. Jejich použití tak nelikvidovalo kontakt s okolním světem, jako je tomu u běžného typu. Taková sluchátka byla doporučena sportovcům všeho druhu, kteří tak i přes oblíbenou hudbu slyší svoje okolí.

Vyzkoušeli jste je taky?

Zdroj: BrightSide

Článek Nelíbí se vám váš hlas, když je ze záznamu? Nejste sami, vysvětlení je jednoduché se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neznámé vzdušné jevy

V prohlášení zástupce námořních operací se uvádí, že objekty na záznamech byly „neidentifikovanými vzdušnými fenomény“. Což ovšem říká, že záznamy byly autentické a zobrazené objekty neměly na videu co dělat. Objekty, které byly zachyceny v omezeném vojenském cvičení během roku 2004 a 2015, nebyly dodnes jakkoli identifikovány. A samotný záznam nebyl nikdy schválen pro uveřejnění. Tři objekty neměl nikdo spatřit.

Podle webové stránky The Black Vault (Černý kryt) byla videa nevhodně zveřejněna bývalým zaměstnancem Pentagonu. Ten podal žádost o schválení jejich sdílení s několika dalšími vládními agenturami v rámci databáze těchto jevů. Bylo mu povoleno je sdílet jen v rámci vládních agentur, nikdy nebyla odtajněna pro jakékoli veřejné uvolnění. Jenže co konkrétně chtělo v nahrávce námořnictvo utajit?

Bizarní vzdušná akrobacie

Možná šlo o samotné podivné chování těchto objektů. V jednom ze záznamů z roku 2004 se objekt objevil ve výšce 25 kilometrů nad zemí a pak zamířil prudce dolů směrem k moři. Postupně klesal, až se zarazil ve výšce zhruba 6 kilometrů nad hladinou. Zde zůstal nehybně viset. Tak to aspoň popisují The New York Times. Pak se tento objekt buď ztratil z radarů, nebo vystřelil přímo nahoru.

Je třeba jasně uvést jednu věc. Nikdo totiž netvrdí, že tyto záhadné stroje musí být nutně spojeny s mimozemskou civilizací. Jde zkrátka „pouze“ o stroje, které není možné zařadit nikam do spektra současných možností leteckého průmyslu. Jestli vás to uklidnilo, je to jen dobře. Protože věci tohoto typu se nejspíš v USA dějí častěji, než si kdokoli umí představit. A jakékoli nahlédnutí pod povrch je jen pomyslnou špičkou ledovce.

Zdroj: LiveScience

Článek UFO je reálné, tvrdí armáda. Máme videa, kde jsou jasně zachyceny neidentifikovatelné létající objekty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Téměř všechny případy bez řešení

V 18 případech byly pozorovány například nezvyklé vzorce pohybu daného objektu včetně schopnosti zůstat naprosto bez hnutí i v silném větru a po svižném letu. Zkrátka vzdušné chování, které neodpovídá ničemu, co známe z běžného či vojenského leteckého provozu. Navzdory veškerým záznamům a údajům byly ale zpravodajské služby schopné vysvětlit jen jeden případ, kdy se skutečně jednalo o onen tradiční meteorologický balón.

Podle prohlášení plukovníka Johna B. Alexandra jsou tyto fenomény mimozemské. Kvůli tomu jsou naprosto mimo naše schopnosti bližšího rozboru, a to vlivem technologické pokročilosti, kterou zdaleka nedisponujeme. „Ať je to cokoli, je to mnohem komplexnější, než si vůbec dokážeme představit. Nejsme ještě ani v bodě, kdy bychom dokázali v této oblasti pokládat ty správné otázky, o to méně pak můžeme očekávat jednoduché odpovědi.“

Astronomická skepse

Seth Shostak, astronom z institutu SETI, je však k mimozemské otázce skeptický. Podotkl nicméně, že mimozemšťané by měli nevyhnutelně technologie, které jsou daleko vyspělejší než cokoli, na co jsme na Zemi zvyklí. „Vesmír je třikrát starší než naše Země. To je obrovská spousta času pro další civilizace. Ty mohou být ve vývoji napřed nejen o tisíce, ale o miliardy let.“ Pokud se tedy zeptáme, co taková společnost může provést, je to nejspíš mimo naši představivost.

Podle Shostaka budeme mít na mimozemský život větší štěstí při zkoumání vzdálených končin vesmíru než v naší vlastní atmosféře. Vyzývá proto k pohledu na blízké hvězdy v Mléčné dráze, u nichž existuje šance na výskyt podobné planety jako ta naše. Takových jsou v galaxii nejspíše miliardy. Pravděpodobnost života jinde ve vesmíru není spekulace, ale čistá matematika, která dává jasně pozitivní odpověď.

Zdroj: FoxNews

Článek Experti se vyjadřují ke zprávě tajných služeb ohledně UFO. Ať už se jedná o cokoli, je to mnohem větší, než si myslíme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Koule ve vzduchu a na vodě

Podle Corbellova upřesnění bylo video pořízeno před dvěma lety, tedy v roce 2019. Novým krokem bylo ovšem zpřístupnění pro veřejnost. Podle odhadů pochází záběry z USS Omaha, což je americká bitevní loď. Měly být natočeny během plavby podél pobřeží San Diega, tato skutečnost ovšem nebyla nikým potvrzena. I když jde o krátký záznam, poměrně zřetelně ukazuje kouli schopnou cestovat vzduchem i po vodě.

Tím se tento objekt stává mnohem více obojživelným než jakékoli zatím známé plavidlo, vojenské či jiné. Objekt samotný je neuvěřitelně malý, radarové záznamy ukazují pevnou kouli velikou jen asi 2 metry v průměru. Dosahovala nicméně úctyhodné rychlosti až 254 kilometrů za hodinu. Po jejím spatření bylo provedeno i pátrání pomocí ponorky, které ovšem na daném místě nic neodhalilo.

Nic, co by se objektu rovnalo

Kromě rychlosti a velikosti byla koule zajímavá schopností hladkého manévrování, kdy se na své trase zastavovala i vracela zpátky naprosto bez problémů. Aktuálně neexistuje žádné známé vozidlo, které by dokázalo delší dobu pobývat ve vzduchu a pak se bez problémů ponořit do vody a pokračovat v cestě. Je pravdou, že během 20. století vznikl koncept létající ponorky, se kterým se experimentovalo, ovšem nikdy nebyl uveden do provozu.

Reálné použití se setkalo se zásadními problémy v zásobování vzduchem a palivem, koncept se tak nikdy nedostal do dalších fází. V roce 2008 se Spojené státy dokonce připravovaly na zahájení kontraktů o dodávce plavidel v podobě létajících ponorek. Společnost Lockheed Martin ovšem plány na výrobu tohoto druhu stroje zrušila. Co se tedy týče záhadných záběrů, zachycený létající objekt dosud nebyl spolehlivě identifikován.

Zdroj: IFLScience

Článek V USA natočili kulaté UFO, než se stihlo potopit do vody. Záznam byl zpřístupněn veřejnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.