Dvě věci, které se uvolní do vzduchu

Charakteristický odér, který během deště cítíte, může pocházet hned ze dvou zdrojů. Tím prvním je látka jménem geosmin. Tu produkují bakterie aktinomycet rodu Streptomyces, jak rozebírá web Howstuffworks. Za suchého počasí produkují tyto mikroby spory v půdě. Jakmile tedy začne pršet, kapky vody do nich doslova šlehají a šíří spory vzduchem, kde je vdechujeme. To je jeden zdroj charakteristicky zemité vůně projevující se při dešti.

Dalším důvodem pachu je olej, který během období sucha vylučují rostliny. Ty tímto nástrojem brání semenům v klíčení. Těkavá látka se hromadí na površích v okolí, nejčastěji kamenech. Sloučeniny oleje se pak uvolňují do vzduchu, opět hlavně v důsledku probíhajících srážek. Mechanismus je tedy totožný s předchozím modelem, jen zdroj zasažený kapkami vody se liší. Opět je ale výsledkem vůně, kterou většina lidí velmi vítá a ocení.

Vůně vzduchu po letní bouřce

Celkově k vůni deště přispívá ještě třetí faktor, kterým je ozón. Ten vzniká ve velkých objemech v blízkosti úderu blesku. Způsobuje ho proces známý jako korónový výboj. Zjednodušeně řečeno oddělí úder blesku molekuly kyslíku a dusíku, které se nachází v atmosféře. Ozón tedy vzniká z části těchto reformovaných molekul. Jde o specifický, chlóru podobný štiplavý zápach. Pravděpodobně jste ho zachytili během bouřky nebo krátce po ní.

Když pak někdo říká, že „cítí přicházející déšť“, je to právě proto, že vítr přináší vůni ozónu ještě předtím, než na konkrétním místě začne opravdu pršet. Co je dosud trochu záhada, je ona oblíbenost vůně deště. Podle jedné z teorií za její existencí stojí zkrátka evoluce lidského druhu. Badatelé se domnívají, že fandění dešti máme po předcích. Jejich přežití totiž jednoduše záviselo na tom, jak moc a často pršelo. Čím více, tím obvykle lépe.

Suchá místa, iluze deště a kovy

Možná vás překvapí, že oblastí s nejmenší mírou deště není vůbec poušť. Ačkoli je pokryta ledem, nejméně deště za rok dostane Antarktida. Stejně tak se ne vždy stane, že by déšť namočil samotnou zem. V některých oblastech se totiž stihne vypařit ještě před dopadem jediné kapky. Experti popisují „fantomový déšť“ takto: „Vidíte oponu deště, která visí na nebi, zatímco dole vadnou živé organismy, které zoufale prahnou po kapce vláhy.“

„Jde o mučení bez konce a naději bez naplnění. Pak se mraky naprosto vytratí.“ Ne všechny dešťové kapky jsou také tvořeny vodou. Například na Venuši či dalších měsících a planetách prší pravidelně kyselina sírová. A bude to ještě podivnější. Na planetě vzdálené 5 000 světelných let našli vědci kapky z roztaveného železa. A to je ještě naše blízké sousedství. Kdoví, jakou variantou srážek nás vesmír ještě překvapí.

Článek Co způsobuje vůni deště a proč nám tolik voní: Jednou z příčin jsou „probuzené“ bakterie, druhou je ozón se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Použití benzenu v kosmetice

Výpary benzínu mohou člověku způsobit velmi závažné problémy. Jeho charakteristický zápach má na svědomí benzen, chemická složka, na které závisí výkon paliva. Tento zápach je tak silný, že ho lze bezpečně poznat i v tom nejmenším množství. V 19. století ho používali parfemisté, aby zvýšili a udrželi aroma. Ve 20. století se ale ukázalo, že má karcinogenní vlastnosti a v parfémech ani pleťových vodách už se nevyskytuje.

Nicméně atraktivita jeho vůně nespočívá v jeho chemickém složení, ale v našich hlavách. Vědci zjistili, že obliba pachu benzínu je spojená hlavně s naším dětstvím a formou nostalgie. Je dobře známo, že vůně je nejlepším fixátorem vzpomínek, a právě proto je tak dobře vyvolává. Například vůně jehličí nás může ponořit do vzpomínek na dětské tábory, jablečný nebo jiný koláč zase vyvolá obraz babiččiny kuchyně.

Vůně a ukládání našich vzpomínek

Psychologové tomuto mechanismu říkají Proustův fenomén podle francouzského spisovatele Marcela Prousta. Ten jednou napsal, že vůně sušenek namočených do čaje ho vrací do dětství. Čichový bulbus, což je část mozku odpovědná za pachy, má přímé spojení s amygdalou, která vytváří zase emoce. Kromě toho je v kontaktu s hipokampem, který formuje veškeré naše vzpomínky. Vůně tak mají přímou cestu k oběma těmto centrům.

Právě proto nás vůně nutí takto emočně reagovat a vrací naši mysl do dnů, které už dávno uplynuly. Pro mnoho z nás je benzín spojen s cestováním autem k moři, příbuzným nebo do školy. Právě proto máme tuto vůni rádi. Existuje ovšem ještě další teorie, která přikládá benzenu lehce narkotický účinek, podobný dopadu alkoholu. A když čichové nervy dostanou dávku těchto výparů, donutí mezolimbický systém k produkci dopaminu.

Jak se formuje závislost

Této substanci se také říká hormon štěstí a nutí nás čichat výpary benzínu stále dokola. Přesně takhle ovšem vzniká závislost na škodlivých substancích. Právě z tohoto důvodu vědci důrazně varují před cíleným čicháním benzínu. Nejen, že tyto výpary dlouhodobě škodí našim vnitřním orgánům, ale postupně také čím dál tím víc ovlivňují psychický stav a kondici. Krom toho existují také lidé, kteří jsou přímo závislí na vůni metra, která také není příliš přínosná.

Na jaké vůni libovolného typu ujíždíte vy?

Zdroj: Science

Článek Proč mnozí z nás milují vůni benzínu a někteří dokonce natolik, že jsou schopni se jím „učuchat“ k smrti? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo s kolíčkem na prádlo

Jediné, co musíte udělat, je vzít jeden naprosto obyčejný kolíček na prádlo – musí být ale dřevěný – a použít na něj několik kapek esenciálního oleje jak z vnější, tak z vnitřní strany. Jakmile je takto „naplněn“, jednoduše ho připněte například v autě na mřížku ventilace a víc se o něj nestarejte. Proudící vzduch už přirozeně roznese vůni z kolíčku do okolního prostoru. A na rozdíl od mnoha chemických osvěžovačů vzduchu tam příjemná vůně skutečně vydrží.

Stejně tak se dá kolíček s vůní samozřejmě použít v jakémkoli prostoru. Jednoduše na něj naneste vonný olej a nechte ho třeba připnutý na zácloně nebo na okraji ubrusu. Pravdou je, že některé esenciální oleje se mohou stát trochu těžkopádnými, takže je potřeba zvolit ten správný. Také otestujte potřebné množství, abyste to nepřehnali, pak byste se špatně zvolené vůně nemohli několik dní nebo týdnů zbavit. A to by byla velká škoda.

Správná volba provonění

Citron je znám jako vůně plná energie a má i účinky na zvýšení produktivity. Je výborný pro kohokoli, kdo pracuje doma a potřebuje se dlouhodobě soustředit. Dokáže také přebít jiné pachy, takže se hodí například na toaletu. Taková levandule je vysoce uklidňující vůně, a pokud jste ji nikdy nevyzkoušeli, rozhodně si tento zážitek neodpírejte. Už po stovky let má svoje pevné místo v oblasti aromaterapie, a to díky redukci stresu a úzkosti. Rozhodně patří do ložnice.

Jestli se řadíte mezi fanoušky zeleného čaje, jistě se vám bude líbit bergamot. Jde o čerstvou, svěží ovocnou vůni, která není příliš ostře sladká. Působí proti únavě a skleslosti, díky čemuž se krásně hodí do domácí kanceláře nebo třeba tělocvičny. Existuje samozřejmě mnoho dalších vůní s různými účinky a efekty, takže je jen na vás je ozkoušet a najít tu pravou. Jak pro vaše prostředí, tak i osobnost a povahu.

Zdroj: TipHero

Článek Proč zkušení motoristé připínají kolíček do výdechu klimatizace auta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Závan minulosti

V mnoha velkých městech dnes na ulici cítíte kávu, čerstvé pečivo nebo třeba cigarety, které stále častěji nahrazují jejich elektrické alternativy. Oproti tomu většina aut už dnes při provozu po městě příliš cítit není. Ale jak to vypadalo v době, kdy v ulicích jezdily koňské povozy a exotické potraviny jako káva byly luxusním zbožím? Na to by měl odpovědět tříletý projekt Odeuropa. Ten má ambice přivést zpět k životu vůně sušených tabákových listů, všemožných bylinek, nebo třeba odér odpadních stok a jímek.

Za pomoci umělé inteligence

Při sestavování encyklopedie vůní a pachů by měla poněkud překvapivě pomoci umělá inteligence. Ta bude naprogramovaná tak, aby z naskenovaných historických textů v sedmi evropských jazycích vyhledala všechny reference k vůním i zápachům. Půjde například o:

• angličtinu
• němčinu
• francouzštinu
• holandštinu

Kromě toho by měla být umělá inteligence schopná najít všechny ilustrace, které jsou pro tento projekt relevantní. Výsledná encyklopedie bude veřejně dostupná na internetu, a bude možné je pravidelně doplňovat.

Chemie nebo alchymie?

Parfémy, které chtějí historikové vytvořit, aby je mohli dodávat do muzeí, budou připravovat chemické laboratoře. V těch ale už teď vědí, že v mnoha případech bude třeba připravit spíše alchymistický lektvar než produkt moderních chemických postupů. Řada intenzivních a aromatických pachů totiž pocházela právě z takových lektvarů. Při přípravě parfémů navíc musí jít klinická čistota laboratoří stranou, mají-li být autentické.

Článek Vědci rekonstruují vůně a pachy Evropy 16. století se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.