Závodění s komunisty

Spojené státy tedy potřebovaly získat zpět příběh a dokázat světu, že vesmírný závod neprohrály ještě předtím, než vůbec začal. Američané potřebovali uklidňující znamení, že komunisté nemají stálou převahu. Zároveň také chtěli dokázat, že Sputnik brzy nebudou následovat sovětské jaderné střely pršící na americkou půdu.

Důležité bylo vyniknout

Amerika potřebovala všem ukázat, že je přímo v závodě. A potřebovalo to něco velkého a dosažitelného. Stačilo se podívat okem na noční oblohu a hned bylo jasné, co vyniká a bije do očí. Vůbec totiž nevadilo, že projekt neměl žádný praktický účel nebo rozpoznatelné národní bezpečnostní cíle. Hlavním záměrem bylo ukázat světu, že USA dokážou něco ambiciózně velkolepého.

Obava a inspirace

Někdy před květnem 1958 požádalo americké letectvo tým ARF, aby prozkoumal něco skutečně neobvyklého. A to viditelnost a účinky hypotetického jaderného výbuchu na Měsíci. Letectvo chtělo překvapit Sověty a svět tím, že jen tak sfouknou Měsíc, což vyvolalo nepatrné obavy, ale zároveň i inspiraci oslovených vědců.

Mnozí z těchto vědců byli vlastenci. Někteří byli uprchlíky z druhé světové války, kteří na vlastní kůži viděli tyranii a jen stěží jí unikli. I oni věřili tomu, co dělají. Studená válka byla totiž bojem na život a na smrt. K tomu se samozřejmě pojila i budoucnost svobodného světa. Tito muži a ženy měli soubor dovedností, který byl nedílnou součástí národní a potenciálně globální bezpečnosti.

Náhlé zrušení ambiciózního projektu

Program byl nakonec zrušen, ale konečný důvod je stále nejasný. Vše, co je známo, jsou spekulace z více zdrojů. Někteří říkají, že letectvo program zrušilo kvůli potenciálnímu nebezpečí pro lidi na Zemi. Jiní tvrdí, že vědci měli obavy z kontaminace Měsíce radioaktivním materiálem. Ten by totiž údajně zabránil jakékoli budoucí misi přistání člověka na jeho povrchu či potenciální kolonizaci. Existuje spousta dalších hypotéz a odhalení pravdy je stále blíž a blíž.

Článek Proč letectvo téměř odpálilo Měsíc vodíkovou bombou: Vše bylo důsledkem komunistického nátlaku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Podzemní prostor v Kelvedon Hatch

Návštěvníci přijíždí k nenápadnému domečku z červených cihel, jakých je v této části Anglie spousta. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že se pod tímto domkem skrývá protiatomový bunkr, který v nejnižším podlaží dosahuje hloubky 40 metrů pod zemí. Podzemní prostor v Kelvedon Hatch vznikl v letech 1952 a 1953, kdy lidé věřili, že je jaderný konflikt na spadnutí.

Redakce VědaŽivě

6 září, 2022

Badatelé odkrývají tajemství nejstaršího jaderného reaktoru na světě. Jsou mu 2 miliardy let a je přírodního původu

Ve svých prostorách by dokázal uschovat desítky lidí, kteří by zde přežili klidně tři měsíce. Tento bunkr měl však sloužit především jako úkryt pro významné členy vlády, kteří by z něj dál řídili svou zemi. Bunkr byl tehdy vybaven nejnovějším rádiovým systémem, měřáky radiace a dalším nezbytným zařízením, díky kterému by lidé v úkrytu zůstali v kontaktu se zbytkem světa.

Výskyt paranormálních jevů

Podzemní prostor v Kelvedon Hatch však od jeho výstavby provází četné paranormální jevy. Říká se, že během prací na bunkru beze stopy zmizel jeden z pracovníků během betonáže vyhloubených prostor. Na konci pracovního dne po něm na čerstvém betonu zůstala pouze jeho pracovní čepice. Je samozřejmě možné, že se dotyčný pracovník uprostřed šichty rozhodl, že s prací jednoduše sekne.

Redakce VědaŽivě

1 června, 2022

Finsko připravuje první „jadernou hrobku“ na světě. Eliminuje tím možná nebezpečí radioaktivního odpadu na 100 tisíc let

Skutečnost, že ho od té doby nikdo nikdy neviděl spíš poukazuje na to, že zde nejspíš došlo k nějakému záhadnému neštěstí. Pracovníci muzea také tvrdí, že se chodbami bunkru prochází důstojník RAF (Královského letectva). Nikdo si však nedokáže vysvětlit, jak by se tam dostal.

Bunkr nikdy nebyl využit

Jak už dnes víme, k žádnému jadernému konfliktu během studené války nakonec nedošlo. Bunkr v Kelvedon Hatch tak nikdy nebyl využit k účelu, ke kterému byl postaven. Po desetiletích se zde pak otevřelo muzeum, které demonstruje původní účel bunkru a připomíná lidem, jak blízko konci světa jsme tehdy byli. Místní obyvatelé pak mají jistotu, že kdyby k takové katastrofě došlo dnes, mají se aspoň kam schovat.

Článek Atomový bunkr plný tajemství: Podzemní prostor v Kelvedon Hatch někdo stále obývá, lidé to prý ale nejsou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadné labyrinty pod Berlínem

Jako každé větší evropské město, také pod Berlínem se dá najít spletitý komplex podzemních chodeb. Kdysi sloužily jako tajná skrýš, dnes vypráví tragický příběh Berlína a jeho obyvatel. Záhadné labyrinty pod Berlínem dokonce patří mezi vyhledávanou turistickou zastávku, kterou si užije každý milovník historie a paranormálních jevů.

Redakce VědaŽivě

24 února, 2024

Bohnický hřbitov bláznů: Duchové, podivný chlad a zvláštní energie

Během prohlídky se od místního průvodce dozvíte dosud neznámé příběhy lidí, kteří v podzemí Berlína našli svůj tragický konec. Místní věří, že duše těchto lidí labyrint nikdy neopustily a při troše štěstí dokonce můžete jednoho nebo dva duchy osobně potkat.

Úkryt před bombardováním

Stejně jako v jiných hlavních městech, také labyrinty pod Berlínem sloužily během druhé světové války k úkrytu před bombardováním. Při vyhlášení pohotovosti se zde schovávalo civilní obyvatelstvo ze všech koutů Berlína a ochranu jim poskytovalo pár vojáků. Hluboké tunely je dokázaly spolehlivě ochránit před bombami, které na povrchu ničily jejich domovy. Mnohdy se zde skrývali dlouhé hodiny, často bez jídla a vody.

Nebylo nijak neobvyklé, že po ukončení bombardování v tunelech zůstalo pár nešťastníků, kteří byli v panice ušlapáni nebo jednoduše nevydrželi všechen ten nápor. K opravdové tragédii však došlo v květnu 1945, kdy jednu část podzemí zatopila voda. Tehdy v tunelech zahynulo několik desítek lidí, kteří před vodou neměli kam utéct.

Redakce VědaŽivě

12 března, 2024

Chmurná pověst ostrova Poveglia: Ne nadarmo se mu přezdívá ostrov duchů

Úniková cesta do Západního Berlína

Další neslavné období zažily labyrinty pod Berlínem během studené války. Tehdy byl celý svět rozdělen na dvě poloviny – demokratický západ a sovětský východ. Rozdělení se nevyhnulo ani samotnému Berlínu, který od roku 1961 rozdělovala kamenná zeď. Nekompromisně tak od sebe na dalších více než 25 let oddělila rodiny a přátele.

Zeď byla dnem i nocí ostražitě hlídaná. Během let došlo k několika pokusům o útěk z Východního Berlína do Západního. Právě k těmto útokům sloužily také podzemní tunely. Některé z nich byly úspěšné, jiné bohužel ne. Duše nešťastníků, kterým se nepodařilo dostat na svobodu, tam zůstávají dodnes.

Článek Záhadné labyrinty pod Berlínem: Někteří věří, že staré tunely jsou plné duchů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nikola Tesla předpověděl dnešní svět

Chytré telefony, bezdrátové připojení a nabíjení, bezpilotní automobily i chytré domácnosti. To, co se dnes stává všední realitou, bylo kdysi jen vzdáleným snem, kterým Nikola Tesla dalece předběhl svou dobu. Za svého života byl považován za blázna a pomatence, dnes se řadí mezi největší vynálezce a myslitele vůbec. Už před sto lety tak přišel s myšlenkou, že se lidstvo ve 21. století globálně propojí a bude schopné spolu komunikovat tváří v tvář i na velké vzdálenosti. Tento sen se stal realitou s příchodem prvních chytrých telefonů a možností online video hovorů.

Dále předpověděl, že bude lidstvo řídit své domácnosti pouhými hlasovými pokyny. Kromě toho dokázal už za svého života navrhnout zařízení, který by umožnilo částečné autonomní řízení automobilů. Právě proto nese jeho jméno společnost Elona Muska, která si klade za cíl tento sen v následujících dvou dekádách realizovat.

Upřednostnění eugeniky

Nikola Tesla předpokládal, že se lidé budou ve 21. století více zabývat eugenikou a způsoby, jak zajistit genetickou čistotu lidstva. Realitu této předpovědi můžeme pozorovat v rozvoji medicíny, která dnes dokáže detekovat různé genetické odchylky už před narozením dítěte a hraje velkou roli v moderní reprodukci. Zároveň lze tuto předpověď chápat také jako snahu o zdravý životní styl. Tesla údajně tvrdil, že se lidé budou mnohem více starat o svůj vzhled a zdraví a samovolně upustí od škodlivých látek, jako je káva, tabák nebo alkohol. Moderní fitness životní styl opět dokazuje, že se nemýlil.

Zbraň, která ukončí všechny války

I tahle předpověď se ukázala být pravdivá, i když asi v jiném smyslu, než si jí Nikola Tesla představoval. Tvrdil, že lidé vyvinou smrtící zbraň, která ukončí všechny války. Mocnosti, které budou danou zbraň mít, se neodváží vyvolat konflikt ze strachu, co by mohlo použití takové zbraně způsobit. Zbraň, kterou měl Nikola Tesla na mysli, si můžeme představit jako Hvězdu smrti z oblíbené série Hvězdných válek.

Redakce VědaŽivě

8 listopadu, 2022

Tesla byl dlouhodobě fascinován egyptskými pyramidami a měl s nimi plány. Dokonce si postavil jednu vlastní

V dnešní realitě však poukazuje spíše na atomové bomby, kterými disponují různé velmoci světa a které podněcovaly závody ve zbrojení mezi Amerikou a Sověty v období studené války. Ačkoliv je vidina jaderného konfliktu pro všechny na světě odstrašující, nelze tvrdit, že by atomovky ukončily všechny války.

Článek Válka a eugenika: Nikola Tesla předpověděl na 21. století děsivé věci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jaderné zbraně proti sovětskému útoku

Nápad na nášlapné miny dostali britští konstruktéři kolem roku 1954. Jejich úvahy se z dnešního pohledu zdají být bláznivé, ale na druhou stranu dávaly smysl. Pokud komunistický útok narazí na jaderné miny, bude jejich explozí čelo útočných kolon velice poškozené. Více explozí vytvoří i kontaminovaný pás území, což může vojáky přinutit se zastavit, či se dokonce stáhnout. I když sovětští i českoslovenští vojáci přechod kontaminovaným územím nacvičovali.

Jaderná mina měla mít sílu 10 kilotun, což je velmi podobné jaderným bombám svrženým během druhé světové války na Japonsko. Nejednalo se o žádné malé zařízení, protože byla kolem 7,4 tuny těžká. Existovaly 3 způsoby jejího odpálení. Za pomoci drátu na dlouhou vzdálenost, aby mohli vojáci odpovědní za odpálení uniknout. Druhým byl časovač, kdy by mina explodovala po osmi dnech od aktivace. Poslední by byla možnost spuštění při snaze ji zneškodnit.

Kuřata měla jadernou minu zahřívat

Britští inženýři museli vyřešit i problém s mrazem, protože v zimě klesá teplota na severoněmeckých rovinách hluboko pod nulu, což by mohlo mít negativní vliv na citlivé vnitřnosti miny. Nejprve navrhovali zařízení obalit skelnou vatou, ale pak přišli s mnohem originálnějším řešením. Do vnitřku min umístili několik kuřat s potravou a vodou na 8 dní. Jejich tělesné teplo mělo minu zahřívat a problém by byl rázem vyřešený.

Ministerstvo obrany v roce 1958 objednalo desítku min, ale po několika měsících nakonec objednávku stornovalo. Jaderné miny sice mohly být účinné, ale převážily obavy nad riziky, která by znamenaly. Především by ohrožovaly veliké území spojenecké země a mohly by ho na dlouhé období učinit neobyvatelným. Pravdou ale zůstává, že jak Sověti, tak západní země s nějakou variantou nasazení jaderných zbraní v Evropě počítali celou studenou válku.

Článek Projekt Modrý páv: Britové dovnitř nášlapných min „ubytovali“ slepice s potravou na 8 dní. Chtěli se tak připravit na sovětský útok se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Maskován jako sportovní stadion

Konstrukce tajného velitelského centra pro Rudou armádu začala po roce 1930. Byla součástí státního programu obranné kapacity celé země. S tím, jak se svět dostával na pokraj 2. světové války, začaly hojně vznikat budovy s dvojí možností využití. Stanice a tunely metra mohly posloužit jako kryt před leteckým útokem a továrny na traktory vyráběly tanky. Stejně tak továrna na těstoviny dokázala v případě potřeby vyrobit střelný prach.

Samotná stavba tohoto bunkru byla přísně tajná a maskovaná jako projekt rozsáhlého sportovního areálu na úrovni země. Podle legendy totiž Hitler Luftwaffe přísně zakázal bombardovat stadiony. Stavba areálu ale přestala v roce 1938, jakmile byl bunkr dokončen. Stal se součástí tajného systému zvaného „Metro 2“ a s Kremlem ho spojovala 17 kilometrů dlouhá podzemní silnice. Tajné tunely dokonce převyšovaly počet těch od metra.

Stalin se tu objevil jen jednou

V roce 1941 už tento komplex chránily před nálety i dalšími útoky posílené betonové podlahy a zdi o síle 6–8 metrů. Umístění bylo záměrně zvoleno ve východní části Moskvy, protože nepřítel k městu přistupoval ze západu. Pokud by se Hitler někdy dostal do Moskvy, měl by Stalin dost času na útěk. Kousek od bunkru byla totiž hned 3 vojenská letiště. Stalin nicméně raději pracoval v Kremlu a kryt použil jen jednou, během prosince roku 1941.

Právě tady se on a další tehdejší velitelé setkali, aby rozhodli, zda mají Rusové Moskvu opustit, nebo zůstat a město bránit. Celý interiér přežil do současnosti prakticky beze změny. Najdete zde halu, Stalinovu pracovnu, několik neurčených pokojů i jídelnu. Návštěvníci tohoto místa mohou spatřit i další prostory, zažít podivnou akustiku centrální haly a vidět i některé Stalinovy osobní věci. Celková plocha objektů je 7 000 metrů čtverečních.

Ochrana a značný personál

Chodby poskytují ochranu i před radiací, každé dveře jsou vlastně kovová krabice vyplněná betonem. Také se automaticky zavírají podle směru případné rázové vlny. Úzké chodby mají několik ohybů, aby takový efekt zeslabily. Celkově se sem vejde asi 5 000 lidí a žádná další země na světě v té době zařízení podobných proporcí nestavěla. Veškeří zúčastnění inženýři podepisovali dokument o přísné mlčenlivosti a neprozrazení státního tajemství.

Stavební příkaz podepsal přímo Stalin a k provozu byl komplex připraven roku 1956. Z dalšího vybavení obsahuje telegraf a vše potřebné k životu za studené války. Celkový udržující personál čítal 3 000 lidí. Během 80. let 20. století pak padlo rozhodnutí o jeho demontáži. Celkově se jednalo o zanedbanou a dosti vypleněnou trosku. V roce 2000 byl pak odtajněn a postupně se stal jedinečným světovým muzeem.

Článek „Bunkr 42“: Jediný protiatomový kryt na světě patřil Stalinovi. Proč ho ale nikdy nevyužil? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mořská armáda existuje už dlouho

Americké námořnictvo přitom začalo s delfíny či lachtany pracovat už někdy v roce 1960, a to hlavně v oblasti detekce min. Plavecké schopnosti obou druhů byly také cenným zdrojem poznatků pro design ponorek a dalších podvodních zbraní a nástrojů. Armáda vyzkoušela také práci se žraloky a několika druhy ptáků. Celkově otestovala asi 19 druhů vodních živočichů. Nakonec zvítězili delfíni, a to díky vysoce kvalitnímu biosonaru, který jim umožňuje právě hledání podvodních min.

Lachtani mají zase naprosto dokonalé vidění pod hladinou, což z nich dělá něco jako podvodní radar. Tohle všechno začalo v dobách tzv. studené války, v níž si armáda Spojených států chtěla udržet náskok před svými rivaly. Delfíni byli součástí závodu ve využití zvířat, který vytrvale probíhal mezi USA a Sovětských svazem. Amerika se do práce s vodními savci pustila jako první, a když se o této činnosti dozvěděli Rusové, nechtěli zůstat pozadu.

K čemu zvířata využít?

V první řadě se jedná o detekci podezřelých objektů i osob poblíž přístavů a lodí, stejně jako vodních min nebo cizích ponorek. Sovětští delfíni byli cvičeni i v umístění výbušnin na cizí plavidla. V Černém moři vyhledávali opuštěná torpéda a potopené lodě. Rusové se v tomto ohledu dostali roku 2016 i do novin, když koupili 5 delfínů za 18 000 liber (540 000 Kč). Amerika v roce 2007 investovala to celého mořského programu o dost vyšší sumu.

Využití delfínů k detekci věcí a osob pod vodou pokračuje do současnosti, současně s tím plní tito savci také funkci záchranářů. Vzhledem k tajemnu obklopujícímu tuto oblast panuje spousta pověstí o likvidacích ponorek pomocí kamikadze metody, delfínech s otrávenými šipkami nebo rušičkami frekvencí. Amerika ovšem odmítla, že by kdy trénovala mořské savce jako prostředky ke zranění člověka nebo zničení cizích lodí.

Zdroj: Forces

Článek Jak vypadá vojenské využití mořských savců aneb Mořská armáda delfínů a lachtanů jako součást amerického námořnictva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.