Badatelé odkrývají tajemství nejstaršího jaderného reaktoru na světě. Jsou mu 2 miliardy let a je přírodního původu

Nejstarší jaderný reaktor na světě je přírodního původu a jeho stáří se odhaduje na více než 2 miliardy let. Badatelé zjistili, že byl „v provozu“ přes 150 000 let.

Zdroj fotografie: Public Domain

Italský fyzik Enrico Fermi získal celosvětový věhlas poté, co v roce 1942 po mnohaletém bádání a výzkumu sestavil první jaderný reaktor v historii. Jeho prvenství bylo uznávané celých 30 let, až do roku 1972, kdy došlo k objevu přírodního jaderného reaktoru v Gabonu, který je starý přes 2 miliardy let a dlouhý několik kilometrů. Reaktor sestavený Fermim se tak stal prvním jaderným reaktorem prokazatelně vytvořeným člověkem a prvenství si (opět) na svůj účet připsala příroda.

Objev nejstaršího jaderného reaktoru na Zemi

K objevu z roku 1972 přispěl svým dílem všímavý francouzský chemik, který pracoval v chemickém závodu pro zpracování jaderného paliva. Ten během rutinní analýzy vzorků z afrického uranového dolu v Oklu (Gabonská republika) zjistil, že jsou obohacené uranem 235 jen z 0,717 % namísto očekávaných 0,720 %. Na základě jeho podnětu se tímto nepatrným rozdílem začala zabývat francouzská komise pro atomovou energii. Po důkladném prozkoumání dolu v Gabonu došla ke zjištění, že se v jeho okolí nachází 6 přírodních jaderných reaktorů.

Ty jsou podle závěrů zkoumání přes 2 miliardy let staré a co do způsobu provádění jaderných reakcí dokonce pokročilejší než ty, které uměle vytvořil člověk. Pro své fungování využívaly přírodní reaktory vodu jako neutronový moderátor, za jejíhož využití docházelo k zahřívání a následnému chlazení. Nejstarší přírodní reaktor byl aktivní po 150 000 let, přičemž „spínal“ ve 30minutových intervalech. Jeho činnost byla možná jen za předpokladu existence ideálních podmínek (včetně dokonale čisté přírodní vody). V opačném případě by vybuchl nebo přestal fungovat.

Lokalita nabízí ideální podmínky pro vznik reaktoru

Kromě příhodných podmínek okolního prostředí dolu v Oklu je jedním z důvodů, proč k jaderným reakcím vůbec došlo, historická přítomnost lépe štěpitelného izotopu 235 v přírodním uranu. Jeho množství vědci odhadují na 3 % (což je významný rozdíl oproti současným 0,72 %), která jsou nicméně stále příliš málo pro průběh úspěšné jaderné reakce. Vzhledem k tomu, že k reakci nakonec došlo, se vědci domnívají, že dřívější podoba uranu byla na izotop U-235 mnohem bohatší.  

Zdroj fotografie: Public Domain

Společně s vysokým podílem U-235, přítomností křišťálově čisté vody a při ideální velikosti „reaktorových zón“ mohlo v Oklu docházet před miliardami let k jaderným reakcím. Badatele ohromil i fakt, že se jaderný odpad stále drží na témže místě – skutečnost vysvětlují specifickým podložím.

Skeptici nicméně přišli s řadou hypotéz, které proklamují, že za vznikem reaktoru nestojí příroda, ale „něco“ jiného. Příkladem může být Silurská hypotéza, která uvažuje pravěkou lidskou civilizaci. Její příslušníci prý reaktor zkonstruovali, avšak v průběhu věků následně ztratili své znalosti, případně civilizace zanikla. Jiné teorie hovoří o mimozemšťanech, kteří do oblasti přinesli své znalosti a technologie.