Hvězdné války v realitě?

Trénink dostal jméno „Black Skies“ a stal se novou sérií cvičení, která byla navržena tak, aby se zaměřila na specifické dovednosti. Hlavně tedy v očekávání, že jejich strážci budou zdatní a dokážou jednat v kritických situacích. K tomu všemu se tito kadeti připravovali na orbitální a kybernetickou válku, které byly taktéž součástí série tohoto tréninku. Tyto akce umožnily účastníkům procvičit si způsob elektronického boje v realistickém scénáři, a to provozováním skutečných systémů.

Ideální místo pro trénink

Tato řada nabídla válečné prostředí, které účastníkům umožnilo bezpečně střílet a demonstrovat příslušné zbraňové systémy. Akce proběhla za účelem, aby zdokonalili své bojové postupy, techniky a taktiky. Vše s představou bitevního pole v případě velkého konfliktu mezi národy létajícími do vesmíru.

Invaze a rušení GPS satelitů

Představitelé amerických vesmírných sil již dříve zmínili, že během probíhající ruské invaze na Ukrajinu došlo k rušení GPS satelitů. „Ukrajina možná nebude moci používat GPS, protože jsou kolem rušičky, které jí brání přijímat jakýkoli použitelný signál.“ Takhle alespoň tedy zněla zpráva z letošního dubna od generála Davida Thompsona, zástupce velitele vesmírných operací.

Generálmajor Shawn Bratton a jeho STARCOM tým zkoumají nové možnosti, jak budoucí bojové cvičení vylepšit. Kooperují se svými partnery a sdílejí mezi sebou své projekty a nápady. Ve výsledku chtějí vybudovat flotilu cílových satelitů, které budou daleko unikátnější než ty letošní. Dle Brattona je nejdůležitější vše důkladně naplánovat a najít správnou cestu vpřed.

Satelity jako jasné terče

Vzhledem k tomu, že armády na celém světě jsou i nadále závislé na chytrých satelitech, není žádným překvapením, že schopnost je narušit se stává hlavní prioritou. Vesmírné síly již provedly „simulované bojové střety na oběžné dráze“ v provozně omezeném prostředí na předchozím cvičení STARCOM v srpnu 2022.

Článek Americké vesmírné síly ruší satelity „živou palbou“. Momentálně to považují za hlavní prioritu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvacet tisíc satelitů nad hlavou

Do roku 2030 by nám tak nad hlavami mělo poletovat skoro 20 000 těchto zařízení. Co tedy nastane v hypotetickém momentě, kdy všechny najednou vypoví službu a spadnou dolů? V první řadě je potřeba poznamenat, že satelit – nebo vesmírné trosky – padající na planetu nejsou rozhodně novým scénářem. Každý rok se k nám dostane více jak 100 000 tun vesmírného odpadu, jenže si toho nevšimneme. Shoří totiž v atmosféře, než se vůbec dotknou povrchu.

To ovšem odpovídá jen několika úlomkům. Pokud by na nás dopadly všechny satelity najednou, určitě si toho všimne každý člověk na planetě. Nekonaly by se ovšem žádné planoucí koule velikosti fotbalového hřiště, aspoň tedy ne hned. První, co byste zachytili, je skutečnost, že se nemůžete nikomu dovolat a jste bez připojení. Internet by nefungoval, televize také ne. Mnohem horší je ovšem to, že by byl mimo celý navigační systém GPS.

Nemožnost využít letadla a další zařízení

Jakýkoli letecký provoz by byl odepsaný. Vzhledem k tomu, že se v každé chvíli nachází ve vzduchu asi 12 000 těchto strojů, pravděpodobně by se část z nich nevyhnula srážce. Globální ekonomika by se zcela zastavila a jedna část světa by se nedokázala jakkoli spojit s další. Neočekávejte samozřejmě žádnou hotovost z bankomatů ani v bankách. Nic z toho nebude dostupné, bankovní domy neprodleně zavřou.

Celkově to bude jako přesun na počátek 19. století. Teoreticky budeme schopni nahradit tyto služby a procesy i bez satelitů a dostat se z tohoto problému. Jenže pořád je tam nahoře 20 000 kovových obrů, kteří míří k Zemi, vzpomínáte? Nedopadly by rozhodně všechny najednou. Mají odlišné pozice i rychlosti oběhu. Pokud je takový kousek například 1 000 kilometrů nad Zemí, může mu pád až na povrch trvat i více než 100 let.

Průběžné padání částí i částic

Hromadný pád by tak trval opravdu dlouho a naštěstí pro nás by žádný ze satelitů nedopadl úplně celý. Což na druhé straně neznamená, že bychom byli kompletně v bezpečí. Dopadly by fragmenty, ale nic se přece jen kompletně nerozpustí a neshoří. Pozitivum je, že než by satelit dopadl, nejspíš bychom nad ním stále měli nějakou kontrolu. Vědci ostatně používají řídící jednotky a pohon, aby dostali dosluhující kusy někam nad oceán nebo poušť.

Ale opět, 20 000 satelitů je zcela jiná situace a ty by si šly, kam by zrovna chtěly. Protože je povrch Země tvořen ze 71 % vodou, hodně z nich by stejně skončilo ve vlnách. Stále by ovšem značné množství zasáhlo pevninu. Stroje takové velikosti mohou s přehledem zničit celé město nebo budovy, jejich běžná rychlost je 28 000 kilometrů v hodině. I malý kousek by tak vyvolal tlakovou vlnu, která způsobí značné škody.

Tisíce malých jaderných bomb

Kinetická energie zásahu takovou rychlostí je srovnatelná s detonací jaderné hlavice. A je tu ještě jedna podobnost právě s atomovými bombami, a tou je radioaktivita satelitů. Mnoho z nich využívá jaderný pohon a i po dopadu na Zem může být hodně z nich stále radioaktivních. To by bylo samozřejmě ohrožení jak při samotném zásahu povrchu, tak i v delším horizontu. Jaderný spad je větším rizikem než samotný výbuch i u klasické bomby.

Po desítkách let takových dopadů by planeta vypadala jako po průběžném ostřelování. Můžeme se zatím utěšovat skutečností, že reálná pravděpodobnost takové události je skutečně velmi, velmi malá. Nejspíš jediný případ, kdy by tento hromadný dopad nastal, je zásah Země sluneční bouří. Riziko výskytu takové bouře, která by dostatečně silně dosáhla až k nám, je rovněž velmi mizivé. Pokud k ní ale dojde, budeme mít zcela jiné starosti než padající kusy kovu.

O kolik způsobů komunikace byste při nefunkčních satelitech přišli?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Naši planetu obklopuje obrovské množství satelitů všeho druhu. Co by se stalo, kdyby na nás spadly všechny naráz? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Naše Země a její satelit

Jako děti jsme si nevyhnutelně hodně věcí vysvětlovali pomocí kouzel. Jenže dříve nebo později přijde čas, kdy kouzla odejdou a nahradí je věda. V případě Měsíce je tomu stejně, a přestože je přitahován k Zemi, jsme tady dole naprosto v bezpečí a Měsíc nás v dohledné době rozhodně netrefí. Je totiž obecně lepší položit si otázku, proč není Měsíc Zemí přitahován, přestože gravitační síla mezi oběma tělesy je nepochybně velmi silná.

Jenže ani takto silná gravitace není dost silná na to, aby k nám Měsíc skutečně přitáhla. Je to něco podobného, jako když gravitace sice přitahuje jablko visící na stromě, jenže to má pořád stopku, která ho drží na stromě. Jedná se o souboj protichůdných sil a s Měsícem je to stejné. Když ho pozorujeme ze Země, vypadá, že je pořád na místě. Jenže ve skutečnosti kolem Země obíhá a upřímně, každý rok se vzdálí o 3 centimetry.

Nespadne na nás ani neodletí pryč

Pokud by rychlost rotace Měsíce byla jen o něco vyšší, unikl by naší gravitaci. Pokud by se otáčel naopak trochu pomaleji, tak by na nás opravdu spadl. To je přesně ten důvod, proč je pořád tam, kde je. Všechno ve vesmíru je o souladu gravitace, protože tato síla drží planety v oběhu a na svých místech. Pokud by gravitace neexistovala, i planety samotné by se rozpadly na kusy a pluly volně vesmírem – včetně naší Země.

I na Zemi hraje gravitace obrovskou roli, protože způsobuje, že těla rostlin i živočichů mají tvar. A týká se to samozřejmě i nás samotných. Silná gravitace také zakřivuje čas i prostor, takže stejné děje mohou v různém gravitačním nastavení trvat různou dobu a budou vnímány zcela odlišně. Zatímco pro jednu stranu to bude deset vteřin, pro druhou deset tisíc let. Každopádně se dál dívejte na Měsíc, kochejte se jeho krásou a nebojte se, že na vás někdy spadne.

Zdroj: Vedantu

Článek Proč Měsíc nespadne na Zem, přestože je k naší planetě nevyhnutelně přitahován gravitační silou? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Výhoda satelitu spočívá především v jeho vysokém rozlišení a extrémně silném signálu 9,65 GHz. Tento signál funguje na podobném principu jako echolokátor u delfínů. Paprsek signálu vyslaný na svůj cíl se od něj odrazí a satelit ho následně zpracuje.

Zatímco běžné satelity fungují na principu standardního zpracování obrazu a využívají objektivy pracující se světlem, satelit firmy Capella Space světlo nepotřebuje. Silný signál a využitá technologie představuje vlastní světelný zdroj, který prohlédne skrz mraky, mlhu a ve výjimečných případech i zdi.

Firma tuto technologii využila po analýze meteorologických dat. Tato data zjistila, že zhruba 75 % zeměkoule je v jakoukoliv denní dobu skryto objektivům běžných satelitů. Viditelnost běžných satelitů omezují jevy jako:

• oblačnost,
• tma,
• mlha
• a kouř.

Soukromí na úkor vědeckým pokrokům

Firma řeší také otázku soukromí a jeho zbytečného narušení. Podle slov vedení firmy se jedná o zásah do soukromí, jednotlivé poznatky a nová technologie nám ale umožní zkoumání planety Země v úplně jiném světle. Firma také podléhá legislativním omezením v USA.

Satelit slouží ke snímání soukromým i vládním objektům. Objednání snímku vlastního domu jsou dostupné pro kohokoliv. Hlavním zákazníkem firmy Capella Space jsou vládní agentury sledující pohyby nepřátelských vojsk a pohyb na letištích. Technologie satelitu odhalí i letouny nebo techniku skrytou pod kamufláží.

Dalším velkým zákazníkem firmy jsou vědci a výzkumníci. Díky vyspělé technologii satelitu přesně vysledují například odlesňování amazonských pralesů, které je vzhledem k oblačnosti nad Amazonií velmi těžké odhalit.

Článek Výkonný satelit na oběžné dráze vidí až do vašeho obýváku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.