Zemi momentálně obíhají tisícovky satelitů i dalšího vesmírného smetí. Díky nim máme k dispozici telefony, televize a také internet. Naštěstí tam nahoře pořád drží.
Jenže co kdyby tomu tak nebylo? Co kdyby všechny přestaly vysílat a následně spadly na zemský povrch? Jakou škodu by napáchaly a kolik by jich vůbec spadlo? A proč by tento proces mohl trvat i desítky let? Aktuálně je na naší oběžné dráze víc jak 5 000 satelitů. Do roku 2025 se přitom počítá s nárůstem aspoň na dvojnásobek, což nezahrnuje 12 000 strojů pro Starlink od SpaceX Elona Muska. K jeho spuštění má dojít v roce 2027.
Dvacet tisíc satelitů nad hlavou
Do roku 2030 by nám tak nad hlavami mělo poletovat skoro 20 000 těchto zařízení. Co tedy nastane v hypotetickém momentě, kdy všechny najednou vypoví službu a spadnou dolů? V první řadě je potřeba poznamenat, že satelit – nebo vesmírné trosky – padající na planetu nejsou rozhodně novým scénářem. Každý rok se k nám dostane více jak 100 000 tun vesmírného odpadu, jenže si toho nevšimneme. Shoří totiž v atmosféře, než se vůbec dotknou povrchu.
To ovšem odpovídá jen několika úlomkům. Pokud by na nás dopadly všechny satelity najednou, určitě si toho všimne každý člověk na planetě. Nekonaly by se ovšem žádné planoucí koule velikosti fotbalového hřiště, aspoň tedy ne hned. První, co byste zachytili, je skutečnost, že se nemůžete nikomu dovolat a jste bez připojení. Internet by nefungoval, televize také ne. Mnohem horší je ovšem to, že by byl mimo celý navigační systém GPS.
Nemožnost využít letadla a další zařízení
Jakýkoli letecký provoz by byl odepsaný. Vzhledem k tomu, že se v každé chvíli nachází ve vzduchu asi 12 000 těchto strojů, pravděpodobně by se část z nich nevyhnula srážce. Globální ekonomika by se zcela zastavila a jedna část světa by se nedokázala jakkoli spojit s další. Neočekávejte samozřejmě žádnou hotovost z bankomatů ani v bankách. Nic z toho nebude dostupné, bankovní domy neprodleně zavřou.
Celkově to bude jako přesun na počátek 19. století. Teoreticky budeme schopni nahradit tyto služby a procesy i bez satelitů a dostat se z tohoto problému. Jenže pořád je tam nahoře 20 000 kovových obrů, kteří míří k Zemi, vzpomínáte? Nedopadly by rozhodně všechny najednou. Mají odlišné pozice i rychlosti oběhu. Pokud je takový kousek například 1 000 kilometrů nad Zemí, může mu pád až na povrch trvat i více než 100 let.
Průběžné padání částí i částic
Hromadný pád by tak trval opravdu dlouho a naštěstí pro nás by žádný ze satelitů nedopadl úplně celý. Což na druhé straně neznamená, že bychom byli kompletně v bezpečí. Dopadly by fragmenty, ale nic se přece jen kompletně nerozpustí a neshoří. Pozitivum je, že než by satelit dopadl, nejspíš bychom nad ním stále měli nějakou kontrolu. Vědci ostatně používají řídící jednotky a pohon, aby dostali dosluhující kusy někam nad oceán nebo poušť.
Ale opět, 20 000 satelitů je zcela jiná situace a ty by si šly, kam by zrovna chtěly. Protože je povrch Země tvořen ze 71 % vodou, hodně z nich by stejně skončilo ve vlnách. Stále by ovšem značné množství zasáhlo pevninu. Stroje takové velikosti mohou s přehledem zničit celé město nebo budovy, jejich běžná rychlost je 28 000 kilometrů v hodině. I malý kousek by tak vyvolal tlakovou vlnu, která způsobí značné škody.
Tisíce malých jaderných bomb
Kinetická energie zásahu takovou rychlostí je srovnatelná s detonací jaderné hlavice. A je tu ještě jedna podobnost právě s atomovými bombami, a tou je radioaktivita satelitů. Mnoho z nich využívá jaderný pohon a i po dopadu na Zem může být hodně z nich stále radioaktivních. To by bylo samozřejmě ohrožení jak při samotném zásahu povrchu, tak i v delším horizontu. Jaderný spad je větším rizikem než samotný výbuch i u klasické bomby.
Po desítkách let takových dopadů by planeta vypadala jako po průběžném ostřelování. Můžeme se zatím utěšovat skutečností, že reálná pravděpodobnost takové události je skutečně velmi, velmi malá. Nejspíš jediný případ, kdy by tento hromadný dopad nastal, je zásah Země sluneční bouří. Riziko výskytu takové bouře, která by dostatečně silně dosáhla až k nám, je rovněž velmi mizivé. Pokud k ní ale dojde, budeme mít zcela jiné starosti než padající kusy kovu.
O kolik způsobů komunikace byste při nefunkčních satelitech přišli?
Zdroj: WhatIfShow
Technika
|
PŘEČTENÍ: 5852
Člověk
|
PŘEČTENÍ: 6196
