Pozice bez argumentů

Jedním z argumentů pro přijetí tohoto konceptu světa je právě to, že necítíme rotaci planety. Podle tzv. „plochozemců“ (v angličtině flat-earthists) by se přece tento pohyb musel jasně projevit. Základním problémem této skupiny je ovšem doslovné naslouchání Bibli, ignorace fyzikálních principů a imunita vůči důkazům. Cokoli, co by odporovalo jejich vidění světa, je prohlášeno za součást onoho celosvětového spiknutí.

Rotaci Země však necítíme z prostého důvodu – rotujeme společně s ní. Pokud se ale nějakým způsobem zmenší, aniž by ztratila svou hmotnost, musí se točit rychleji v zájmu udržení své hybnosti. Stejně jako ten bruslař v piruetě, kterého mají tak rádi všichni učitelé fyziky. Zrychlení rotace znamená centrifugu a rozhodně bychom jej cítili. Protože by šla opačným směrem, částečně se vyruší gravitace.

Efekt snížení objemu planety

Naše vlastní váha by tak byla snížena. Pokud se průměr Země sníží o polovinu, poklesne naše váha v důsledku nutné rotace asi o 1,2 kilogramu. Toho bychom si nejspíše ani nevšimli, jenže síla centrifugy nepracuje lineárně. Na čtvrtinové Zemi se naše váha sníží o 15 kilogramů, což vyústí v lehčí pocit a možnost vyššího skoku. Je ovšem otázkou, zda by se tento posun dal popsat jako vnímání rotace planety.

Na kolotoči cítíte rotaci jasně, jelikož celé zařízení je tak malé, že se síla centrifugy liší i na jednotlivých částech vašeho těla. Aby k tomu došlo u Země, musela by planeta být natolik miniaturní, že vaše vlastní výška k ní bude ve znatelném poměru. Může k něčemu takovému dojít? Rozhodně ne, protože než by Země takové velikosti dosáhla, stejná síla by ji zcela roztrhala a celou její masu odeslala někam daleko do vesmíru.

Setkali jste se někdy s touto skupinou? Jak to probíhalo?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Za jakých okolností bychom cítili rotaci Země: Faktem, že ji nevnímáme, obhajují jedinci tvrzení, že je planeta placatá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zastavení a rovníková katastrofa

Jedna kompletní rotace Země trvá 23 hodin, 56 minut a 4,09053 sekund. To se vztahuje k pevnině na rovníku, která se pohybuje rychlostí 1 770 kilometrů za hodinu. Ta se postupně snižuje a na pólech je nulová. V případě náhlého plného zastavení by vlivem hybnosti vzduch, voda, a dokonce i skály na rovníku pokračovaly stejnou rychlostí dál. Celý povrch by byl zcela rozryt a mnoho úlomků by se dostalo nejen do vrstev atmosféry, ale i do vesmíru.

Jenže co je to vlastně ten moment hybnosti? Samotnou hybnost lidé zažijí kdykoli při prudkém zabrzdění auta nebo vlaku. Dopravní prostředek zastaví, vy pokračujete dál, a i když se pevně držíte, cítíte sílu setrvačnosti. Moment hybnosti je to stejné, jen se to vztahuje na rotaci těles. Jedním ze základních zákonů fyziky je pak konzervace momentu hybnosti. Jakmile se něco otáčí, zastaví to jen stejně velká síla pohybující se zcela opačným směrem.

Přeskupení, reformace a přírůstky

Podle Zimbelmana by odlomené kousky Země pokračovaly v nějaké formě obíhání, zatímco by se planeta dále pohybovala na své cestě kolem Slunce. Nakonec by je gravitace nejspíše přitáhla zpátky v podobě meteorického deště. Kontinuální bombardování by roztavilo povrch na oceán magmatu. Objemem hmoty by se Země pravděpodobně vrátila do poměrně původní podoby, rozložení by ale bylo zcela odlišné od předchozího stavu.

Tento proces by také nevyhnutelně odpařil značnou část vody na zemském povrchu. Většina by byla nenávratně ztracena, něco by se vrátilo v podobě nově ztuhlých minerálů, jako jsou třeba olivíny. Některé kusy, které by dočasně rotovaly kolem Země, by si také přitáhl Měsíc, což by na něm způsobilo další četné krátery. Máme tedy skutečně štěstí, že nás tato situace nečeká a veškerou případnou destrukci můžeme nechat katastrofickým filmům.

Kdy a jak vás nejvíce ovlivnila setrvačnost?

Zdroj: LiveScience

Článek Co by se stalo s lidstvem, kdyby se planeta přestala otáčet? Na to vás ve škole nepřipraví, důsledky by byly katastrofální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Masivní eroze povrchu planety

Než se pustíme do ještě podrobnějších katastrofických scénářů a popisů následků, je na místě jedno uklidnění. Zastavení rotace by vyžadovalo stejnou energii, s jakou planeta rotuje, plus energii uloženou v hybnosti všeho na jejím povrchu. A na samotné Zemi neexistuje fyzický mechanismus, který by takového výkonu byl schopen. Ale pro hypotetickou situaci si představme, že se planeta zastaví například na 30 vteřin.

I kdyby se zastavilo těleso, naše atmosféra by tím nebyla dotčena. To by znamenalo vichry o rychlosti asi 1 670 kilometrů v hodině, což je rychlost rotace planety. Následovala by eroze všeho na povrchu. Pokud jde o lidi, zastavení Země je to samé jako prudké zabrzdění auta nebo vlaku. Vozidlo se zastaví, jenže setrvačnost žene všechno uvnitř dál. Každý objekt by tak zachoval původní rychlost, už zmíněných 1 670 kilometrů v hodině.

Přestavění kontinentů a vodstva

Zajímavou okolností – pokud to zatím nestačilo – je, že by se ze Země stala dokonalá koule. Její současný tvar, tedy elipsoid, pochází právě z rotace. Z masy hornin by se stal jeden dlouhý kontinent obepínající celou planetu jako pás, zatímco zbytek povrchu směrem k pólům by z většiny zaujala voda. Protože by ale naše zastavení trvalo jen 30 vteřin, nedokonalost zemského tvaru by se s opětovným pohybem zase objevila.

Opačnou možností je rychlejší rotace planety. Ta by zvedla hladiny moří kolem rovníku a poslala do hlubin vesmíru cokoli, co se nachází na oběžné dráze. Veškeré družice totiž udržují rychlost adekvátní právě současné rotaci Země. Přišli bychom také o část vlastní váhy, protože odstředivá síla by překonala do nějaké míry gravitaci. U lidí by se projevila pásmová nemoc jako při letech letadlem přes několik časových zón.

Zdroj: DocumentaryTube

Článek Co by se stalo, kdyby se planeta Země na 30 vteřin přestala otáčet kolem své osy? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stavíme paže našeho světa

Kdykoli inženýři, architekti a tisíce dělníků postaví skutečně vysokou budovu, rotace Země se trošičku zpomalí. Ve výsledku to také znamená, že máme o malinko delší den. Čím vyšší budovy, čím těžší a blíže rovníku, tím větší má na rotaci planety tento objekt vliv. Fenomén se odvíjí od základní fyziky rotujících objektů. Rychlost takové rotace je ovlivněna, pokud se na objektu změní rozložení hmoty, a tím také váhy.

Když se hmota přesouvá ke středu rotujícího tělesa, rychlost otáčení se tím zvyšuje. Když se naopak přesunuje k okrajům, rychlost rotace je redukována. Takže kdykoli z povrchu země vyrazí další mrakodrap, dojde právě k tomuto natažení váhy směrem od středu planety. Každý takový výčnělek má dopad, i když velmi nepatrný. Princip je také známý skateboardistům, kteří často skáčou v piruetách. Když při kousku roztáhnou ruce, zpomalí je to.

Není třeba se zpomalení bát

Je ale potřeba jasně uvést, že ani dosavadní stavba všech mrakodrapů na světě neměla na rotaci Země jakkoli znatelný vliv. Jejich příspěvek ke zpomalení je zkrátka tak droboučký, že ho skoro nelze ani změřit. I jejich součet je mnohonásobně menší než gravitační tah Měsíce. Tento satelit planety prodlužuje náš den o 0,0016 sekund za jedno století. Z toho plyne, že se i v jeho případě bavíme o miniaturním vlivu.

Zatím nejvyšší stavba na světě, Burj Khalifa v Dubaji, je vysoká 828 metrů a váží asi 500 000 tun. To je velmi málo ve srovnání s poloměrem Země (6 371 kilometrů) a její obrovskou masou (čítající šestku a za ní 21 nul). Zemská rotace byla tak touto stavbou ovlivněna, den se ovšem prodloužil o několik miliontin miliardtiny vteřiny. Z toho je znát, že naše megastavby jsou stále naprosto zanedbatelným počinem z hlediska celkového objemu hmoty v planetárním měřítku.

Zdroj: PressReader

Článek Jak mrakodrapy zpomalují rotaci Země. Skutečně stavbou zasahujeme do samotného života zeměkoule? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Všechno ve vesmíru rotuje a obíhá

Pohybujeme se rychlosti kolem 828 000 kilometrů v hodině ve vzdálenosti asi 28 000 světelných let od galaktického centra. Nebudeme vás trápit složitými výpočty a dalším odvozováním. Ale tohle celé znamená, že jeden oběh kolem centra Mléčné dráhy, ve které se nacházíme, provedeme jednou za 230 milionů let. Odhady tento moment umisťují někam mezi 225 – 250 milionů let v historii naší planety.

Tohle je prakticky neuchopitelný objem času, aspoň pro kohokoli s jeho normálním vnímáním. Abychom to ještě trochu zhoršili – nebo zjednodušili, záleží na nátuře – znamená to, že pro naše vnímání žili dinosauři na druhé straně galaxie. Tedy doba, kdy vládli Zemi, se odehrála na druhé straně blízkého vesmíru. Skutečnost rotace galaxie je neodmyslitelnou součástí reality, ovšem je snadné ji v hlavě zcela vypustit.

Otočky Sluneční soustavy

Abychom k tomu ještě přidali, podívejme se na Plesiosaury. To nebyli přímo dinosauři, ale obrovští plovoucí plazi. Od jejich doby do události, která způsobila vyhynutí dinosaurů, urazila celá Sluneční soustava tři čtvrtiny svého okruhu kolem galaktického centra Mléčné dráhy. Kompletní mechanismus ukazuje animace vytvořená NASA, konkrétně astrofyzičkou Dr. Jessie Christiansen. Ukazují, jak dlouhé byly dinosauří periody.

Například bylo delší období mezi stegosaury a Tyranosaurem než mezi Tyranosaurem Rexem a námi. Dá se tomu říkat galaktická archeologie, ovšem není to součást žádného oficiálního NASA projektu, pokud jste se těšili na dinosaury ve vesmíru. I animace byla vytvořená doktorkou ve volném čase spíše pro zábavu.

I have always been interested in galactic archaeology, but I don't think this is what they meant.

Did you know that dinosaurs lived on the other side of the Galaxy? pic.twitter.com/ngGCAu0fYU

— Dr. Jessie Christiansen (@aussiastronomer) August 28, 2019

Možnost pohledu na tuto stránku naší reality je ovšem velmi zajímavá a dodává další vrstvu našemu vnímání vlastní historie.

Zdroj: IFLScience

Článek NASA ukazuje, že dinosauři žili na druhé straně galaxie aneb Po stopách galaktické archeologie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jako dětská hračka

První gyroskopy se příliš nelišili od točících se vrcholů, nicméně tato technologie se průběhu let natolik vyvinula a pokrčila, že současné moderní gyroskopy se podobají spíše malé dětské hračce. Technologie jdou stále vpřed, a co platilo dnes za nejlepší, může být zítra starouškem. V současné době existují dva druhy gyroskopů, které mají velmi široké možnosti použití, optické a mikro elektromechanické.

Dva typy gyroskopů

Prvním typem jsou optické gyroskopy. Tato zařízení jsou extrémně citlivá, ale samozřejmě také velmi drahá. Používají se v aplikacích jako jsou letecké navigační systémy a další podobné zařízení. Mikro elektromechanické laserové gyroskopy (MEMS) jsou gyroskopy, jejichž cena je podstatně nižší, jsou snadněji vyrobitelné, ale také jsou mnohem méně citlivější na měření rotace. Užívají se například v zařízeních jako smartphony.

[clanek id=“187″]

Usilovná práce vědců

Během posledních několika desítek let se vědci zajímali, zda by bylo možné změnit mezeru mezi těmito dvěma technologiemi a vytvořit tak nový typ gyroskopu. Měl by kombinovat přesnost optických laserových gyroskopů a zároveň by měl být levný a snadno vyrobitelný. Díky usilovné práci a vývoji vědců z Caltechu se podařilo vyvinout nový optický gyroskop, který spojuje některé z nejlepších vlastností každého typu do jednoho zařízení.

Dvě světelné vlny

Optické gyroskopy používají k měření rotace něco jako Sagnacův efekt. Dvě světelné vlny, které se pohybují v opačných směrech kolem prstencovité cesty, mají stejnou dobu šíření světla. Když se však dráha otočí, bude čas pro dosažení určitého bodu na rotační dráze odlišný pro každou vlnu. Tento rozdíl poskytuje měřítko rychlosti otáčení a lze jej velmi přesně určit měřením interference mezi dvěma světelnými vlnami.

Článek Nový vysoce přesný laserový gyroskop dokáže přesně zachytit rotaci planety Země se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.