<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>Pokus &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/pokus/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Tue, 11 Aug 2026 17:59:16 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>Pokus &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Čas možná není základní vlastnost vesmíru. Experiment s atomy na téměř absolutní nule ukazuje, že ho vytváří entropie</title>
		<link>https://vedazive.cz/mix/cas-mozna-neni-zakladni-vlastnost-vesmiru-experiment-s-atomy-na-temer-absolutni-nule-ukazuje-ze-ho-vytvari-entropie/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Veronika Holečková]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 14 Aug 2026 02:56:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Mix]]></category>
		<category><![CDATA[čas]]></category>
		<category><![CDATA[Pokus]]></category>
		<category><![CDATA[Výzkum]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=216403</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Fyzik z Birminghamu vytvořil z 24 000 atomů rubidia uzavřený „minivesmír&#8220; a ukázal, že pořadí dějů v něm dokáže určit samotný tok entropie, bez jakýchkoli vnějších hodin.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Představte si vesmír, ve kterém žádné hodiny netikají. Žádný vnější čas neběží. A přesto se věci dějí, v pořadí, které lze změřit. Přesně takový systém sestavil Giovanni Barontini z University of Birmingham a výsledky publikoval v červnu 2026 v časopise <em>Physical Review Research</em>. Nevyvrátil čas, jak ho známe z budíku na nočním stolku. Udělal něco subtilnějšího: vzal jeden z nejabstraktnějších problémů teoretické fyziky, otázku, zda je čas v uzavřeném vesmíru vůbec základní veličinou, a poprvé ho přenesl z tabule do laboratoře.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Problém, který fyziky trápí šedesát let</h2>



<p>V roce 1967 formuloval americký fyzik Bryce DeWitt rovnici, která měla popsat kvantový stav celého vesmíru. Jenže v ní chybělo něco zásadního: čas. Takzvaná <a href="https://journals.aps.org/pr/abstract/10.1103/PhysRev.160.1113" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Wheelerova–DeWittova rovnice</a> říká, že stav uzavřeného vesmíru splňuje podmínku Ĥ Ψ = 0. Žádný parametr <em>t</em>, žádné tikání. Dění se musí seřadit „zevnitř&#8220;, z toho, jak spolu jednotlivé části systému interagují.</p>



<p>Pro fyziky to znamená nepříjemnou otázku: pokud nejhlubší popis reality čas neobsahuje, odkud se bere ten čas, který měříme? Desítky let zůstávala tahle debata čistě teoretická. Rovnice na papíře, žádná data.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Minivesmír v magnetické pasti</h2>



<p>Barontini postavil experiment elegantně jednoduše. Vzal oblak přibližně 24 000 atomů rubidia-87, ochladil je na teplotu blízkou absolutní nule a vytvořil Boseho–Einsteinův kondenzát, stav, kdy se tisíce atomů chovají jako jediná kvantová vlna. Kondenzát uzavřel do konzervativní magnetické pasti a tenkou laserovou bariérou o šířce asi 8 mikrometrů ho rozdělil na dvě části.</p>



<p>Jednu nazval „jasný sektor&#8220;, tu pozoroval. Druhou „temný sektor&#8220;, ta zůstala skrytá, jako zbytek vesmíru, do kterého nevidíme. Celý systém byl efektivně uzavřený: žádná energie dovnitř, žádná ven. Kondenzát osciloval v pasti a každé dvě milisekundy ho Barontini vyfotil absorpčním snímkem. Měření trvalo 120 milisekund.</p>



<p>Klíčový trik spočíval v bariéře. Změnou její výšky Barontini řídil, kolik entropie proudí mezi oběma sektory. Nízká bariéra znamenala volnou výměnu. Vysoká bariéra ji téměř zastavila.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co ukázala data</h2>



<p>Z měřené hrubozrnné entropie jasného sektoru Barontini zkonstruoval vnitřní časový parametr, entropický čas τ. Nešlo o žádnou vnější stopku. Šlo o veličinu odvozenou čistě z toho, jak se mění neuspořádanost uvnitř pozorované části systému.</p>



<p>Výsledky byly pozoruhodně čisté:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li>Dokud mezi sektory proudila entropie, entropický čas běžel monotónně dopředu a spolehlivě řadil události.</li>



<li>Čím intenzivnější byla výměna, tím rychleji τ plynul.</li>



<li>Když Barontini bariéru zvýšil natolik, že výměna ustala, entropický čas se zastavil. Jasný sektor zamířil ke stacionárnímu stavu, který autor označuje jako „tepelnou smrt&#8220; svého minivesmíru.</li>



<li>Celková entropie celého systému přitom zůstávala v rámci chyb konstantní. Nerostla. Čas nevznikal z celkového nárůstu neuspořádanosti, ale z jejího <em>toku</em> mezi částmi.</li>
</ul>



<p>Z entropického času se navíc podařilo odvodit efektivní Schrödingerovu rovnici, která reprodukovala naměřenou dynamiku jasného sektoru. Vnitřní hodiny fungovaly.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Analogie, která má své hranice</h2>



<p>Důležité je říct, co experiment <em>není</em>. Není to zmenšený vesmír v krabici. Dvacet čtyři tisíc atomů rubidia nemá galaxie, temnou energii ani zakřivený prostoročas. Analogie stojí na strukturální podobnosti: redukované proměnné jasného sektoru se matematicky podobají takzvaným minisuperspace modelům v kosmologii. Barontini sám upozorňuje na rozdíly, například jinou signaturu kinetického členu oproti kanonické Wheelerově–DeWittově rovnici.</p>



<p>Studie také neříká, že čas je iluze. Říká něco užšího: v uzavřeném kvantovém systému může roli vnějšího času převzít vnitřní vztah mezi stupni volnosti a tokem entropie. Pro běžný svět se nic nemění, makroskopický čas funguje dál jako spolehlivý efektivní popis. Jen jeho fundament může být jiný, než jsme předpokládali.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Česko v gravitační debatě</h2>



<p>Do Barontiniho experimentu se české pracoviště přímo nezapojilo, studii publikoval jako jediný autor. Téma kvantové gravitace a problému času ale v Česku rezonuje. <a href="https://www.ceico.cz/research" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">CEICO</a> při Fyzikálním ústavu Akademie věd má vlastní gravitační skupinu, kde se výzkumník Joris Raeymaekers výslovně věnuje kvantové gravitaci. Oddělení teoretické fyziky <a href="https://www.ujf.cas.cz/cs/oddeleni/oddeleni-teoreticke-fyziky/prehled-vyzkumu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ÚJF AV ČR</a> uvádí mezi svými tématy přímo „nestacionární rovnice Wheeler-DeWittova typu a jejich interpretace&#8220;. A v roce 2026 CEICO společně s Matematicko-fyzikální fakultou UK pořádá mezinárodní školu GRAVITY@PRAGUE zaměřenou na teoretickou gravitaci.</p>



<p>České prostředí tedy má odborné zázemí, aby Barontiniho výsledky vyhodnotilo a případně na ně navázalo.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co bude dál</h2>



<p>Barontini ve studii navrhuje celou řadu směrů: porovnat různé volby vnitřních hodin, testovat, zda se systém u singularity zhroutí, nebo „odrazí&#8220; kvantovým odrazem, vytvořit analogové černé díry v jasném sektoru, zkusit Vilenkinovo tunelování mezi sektory. Nejde o oznámený harmonogram, jde o mapu možností, kterou platforma otevírá.</p>



<p>Skutečný průlom téhle práce neleží v odpovědi na otázku, zda čas existuje. Leží v tom, že otázka, která šedesát let žila jen v rovnicích, má teď laboratorní stůl, na kterém se dá testovat.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/mix/cas-mozna-neni-zakladni-vlastnost-vesmiru-experiment-s-atomy-na-temer-absolutni-nule-ukazuje-ze-ho-vytvari-entropie/">Čas možná není základní vlastnost vesmíru. Experiment s atomy na téměř absolutní nule ukazuje, že ho vytváří entropie</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Riskoval svůj život kvůli magii: Indický fakír chtěl provést Houdiniho trik. Jeho bezvládné tělo našli na břehu řeky</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/opakovani-slavneho-triku-smrt/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 14 Feb 2023 03:53:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[kouzla]]></category>
		<category><![CDATA[Pokus]]></category>
		<category><![CDATA[Smrt]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=141134</guid>

					<description><![CDATA[<p>Spoutaný a řetězy omotaný indický fakír chtěl v roce 2019 zopakovat trik nejslavnějšího mistra úniků. Po ponoření do řeky se měl osvobodit a následně vyplavat na hladinu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Stalo se to v&nbsp;Západním Bengálsku na řece Hooghly. Shromáždil se tu úctyhodný počet diváků a představení začalo. Pokus Chanchala Lahiriho měl být jakousi poctou činu slavného Harryho Houdiniho. <strong>Tento vynikající iluzionista</strong> a lovec šarlatánů se proslavil jako „mistr úniků“. Prchal z&nbsp;řetězů, věznic a dalších neproniknutelných situací. Trik podobný tomu, který předvedl indický kolega, sám zařadil do „pokladnice“ magie.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-triky-kter-nelze-opakovat">Triky, které nelze opakovat</h2>



<p>Houdini byl tehdy v&nbsp;roce 1903 v&nbsp;poutech a se závažím na noze vhozen do Temže. Po krátké době se ovšem vynořila mávající ruka. Triky s&nbsp;nějakou mírou ohrožení života byly v&nbsp;té době obecně velmi populární. Houdini <strong>se vyžíval v riskování, což mu přineslo veřejné uznání </strong>a slávu po světě i v&nbsp;komunitě. V&nbsp;mnoha ohledech svou dobu předběhl. Zanechal po sobě sice celou řadu triků, jeho následovníci je však nejsou schopni nikdy zopakovat.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="628" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/10/big-ben-londyn.jpg" alt="" class="wp-image-120635 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/10/big-ben-londyn.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/10/big-ben-londyn-320x201.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/10/big-ben-londyn-768x482.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/10/big-ben-londyn-720x452.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Dnes už se na ně nehledí s&nbsp;takovým úžasem, počátkem 20. století ale vyvolaly poprask. Koncept, který nemohli následníci zopakovat, bylo „čínské mučení vodou“. <strong>Houdini byl spoutaný ponořen hlavou</strong> dolů do obrovské bedny s&nbsp;vodou a uzavřen závorou. Díky své fyzické kondici a obratnosti se dokázal otočit, zbavil se pout a pak poměrně snadno otevřel víko boxu. Variantou bylo shození do řeky i v&nbsp;bedně.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-design-kter-vydr-el-cel-roky">Design, který vydržel celé roky</h2>



<p>Není třeba dodávat, že se osvobodil ještě před ponořením a krabici si otevřel zevnitř. Díky svým dovednostem, kondici a designu triků tedy Houdini vydržel na výsluní poměrně dlouho. <strong>Opakování jeho triků je ale pro lidi stále riziko</strong>, vyžaduje obratnost a pečlivou přípravu vybavení. Ve většině případů samozřejmě divák už přesně ví, jak a čím bude „překvapen“. Co tedy potkalo indického fakíra, který se právě pro replikaci jednoho kouzla rozhodl?</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="569" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/maly-kouzelnik.jpg" alt="" class="wp-image-141139 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/maly-kouzelnik.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/maly-kouzelnik-320x182.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/maly-kouzelnik-768x437.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/maly-kouzelnik-720x410.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Lahiri byl spoután řetězy uzamčenými šesti <a href="/tag/zamek/">zámky</a>, pak ho do vody shodili z&nbsp;člunu. Podle plánů se měl pod vodou osvobodit a vyplout na hladinu. Nebylo to ovšem prvně, co se Lahiri rozhodl pro takto riskantní podvodní trik. <strong>Před více jak 20 lety byl vypuštěn do stejné řeky</strong> ve skleněném boxu jako Houdini. Podařilo se mu však dostat ven. Je dost možné, že tok Hooghly je odlišný od Temže, případně samotný kouzelník nějaké okolnosti nepředvídal.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-snaha-o-ivit-magii-houdiniho-smrt">Snaha oživit magii, Houdiniho smrt</h2>



<p>Lahiri se tak na hladinu nikdy nedostal. Diváci na kouzelníka trpělivě čekali, když se však po deseti minutách nevynořil, obrátili se na policii. Ta prozkoumala břehy řeky a našla Lahiriho tělo. Ještě krátce před opakováním proslulého triku <strong>mluvil fakír s&nbsp;fotografem místních novin</strong>, jak uvedla BBC. <em>„Zeptal jsem se ho, proč vlastně riskovat život jen kvůli magii,“</em> uvedl Jayant Shaw. Ale Lahiri se jen usmál a řekl: <em>„Když to udělám správně, bude to kouzlo.“</em></p>



<p><em>„Pokud bych ale udělal chybu, bude výsledkem tragédie.“</em> Podle svého mluvčího chtěl Lahiri provést právě tento trik včetně spoutání, aby „oživil zájem o magii“. Houdini sám zemřel nejspíš na zánět slepého střeva. K&nbsp;tomu byl na jedné přednášce<strong> nečekaně studentem udeřen pěstí </strong>do břicha. Následně odcestoval do Detroitu, tam se ovšem po představení v&nbsp;zákulisí zhroutil a byl odvezen do nemocnice, kde mu zjistili prasklé slepé střevo.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/opakovani-slavneho-triku-smrt/">Riskoval svůj život kvůli magii: Indický fakír chtěl provést Houdiniho trik. Jeho bezvládné tělo našli na břehu řeky</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Psycholog přiměl puberťáky, aby se navzájem nenáviděli. Pro svůj experiment do nich strkal a podporoval nepřátelství</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/deti-psychologicky-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 16 Jun 2022 02:28:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[děti]]></category>
		<category><![CDATA[Pokus]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=95981</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jak lehce lze podnítit děti k nenávisti, si psycholog vyzkoušel na dětském táboře. Průběh výzkumu i výsledky jsou opravdu kontroverzní.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V roce 1954 se <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Muzafer_Sherif" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">psycholog Muzafer Sherif</a> pokusil v&nbsp;rámci dětského tábora provést nevídaný experiment. Prvně vše nevyšlo podle jeho představ, takže celý pokus o rok později zopakoval. Sám se narodil v&nbsp;roce 1906 a vyrůstal v&nbsp;bohaté rodině, <strong>která do vzdělání syna hodně investovala</strong>. Když mu bylo 13 let, zabraly během turecké války o nezávislost dům jeho rodiny řecké jednotky. Jednoho ze sousedů mu před očima zabili bajonetem, jeho nakonec nechali být.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zkoum-n-konfliktu-a-spole-nosti">Zkoumání konfliktu a společnosti</h2>



<p>Tyto události určily jeho touhu po psychologii a propojení s&nbsp;politikou. Chtěl totiž zjistit, jak politické události ovlivňují společenský život. V&nbsp;Turecku získal magisterský titul a následně pokračoval na Harvardu. <strong>Hospodářská krize mu však sundala růžové brýle</strong> a vedení univerzity se nelíbila jeho témata. Uvědomil si, že nebe na zemi je <a href="/tag/iluze/">iluze</a>, a rozhodl se na svět dívat velmi střízlivě. Roku 1935 obhájil doktorát a o rok později vydal svou první knihu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti.jpg" alt="" class="wp-image-95983 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/spokojene-deti-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Oženil se s&nbsp;psycholožkou Caroline Woodovou a oba je zajímalo, kdy, jak a proč se rodí nepřátelství mezi lidmi. Stal se proto<strong> zakladatelem dětského tábora a přesvědčil charitu o dotaci </strong>38&nbsp;000 dolarů (dnes cca 400&nbsp;000 dolarů, asi 10 milionů Kč). Následně kontaktoval rodiny ze střední třídy, v nichž vyrůstali chlapci ve věku 11–12 let. Rodinám řekl, že jde o tábor pro americké elity související s&nbsp;výzkumem. Ačkoli neuvedl podrobnosti, mnozí rodiče souhlasili.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dv-skupiny-na-jednom-zem">Dvě skupiny na jednom území</h2>



<p>Reálně šlo o jeden velký experiment, na který bylo adaptováno celé prostředí. Park byl kompletně přestavěn a všichni dospělí byli výzkumnými asistenty. Celkem 22 chlapců bylo rozděleno do <strong>dvou skupin a navzájem o sobě nevěděli</strong> – byli na protilehlých stranách území. Jedni si říkali „Panteři“, druzí „Hadi“. Nejdříve se v&nbsp;rámci skupin vzájemně poznávali, chodili na procházky, pořádali sportovní klání a další běžné volnočasové aktivity.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen.jpg" alt="" class="wp-image-95984 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/taborovy-ohen-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Když ve skupinách vznikla hierarchie a nepsaná pravidla (tzv. klovací řád), uskutečnilo se náhodné setkání obou skupin. Z&nbsp;iniciativy dospělých začali ihned měřit své síly. Nicméně ani vítězství, ani <strong>porážky nezpůsobily žádnou rivalitu</strong>. Chlapci se podporovali a pomáhali si, což badatele naštvalo. Asistenti měli tedy vyvolat konflikty. Začali týmům krást věci, ničili chatrče i symboly. Ani to ale u dětí nevyvolalo žádnou agresi.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-druh-pokus-druh-t-bor">Druhý pokus, druhý tábor</h2>



<p>V&nbsp;druhém pokusu byly podmínky stejné, jen se o sobě skupiny dověděly už druhý den. Badatelé také podporovali rivalitu, mimo jiné ji povzbuzovali hodnotnými cenami v soutěžích. Fungovalo to a děti nejen předváděly větší <strong>výkony, ale také velení na určitém území</strong>. Když se projevilo nepřátelství, pustil se Sherif do třetí fáze, smíření, což se projevilo jako náročné. Nicméně jakmile se vyskytl obecný <a href="/tag/problemy/">problém</a> (nedostatek jídla), dovedly skupiny opět táhnout za jeden provaz.</p>



<p>Experiment potvrdil psychologův předpoklad, že konflikt skupin může vzniknout z&nbsp;konkurence, hlavně pokud se týká zdrojů. Potvrdil také dvě hypotézy. Cizí lidé se rychle spojovali do skupin a podmínky <strong>konkurence mezi dvěma skupinami vedou k&nbsp;nepřátelství</strong>. Navzdory meznímu významu pokusu se objevila kritika. Ta se týkala především umělosti prostředí, protože konflikty vyvolali badatelé, nikoli samotné děti. Výsledky tedy nejsou spolehlivé.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jak vzpomínáte na dětské letní tábory?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/deti-psychologicky-experiment/">Psycholog přiměl puberťáky, aby se navzájem nenáviděli. Pro svůj experiment do nich strkal a podporoval nepřátelství</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Víte, co se stane s mýdlem v mikrovlnné troubě? Výsledek vás překvapí</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/vite-co-se-stane-s-mydlem-v-mikrovlnne-troube-vysledek-vas-prekvapi/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 11 Jan 2021 20:27:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[Mikrovlnka]]></category>
		<category><![CDATA[mýdlo]]></category>
		<category><![CDATA[Pokus]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=775</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jako dítě chcete vyzkoušet každou hloupost. Nejprve skáčete do louží, olizujete houpačku v drsném mrazu nebo zkoušíte, co se stane, když smícháte mátové bonbóny se sodou. A kam se časem ztratí ta zvědavost? Pravděpodobně je nahrazena zdravým rozumem. Někdy je však pro dospělé dobré opět podlehnout neškodnému dětskému dovádění. </p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Zkoušeli jste třeba někdy vložit mýdlo do mikrovlnné trouby? Výsledek může být docela užitečný.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="768" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-1024x768.jpg" alt="" class="wp-image-803 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-1024x768.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-300x225.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-720x540.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280-450x338.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-2333412_1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>S mýdlem jdou dělat zajímavé pokusy</figcaption></figure>



<h2 class="wp-block-heading">Věda je zábava</h2>



<p>Věda může být nejen užitečná, ale také zábavná. Poznatky z&nbsp;experimentů mohou být také celkem užitečné. Stejně jako u tohoto malého experimentu. Vše můžete provést z&nbsp;pohodlí domova. Vše, co musíte udělat, je najít tuhé mýdlo, které budete moci použít.</p>



<p>Vložte jej do mikrovlnné trouby a nastavte časovat na dvě minuty. Během deseti sekund si začnete všímat, jak se mýdlo začíná deformovat. Čím více času uplyne, tím méně bude mýdlo připomínat tvrdou hmotu. Místo toho poroste a promění se v&nbsp;obrovský pěnový mrak, který bude připomínat směs, kterou v&nbsp;koupelně běžně užíváte na holení.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="646" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-1024x646.jpg" alt="" class="wp-image-808 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-1024x646.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-300x189.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-768x484.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-720x454.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280-450x284.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2020/11/soap-dispenser-2337697_1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Nenápadná přítomnost bublin</figcaption></figure>



<h2 class="wp-block-heading">V čem tkví tajemství</h2>



<p>Záhada spočívá v přítomnosti vzduchových bublin, které jsou při výrobě mýdla běžné. Při zahřátí se zvětšují a nutí samotné mýdlo růst.</p>



<p>Po dvou minutách budete místo malého mýdla mít celou horu té nejjemnější mýdlové pěny. Pokud tedy doma postrádáte tekuté mýdlo, může vám tento experiment pomoci si ho jednoduše vyrobit i ze starého mýdla. Taková pěna pak vydrží až několik týdnů používání, což může být celkem ekonomické.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Ideální zábava pro děti</h2>



<p>A co víc? Váš experiment se jistě bude líbit také vašim dětem. Ty si s&nbsp;pěnou vyhrají, jako nikdo jiný. Napusťte jim vanu plnou vody, přidejte několik pěnových mráčků, které při rozmíchání budou opět získávat na objemu, a kochejte se tím, jak si vaše děti užívají plno nezapomenutelné zábavy. Ta vás bude stát jen několik desítek korun nebo staré mýdlo, které najdete u sebe doma.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/vite-co-se-stane-s-mydlem-v-mikrovlnne-troube-vysledek-vas-prekvapi/">Víte, co se stane s mýdlem v mikrovlnné troubě? Výsledek vás překvapí</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
