Případ, který byl uzavřen až moc rychle

Místem činu se stal Grove v Ohiu, Franklin County. Dne 21. března roku 1998 se – zatím – nekoná nic zvláštní. Je první jarní den a čtyři muži obědvají v místní restauraci, obsluha přináší brusinkový džus. Jeden z nich ale reaguje velmi podivně. Rychle vstává, chytá se za krk a přestává dýchat. Vyrazí ven, kde zkolabuje na parkovišti. Jeho poslední slova jsou „otrávili mě“. Takhle zemřel Stanley Meyer, údajný autor revolučního pohonu.

Vedoucí detektiv Steve Robinette následně vyslechl všechny přítomné a vyslechl si i poslední Stanleyho slova. U stolu totiž seděl i jeho bratr Stephen, který epitaf zachytil. Detektiv ovšem nemá v úmyslu vyšetřovat moc dlouho. Nařízená toxikologie nic neodhalí, koroner vidí jako příčinu mozkové aneurysma. To se shoduje s dřívějšími příhodami mrtvého s vysokým krevním tlakem. Neobjeví se tedy nic zvláštního a případ je uzavřen za 3 měsíce.

Opravdu je vše vyřešeno?

Na složce stojí „smrt z přirozených příčin“ a případ je tak formálně vyřešen. Detektiv Robinette jde během roku 2015 do civilu a pouští se do politické dráhy. Stává se zastupitelem na radnici a posléze i kandidátem na úřad starosty. Jenže ani za ty dlouhé roky na Stanleyho smrt nezapomněl. Meyer měl vynalézt auto na vodu. Podle některých pramenů zanechal zprávu „otrávili mě, protože to, co dělám, by zcela změnilo automobilový svět“.

Koronerova zpráva uváděla, že nebyl nalezen jed známý americké vědě. Možná je ale třeba jít trochu dál. Meyer strávil celý život patentováním nejrůznějších postupů od bankovnictví po monitoring zdraví. Navzdory tomu, že byl silně věřící, chtěl vždycky tvořit něco nového. Za svou kariéru držel desítky patentů. Ty sahaly od bankovnictví přes oceánografii a monitoring srdce až k automobilům. V roce 1975 ovšem přišlo na Středním východě embargo.

Řešení problému, které však nešlo skutečně ověřit

To vedlo ke krizi v USA a autům se nedařilo. Dle Meyera byl klíč v autech na vodu, nikoli ropu. Jeho článek měl vodu rozložit na prvky a pak spálit vodík, což by uvolnilo energii. A jako bonus naprosto bez emisí. Jeho bugina s nápisem „Auto na vodu“ měla na 4 litry vody ujet 180 kilometrů. Jezdila tedy prakticky zdarma a znělo to až moc kouzelně. 

Existuje záznam jízdy, funkci motoru ovšem nešlo ověřit. Meyer ho odmítl vydat a soud ho v roce 1996 shledal „hrubým a závažným podvodem“. Několik vědců se k ní snažilo ještě dostat, Stanley byl ovšem naprosto paranoidní. Stephen Meyer tvrdil, že týden po bratrově smrti byla bugina ukradena neznámými lidmi. Po opětovném nalezení ji zazdil, aby ji nikdo nezničil – nebo neprozkoumal. Zda je tam ukryta revoluce, tak už nezjistíme.

Článek Vymyslel auto na vodu, pak zemřel. Údajně zanechal zprávu, že ho otrávili, protože chtěl změnit automobilový svět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cenná, ovšem pomalá produkce

Paliva získaná z řasy lze spalovat místo ropy i jejích derivátů, problémem je však nízká produktivita. Řasy je totiž vytváří ve velmi malém množství, tudíž badatelé hledali právě mechanismus, který dovoluje tvorbu tak cenného materiálu. Teď už vědí, že protein zvaný lykopadien syntáza reguluje úroveň produkce sacharidů. Zavedením právě tohoto genu do jiných rostlin – například tabáku – by vědci mohli produkci paliva navýšit.

„Jedné buňce botryokoka trvá asi týden, než se zdvojnásobí. Ovšem rychle rostoucí řasy, které však aktuálně biopaliva neprodukují, zdvojnásobí svůj počet buněk za pouhých šest hodin,“ vysvětluje autor článku Timothy Devarenne. „Možná můžeme tuto genetickou informaci přenést do organismů, jako jsou právě rychle rostoucí řasy. Nebo jednoduše vysadit rostliny, které produkují hodně biomasy, a nechat je vyrábět palivo budoucnosti.“

Další rostliny, stejná funkce

Biopalivo je obecně palivo, které je cíleně vyráběno z biomasy. Protože ovšem i biomasa se dá použít přímo jako palivo – například palivové dřevo – používá se někdy termín biomasa a biopalivo zaměnitelně. Biomasa ovšem častěji slouží jako termín jen pro biologickou surovinu, ze které se palivo vyrábí. Případně jde o nějaký druh tepelně či chemicky upraveného produktu. Do této skupiny patří například torrefikované pelety nebo brikety.

V roce 2019 dosáhla celková produkce biopaliv objemu 161 miliard litrů, což je proti předchozímu roku nárůst o 6 %. Navíc měla biopaliva podíl 3 % na celosvětové spotřebě paliv použitých v silniční dopravě. Cílem Mezinárodní energetické agentury je, aby právě biopaliva pokryla do roku 2050 více jak čtvrtinu světové poptávky po palivech v dopravě. Dosavadní meziroční nárůst jejich produkce ovšem cíli zdaleka neodpovídá.

Jak se díváte na biopaliva a jejich budoucnost?

Zdroj: Nature

Článek Palivo z rostlin jako náhrada za benzín? Do roku 2050 by mělo pokrýt víc než čtvrtinu světové poptávky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nutnost změny přístupu k plastům  

Pandemie onemocnění covid-19 měla jednu výhodu – zvýšila pozornost společnosti k problémům, které se pojí s plastovým odpadem. Na plážích vyplavené roušky a jednorázové ochranné prostředky (popřípadě mořští živočichové, kteří se do nich zamotali) přesvědčily širokou veřejnost, že Země stojí na pokraji ekologické katastrofy. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je nutné transformovat současný model využívání plastů do udržitelné podoby.

Ta by mohla zahrnovat buď zvýšení oběhovosti plastových výrobků (upcyklaci, recyklaci), uplatňování obnovitelných surovin pro jejich výrobu, anebo jejich inteligentnější využívání. Možným příkladem recyklování plastů, respektive plastového odpadu, je přeměna této suroviny na palivo. Za přibližně 60 let, co lidstvo plasty používá, se jich na Zemi nachází více než 8 miliard tun, přičemž celých 6 miliard tun je tvořeno plastovým odpadem. Neuvěřitelných 80 % odpadu není recyklováno a zůstává na skládkách nebo rozptýleno v životním prostředí.  

Výhody a nevýhody paliva z plastů

Pokud by se nevyužitý odpad přeměnil na palivo, životnímu prostředí by se bezesporu ulevilo – tedy alespoň v jednom ohledu. Někteří aktivisté se obávají, že by takový krok nepřinesl řešení problému s plasty, ale pouze problém přetavil do nové podoby. Jestliže by se plastový odpad přeměnil na palivo, nemohl by být opětovně recyklován. Navíc ta zařízení, která by tento druh paliva využívala ke svému chodu, by mohla dále zvyšovat poptávku po plastech coby výchozí surovině.

Devastace životního prostředí by tedy pokračovala i nadále. Tentokrát by se ale prohlubovaly její jiné aspekty – kupříkladu globální změna klimatu, jelikož by se hlavní zátěž přesunula do jiné fáze životního cyklu plastů. Prozatím jsou snahy o výrobu paliva z plastového odpadu v počáteční fázi a odborníci zkoumají všechny dostupné metody, jak tak učinit. Jednou z nich je údajně pyrolýza v kombinaci se studenou plazmou.

Ta dokáže ve zkratce narušit chemické vazby v plastech a umožnit tak jejich snazší rozložení na metan, vodík a etylen. První dva jmenované lze využít jako tzv. čistá paliva. Tedy taková, která při svém spalování neprodukují (téměř) žádné emise a je možné je označit za klimaticky neutrální. Pokud by se používání těchto paliv rozšířilo do více sektorů a částí světa, mohlo by časem dojít k úplné dekarbonizaci letecké, námořní i silniční dopravy.

Používáte jednorázové plasty, nebo dáváte přednost jejich alternativám?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Co kdyby se lidé naučili přeměnit plast na palivo – výhra 2v1, nebo propast do pekel? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jízdou na rezervu vystavujete svůj vůz riziku

V době, kdy ceny benzínu a nafty takřka nezadržitelně a vytrvale stoupají do astronomických výšin, se mnozí motoristé snaží za každou cenu ušetřit. Někteří zvolili takovou strategii, že do svého vozu doplňují palivo ve chvíli, kdy ceny za pohonné hmoty lehce poklesnou, přičemž tankují tzv. do plna. Jiní svůj vůz zásobují palivem jen „za pár stovek“, přičemž je nepřetržitě doprovází rozsvícená kontrolka rezervy. Bohužel v obou případech se jedná o hazard spojený s rizikem poškození palivového systému vozidla.

V situaci, kdy jezdíte lidově řečeno na výpary, byste si měli uvědomit, že svítící kontrolka rezervy vám nesignalizuje pouze docházející naftu či benzín, ale také zvýšené riziko poškození palivového čerpadla. To by se zjednodušeně dalo popsat jako malý elektromotor, který je chlazený palivem – což znamená, že pro svůj bezproblémový chod potřebuje dostatečné množství benzínu či nafty. V případě prázdné palivové nádrže nasaje vzduch, což může vést k jeho fatálnímu poškození, respektive k poškození celého palivového systému vozidla.

K nasátí vzduchu může dojít i v případě, že vašemu automobilu v nádrži ještě nějaký ten litr pohonných hmot zbyl – stačí kupříkladu vyjet prudší kopec, kdy se tekutina přelije do jiné části palivové nádrže. Kromě nasátí vzduchu vystavujete svůj vůz i riziku předčasného znehodnocení palivového filtru. Ten se totiž snáze zanese nečistotami, které se usazují na dně nádrže – při malém objemu paliva se do filtru dostávají ve vyšší koncentraci. Prázdná palivová nádrž je podle odborníků rovněž náchylná na kondenzaci vody.

Přeplnění palivové nádrže může mít fatální důsledky

Chybný je nicméně i opačný přístup, kdy motoristé tankují nádrž tzv. do plna. Jedná se o situace, kdy pokračujete v tankování i poté, co palivová pistole signalizovala cvaknutím plnou nádrž. Mnozí z vás jistě ví, že palivová nádrž má větší objem, než je uváděné maximální množství pohonných hmot, které pojme (tzv. jmenovitý objem nádrže). Často se jedná o rozdíl větší než 10 litrů. Jestliže se rozhodnete této skutečnosti využít a nádrž vytěžit na maximum, vystavujete se opět riziku.  

Prostor, který jste palivem navíc tak lehkovážně zaplnili, je totiž bezpečnostní. Výrobci automobilů musí počítat s tzv. tepelnou roztažností paliva, kdy kapalina zvětšuje svůj objem. Za příklad může sloužit natankování studených pohonných hmot v zimních měsících a následné zaparkování v kryté garáži. V takovém případě se objem paliva v nádrží zvětší asi o 10–15 %. Pokud nebude v nádrži dostatek místa, hrozí její prasknutí. Kromě zničení nádrže může při jejím přeplnění dojít i k poškození systému jejího odvětrávání.

Jaké máte oblíbené pumpy na tankování?

Zdroj: TheScientist

Článek Tohle se stane s vaším autem, když budete tankovat až při rozsvícené kontrolce rezervy. Příště si to dvakrát rozmyslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nulové emise uhlíku

V současnosti je snižování uhlíkových emisí a přechod na obnovitelné zdroje energie hojně diskutovaným tématem. Podle řady odborníků vede tímto směrem cesta z globální klimatické krize, která dopadá bez výjimky na všechny státy světa. Zároveň se tak eliminuje hrozba rozsáhlé energetické krize, která je spojená s vyčerpáním zdrojů konvenčních paliv. V souladu s těmito myšlenkami sestrojili inženýři z Delftské technické univerzity prototyp letounu, který nazvali Flying-V. Ten má cestujícím poskytnout větší komfort, ale co je důležitější, nemá mít žádné emise.

Konstrukce letounu, která připomíná písmeno „v“, se v praxi již používá a nese označení „blended wing body“ (volně přeložitelné jako trup splývající s křídly). Jedná se o stroje, které nemají jasně oddělený trup, ale jsou tvořeny pouze dvěma pevnými křídly. V letounu Flying-V jsou v křídlech umístěné jak palivové nádrže, které v případě verze poháněné vodíkem zabírají 70 % nákladového prostoru, tak prostor pro cestující a nákladový prostor. Vodík se poté spaluje ve 2 úsporných turbovrtulových motorech za vzniku převážně tepla a vodních par.

Flying-V poháněné vodíkem má oproti modelu využívajícímu konvenční paliva o 35 % kratší dolet, ale zároveň nulové emise uhlíku. A to je, s ohledem na předpoklad zvyšujícího se počtu lidí využívajících leteckou přepravu, směr, jímž se chce letectví ubírat. Tvar letounu, který postrádá konvenční trup i ocasní plochu, se nemusí potýkat s tak silným odporem vzduchu a velká křídla snižují aerodynamické tření. Flying-V má také větší okna, a to jak v prostoru pro cestující, tak v kokpitu, kde poskytují lepší výhled směrem dolů.

Úspěšné odzkoušení modelu

Vývoj letounu, který začal v únoru 2019, částečně financoval nizozemský národní dopravce KLM Royal Dutch Airlines. I proto byly jeho model (sestrojený v roce 2020) a část interiéru ve skutečné velikosti představeny minulý rok na KLM Experience Days na Amsterdamském letišti. Prezentovaný model měl za sebou úspěšnou týdenní zkoušku ve větrném tunelu i venkovní test, během něhož pracovníci zkoumali přesnost odezvy i celkový výkon stroje. Kdy začne letoun přepravovat první cestující, zatím není jasné, avšak zájem o něj projevila společnost Airbus i Boeing.

Co by měl podle vás mít ideální interiér letadla?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Letoun budoucnosti má tvar písmene „v“ a o 20 % nižší spotřebu paliva než nejmodernější letouny současnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva návrhy řešení energetické krize

Vzhledem k velmi nejisté situaci s ohledem na trh s fosilními palivy, v níž se Evropa v současné chvíli nachází, přichází její leadři s návrhy různých řešení. Jde v zásadě o dvě, a sice o urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energie, a o vybudování infrastruktury, která by umožnila příjem zkapalněného zemního plynu (LNG) ze Spojených států amerických. Ty ostatně Evropě slibují v tomto roce 15 miliard metrů krychlových nových dodávek, což pokryje zhruba čtvrtinu plynu dováženého z Ruska.

Posílení dodávek zemního plynu a ropy od jiné světové mocnosti by ovšem bylo podle mnohých krátkozraké. Tedy v případě, že by Evropská unie dodržela svůj plán a pokračovala v přechodu na obnovitelné zdroje energie. V praxi by to totiž znamenalo, že v momentě, kdy by byla dokončena dostatečně robustní infrastruktura, která by zajistila udržitelné dodávky LNG, tak by je Evropská unie stejně nevyužila, protože v tu dobu by plnila jiné cíle. Jiní ovšem podotýkají, že v současné chvíli se jedná o nutný krok před přechodem k obnovitelným zdrojům.

A to proto, že Rusko dodává do Evropské unie 40 % z celkové spotřeby plynu. Střednědobým plánem, jak se dostat z aktuální krize, je poté plán Evropské komise s názvem REPowerEU. Jeho cílem je dosáhnout energetické nezávislosti na Rusku do roku 2027. Toho je dle plánu možné docílit diverzifikací dodávek plynu, urychleným zaváděním obnovitelných zdrojů, zvýšením energetické účinnosti a nahrazením plynu při vytápění a výrobě elektřiny. Evropská komise rovněž doporučuje naplnit zásobníky plynu na 80 % jejich kapacity.

Země nesmí podlehnout bezprostřednímu nedostatku

Bohužel doporučení Evropské komise není možné ani při největší snaze naplnit – z USA jednoduše není možné dovézt a přijmout takové množství LNG. Navíc, 8. června 2022 došlo na jednom z největších amerických terminálů k výbuchu, který ho na 3 týdny vyřadí z provozu (terminál se nachází v Texasu a produkuje asi ¹/₅ vývozu LNG). I přesto by ale evropské země neměly podlehnout hysterii vyvolané bezprostředním nedostatkem a zanedbat tak politiku snižování spotřeby fosilních paliv.

Skutečných změn nicméně nedocílí jen zvýšením kapacity solárních a větrných elektráren, ale také zvýšením energetické účinnosti a citelným snížením poptávky. Tu může ovlivnit každý z vás – stačí opravit netěsnící okna a dveře, snížit vytápění domácnosti o stupeň či dva, instalovat inteligentní termostaty nebo LED žárovky. Stát snížení poptávky může podpořit cílenými dotacemi. Jedná se o dílčí opatření, která v celkovém součtu vykáží reálnou změnu. Podle erudovaných odhadů díky nim dojde k nahrazení ²/₃ poptávky plynu do roku 2025.

Jak by se podle vás měly evropské země zachovat?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Evropa by mohla být průkopníkem energetické krize bez dalších fosilních paliv se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pohřeb jako ve starověkém Egyptě

A přestože by jaderná fúze tento problém odstranila, proces nebyl dosud bezpečně ovládnut. Vedlejší produkty jaderného štěpení jsou tak aktuálně nevyhnutelnou složkou věci. Pod finskými lesy se ale shromáždili přední světoví vědci, aby začali naprosto klíčový projekt. Během několika let bude horký odpad umístěn do měděného sarkofágu a důkladně zapečetěn. Pak bude uložen k odpočinku, aby v této „jaderné hrobce“ nerušeně spal 100 000 let.

Místo jménem Onkalo se nachází na finském ostrově Olkiluoto a půjde o první světovou geologickou skládku jaderného odpadu neboli GDF (geological disposal facility). Místo bylo zvoleno, protože bylo po celé miliardy let geologicky naprosto tiché a neaktivní. Leží mezi dvěma paralelními oblastmi zlomů, které by absorbovaly energii případných zemětřesení. Samotné místo s hrobkou by tak bylo zcela bezpečné i při takových katastrofách.

Chráněné místo a rozvržené podzemí

Je to ovšem voda, ne zemětřesení, co představuje pro radioaktivní odpad nejhorší nebezpečí. Z toho důvodu musí být místo vybudováno z voděodolných hornin a minerálů. Každou případnou prasklinu je potřeba pečlivě zmapovat a zacpat. Použité palivové články z finských elektráren (jaderná energie poskytuje zemi víc jak třetinu domácí spotřeby) se budou nejdřív dekády chladit v nádržích. Teprve pak dojde k jejich převozu do Onkala.

Zde budou zapečetěny v labyrintu tunelů víc jak 400 metrů pod povrchem. Když použité palivo dorazí, veškerá voda bude důkladně odsáta roboty. Pak bude uzavřeno do železných nádob v měděných rakvích s vrstvou argonu mezi nimi. Argon je jeden z inertních vzácných plynů. Měděné kanystry pak obklopí další bariéra z bentonitu, druhu jílu, který umí pohltit vodu a také zadrží neúnavné útoky veškerých myslitelných mikrobů.

Jediné dostatečně bezpečné řešení

„Nikdy se tu nelze spoléhat jen na jednu bariéru,“ uvádí Emily Stein, badatelka ze Sandia National Laboratories. Objevily se samozřejmě i jiné návrhy jako pohřbívání do moře, zakopání pod mořské dno nebo odeslání do vesmíru. Všechny tyto postupy byly ale nakonec zavrhnuty jako příliš riskantní. Klíčová vlastnost GDF – schopnost držet po stovky tisíc let veškerý jaderný odpad – je splněna právě multibariérovým konceptem předvedeným na Onkalo.

Několik vědců projevilo i tak obavy z ukládání materiálu v této oblasti. Podle pokusů chemika Petera Szakálose a jeho kolegů dojde u mědi nakonec k popraskání. Zařízení tak podle něj mělo využít bronzu. Další týmy ovšem nebyly schopny takové výsledky zopakovat. Případně shledaly, že dlouhodobé změny jsou extrémně pomalé, a tím pádem nepředstavují riziko. Největší bariérou tak může být pro GDF to samé co pro jádro – pohled veřejnosti.

Jaký je váš pohled na možnosti využití jaderné energie?

Zdroj: TheScientist

Článek Finsko připravuje první „jadernou hrobku“ na světě. Eliminuje tím možná nebezpečí radioaktivního odpadu na 100 tisíc let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.