Co studie skutečně říká

Rahmstorfův tým analyzoval desetiletí reanalýz oceánského tepla a povrchových energetických toků. Výsledek je jednoznačný v jednom bodě: kolísání tepelného obsahu v oblasti chladné skvrny kopíruje změny v oceánském přenosu tepla, nikoli změny ve výměně energie mezi mořem a vzduchem. Jinými slovy – když se skvrna ochlazuje, není to proto, že by vítr a oblačnost odváděly víc tepla pryč. Je to proto, že oceán přináší méně tepla ze subtropů.

Důležité rozlišení: studie neměří přímo sílu proudu. Je to mechanistická interpretační práce, dokládá původ teplotního signálu, ne nový údaj o průtoku. Přesto její závěr posiluje řadu starších prací, které chladnou skvrnu považují za „otisk“ slabší AMOC.

Třicet let důkazů, ne jeden objev

AMOC (Atlantic Meridional Overturning Circulation) je systém, který v horních vrstvách oceánu nese teplou a slanou vodu ze subtropů k severní Evropě. V severním Atlantiku tato voda chladne, zhoustne a klesá do hloubky, odkud se vrací zpět na jih. Tento koloběh funguje jako obří tepelné čerpadlo a spoluurčuje evropské klima.

Že proud slábne, naznačovala už práce Caesarové a Rahmstorfa z roku 2018 v Nature: odhadli oslabení zhruba o 15 % od poloviny 20. století. V rozhovoru pro německý Freitag v březnu 2026 Rahmstorf tento odhad zopakoval a popsal hlavní mechanismus: teplejší a sladší povrchová voda v severním Atlantiku má menší hustotu, hůře klesá a motor cirkulace ztrácí tah.

Ne všechny rekonstrukce se ale shodují. Práce Terhaara a kolegů z roku 2025, založená na jiném typu dat, pokles od šedesátých let nevidí. Vědecká debata tedy není uzavřená. Nová Rahmstorfova studie ji nerozhoduje celou, ale posouvá: ukazuje, že nejviditelnější stopa v oceánu, chladná skvrna, nese podpis právě slabšího oceánského přenosu tepla.

Jak blízko je bod zlomu

Bod zlomu AMOC je práh, po jehož překročení systém přejde z dosavadního „silného“ stavu do stavu slabého nebo kolabovaného, a změna se pak udržuje sama, i kdyby původní tlak ustal. Přehledová studie Dijkstry a van Westena z roku 2026 v Annual Review of Marine Science připouští, že k takovému přechodu může dojít během tohoto století, pokud emise budou pokračovat. Rahmstorfova červnová studie navíc upozorňuje, že v podstatné části standardních klimatických simulací se práh zlomu překračuje už kolem poloviny století.

Zároveň je třeba říct, kde končí ověřený fakt. IPCC ve své šesté hodnotící zprávě z roku 2021 formuloval se střední jistotou, že k náhlému kolapsu před rokem 2100 nedojde. Novější literatura z let 2025 a 2026 ale tuto opatrnost zpochybňuje. Observačně omezená projekce Portmanna a kolegů z dubna 2026 vychází na přibližně 50% oslabení AMOC do konce století, tedy o 60 % silnější pokles, než dával dosavadní průměr klimatických modelů.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Slabší AMOC neznamená hollywoodský scénář zamrzlého kontinentu. Znamená ale přepis srážkových a teplotních vzorců, který se v modelech projevuje konkrétně:

• Sušší léta. Méně letních srážek ve velké části Evropy, vyšší riziko sucha a horší hydroklimatická bilance, to ukazují práce van Westena i Bakera z let 2025 a 2026.
• Chladnější zimy na severozápadě. Rahmstorf jako ilustraci uvedl modelový výpočet, v němž by zimy v Hamburku při oteplení o 2 °C, ale bez AMOC, byly asi o 3,5 °C pod předindustriálem, tedy o více než 5 °C chladnější než dnes.
• Silnější bouřkové dráhy. Větší teplotní kontrast mezi chladnějším severním Atlantikem a teplejšími subtropy posiluje severoatlantické bouřkové systémy.

Pro Českou republiku přímá atribuční studie neexistuje. Z evropských modelových prací ale plyne, že relevantnější než „nová doba ledová“ je pro střední Evropu riziko sušších vegetačních sezon, nižších letních srážek a většího tlaku na zemědělství závislé na dešťové vodě. Právě sucho, nikoli mráz, je pro český kontext pravděpodobnější důsledek.

Dá se proud zachránit?

Žádná technická oprava AMOC možná není. Jediná páka, kterou literatura zmiňuje, je omezení emisí skleníkových plynů: méně oteplení a méně sladkovodního zatěžování severního Atlantiku znamená nižší riziko silného oslabení. Po překročení bodu zlomu ale může být návrat na lidských časových škálách nedosažitelný.

Rahmstorf s Caesarovou v letošním preprintu pro EGUsphere otevřeně píší, že důkazy pro zeslabování AMOC je čas brát vážně. Nová studie o chladné skvrně jim dává další argument, tichý, metodický, ale o to těžší k odmítnutí.

Článek Slábnutí chladné skvrny v Atlantiku. Oceánský proud zpomaluje a může výrazně ovlivnit evropské klima se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Konec století přinese výrazné oteplení

Vědci předpokládají, že do roku 2100 se planeta o teplí o další zrhuba 2,7 stupně Celsia. To znamená, že v některých oblastech dojde k nárůstu průměrné roční teploty na 29 stupnů Celsia. Tato teplota představuje kritickou hranici, kdy se daná oblast stane pro lidi neobyvatelnou. Díky tomu může dojít k masivní migraci obyvatel, kteří z teplých částí Země budou prchat do chladnějších končin. Konec století tak bude pro více než čtvrtinu světové populace znamenat těžký boj o přežití.

Redakce VědaŽivě

1 května, 2021

Další z alarmujících důkazů, že globální oteplování je zásadní problém. Tentokrát na základě dat z oceánů

Zasažené oblasti se vylidní

Tento velmi reálný scénář se týká především oblastí dnešní Indie, Indonésie, Filipín a Pákistánu. Dnes tyto oblasti dohromady obývá téměř miliarda lidí, jejichž počet se může do konce století ještě zvýšit. Všechny tyto lidi dožene konec století k vážným životním rozhodnutím. Vědci určili, že průměrná roční teplota přesahující 29 stupňů Celsia přináší zásadní rizika pro lidský život.

V takto extrémních vedrech se nedají pěstovat běžné plodiny, takže bude ve zmíněných oblastech hrozit hladomor. Navíc dojde k poklesu efektivity práce, jelikož lidé nedokáží v takových teplotách dlouhodobě podávat potřebné výkony. Dojde ke kolapsu ekonomiky a rapidně vzroste úmrtnost.

Redakce VědaŽivě

22 května, 2021

Globální oteplování může mít pro společnost fatální důsledky. Jak historie ukazuje, kolaps starověkých společností je těsně spjat s klimatickými změnami

Jedná se o globální problém

Ačkoliv se může zdát, že se podobné problémy týkají pouze zasažených oblastí, opak je pravdou. Zasažené oblasti se stanou neobyvatelnými a zdejší obyvatelé budou migrovat do chladnějších oblastí. V tomto případě se může jednat o více než miliardu lidí, kteří budou potřebovat místo k bydlení, příděl jídla a další sociální jistoty. Konec století tak přinese vyspělým státům nové výzvy a novou zodpovědnost, se kterou si budou muset poradit.

Článek Takový bude konec století: Planeta se ohřeje, nesnesitelné horko a průměrná teplota 29 °C se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Minulost nesmíme ze statistik vypouštět 

Modely toho, jak teploty reagovaly na změny v ovzduší v minulosti, jsou stejně důležité jako předpoklady, jak by to mohlo vypadat v budoucnosti. Problémem je to, že jedinou důležitou proměnnou nejsou pouze skleníkové plyny. Velký ochlazující účinek, který je do výzkumů také potřeba zohlednit, mají aerosoly, které byly během let uvolňovány sopkami a požáry. Z nedávných studií vyplývá, že právě tyto aerosoly byly v minulosti špatně pochopeny a nesprávným způsobem do studií zařazeny. 

Na univerzitě v Harvardu tedy došlo k opětovné analýze jader z antarktického ledu, ve kterých byly zachyceny saze, které pocházely z Afriky, Austrálie, ale i jižní Ameriky. Závěrem této analýzy bylo, že kolem roku 1750 docházelo k mnohem častějšímu výskytu požárů a sopečných výbuchů, než se předpokládalo. Jejich četnost mohla být dokonce až čtyřikrát větší oproti původním odhadům. To znamená, že mohlo dojít k nadhodnocení vlivu skleníkového efektu na celkové oteplování naší planety.

K oteplování naší planety nedochází tak rychle

Na základě tohoto objevu je možné přehodnotit vliv skleníkových plynů a také přepočítat rychlost, jakou se naše planeta otepluje. Výsledky totiž ve velké míře ovlivňují nejen pochopení chování planety v minulosti, ale také způsobí zvrat v předpovědi budoucího klimatu. Díky objeveným sazím jsme schopni analyzovat atmosférické koncentrace z minulosti. Pomocí počítače byly provedeny nové simulace, které dopad těchto četných požárů do detailů prozkoumaly a zhodnotily. 

Výsledkem bylo zjištění, že atmosféra měla v minulosti velmi vysokou koncentraci kouře. Velký vliv na tom mohly mít také časté rituální ohně. V současné době mají největší podíl na znečištění emise, které pocházejí z továren a elektráren. Oteplování ale i tak probíhá mnohem pomaleji, než se dříve předpokládalo. Vliv emisí na naši atmosféru je tedy velmi nadhodnocen. Na základě tohoto objevu je zapotřebí modely budoucnosti přehodnotit a navrhnout nové. 

Zdroj: DailyMail

Článek Vědci dospěli k důležitému objevu v rámci globálního oteplování. Může zásadně ovlivnit naší budoucnost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Silnější hurikány a teplejší oceány

Atlantské hurikány slábnou po přechodu z vody na pevninu pomaleji než před 50 lety, za což může i teplejší voda oceánů, která je cestou „napájí“ a dává jim tak větší výdrž poté, co vodní zdroj zmizí. Díky tomu se tyto bouře, které dosud zasahovaly hlavně pobřežní území, dostávají stále více do vnitrozemí, což potvrzují mnohá vědecká pozorování. Teplejší oceánská voda jim také dodává na intenzitě.

Hurikány udrží více vlhkosti, což v důsledku znamená prakticky neutuchající déšť, také se pohybují pomaleji, takže jakékoli území, přes které přechází, zasáhnou mnohem důkladněji. Všechny tyto faktory zvyšují ničivost dopadu takové pohromy na jakoukoli zasaženou oblast. Jakmile se taková bouře dostane na pevninu, její energie se začne rozptylovat. Jenže tato úleva přichází stále později, než tomu bylo v minulosti.

Podrobné sledování 24 hodin po přechodu

Vědci podrobně sledovali chování a intenzitu historických hurikánu v Atlantiku během prvních 24 hodin poté, co ztratí bouře vodní podklad a dostane se nad pevninu. V roce 1967 klesla intenzita takové bouře obvykle o 76 % během prvního dne nad pevninou. V roce 2018 činil pokles za stejnou dobu pouze 52 %. Podle badatelů je zde jasná spojitost s rostoucí teplotou vodní hladiny v Mexickém zálivu a západním Karibiku.

Je to z toho důvodu, že intenzivní větry cyklón se živí vlhkostí a teplem, které seberou z teplé vody, a teplý vzduch také pobere více vlhkosti. Takže jakmile dojde k ohřevu oceánu, nejen, že přidají více vlhkosti a hurikán je tak mnohem deštivější. Přidají také teplo, které pak funguje v bouři jako přenosný motor dovolující hurikánu mnohem delší napájení, i když přijde o původní zdroj, kterým je právě vodní plocha.

Zdroj: Livescience

Článek Jakmile se hurikán dostane nad pevninu, zásadně změní své chování a stane se děsivějším se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.