Slábnutí chladné skvrny v Atlantiku. Oceánský proud zpomaluje a může výrazně ovlivnit evropské klima

Jediná oblast světového oceánu, která se od 19. století ochlazuje, má nové vysvětlení, a to ukazuje na slábnoucí motor atlantické cirkulace.

Foto: Public Domain Pictures

Jižně od Grónska a Islandu leží pás severního Atlantiku, kde se povrchové teploty vymykají globálnímu trendu. Zatímco zbytek planety se otepluje, tady se voda ochlazuje. Klimatologové tuto anomálii nazývají „chladná skvrna“, přičemž v odborné literatuře se objevuje i jako „warming hole“. Léta se vedl spor, zda za ní stojí hlavně únik tepla do atmosféry, nebo slabší přísun tepla oceánem. Studie Stefana Rahmstorfa a kolegů, publikovaná v Geophysical Research Letters na konci května 2026, teď přináší odpověď, která posiluje znepokojivější z obou výkladů: chladná skvrna je otiskem zpomalující atlantické cirkulace, nikoli pouhým výsledkem počasí nad hladinou.

Co studie skutečně říká

Rahmstorfův tým analyzoval desetiletí reanalýz oceánského tepla a povrchových energetických toků. Výsledek je jednoznačný v jednom bodě: kolísání tepelného obsahu v oblasti chladné skvrny kopíruje změny v oceánském přenosu tepla, nikoli změny ve výměně energie mezi mořem a vzduchem. Jinými slovy – když se skvrna ochlazuje, není to proto, že by vítr a oblačnost odváděly víc tepla pryč. Je to proto, že oceán přináší méně tepla ze subtropů.

Důležité rozlišení: studie neměří přímo sílu proudu. Je to mechanistická interpretační práce, dokládá původ teplotního signálu, ne nový údaj o průtoku. Přesto její závěr posiluje řadu starších prací, které chladnou skvrnu považují za „otisk“ slabší AMOC.

Třicet let důkazů, ne jeden objev

AMOC (Atlantic Meridional Overturning Circulation) je systém, který v horních vrstvách oceánu nese teplou a slanou vodu ze subtropů k severní Evropě. V severním Atlantiku tato voda chladne, zhoustne a klesá do hloubky, odkud se vrací zpět na jih. Tento koloběh funguje jako obří tepelné čerpadlo a spoluurčuje evropské klima.

Že proud slábne, naznačovala už práce Caesarové a Rahmstorfa z roku 2018 v Nature: odhadli oslabení zhruba o 15 % od poloviny 20. století. V rozhovoru pro německý Freitag v březnu 2026 Rahmstorf tento odhad zopakoval a popsal hlavní mechanismus: teplejší a sladší povrchová voda v severním Atlantiku má menší hustotu, hůře klesá a motor cirkulace ztrácí tah.

Ne všechny rekonstrukce se ale shodují. Práce Terhaara a kolegů z roku 2025, založená na jiném typu dat, pokles od šedesátých let nevidí. Vědecká debata tedy není uzavřená. Nová Rahmstorfova studie ji nerozhoduje celou, ale posouvá: ukazuje, že nejviditelnější stopa v oceánu, chladná skvrna, nese podpis právě slabšího oceánského přenosu tepla.

Jak blízko je bod zlomu

Bod zlomu AMOC je práh, po jehož překročení systém přejde z dosavadního „silného“ stavu do stavu slabého nebo kolabovaného, a změna se pak udržuje sama, i kdyby původní tlak ustal. Přehledová studie Dijkstry a van Westena z roku 2026 v Annual Review of Marine Science připouští, že k takovému přechodu může dojít během tohoto století, pokud emise budou pokračovat. Rahmstorfova červnová studie navíc upozorňuje, že v podstatné části standardních klimatických simulací se práh zlomu překračuje už kolem poloviny století.

Zároveň je třeba říct, kde končí ověřený fakt. IPCC ve své šesté hodnotící zprávě z roku 2021 formuloval se střední jistotou, že k náhlému kolapsu před rokem 2100 nedojde. Novější literatura z let 2025 a 2026 ale tuto opatrnost zpochybňuje. Observačně omezená projekce Portmanna a kolegů z dubna 2026 vychází na přibližně 50% oslabení AMOC do konce století, tedy o 60 % silnější pokles, než dával dosavadní průměr klimatických modelů.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Slabší AMOC neznamená hollywoodský scénář zamrzlého kontinentu. Znamená ale přepis srážkových a teplotních vzorců, který se v modelech projevuje konkrétně:

• Sušší léta. Méně letních srážek ve velké části Evropy, vyšší riziko sucha a horší hydroklimatická bilance, to ukazují práce van Westena i Bakera z let 2025 a 2026.
• Chladnější zimy na severozápadě. Rahmstorf jako ilustraci uvedl modelový výpočet, v němž by zimy v Hamburku při oteplení o 2 °C, ale bez AMOC, byly asi o 3,5 °C pod předindustriálem, tedy o více než 5 °C chladnější než dnes.
• Silnější bouřkové dráhy. Větší teplotní kontrast mezi chladnějším severním Atlantikem a teplejšími subtropy posiluje severoatlantické bouřkové systémy.

Pro Českou republiku přímá atribuční studie neexistuje. Z evropských modelových prací ale plyne, že relevantnější než „nová doba ledová“ je pro střední Evropu riziko sušších vegetačních sezon, nižších letních srážek a většího tlaku na zemědělství závislé na dešťové vodě. Právě sucho, nikoli mráz, je pro český kontext pravděpodobnější důsledek.

Dá se proud zachránit?

Žádná technická oprava AMOC možná není. Jediná páka, kterou literatura zmiňuje, je omezení emisí skleníkových plynů: méně oteplení a méně sladkovodního zatěžování severního Atlantiku znamená nižší riziko silného oslabení. Po překročení bodu zlomu ale může být návrat na lidských časových škálách nedosažitelný.

Rahmstorf s Caesarovou v letošním preprintu pro EGUsphere otevřeně píší, že důkazy pro zeslabování AMOC je čas brát vážně. Nová studie o chladné skvrně jim dává další argument, tichý, metodický, ale o to těžší k odmítnutí.