Legendární kov v nové formě

Asi neexistuje prvek, který by se zlatu svými vlastnostmi byť jen přiblížil, a to počítáme s jeho elektrony. Ačkoli jeho využitelnost zahrnuje mnoho dalších detailů, jednou z hlavních kvalit je schopnost pohlcovat kratší vlnové délky viditelného světla. Proto zůstávají jen další odstíny, které vytváří nezaměnitelnou zlatou barvu. Jediný další prvek s podobnými proporcemi je cesium, které má podobné vlnožravé vlastnosti.

Druhou zásadní okolností je, že jde o vzácný kov, tedy inertní. Zlato je až nudně imunní vůči korozi a oxidaci a zůstává stejně zlaté po tisíce let. Ostatní kovy jako například měď zkorodují ve srovnání s ním prakticky ihned. Jak je tedy možné vytvořit ještě zlatější zlato? Laboratorní pokusy o výrobu zlata proběhly už dříve, konkrétní snahou bylo ale učinit jej ještě odolnějším vůči vlivům vnějšího světa, než už je od přírody.

Lepší odolnost bez ztráty vlastností

Je to velmi zrádný proces, první úspěchy se ovšem objevily už v roce 2015. Tým vědců v Centru pro nanomateriály v Indii nejspíše provedl nějaké temné čáry. Hodili chlorid zlata spolu s formou bromidu do pece a zahřáli materiál na půl hodiny na 220 stupňů Celsia. Tak vznikly částice zlata s protáhlými a hrbolatými hrudkami. Mikrokrystaly nezní nijak valně, jenže další průzkumy týmu byly poměrně slibné.

Aby vědci zjistili více, začali materiál bombardovat velmi nepříjemnými částicemi. Studie jménem „Vznešenější než vznešený“ poukázala totiž na to, že některé části zlata lze přece jen chemicky napadnout. Normálně lze zlato zničit jen pomocí lučavky královské a docela divoce s ním reaguje také rtuť. Nový materiál s protáhlými hrudkami se ale i těmto sloučeninám a prvku postavil celkem odvážně.

Ještě odolnější verze zlata

Dokud nedošlo na použití opravdu koncentrované lučavky královské, materiál odolával a ani rtuť s ním nic neprovedla. To znamená, že toto laboratorně vytvořené zlato je až zatvrzele odolné proti chemickým změnám, a to ještě více než přírodní vzácný kov. Podle týmu je podivný tvar částic kovu výsledkem podivného sestavení elektronů. Musely vzniknout nezvykle uspořádané krystalové mřížky, které činí materiál odolnějším vůči vnějším zásahům.

Po mnoha letech snah se tedy opravdu objevil materiál „zlatější než zlato“. Laboratoř překonala geologické procesy v přírodě celé naší planety. Nebo, jak to podali přímo badatelé, jejich „nekonvenční forma zlata je nepochybně vzácnější“ než to původní, které tak dobře známe. A tam, kde jsme uspěli s jedním prvkem, asi dojde na postupné vylepšování i těch dalších. V Indii tak možná začala nová éra.

Který kov se vám esteticky líbí nejvíce? Měnil se váš vkus s věkem?

Zdroj: IFLScience

Článek V laboratoři vytvořili novou formu zlata. Je zlatější než ta přírodní, má lepší odolnost a neztrácí vlastnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Želvušky jsou naprosto všude

Tito tvorové jsou mikroskopickým kmenem živočichů, mají osm nožiček a během života se chovají trochu podivně. Kromě své odolnosti jsou taky neuvěřitelně hojné a na sedmi kontinentech Země jich najdete stovky druhů. A to ve všech rovinách, tedy od nejvyšších hor po nejhlubší místa oceánů. V zásadě jim stačí troška mechu nebo lišejníku a tento druh začne vesele prosperovat. V roce 2007 vědci také zjistili, že přežijí i ozářené vesmírné vakuum.

Aby tuto skutečnost badatelé ověřili, vyslali želvušky na výlet. Nacházely se tak na povrchu rakety FOTON-M3, která po dobu 10 dnů obletovala planetu. Když se vodní medvědi – jak se jim také říká – vrátily, přežilo tuto událost celých 68 % vzorku. Záhadology nejspíš napadne, že se musí jednat o mimozemský druh, pokud je schopen takových kousků. Jenže důvod ohromující odolnosti želvušek tkví nejspíš v něčem mnohem přízemnějším.

Adaptace na nedostatek vody

Želvušky, které najdeme na Zemi, se vyskytují i na těch nejsušších místech, jaká si vůbec lze představit. Vědci je například objevili pod kameny pouště Sinajského poloostrova v části, kde se déšť nevyskytl za posledních 25 let. Jenže želvušky jsou v zásadě vodní organismy a trošku vody potřebují v zásadě k čemukoli – jídlu, pohybu i množení. Bez vody mají asi takovou naději na přežití jako delfín vyplavený na pláž.

Jenže želvušky si vyvinuly zvláštní mechanismus. Když vyschne okolí, vyschnou i ony a uvedou se do zvláštní zpomaleného stavu. V tělech jim zůstanou jen 3 % tělesné vlhkosti a jejich metabolismus se zpomalí na 0,01 % běžné rychlosti. Takhle zůstanou, dokud se neobjeví aspoň trocha vody, tedy přijatelnější podmínky. Když k tomu dojde, zase vyskočí a pokračují dál, jako by se mezitím vůbec nic nestalo.

Zdroj: PopularMechanics

Článek Fascinující fakta o Želvuškách, jediném tvorovi, který dokáže přežít ve vesmíru. Už jste o něm slyšeli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odolná bakterie znamená riziko

Nahrazení klasického mytí rukou mýdlem právě potřením touto dezinfekcí bylo bráno jako nejúčinnější metoda v prevenci infekcí přenosných kontaktem. V roce 2009 bylo dokonce antiseptické mýdlo odstraněno jako málo efektivní a příliš dráždivé. Možnost, že si bakterie vyvinou na alkoholové dezinfekce toleranci, nebyla považována za možnou. Jenže australští vědci z univerzity v Melbourne pozorovali evoluci bakterie Enterococcus faecium během 20 let se značným znepokojením.

Jejich studie jasně ukázala, že si tento druh vyvinul odolnost právě na alkohol. Tato bakterie je zodpovědná za tzv. nozokomiální nákazy. Ty jsou spojeny s hospitalizací pacientů v nemocnicích. Jedná se tak o velmi závažnou a podloženou hrozbu, která může zasáhnout nemocniční systém v jeho základu, protože jde o narušení letité jistoty dosavadního použití dezinfekčních přípravků.

Útěk od dezinfekce

Zmíněný druh bakterie je už nyní velmi odolný, což vysvětluje jeho adaptaci právě na zařízení nemocnic. Nicméně i přesto jsou tyto bakterie běžně náchylné na dezinfekční postupy, některé mutace ovšem jejich citlivost snižují a pak na ně obvyklé prostředky nezabírají. Australský výzkum ukazuje, že se vybrané kmeny udržují právě v nemocnicích a odtud se mohou nekontrolovaně šířit do běžného prostředí.

Studie také naznačuje, že gelové dezinfekce by měly být použity vhodnějším způsobem. Je dostačující použít gel s menším obsahem alkoholu, aby některé bakterie přežily a nebyly tak silně tlačeny k adaptaci. Bylo nejspíš naivní si myslet, že by se nakonec nepřizpůsobily. Ostatně proti bakteriím bojujeme obrovskou spoustou nástrojů a vždycky si dokázaly najít nějakou skulinku, kterou utekly.

Zdroj: Nerdiest

Článek Bakterie se postupem času stávají odolné vůči dezinfekčním gelům. Jejich odolnost znamená obří riziko v dalších vlnách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.