Co přesně Čína zavřela

Nejde o státní hranice v klasickém smyslu. China-Tibet Mountaineering Association letos nepustila zahraniční expedice na severní tibetskou stranu Everestu. Běžný aplikační proces se vůbec nerozběhl. Uzávěra se podle ExplorersWeb netýká jen Everestu, stejný zákaz platí pro Cho Oyu i Šišapangmu, tedy pro všechny hlavní osmitisícovky na tibetské straně.

Veřejné oficiální zdůvodnění Peking nedal. Sekundární horolezecké zdroje spojují rozhodnutí s vyšetřováním kontroverzní ohňostrojové akce u Šigace z podzimu 2025. Jak dlouho uzávěra potrvá, nikdo neví. Jisté je jediné: mezinárodní poptávka po Everestu se celá přelila na jih, do Nepálu.

Rekord, který nikdo nechtěl

Podle oficiálního reportu nepálského ministerstva turistiky k 8. května 2026 získalo povolení k výstupu na Sagarmáthu 492 zahraničních horolezců v 50 týmech. Předchozí rekord z roku 2023 činil 478 povolení, rozdíl je necelá tři procenta. Sám o sobě by nárůst o 14 lidí nebyl dramatický. Problém je kontext.

Národnostní skladba ukazuje, odkud tlak přichází:

• Čína – 109 povolení (paradoxně největší skupina, přestože tibetská strana je zavřená)
• USA – 76
• Indie – 61
• Spojené království – 32
• Česko – 3

Tři čeští horolezci, všichni muži, figurují v reportu bez uvedení jmen. Jejich aktuální stav na hoře není z otevřených zdrojů zjistitelný.

Nepálská státní kasa z letošních everestových povolení inkasovala přes 7,1 milionu dolarů. Royalty byla od září 2025 zvýšena z 11 000 na 15 000 dolarů za osobu. Stát umí zdražit. Tvrdý strop počtu povolení ale v dostupných materiálech neexistuje.

Tři faktory, jedna past

Samotný rekord v počtu povolení by horu nezahltil, kdyby se k němu nepřidaly další dvě okolnosti.

Nestabilní sérak. Ve druhé polovině dubna zablokoval obří ledový blok nad základním táborem postup přes Khumbu Icefall, úsek, který Sagarmatha Pollution Control Committee označuje za nejnebezpečnější část celého výstupu. Trasa do Camp II byla podle tiskové zprávy nepálského úřadu zajištěna teprve 29. dubna, summitová lana pak až 13. května. Zpoždění proti běžnému harmonogramu činilo zhruba dva týdny.

Zkrácené okno. Pozdní start aklimatizačních rotací znamená, že většina týmů bude připravena na summitový pokus ve stejných dnech druhé poloviny května. Počasí na Everestu přitom typicky nabízí jen několik krátkých oken, kdy vítr a teplota dovolí výstup nad 8 000 metrů.

Jediná trasa. Za normálních okolností by část zahraničních expedic lezla ze severu. Letos jsou prakticky všichni na jihu, na cestě, která je podle historických dat National Geographic z let 1970–2014 pro vysokohorské pracovníky 2,7krát nebezpečnější než severní varianta.

Výsledek: rekordní počet lidí, zpožděná příprava, krátké okno. Tři faktory, které se setkaly ve stejném týdnu.

Co znamená čekat v zóně smrti

Nad osmi tisíci metry je atmosférický tlak zhruba třetinový oproti hladině moře. Tělo nedokáže efektivně zpracovávat kyslík, prudce roste riziko plicního a mozkového otoku, omrzlin a fatálních chyb v úsudku. Každá hodina navíc v této výšce znamená rychlejší spotřebu kyslíkových lahví a menší rezervu pro sestup.

Nejbližší srovnání nabízí sezona 2019. Nepál tehdy vydal 381 povolení, o více než sto méně než letos. Přesto National Geographic popsal hodinové až dvouhodinové fronty na úzkých pasážích pod vrcholem. V té sezoně zemřelo jedenáct lidí; část expertů spojovala nejméně pět úmrtí přímo s přeplněností a prodlouženým pobytem v extrémní výšce.

Letos jsou podmínky pro podobné zácpy splněny znovu, a to s výrazně vyšším počtem lidí na jediné trase. Přesnou délku čekání nikdo předem nespočítá, záleží na počasí, disciplíně týmů a rozhodnutích jednotlivých operátorů. Ale hodinové fronty nad osmi tisíci metry nejsou spekulace. Jsou logický důsledek aritmetiky, kterou Nepál letos nastavil.

Kdo za to může

Sdílená odpovědnost je nejpoctivější rámec. Čína odklonila mezinárodní poptávku bez vysvětlení. Nepál inkasoval rekordní royalty, aniž by zavedl limit. Příroda přidala nestabilní sérak. A na mikroúrovni rozhodují operátoři a samotní lezci, kdy vyrazí na summit, jestli se dokážou otočit, kolik kyslíku mají v rezervě.

17. května dosáhl vrcholu Kami Rita Šerpa, podle nepálského úřadu šlo o jeho další rekordní výstup. Hlavní vlna klientských summitů teprve přijde. Tři Češi jsou někde na hoře.

Článek Čína zavřela hranice, na Everestu propuklo peklo: Horolezci budou v zóně smrti čekat hodiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hororový motiv překryl výnosnější realitu

Právě tady se titulek láme. Místo vražedné hry pod vrcholem se rýsuje pojistný podvod, který podle The Kathmandu Post cílil na roky 2022 až 2025. Ve VědaŽivě jsem při srovnání veřejných zdrojů narazila hlavně na jeden kontrast: virální motiv „jedu v jídle“ přebil mnohem výnosnější realitu, kdy se z lehké nevolnosti stal drahý byznys.

Zdroje navíc nemluví hlavně o prostoru těsně pod vrcholem. Popisují spíš everestský region a treky k base campům, tedy výchozím táborům, kam míří i lidé bez summitových ambicí. AP i The Kathmandu Post ukazují hlavně trasy k Everest Base Campu, kde turista snadno uvěřil, že vrtulník automaticky znamená záchranu.

A právě tam fungovala nejsilnější past. Akutní horská nemoc totiž v lehké podobě často znamená bolest hlavy, závratě nebo nevolnost, ne okamžitý boj o život, jak připomínají doporučení CDC a Wilderness Medical Society. Právě tam, kde turista čekal pomoc a ne past, se rozjel mechanismus, který dává celé kauze smysl.

Past fungovala i bez jedu

Schéma bylo až nepříjemně prosté. Turista se v terénu vyděsil, z „potíží“ se stal urgentní případ, přiletěl vrtulník a po převozu do Káthmándú naskakovaly výkony, které pacient nepotřeboval. Vyšetřování popsané AP mluví o falešných pasažérských i nákladových manifestech, lékařských fakturách a nemocničních zprávách posílaných pojišťovnám.

Papíry pak řetězec podržely. The Kathmandu Post doplňuje falešné load sheety, propouštěcí zprávy a v některých případech i digitální podpisy seniorních lékařů, kteří pacienta vůbec neviděli. Ve VědaŽivě jsem při čtení téhle části narazila na jádro podvodu: nešlo o jednu přehnanou radu v horách, ale o navazující řetězec průvodce, vrtulníku, nemocnice a pojišťovny.

Pak přišly detaily, které podezření změnily v důkaz. Jeden vrtulník odvezl čtyři lidi, ale na papíře se tentýž let proměnil ve čtyři samostatné záchrany, jak uvádí detailní popis kauzy v The Kathmandu Post. A tentýž deník zmiňuje i „pacienty“, které během údajné léčby přistihli u piva. Tohle už nevypadá jako zmatek v administrativě.

Papíry měly větší váhu než legenda

Právě proto celý model v terénu působil věrohodně. Cizinec s pojištěním slyšel od místní autority, že bez helikoptéry riskuje život, a tím se spustil provizní řetězec firem, vrtulníků a nemocnic. Lehká výšková nemoc se přitom standardně neřeší automaticky vrtulníkem, pokud se stav nezhoršuje nebo nejde o těžší formu, což znovu potvrzují CDC a Wilderness Medical Society. Čím srozumitelněji ten řetězec působil, tím důležitější je oddělit důkazy od legend.

Nejsilnější důkazy zůstávají nudně listinné. Zfalšované manifesty, vícenásobně účtovaný jeden let a připsané výkony mají větší váhu než dramatické historky o systematickém trávení, které CIB veřejně odmítla jako neprokázané. Ve VědaŽivě po porovnání dostupných podkladů vychází jedna věc jasně: hororový motiv obíhá rychleji než důkaz.

Nešlo o zónu smrti, ale o obchodní model

Stejně důležitá je i poslední oprava dojmu. Zdroje mluví hlavně o trecích a cestách k Base Campu, ne o legendární „zóně smrti“ těsně pod vrcholem. A právě v tomhle modelu, kde někdy stačila bolest hlavy nebo závratě a slepá důvěra v helikoptéru, už Nepál podle obžaloby podané u Kathmandu District Court stíhá 32 lidí.

Není tedy poctivé psát, že průvodci prokazatelně trávili turisty. Poctivé je říct něco jiného: někdo dokázal proměnit strach cizinců v horách v obchodní model za miliony. A to je možná děsivější než jakákoli vražedná legenda.

Článek Smrtící past pod vrcholem: Průvodci na Everestu záměrně tráví turisty, aby dostali tučné pojistné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nezlomný lezec a vítězství pro všechny

„Byl to neskutečný pocit a také obrovské vítězství. Pro každého, kdo má sen, kdo se chce vypravit dál. Chtěl jsem, aby moje výzva 14 vrcholů inspirovala lidi milující velehory. Hlavně jsem ale chtěl každému sdělit, že pokud si nastavíte správně mysl, tak dosáhnete všeho, bez ohledu na to, kdo jste nebo odkud pocházíte,“ prohlásil Purja. Netflix jeho cestu zpracoval do dokumentu s názvem 14 vrcholů: Nic není nemožné.

Krátce po jeho uvedení se mu dostalo obrovské chvály od lezců i diváků po celém světě. Purjova 189 dní trvající výzva byla legendárním horolezcem Reinholdem Messnerem shrnuta jako „jedinečný počin v dějinách horolezectví“ a tento muž také dodal, že Purja má všechen jeho respekt. Messner byl přitom prvním, kdo v roce 1986 zdolal právě všech 14 vrcholů. Učinil tak bez kyslíkové podpory, zatímco Purja ji využíval.

Naslouchá pokorně svému tělu

„Musel jsem sestoupit dolů, abych mohl dosáhnout na další vrchol. Naslouchám svému tělu, a pokud se chcete dostat domů, potřebujete pokoru. Vždycky můžete vystoupat znovu bez kyslíku, jestli je to pro vás tak důležité, ale ne, když budete mrtví,“ podotkl Purja. Náročné cesty zachytil jeho tým pomocí GoPros, dronů, kamer a telefonů. Záznamy zaplnily asi sedm disků a režisér filmu se tak musel probrat cca 100 hodinami stopáže.

Snímek začíná rozvahami lezců o jednotlivých vrcholech, následně potkáváme Purju a jeho manželku Succhi. V dubnu 2019 se Purja chystá zdolat Annapurnu, o kterou se například kanadský lezec Don Bowie pokusil bez úspěchu třikrát. Dovídáme se také, že Purjovy cesty jsou první v sezóně, takže spolu se svým týmem nese a nastavuje provazy, které pak využívají další horolezci, kteří se na vrchol vypraví.

Film plný vrcholů i nehod

Dokument toho obsahuje opravdu hodně včetně téměř smrtelného pádu, několika záchran a také historie. Připojí se také chvíle s rodinou a pravděpodobně nejlepší záběry z vrcholků, jaké kdy v životě spatříte. Film 14 vrcholů: Nic není nemožné je jedním z mnoha snímků na toto téma, které byly v poslední době natočeny. Je to však asi nejdůležitější film o vysokohorském lezení, jaký byl kdy vytvořen. Dokumentuje jeden z největších úspěchů, který vůbec existuje.

Je to také snímek pro každého, a pokud se s rodinou nelezců rozhodnete pro jeden film na tohle téma, ať je to 14 vrcholů. Nirmal „Nims“ Purja je definitivně jedním z nejinspirativnějších, nejpozitivnějších a nejsilnějších lezců, který byl v roce 2021 ještě aktivní. Zbývá tedy jen vyčkat, do čeho se pustí příště. Jak totiž uvedl na konci dokumentu, to, co bude následovat, bude „ještě větší“.

Jste fanoušky horolezení, nebo vás vrcholy nechávají chladnými?

Zdroj: Gripped

Článek 14 osmitisícovek za pouhých 6 měsíců. Horolozec překonal světový rekord o více jak 7 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problém, který doslova pokryl celý svět

O přítomnosti plastových odpadů v mořích celé planety se ví už dlouho, ať už jde o celé kusy lahví nebo plastových sáčků, nebo o mikoskopické částečky. Teď si vytrvalý materiál ale našel cestu i na vrcholky nejvyšších míst na Zemi a stal se tak všudypřítomným problémem celého životního prostředí. Ostatně není divu, protože plast coby materiál si získává v našich životech stále větší a podstatnější roli.

Globálně vzrostlo použití plastu z úrovně asi 5 milionů tun v 50. letech 20. Století na více než 330 milionů tun v roce 2020. A jak jsou výrobky z něj používány a zahazovány, nechávají za sebou drobounké částečky. Úlomky sáčku, lahvi a dalších plastů, hlavně obalů, každý menší než 5 milimetrů, ohrožuje prakticky veškeré formy života, hlavně zvířata, potažmo celé ekosystémy konkrétní lokality. A na jakých místech se tedy plasty vyskytují?

Od mořských hlubin k výškám

Všech 11 vzorků sněhu odebraných z Mount Everestu obsahovalo částečky plastu a nejvyšší koncentrace mikroplastů – 119 000 částeček na krychlový metr – pochází ze vzorků v základních táborech, se se lezci scházejí a voda je na tom podobně. Znečištění v mořích jde do hlubin, není jen na hladině – analýza z roku 2019 našla mikročástice plastu ve vzorcích vody z hloubky 10 890 metru v Mariánském příkopu.

Jedním z hlavních problémů plastu je, že jej může do odlehlých míst velmi snadno zavát vítr, takže se jeho částice dostávají i do Arktických oblastí a zůstávají uvnitř ledu. Současně je omylem si myslet, že tohle všechno zůstává mimo nás. Takový průměrný Američan totiž zkonzumuje v běžné stravě a vodě asi 39 000 – 52 000 částic mikroplastů za rok. Což je naprosto logické, když konzumujeme potraviny pocházející z přírody, která je ho plná.

Zdroj: ScienceNews

Článek Plasty se objevují i na místech, kde by to člověk nečekal se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.