Už neměl co ztratit

77letý bývalý agent CIA svědčil renomovanému badateli UFO Richardu Dolanovi. Muž se bál prozradit své skutečné jméno, takže v rozhovoru je přezdíván jako „Anonymní.“ Během své služby v CIA dokonce nikdy nepoužil své skutečné jméno. Při rozhovoru řekl agent Dolanovi, že mu nezbývá mnoho času, protože čelí problémům se selháním ledvin.

Vládní agenti jeho povídání pozastavili

Svoji práci během 60. let popsal jako shromažďování a analýzu fyzických důkazů od očitých svědků mimozemských aktivit a bytostí. Během rozhovoru uniklo jeho pseudonymní jméno „agent Kewper“. Zároveň byl i během rozhovoru vládními agenty varován, aby nepokračoval a už se nikdy žádných dalších rozhovorů týkajících se tohoto tématu nezúčastňoval. Na povrch však vyšla jedna část nahrávky, která se týkala brífinku prezidenta Eisenhowera a viceprezidenta Nixona z roku 1959. Týkala se UFO, únosů lidí a mrzačení zvířat.

Byl součástí tajného programu

V roce 2013 vyšel Kewper opět z úkrytu a věřil, že konec je blízko, takže byl znovu připraven podělit se o svůj úžasný příběh. Tehdy Richard Dolan, historik UFO, vedl rozhovor se svědkem a později dal souhlas k použití jeho obrázků a poznámek. Kewper tedy začal mluvit. Řekl Dolanovi, že když byl v armádě, bylo mu nabídnuto pracovat pro CIA na tajném programu, jehož bezpečnostní prověrku získal na přísně tajné úrovni.

Eskort do tajné oblasti

Mezitím projekt zvaný „Blue Book“ řešil většinu případů UFO, ale Kewper řekl, že to byl částečně podvod. „Takže říkáte, že některé případy z Blue Book byly zcela fiktivní?“ zeptal se Dolan. Kewper jeho hypotetickou otázku následně potvrdil. Případ, který mu byl přidělen, pocházel totiž z Fort Belvoir, ale Pentagon ani CIA s tím neměli nic společného. Také podotknul, že byl eskortován do Oblasti 51, aby si prohlédl řadu UFO, která údajně objevila americká armáda. Mezi ně prý patří i létající talíř, který havaroval v Novém Mexiku roku 1947.

Havárie v Novém Mexiku

Po velkém počátečním zájmu o havarovaný létající disk americká armáda prohlásila, že jde pouze o konvenční meteorologický balón. Přibližně 75 mil od místa havárie v Roswellu se našly další trosky. Ty byly identifikovány jako radar. Letectvo se tedy rozhodlo vydat zprávu odhalující havárii UFO. Ve výsledku lze tento dojemný a fascinující příběh kvalifikovat jako „autentické svědectví na smrtelné posteli“.

Článek Bývalý agent CIA na smrtelné posteli promluvil o UFO. Zmínil mimozemskou oblast, o které neměl nikdy hovořit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bomby u Avdijivky ničí bunkry

Přesně naváděné pumy ruské letectvo opakovaně použilo u silně opevněné Avdijivky, na niž se invazní síly již měsíce snaží neúspěšně útočit. Svojí konstrukcí jim pumy mohou úkol usnadnit, protože díky své přesnosti a ničivé síle mohou zničit i silně opevněné pozice uvnitř domů nebo betonové bunkry. Některé takové cíle se jim podle všeho opravdu podařilo zlikvidovat. Některé zprávy naznačují, že pumy byly použity i na začátku války na Ukrajině na jaře roku 2022.

Pumy UPAB-1500B jsou poměrně novou zbraní, poprvé byly představeny v roce 2019. Jedná se o těžkou leteckou bombu o hmotnosti 1 500 kilogramů, její bojová hlavice má mít hmotnost 1 010 kilogramů, což již samo o sobě zajišťuje velkou ničivou sílu. Puma může explodovat při zásahu cíle, ale lze na ní nastavit i zpoždění. Toho lze využít při ničení bunkrů a budov, kdy nejprve díky své hmotnosti pronikne dovnitř a teprve poté exploduje, což je nesmírně účinné.

Nosičem bomb mohou být různá letadla

Bomby mohou nést různé typy sovětských nebo ruských letounů, používají se například na bojových letounech Suchoj Su-35 Flanker-E nebo bombardérech Suchoj Su-24 Fencer. Letouny s pumou musí vystoupat do výšky zhruba 14 kilometrů, odkud ji shazují. Je přibližně 5 metrů dlouhá a má po stranách 4 křídla a pak menší na ocase. To jí umožňuje po shození klouzat, a to až do vzdálenosti 50 kilometrů od místa vypuštění. Nosič se tak dokáže držet stranou od řady typů protivzdušné obrany a při bombardování zůstat v relativním bezpečí.

Puma je naváděna za pomoci systému GLONASS, po odhození se již pilot o její zaměření nijak nestará. Není známo, jaké přesnosti dosahuje, ale podle dostupných zpráv je zbraň přesná. Nevýhodou navádění je skutečnost, že se dá využít jen proti stacionárním cílům. UPAB-1500B se také nehodí k běžnému bombardování, protože tento typ munice je většinou velmi nákladný, bylo by to plýtvání cennými zdroji. Dá se navíc předpokládat, že ve výzbroji letectva těchto pum bude jen velmi omezené množství.

Článek Nová ruská klouzavá puma je nesmírně efektivní proti bunkrům. Letadlům umožňuje se držet mimo dosah protiletadlové obrany se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ruské letectvo spoléhá na moderní střely

Nová taktika má být podle ruských médií postavena na schopnostech moderních střel vzduch-vzduch krátkého, středního a dlouhého doletu a na jejich speciálním použití. Podle ruských odborníků mají tyto střely nové naváděcí hlavice a značně tak předčí schopnosti ukrajinského letectva. Ruská letadla mají čekat na ukrajinská, až se přiblíží k bojové oblasti, a pak na ně díky svým schopnostem zaútočit.

Ruská taktika dle všeho spočívá v tom, že ruská letadla létají v ruském vzdušném prostoru, z dosahu ukrajinské protivzdušné obrany. Nad Ukrajinu je totiž Rusko již řadu měsíců nepouští, protože se obává silné protivzdušné obrany. Podle tvrzení Ukrajinců již měla zlikvidovat přes 300 ruských letadel a téměř stejný počet vrtulníků. Střely vzduch-vzduch pak ruské letouny opět vypustí z bezpečné vzdálenosti.

Teoreticky je to možné, protože hlavně nové ruské letouny jako Suchoj Su-57 Felon a asi nová verze Suchoj Su-35SM mají radary typu AESA, jsou tedy mnohem schopnější než radary starších ukrajinských letadel. Ale i další ruská letadla mají radarové vybavení lepší. Mohou tedy nepřítele zaměřit na dlouhou vzdálenost. Nové letouny pak mohou použít i radarem naváděnou střelu vzduch-vzduch jako R-37M s dosahem až 400 kilometrů a velmi vysokou rychlostí. Zbraň podobných parametrů také Ukrajina nemá.

Rusko zvládá sestřelit i vlastní letadla

Ovšem i Rusko ztrácí své letouny. Například 3. března bylo na video zaznamenáno sestřelení moderního ruského stíhacího bombardéru Suchoj Su-34M Fullback. Zajímavá na tom je skutečnost, že ho podle všech indicií sestřelila palba ruské, nikoli ukrajinské protivzdušné obrany, což je fatální, ale ne první chyba ruských protiletadlovců. Další záběry z 15. března pak ukazují sestřelení ruského bitevního letounu Suchoj Su-25 Frogfoot Ukrajinou.

Není pochyb, že obě letectva mají za poslední rok války významné ztráty, a hlavně to ukrajinské bude značně oslabené. Rusko zvládá vyrábět nové stroje, jako jsou Su-57, Su-35 nebo Su-34, ale rozhodně ne v počtech, které ztrácí. Ukrajina žádá západní spojence o dodávky letadel. Polsko slíbilo poslat své MiG-29, podobný krok zvažuje i slovenské vláda. O tom, zda Ukrajina dostane i západní stíhací letadla, ale ještě žádná vláda nerozhodla.

Článek Ruské letectvo během měsíce údajně sestřelilo 12 ukrajinských letadel a vrtulníků. Jenže Rusko o svých úspěších často lže se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Letouny F-16 z Nizozemí jsou staré

Nizozemské letectvo provozuje letouny F-16 od začátku 80. let a ve výzbroji jich mělo i více než 100, ale postupně jejich počty snižovalo. Tyto stroje byly vyrobené v 80. letech a jedná se verze F-16 Blok 15. Jde tedy o naprosto odlišná letadla než jsou dnes vyráběné stroje F-16 Blok 70/72, na jejichž dodání čeká třeba slovenské letectvo. Ačkoli během let prošly některými modifikacemi, rozhodně za nejnovějšími letadly současnosti zaostávají.

Základní parametry nizozemských letadel jsou podobné i dalším verzí. F-16 je jednomístný letoun o délce 15,06 metru a rozpětí křídel 9,96 metru. Pohání ho jeden motor a maximální rychlost je Mach 2,05, dostup pak 18 kilometrů. Letadlo je známé velmi dobrou ovladatelností, ale mnohé letouny v ruském letectvu mají manévrovatenost ještě lepší, protože mají možnost vektorování tahu a byly za tímto účelem stavěny.

Nizozemské F-16 jsou bezesporu lepší než Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker ve výzbroji ukrajinského letectva. Ovšem v žádném případě nedostačují na hlavní oporu ruského letectva stroje Suchoj Su-35S. Ruské stroje mají oproti nim například mnohem schopnější radary, což jim umožňuje odhalit mnohem dříve svého nepřítele. V kombinaci s protiletadlovými střelami dlouhého doletu by mohly na starší F-16 útočit z velké vzdálenosti podobně jako na dnešní ukrajinské stroje sovětského původu.

Stroje F-16 mohou odpalovat nebezpečné střely

Ukrajinské letectvo by muselo F-16 využít správně. Jedná se o letadla s možností nést výzbroj složenou z protiletadlových raket, ale i řízených střel pro útoky na pozemní cíle nebo přesně naváděných bomb. Výzbroj může mít hmotnost až 7,7 tuny. Letouny F-16 jsou optimalizované třeba pro odpalování raket AGM-88 HARM k útokům na radary protivzdušné obrany. Přesně navádění střely AGM-65 Maverick mohou odpalovat z 20 kilometrů a jdou na nich použít střely AGM-158 JASSM s dosahem stovek kilometrů.

Poslání letadel F-16 má další překážky. První je nutnost na ně přecvičit ukrajinské piloty, i když někteří již údajně minimálně týdny na F-16 cvičí. Druhou je skutečnost, že stroje potřebují kvalitní vzletové dráhy a na Ukrajině jich je jen omezený počet. Rusku by tedy bylo jasné, kde nové stroje jsou a mohlo by se na ně pokusit zaútočit. I přes to je zvýšení síly ukrajinského letectva důležité pro možnost úspěšně vyhnat ruská vojska z ukrajinského území.

Článek Ukrajina si vyžádala stíhačky F-16 z Nizozemska. Mohou ji sice pomoci, ale rozhodně nepatří k těm nejlepším se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zničených MiG-29 mohla být až desítka

Kolik letadel na videu je není zcela jasné, ale některé zdroje mluví až o 10 strojích. To je pro Ukrajinu velmi citelná ztráta, protože na začátku ruské invaze měla ve výzbroji 43 MiG-29 a jednalo se o nejpočetněji zastoupený letoun. Ovšem není jasné, ze kdy video uveřejněné v únoru 2023 pochází. Tvrzení, že z léta 2022, nejspíše neodpovídá, jelikož na stromech není vidět listí. Může jít tedy o záběry z prvních měsíců ruské invaze, kdy se Rusko častěji soustředilo na vojenské cíle. Podivné také je, proč více strojů stálo natěsnáno na jednom místě.

Letouny MiG-29 byly v SSSR zařazené do výzbroje v roce 1983 a ve své době patřily mezi světovou špičku. V současnosti jsou již ale považovány za zastaralé, zvláště pokud se jedné o nemodernizované typy. Letoun má velmi dobrou manévrovatelnost, jeho rychlost je až Mach 2.3, ale nemá příliš dlouhý dolet. Má však již dnes zastaralý radar, není schopen používat nejnovější typy zbraní a unese jen menší náklad pro útok na pozemní cíle. Ukrajinští technici ho ale byli schopni upravit třeba pro použití protiradarových střel AGM-88 HARM.

Rusko může letadla najít pomocí satelitů

Zveřejněné video, i když možná téměř rok staré, může mít dopad na prosby ukrajinských představitelů u západních spojenců o dodávky bojových letadel. Nejčastěji se mluví o amerických General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale v úvahu samozřejmě připadají i jiné stroje. Západní politici mohou mít obavy, zda by Rusko nebylo schopné letadla svými útoky podobně zničit. Odhalit umístění letadel na libovolném letišti Rusko za pomoci svých satelitů dokáže, stejně tak jako na cíl zaútočit řízenými střelami.

Problémem většiny západních strojů je skutečnost, že potřebují velmi kvalitní letiště, a těch je na Ukrajině jen několik. Například MiG-29 mohou startovat i z provizorních ploch. Cílů pro ruské útoky by byl jen omezený počet, protože F-16 by se nedaly rozptýlit na mnoho míst. Ukrajinská protivzdušná obrana sice značně zesílila, ale ani tak nedokáže zastavit všechny ruské řízené střely. U některých typů jako Ch-22 nebo Kh-47M2 Kinžál toho ani není schopna. Na druhou stranu by silnější letectvo Ukrajině jistě poskytlo některé výhody.

Článek Video: Ukrajinci při ruském útoku přišli o několik bojových letadel MiG-29 na letišti. Zbyla z nich doslova hromada šrotu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Více než půlstoletí výroby střel

Střelu Python-5 její výrobce, společnost Rafael, představil v roce 2003. Jde o poslední stupeň dlouhé řady střel s infračerveným naváděním, do jejichž vývoje se Izraelci pustili již na konci 50. let. První byla Shafrir-1, ale nedosahovala velkých výsledků. Ovšem její nástupce Shafrir-2 si v jomkipurské válce v roce 1973 připsal 89 sestřelených strojů. Vývoj tak po úspěchu pokračoval dalšími generacemi.

Nejnovější verze je v mnoha ohledech lepší než její předchůdci. Jedná se o raketu o hmotnosti 105 kilogramů a délce 3,1 metru. Má 11 kilogramů těžkou hlavici, což je dostatečné na zničení zasaženého letadla. Je určena na ničení cílů v přímé viditelnosti, její dosah je kolem 20 kilometrů. Během letu se dokáže pohybovat rychlostí Mach 4, což je zhruba dvojnásobek rychlosti většiny současných bojových letadel, a provádět i prudké manévry.

Zaměřené letadlo má malou šanci vyváznout

Pilot stroje vyzbrojeného Python-5 ji může odpálit v jakémkoli směru, tedy například i na letoun nacházející se za jeho strojem. Střela je vybavena pokročilým elektrooptickým a infračerveným vyhledávačem mimořádně odolným proti různým protiopatřením, jako jsou například vystřelované světlice. Proto má po zaměření cíle velikou šanci na úspěch. Izraelské letectvo již opakovaně střelu použilo, hlavně proti dronům.

Střela může samozřejmě spolupracovat s letadly ve výzbroji izraelského letectva, což jsou například General Dynamics F-16 Fighting Falcon, McDonnell Douglas F-15 Eagle a pravděpodobně i Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ale byla upravena například i pro použití na letounech ruského původu. Modifikace střely je využívána také jako jedna z možných raket v systému protivzdušné obrany SPYDER objednaném i českou armádou.

Článek Izrael pro svoje letectvo vyvinul moderní protiletadlovou střelu. Její nejnovější generace se řadí ke světové špičce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Su-35 v egyptských testech propadl

Jedná se o relativně dobré letadlo čtvrté generace, na druhou stranu při loňských testech proti francouzským Dassault Rafale v Egyptě propadlo, a jak Egypt, tak například Indonésie si jejich zvažovanou koupi rozmyslely. Ruskému letectvu tedy nezbývá, než svoji flotilu Su-35 modernizovat, aby oproti svým soupeřům nebyla kolem roku 2030 beznadějně zastaralá. Problém tak má vyřešit rozsáhlá modernizace známá jako Su-35SM s využitím mnoha komponentů a technologií z Su-57.

Za jeden z nedostatků současných Su-35 se považují jeho zbraně, konkrétně střely R-77-1 a R-27ER/ET. První mají aktivní radarové navádění, ale dosah jen 110 kilometrů. Druhé doletí o 20 kilometrů dále, ale aktivní radarové navádění jim chybí. Musí být proto řízeny z letadla za pomoci jeho radaru, ovšem v jednom okamžiku může být naváděna jen jedna střela. Západní AIM-120D nebo Meteor jsou již zcela jinde a tyto zbraně jim nemohou konkurovat.

Řešením má být integrace vynikajících střel R-77M určených pro Su-57 s aktivním radarovým naváděním typu AESA, rychlostí až Mach 6 a dosahem 400 kilometrů. Aby mohl na takovou vzdálenost letoun střely odpálit, musí vidět cíl. Radar S-35 označovaný Ibris-E je ovšem typu PESA, nikoli moderní AESA. Má tedy mnohem menší dosah a není tak odolný proti rušení. Do letounu tak bude nutné instalovat radar AESA, pravděpodobně ten samý, jaký používá Su-57.

Khibiny na Su-35 příliš nefunguje

Ovšem i na úspěšných sestřelech Su-35 během konfliktu na Ukrajině se ukazuje, že bude potřeba zlepšit jeho obranu. V současnosti používá systém elektronického boje KNIRTI L175M Khibiny-M, a ačkoli ho v minulosti ruská propaganda velmi vyzdvihovala, evidentně není dostatečně účinný. Nahradit by ho proto měl účinnější Himalaya opět z Su-57. A pravděpodobně ho doplní laser rušící infračervené navádění protiletadlových střel.

Přesto jsou věci, které nevyřeší ani chystaná modernizace, protože Rusko takové schopnosti nemá. Jedná se především o přenos dat, a i když u Su-57 jistý pokrok existuje, jeho kvalita je daleko za západními, ale například i čínskými stroji. Zkušenosti ukazují, že bez komunikace a dostatečného sdílení informací se všemi přátelskými jednotkami ve vzduchu, na moři i na souši, jsou letouny ve značné nevýhodě oproti soupeřům.

Článek Rusko bude modernizovat Su-35. Výroba novějšího Su-57 se zpomalila se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Austrálie již má 54 F-35

Austrálie se před lety zavázala, že v programu utratí poměrně vysokou sumu a koupí si minimálně 76 letounů. V současné době jich již má 54 a všechny by měly být v roce 2023 v činné službě. Faktem ale zůstává, že po veliké slávě, kdy země získala nejmodernější dostupná letadla na světě, se objevují první problémy. Někteří odborníci varují před nákupem více strojů, než bylo původně domluveno, protože by to mohlo Austrálii poškodit.

F-35 samy o sobě jsou drahé, dnes stojí minimálně 80 milionů dolarů (1,85 miliardy korun) za kus, záleží i na ostatním vybavení. Zkušenosti nejen z Austrálie ukazují, že jejich provoz je drahý. Například Úřad pro vládní odpovědnost GAO spadající pod americký Kongres vypočetl cenu letové hodiny stroje na 970 tisíc korun. U letounu F-16 je to jenom 391 tisíc korun. Austrálie plánuje mít F-35 ve výzbroji minimálně do roku 2053 a tyto náklady se mohou za léta velmi nasčítat.

Mnoho času na zemi, málo ve vzduchu

Problémy jsou i s údržbou, jelikož letadla jí vyžadují mnohem více, než se původně předpokládalo. Ve vzduchu tak tráví o 23 procent méně času, než bylo v plánu. Velká spokojenost není ani s elektronickým systémem využívajícím software Block 3F od Lockheed Martin. Jeho údržba a aktualizace má být mnohem dražší než u podobných konkurenčních systémů. Vyskytují se i pochybnosti o bojové hodnotě letadla.

První je rychlost. Maximální je udávána Mach 1,6, což ve srovnání s jinými letouny není nijak závratná hodnota. Ale F-35 tak prý dokáže letět jen 90 sekund a pak musí zpomalit. Druhým problémem je dolet. Operační poloměr je 1 000 kilometrů, při bojových letech ještě nižší. Pak je potřeba dotankovat, ale tankovací letouny jsou snadným cílem. Přitom nejpravděpodobnější soupeř Čína je daleko a bude operovat na velkém prostoru. Tyto a mnohé další argumenty si tak musí armádní odborníci minimálně vyříkat.

Článek Nad F-35 se v Austrálii vznášejí otazníky. Odpůrci varují před jeho cenou, údajně nesplňuje všechny požadavky na obranu země se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Americká konstrukce s britskými motory

Výrobcem vrtulníku je britská společnost Westland Helicopters, ale ve skutečnosti je stroj americké konstrukce. Britská firma totiž v roce 1969 získala licenci od amerického koncernu Sikorsky na výrobu stroje SH-3 Sea King. Ovšem nakonec byly použity dva britské motory Rolls-Royce Gnome a inženýři provedli ještě celou řadu změn. Stroje se tedy od sebe velice liší, a to i způsobem, jakým nakonec byly používány.

Britské námořnictvo si tyto stroje nejdříve objednalo jako vrtulníky určené na boj s ponorkami. Ovšem později RAF tyto stroje zvolilo jako pátrací a záchranné a byly pro tuto úlohu náležitě upraveny. Jiné zase byly vybaveny kvalitním radarem a sloužily v roli stroje včasného varování. Další pak umožňuje dopravu výsadku 28 plně vyzbrojených vojáků. Kvalit Sea Kingu si byly vědomy nejen britské ozbrojené síly. Do výzbroje si je pořídilo třeba Německo, Austrálie, Indie a další země.

Britové jich vyrobili na 350

Vrtulníky tak existují v široké řadě modifikací. Jde o stroj, jehož délka je více než 17 metrů a prázdná hmotnost téměř 6,4 tuny. Posádka je dva až čtyřčlenná, záleží přesně na tom, v jaké úloze vrtulník působí. Stroj létá cestovní rychlostí 207 kilometrů v hodině. Jeho dolet je více než 1 200 kilometrů. Celkem jich britská společnost vyrobila kolem 350 kusů.

V protiponorkové roli mohly být vrtulníky silně vyzbrojeny. Jsou uzpůsobeny k tomu, aby nesly 4 protiponorková torpéda několika typů, případně 4 hlubinné nálože. Ve dveřích také může být instalovaný kulomet. V jiných variantách byly vrtulníky upraveny tak, aby byly schopné nést protilodní střely, například francouzské Exocet. Jako velmi užitečné se stroje ukázaly ve válce o Falklandy a vyznamenaly se i při záchranných pracích po cunami v roce 2004.

Vrtulníky, které Ukrajina dostane, mají pocházet od britského námořnictva, které je vyřadilo zhruba před 4 lety, ale evidentně udržovalo provozuschopné. Ukrajinští piloti již na tyto stroje byli přetrénováni. Otázkou je, jakou verzi Ukrajina dostane, i když se nejčastěji mluvilo o záchranném vrtulníku. Teoreticky by ale mohla dostat i protiponorkový. Ten by mohl sloužit k možným útokům na ruské ponorky, které operují pod hladinou Černého moře.

Článek Ukrajina dostane staré, ale osvědčené dříče WS-61 Sea King. Stroj umí udolat i nepřátelskou ponorku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spolupráce s Su-57

Jde o dron, který vyvíjí koncern Suchoj s Russian Aircraft Corporation MiG. Podle dostupných informací mají inženýři na stroji pracovat již někdy od roku 2011. Jeho maketa byla představena o tři roky později a prototyp mohla veřejnost poprvé vidět v roce 2017. Vývoj je dlouhý z řady důvodů, ale tím nejdůležitějším bude skutečnost, že jde o novou koncepci opravdu vyspělého dronu se schopnostmi stealth, který by měl v budoucnu spolupracovat s letouny páté generace Su-57.

O tom, že jde o stroj s malým radarovým profilem, svědčí i jeho tvar, kterým je létající křídlo. Tedy ten samý tvar jaký má třeba americký bombardér B2 nebo dron Sentinel. Rusko žádná klasická letadla podobného tvaru nemá. Na dronu jsou využity i speciální kompozitní materiály a některé technologie vyvinuté pro Su-57. I když kvůli tvaru trysky je velmi sporné, jak moc stealth nakonec stroj bude. Rozpětí křídel by mělo být kolem 20 metrů a hmotnost se odhaduje na 10 až 20 tun.

Dron bude podzvukový, jeho maximální rychlost by měla být kolem 1 000 kilometrů v hodině. Je poháněn motorem, který buď pohání letouny Su-27 nebo novější Su-35. Do vzduchu se Ochotnik poprvé vznesl v roce 2019. V tom samém roce přinesla ruská média záběry, jak letí spolu s Su-57. Oba stroje bývaly i jsou oblíbenými zbraněmi, které předvádí ruská propaganda. Vzhledem k tomu, že ne všechny její informace o schopnostech zbraní bývají pravdivé, se schopnosti Ochotniku těžko posuzují.

Dron již dokázal bombardovat

V roce 2021 měl podle Ruska dron poprvé otestovat shoz pum o rok později použití přesně naváděné munice. V jeho vnitřním prostoru by mělo být místo až pro 2 tuny výzbroje. Bojový dosah je udáván 3 tisíce kilometrů. Kromě spolupráce s Su-57 by měly čtveřici těchto dronů nést výsadkové útočné lodě třídy Ivan Rogov. Rusko dvě z nich nyní stavím, spuštěny mají být nejdříve v roce 2028.

Su-70 měl být v sériové výrobě již v roce 2022, nyní se mluví o letech 2023 až 2024. Je otázka, jak embargem postižené Rusko dokáže tyto špičkové stroje zavést do výroby a produkovat. Velmi pomalu šla i výroba Su-57 a to i v době, kdy tak silné embargo neexistovalo. V současnosti mají existovat jen dva prototypy. Vzhledem k tomu, o jak jde vzácné stroje, Rusko je nejspíše do současné války na Ukrajině nepošle. Ztráta takového prototypu by nejen bolela, ale byla i nesmírnou ostudou.

Článek Rusko staví velký neviditelný dron Ochotnik, který by měl spolupracovat s Su-57. Svými schopnostmi má všem vytřít zrak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na Rusy stačily i starší sovětské systémy

Ukrajina dosud disponovala jen staršími původně sovětskými konstrukcemi protiletadlových zbraní, pokud nepočítáme z ramenou odpalované střely MANPADS krátkého dosahu, které již nepatří k nejmodernějším. Tím nejlepším je S-300, který také jako pomoc dostala ze Slovenska. Přesto i tyto systémy dokázaly způsobit ruskému letectvu takové ztráty, že přestalo mise nad Ukrajinou vykonávat. Nedokázalo totiž systémy zničit a tím si otevřít prostor pro své operace.

Nedisponuje žádným specializovaným letadlem, které by dokázalo s protiletadlovou obranou bojovat. Příliš univerzální Su-34 k tomu nestačí. Přitom ještě v 90. letech mělo ruské letectvo stroj MiG-25BM, který podmínky splňoval. Ale jeho provozování bylo nesmírně nákladné. Navíc Rusko evidentně nepočítalo s tím, že bude muset s protivzdušnou obranou bojovat. Protože jeho letectvo je slabší než západní, spíše kalkulovalo s tím, že jeho obrana bude muset bojovat s nepřátelskými stroji a soustředilo se na ni.

Nejrychlejší stíhačka na světě

MiG-25BM byl postaven na nejrychlejším dosud postaveném stíhacím letounu světa MiG-25, který dokázal letět rychlostí Mach 3,2, i když kvůli riziku poškození motorů většinou nepřekračoval Mach 2,83. Šlo o stíhačku s výkonným radarem, která měla protiletadlovými střelami dlouhého dosahu zachycovat strategické bombardéry a jiné stroje. Ovšem verze BM byla upravena tak, aby místo střel vzduch-vzduch nesla čtyři protiradarové střely Kh-58. Má i protiradarový systém Jaguar. Postaveno jich bylo celkem 40

Úkolem těchto letounů bylo vniknout do vzdušného prostoru protivníka a pátrat po zapnutých radarech protivzdušné obrany. Proti nim by pak mohly odpálit své střely. Ty podle verze dokáží zasáhnout cíle do vzdálenosti až 250 kilometrů. Mají inerciální navádění s pasivním radarovým vyhledávačem. Pohybují se rychlostí až Mach 3,6 a jejich hmotnost je 650 kilogramů. Hmotnost bojové hlavice pak 149 kilogramů.

Samozřejmě střely dokáží odpalovat i jiná ruská letadla jako Su-24, Su-25 nebo Su-30. Jejich nevýhodou je, že nejsou specializovaná pro boj s nepřátelskou protivzdušnou obranou, jsou tedy zranitelná. Spoléhat se nemohou ani na to, že by odpáleným střelám uletěla jako rychlý MiG-25. Rusko možná spoléhalo, že k ochraně letounů bude stačit jeho vychvalovaný systém elektronického boje Chibiny, který jeho letadla nosí na konci křídel. Zdá se ale, že není tak účinný, jak velení letectva předpokládalo.

Článek Rusko udělalo obrovskou chybu, když se zbavilo letadel MiG-25BM. Ukrajina tím získala velkou výhodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cena versus schopnosti

Rozhodování to není lehké. Svoji roli hraje určitě cena, ale i kvalita a schopnosti letadel. F-35A je letoun páté generace se schopností stealth. Je to nejmodernější letadlo dostupné na trhu a pořizuje si ho řada zemí NATO. Jas-39E/F je letadlo řazené mezi 4. a 5. generaci. Má řadu vylepšení a je dnes považováno za jedno z nejlepších. Je také levnější, stojí kolem 70 milion dolarů (1,770 mld. Kč), zatímco cena F-35 je minimálně 80 milionů dolarů (2,03 mld Kč). I provozní náklady jsou u švédského letadla nižší.

Nejnovější verze jednomístného Gripenu je 15,2 metru dlouhá a má rozpětí křídel 8,6 metru. Jeho prázdná hmotnost je 8 tun. Používá motor General Electric RM16, který je osazen i do F/A-18 Super Hornet. Dosahuje rychlosti Mach 2. Jeho bojový dosah je 1 500 kilometrů a vystoupá do výšky 16 kilometrů. Je vybaven radarem AESA ES-05 Raven. Má systém taktického datového spojení, infračervené vyhledávání a další vybavení.

F-35A je také jednomístný a jeho délka dosahuje 15,7 metru a rozpětí křídel 11 metrů. Je těžší, váží téměř 13,3 tuny. Má jeden motor Pratt & Whitney F135, který mu udělí rychlost Mach 1,6. Bojový dosah je 1 239 kilometrů a dostup 15 kilometrů. Disponuje radarem typu AESA AN/APG-81, který je považovaný za nejlepší na světě. Má mnoho dalších vyspělých senzorů a možnosti pokročilého sdílení informací. Disponuje schopností stealth, je tedy obtížně zaměřitelný.

Silná výzbroj letadel

Gripen je vyzbrojen kanonem Mauser BK-27 ráže 27 milimetrů se 120 náboji. Má 10 hardpointů na nesení výzbroje o hmotnosti až 7,2 tuny. Vyzbrojen může být různými typy protiletadlových střel krátkého, středního a dlouhého dosahu včetně střely Meteor. Může nést až 7 naváděných pum GBU-12 Paveway II a další druhy bomb nebo protilodní střelu RBS-15F.

F-35 má kanon GAU-22/A ráže 22 milimetrů se zásobou 180 nábojů. Má čtyři vnitřní hardpointy pro nesení munice. Při jejich použití mu zůstává schopnost stealth. Pokud zbraně osadí na šest vnějších, tak již ne. Výzbroj může být až 8 200 kilogramů těžká. Může nést protiletadlové rakety běžně používané v NATO, přesně naváděné pumy, několik řízených střel na útoky proti pozemním cílům, protilodní střely nebo jadernou pumu B61.

Zásadní rozdíl, který není z technických parametrů tak znatelný, je schopnost F-35 sdílet informace a využívat jeho pokročilých systémů detekce a dalších. Letoun je navíc ve výzbroji mnoha států a další si ho pořizují. Počítá se s jeho modernizacemi a adaptacemi na nové zbraně až do roku 2070. Nejnovější Gripeny má jen Švédsko a Brazílie. Odborníci tvrdí, že kolem roku 2040 půjde o starší letoun, který se již nebude modernizovat. V případě jeho pořízení by v té době muselo letectvo začít hledat stroje nové.

Článek Gripeny nebo F-35. Česká republika se musela rozhodnout mezi vyzkoušeným letadlem a nejmodernějším strojem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hloupá puma přeměněná v chytrou

GBU-31 není nic jiného než americké letecká puma Mk 84. To je velká letecká bomba o hmotnosti 907 kilogramů. Obsahuje bojovou hlavici naplněnou 429 kilogramy výbušniny Tritonal, což z ní dělá velmi ničivou zbraň. V GBU-31 se změnila v 90. letech, kdy na tuto takzvaně hloupou pumu byla instalována naváděcí soustava JDMA. Ta z ní učinila přesně naváděnou munici proti pozemním cílům, která má inerciální navádění, využívá GPS a může mít i laserové a další typy naváděcích systémů.

Současně otestovaná zbraň je další evolucí GBU-31. Na její přední část totiž byla nainstalována souprava nazývaná Quicksink. Jde o radarový vyhledávač, který je propojen se soupravou JDMA. Radar je podle všeho schopen zaměřit plavidlo, na které pilot letadla nesoucí pumu zamíří, a po shození pumu přesně navést na loď. Co se v takovém případě stane, ukazuje video zveřejněné americkými ozbrojenými silami. Obří exploze loď doslova rozpůlí na dvě části a ta jde téměř okamžitě ke dnu.

Problémem může být Tchaj-wan

Mít takovou přesně naváděnou munici může být pro americké letectvo a námořnictvo velmi vítanou posilou. V současnosti se předpokládá, že největším americkým soupeřem budoucnosti je Čína a pravděpodobným místem střetu oblast Tichého oceánu. Čína například opakovaně vyhrožuje obsazením Tchaj-wanu, který považuje ze vzbouřeneckou provincii. USA naopak deklarovaly, že mu v případě napadení pomohou.

Americké námořnictvo je stále nejsilnější na světě, ale Čína má díky masivní výstavbě lodí již více plavidel, z nichž mnohá jsou moderní. S touto kvantitou se budou muset USA nějakým způsobem vypořádat. Jejich hlavní síla tkví v 11 velkých letadlových lodích, což je počet, kterého Čína ještě řadu let nedosáhne. Letadla námořnictva, ale i námořní pěchoty nebo letectva, mohou být vyzbrojena protilodními zbraněmi, které umí lodě přesně zaměřit a zničit. Většinou jde o protilodní střely a ty jsou velmi drahé.

Pro představu jedna protilodní střela AGM-84 Harpoon stojí kolem 1,4 milionu dolarů (36,1 milionu korun) a nová JSM 2,2 milionu dolarů (57 milionů korun). Oproti tomu souprava Quicksink jen kolem 50 tisíc dolarů (1,3 milionu korun), pokud jich USA koupí přes tisíc kusů. I ničivá síla pumy je mnohem větší. Nevýhodou je, že protilodní střely lze odpalovat ze vzdálenosti až 200 kilometrů. V případě shození GBU-31 by se letoun musel dostat do blízkosti plavidla a tím nejspíše do dosahu jeho protivzdušné obrany.

Článek USA přeměnily starou munici. Dokáže přesně zasáhnout jakékoli plavidlo a rozdělit ho na dvě části se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Radar při práci vysílá signál

Podstata moderní protiletadlové obrany spočítá v tom, že aby vás mohly rakety odpalované ze země sestřelit, musí vás nejdříve nepřítel vidět a zaměřit. Na krátkou vzdálenost to jde samozřejmě zrakem, ale na delší je třeba použít radar. Proto jsou také protiletadlové rakety středního a delšího dosahu naváděny hlavně radarem. Ten pracuje tak, že vysílá rádiové impulsy do prostoru a zachycuje jejich odraz. Ovšem když vysílá, lze ho samozřejmě velmi snadno zaměřit.

Na to se konstruktéři zbraní nesených letadly proti protivzdušné obraně zaměřili. Vytvořili střely, které vysílaného signálu využijí a radar napadnou. V 60. letech Američané nasadili hlavně ve Vietnamu střely AGM-45, které to uměly. Nosily je letouny speciálního určení označované jako Wild Weasel (divoká lasička). Později dostaly modernější střelu AGM-78. Se stále se zlepšujícími schopnostmi protivzdušné obrany se nakonec v roce 1983 ve výzbroji objevila nejmodernější AGM-88.

Zasáhne cíl až 150 kilometrů daleko

Jde o 4,1 metru dlouhou a 355 kilogramu těžkou raketu nesenou letadly. Je možné ji odpalovat v několika režimech, ale obecně střela dokáže detekovat impulzy vysílané radary protiletadlové obrany a zaměřit se na ně, případně si lokaci i zapamatovat, i když je radar již vypnutý. Nese bojovou hlavici o hmotnosti 66 kilogramů. Dokáže dosahovat rychlosti až 2 280 kilometrů v hodině. Nyní používané nejmodernější verze zasahují cíle do vzdálenosti 150 kilometrů, brzy má být ve výzbroji nová verze s ještě prodlouženým dosahem.

Raketu umějí odpalovat především letadla západních konstrukcí, protože tyto střely jsou ve výzbroji řady amerických spojenců. Novinkou je jejich integrace na původně sovětská letadla MiG-29 ukrajinského letectva, se kterou pomohli američtí technici. To v posledních týdnech Ukrajině pomohlo účinně napadat ruské protiletadlové baterie. Podle všech informací jsou střely odpalované v režimu, kdy pilot zná přibližnou pozici cíle. Po vystřelení rakety do této oblasti si pak její systémy cíl najdou a zničí ho.

AGM-88 za sebou mají dlouhou a úspěšnou historii nasazení. Jejich první zaznamenané použití bylo v roce 1986, kdy byly nasazeny při eliminaci protivzdušné obrany při amerických náletech na Libyi. Využity byly i při eliminaci silné integrované protivzdušné obrany při útoku na Irák v roce 1991 a při následném prosazování bezletové zóny. Použity měly být v roce 2011 během operace Unified Protector nad Libyí.

Článek Postrach radarových stanic. Rakety AGM-88 HARM jsou doslova kladivem, drtí i ruské radary na Ukrajině se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzájemná kontrola a menší náročnost

Ptáci mají rozdílnou výšku, což způsobuje nižší odpor větru. Pro husy vzadu je tak let méně namáhavý než pro ptáky vepředu. Odpočaté husy se přesouvají dopředu, ty unavené postupně dozadu. Na koncích jsou částečně neseny proudy vzduchu, které způsobují husy před nimi. Pokud husa letí sama, musí mávat křídly mnohem častěji než během pohybu v hejnu. To znamená také vyšší námahu pro srdce.

Druhým přínosem tohoto tvaru hejna je vzájemná kontrola. Dvě linie ptáků jsou přehledné a husy tak udržují přehled o svých kamarádkách i kamarádech. Což je otázka přežití nebo smrti, zvláště při dlouhých a povětrnostně náročných cestách. Ostatně tento způsob letu převzali také stíhací piloti prakticky v každé armádě na světě. Pokud letí někde například pět stíhaček, všimněte si, že formace má stejný tvar jako u hus.

Miniaturní vzdušné víry

Když se řekne vír vzduchu, mnozí z nás si nejspíše hned představí tornádo. To je ovšem extrémní případ. Vzdušné víry vytváří i takové pohyby jako mávnutí rukou nebo stlaní postele. Ptáci vytváří máváním křídlem takové malé víry neustále, což ovlivňuje pohyby vzduchu během letu. Když husa mávne křídly, vzduch přímo za ní je okamžitě stlačen dolů. To znamená, že let v jejím závěsu je logicky náročnější.

Jenže naopak vzduch, který je sice za ptákem, ale po jeho stranách, proudí směrem vzhůru. Tělo husy letící ve formaci typu V tak získává odlehčení a pták se nemusí tolik namáhat. Při vědomí takových drobností není divu, že se ptačím světem inspirovali celá staletí vynálezci a konstruktéři. Asi nejslavnějším případem byl Leonardo DaVinci, který na tržišti kupoval ptáky a hned je pouštěl na svobodu, jen aby viděl kousek jejich letu.

Zdroj: LOC

Článek Proč létají hejna hus ve tvaru písmene V? Vysvětlení je jednodušší, než se může zdát. Má to dva hlavní důvody se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.