Tady se do kráteru opravdu sestupuje

Ano, je to Nisyros. Podle Nisyros Geopark vede geotrasa Caldera Lakki návštěvníky ke Stefanosu a další materiál geoparku výslovně píše, že lidé chodí uvnitř kráterů. Stefanos přitom není lávový kužel pro efektní fotku, ale hydrotermální kráter, tedy dutina, kterou vytvarovala horká pára a plyny, ne výlev lávy.

Stefanos působí skoro nepříjemně skutečně. Oficiální stránka obce Nisyros mluví o horkých plynech, vodní páře i sírových krystalech u výduchů. Fumarola, tedy otvor v zemi, ze kterého unikají horké plyny a pára, tu nevypadá jako geologický termín z učebnice, ale jako něco, co slyšíte a cítíte pár kroků od sebe.

Ve VědaŽivě bych to nepřikrášlovala: „projít kráterem“ tady není slogan.

A pak přijde druhý titulkový slib. Oficiální profil Nisyru na Visit Greece uvádí, že jeskyně u vstupu do Emporia se kvůli vulkanické aktivitě zahřívá a saunu připomíná. Právě to slovo připomíná rozhoduje, protože nejde o wellness ani designové spa, ale o přírodní jeskyni vyhřátou zemí. Titulek tedy nelže, jenže u takového místa člověk okamžitě řeší, jestli ostrov láká na atrakci, nebo na hazard.

Klid působí přesvědčivě jen díky číslům

Nisyros dnes uklidňuje spíš čísly než odvahou turistů. Podle obce Nisyros, po shrnutí geologů EKPA, vykazovala oblast sopky od spuštění místní seismologické sítě v září 2023 do června 2025 téměř nulovou seizmicitu a neukazovala známky aktuálního vulkanického rizika. To zní klidně, ne však absolutně.

Ostrov totiž svou povahu neskrývá. Visit Greece připomíná historické freatické erupce v letech 1422, 1872, 1873 a 1888. Freatická erupce vzniká tehdy, když horko a pára prudce rozruší horniny, ne když přes okraj teče láva. Právě proto působí dnešní klid důvěryhodně jen tehdy, když ho opřete o monitoring, ne o představu, že sopka už dávno „nežije“.

Emporios pak sráží očekávání na zem. Visit Greece mluví opatrně o jeskyni, která saunu připomíná, a obecní popis vulkanismu u vstupu do Emporia zmiňuje výrony horké vodní páry zhruba o 36 až 40 °C. Ve VědaŽivě je fér to říct naplno: nejde o místo, kde si rezervujete proceduru, ale o syrovou jeskyni, kterou ohřívá aktivita pod povrchem.

Na mapě vypadá nenápadně, v praxi je překvapivě dostupný

A právě tím se Nisyros mění z internetové kuriozity na reálný výlet. Oficiální stránka obce o dopravě na Nisyros počítá s příjezdem přes Kos nebo Rhodos a zmiňuje i lodní spojení z Pirea, zatímco řecká turistika ostrov řadí mezi místa napojená na další egejské přístavy. Pro Čecha to v praxi znamená jednoduchý překlad wow efektu do trasy, která nezačíná expedicí, ale trajektem.

Na Nisyru navíc měřítko zlobí oči. Geologická studie uvádí šířku ostrova asi 8,5 kilometru a vyhlídka Volcanic Observatory na webu Nisyros Geopark popisuje kalderu o průměru přibližně 3,6 kilometru. Kaldera přitom znamená velké propadlé vulkanické území, ne jeden malý kráter. Na tak malém ostrově tedy neleží jedna zvláštnost, ale obrovská geologická scéna.

Právě proto sem dává smysl i značka UNESCO. Nisyros Geopark v září 2025 oznámil zahrnutí do sítě UNESCO Global Geoparks, zatímco UNESCO psalo o schválené kandidatuře čekající na finální potvrzení Executive Board. UNESCO Global Geopark nefunguje jako bezpečnostní razítko, ale jako uznání území s mimořádnou geologickou hodnotou, které rozvíjí i turistiku a vzdělávání.

Největší trik ostrova je nakonec úplně jiný

A tady se celý ostrov spojí do jednoho obrazu. Oficiální turistika Nisyru skládá vedle Stefanosu také Emporios s výhledem na kalderu, Nikii s vulkanologickým muzeem a Mandraki s Loutrem, zatímco interaktivní mapa geoparku propojuje krátery, vyhlídky i vesnice do jedné sítě geotras. Ve VědaŽivě bych proto Nisyros neprodala jako ostrov pro lovce nebezpečí, protože jeho největší trik je vlastně opačný: na místě, kde čekáte drama, vás nejvíc odzbrojí klid.

Článek Dovolená na sopce: Řecký trpaslík, kde se projdete kráterem a saunu máte přímo v jeskyni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kráter s horou uprostřed

Ve středu kráteru Gale se tyčí obrovská hora jménem Aeolis Mons. Kráter sám vznikl asi před 3,5 miliardami let a právě v jeho západní části přistála 6. srpna 2012 sonda Curiosity. Plánem NASA bylo postupovat po úbočí této hory. Terén měl poskytnout klíčové informace o geologické minulosti planety Mars. V současně době je na Marsu zimní období, takže ze vzduchu zmizel téměř veškerý prach.

Tato okolnost dovoluje Curiosity získat skutečně ostré a detailní snímky i těch nejmenších kamenů na povrchu hory. Díky tomu máme na Zemi v rukách doslova nejmenší detaily světa vzdáleného od nás miliony kilometrů. Panorama kráteru Gale bylo pořízeno v červenci, jakmile sonda vystoupala 460 metrů nad úroveň místa, kde přistála. Tady už je vidět samotný okraj kráteru 32 kilometrů daleko, stejně jako scenérie plná kamenů a skal.

Záběry horského hřbetu

Záznam jasně ukazuje hřbet hory Aeolis Mons, jinak také zvané Mount Sharp, která se tyčí do výše 5,5 kilometrů. Od začátku průzkumu kráteru astronomové slibují, že odhalí tajemství toho, jak přišel Mars o svou vodu. Rozbor chemikálií a minerálů nalezených v kamenech a horninách může přinést důležité stopy. Jedná se hlavně o mechanismus vyschnutí celého prostředí. Důležité je také zjistit, zda terén někdy obsahoval dostatek vlhkosti na udržení života.

Skály na místě začínají pomalu vypovídat příběh toho, jak se kdysi vlhká planeta změnila v dnešní totální pustinu. Terén kráterů také zahrnuje kameny bohaté na síran, které byly podle odborníků vytvořeny právě proudící vodou. Mars fascinuje lidstvo odnepaměti. Ještě víc pak od chvíle, kdy jsme o něm byli schopni zjistit podrobnější informace díky podobným záběrům. Co na snímky říkáte vy?

Zdroj: WorldTodayNews

Článek Sonda pořídila ohromující snímky z Marsu. Scenérie této planety vám vyrazí dech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Charakteristika podivného kráteru

Výška útvaru je mírně vyšší než 40 metrů a průměr se pohybuje okolo 76 metrů. Kužel se tyčí plochým vrcholem a uprostřed celého objektu je 12metrová struktura připomínající skluzavku. Hmotnost samotného kráteru je asi milion tun. Jedná se o skutečně neobvyklý útvar a zpovzdálí může lidskému oku připadat jako taková menší sopka.

Kráter, ke kterému budete muset pěšky

Historie vzhledu pozoruhodného kužele je stále kontroverzní. Pro jeho vzhled existuje několik vysvětlení, přičemž žádné z nich nebylo 100% potvrzeno. Ke kráteru se nekonají žádné organizované výlety, stejně jako zde nevedou silnice pro silniční dopravu. I přesto se jedná o velmi navštěvovanou památku. Dá se k ní totiž dostat pomocí průvodců přes hluboký les. Jedná se ale o velmi namáhavou cestu.

Historie kráteru je velice komplikovaná

První zmínky o podivném útvaru započaly v roce 1949, kdy skupina geologů pod vedením Vadima Kolpakova tento úkaz objevila. Vědci byli však zaneprázdněni sestavováním geologické mapy této komplikované oblasti. Nastaly určité problémy, kvůli nimž je zde velice omezený přístup. Při bližším pozorování přišel Kolpakovův tým s tím, že se jedná o velice anomální jev. Bylo předloženo několik verzí původu kráteru. Mezi nimi byl zrod nové sopky, následky pádu meteoritu a také výsledek radioaktivní reakce probíhající v hlubinách útvaru.

Studium Patomského kráteru začalo několik desetiletí po jeho objevu. První expedice, organizovaná v 60. letech, dokázala určit velikost objektu a shromáždila data, která by mohla pomoci osvětlit jeho původ. Tvar kráteru a úhel svahů naznačoval, že je dílem pádu meteoritu. Zároveň však nebyly nalezeny žádné stopy meteorických hornin. Vědci dokonce tvrdí, že by se na samotném dně kráteru mohly ukrývat známky mimozemské civilizace.

Nejpravděpodobnější verze vzniku kráteru

Další verze obhajovala variantu s výskytem sopečné činnosti v důsledku úniku metanu. Struktura tektonické desky, obsah plynů a hornin charakteristických pro sopky však tuto verzi nedokazují. Zbyl tedy předpoklad, který se objevil jako výsledek expedic v letech 2005–2010 a jeví se jako nejpravděpodobnější. Kráter údajně vznikl v důsledku srážky Země s válcovitým objektem. Podle této hypotézy pronikl válec do hloubky až 300 metrů, kde spadl do plynové kapsy a začal vytlačovat na povrch zbytky hornin, které rozbil.

Legenda, ze které poněkud mrazí

Říká se, že v blízkosti tohoto přibližně 500 let starého sibiřského kráteru mají lidé nevysvětlitelný pocit úzkosti, strachu a zkázy. Každý, kdo se kdy usadil poblíž, buď upadl do spárů medvědů, nebo spáchal sebevraždu. Medvědi navíc v létě napadali lidi, což není pro tyto šelmy typické. Jedním takovým případem byla rodina Jakutů žijících poblíž kráteru. Jednou jednoduše zmizela beze stopy, zatímco všechny cennosti v jejich domě zůstaly nedotčeny. Dokonce i některé výpravy končily katastrofou. Např. v roce 2004 zemřel náhle člen skupiny geologů na infarkt.

Článek Tajemný „Patomský kráter“ nacházející se uprostřed ničeho. Pokud se u něj kdokoli zdrží, nastane obrovské neštěstí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stále nové a unikátní informace o kráteru

Tento hlavní vědec z Lunar and Planetary Institute v Texasu zmiňuje, že výsledky studií tohoto kráteru jsou velmi zajímavé. Zabývá se jimi již déle než 10 let a stále přichází s novými informacemi. Zkoumá terén, který byl dotčen asteroidem. Ten totiž způsobil tuto mísovitou díru, rozdělenou ještě na několik menších kráterů. Údajně jich části tělesa zanechaly něco přes 30.

Kring dále sděluje médiím, že každý rok v tomto kráteru probíhají dva až tři projekty. Většinou výzkumníci přijdou na nějaké nové detaily, které rozhodně nelze získat na žádném jiném místě na Zemi. Ze získaných dat lze soudit, že asteroid, jenž vytvořil tento ohromný útvar, byl železný meteorit typu IAB. Předpokládá se, že je fragmentem impaktního kráteru na asteroidu, který poté spadl na Zemi a vytvořil další kráter.

Jaké je skutečné stáří samotného kráteru?

„Ve skutečnosti nejistota roste,“ řekl Kring. Dříve tři nezávislé metody dávaly stejné číslo, tedy že stáří je 50 000 let. V posledních letech však studie naznačují jiné údaje. Existuje možnost, že by kráter mohl být o několik tisíc let starší, než bylo původně uvedeno. Jedná se ještě o období poslední doby ledové. Tehdy se v této oblasti pásli mamuti a mastodonti.

Výcvik dle slavného astrogeologa

Po mnoho let učil Kring astronauty v tomto kráteru po meteoritu. Pokračuje v dědictví výukových metod, s jejichž pomocí zesnulý astrogeolog Eugene Shoemaker a další geologové učili astronauty z éry Apolla, jak mají „číst“ měsíční krajinu. Aby byla expedice Artemis úspěšná, je důležité přistoupit k pokročilejšímu výcviku v kráteru po meteoritu a dalších místech dopadu. Je důležité, aby astronauti byli vystaveni terénu, v němž budou během své mise pracovat.

Zbývá toho tolik k odhalení

„Na Měsíci je tolik jevů k výzkumu,“ podotýká další výzkumník meteoritových kráterů Dan Durda, vedoucí vědec z Southwestern Research Institute v Boulderu v Coloradu. „Meteoritový kráter v Arizoně je totiž skvělou předlohou pro průzkum Měsíce“, řekl Durda. Jedná se stále o nejčerstvější a nejzachovalejší kráter na planetě. Jako cvičiště pro astronauty je naprosto ideální a metody Genea Shoemakera, jak na takovém místě fungovat, jsou ukázkové.

Krátery jako životní vášeň

Durda je aktivním členem Mezinárodní asociace astronomických umělců (IAAA). Veřejnosti sděluje: „Meteoritový kráter není jen vědecká pomůcka. Toto není jen analogová studie. Toto je vizuální analog, jenž vypráví příběh jiných míst ve Sluneční soustavě, která umělci používají.“ Vzpomínal na své dětství, kdy obdivoval v televizi tento vesmírný úkaz. Když ho spatřil na vlastní oči, byl do něj ještě zapálenější. Kráter v Arizoně má totiž mnoho co nabídnout a může pomoci odhalit tajemství Měsíce. Slouží však také zároveň jako nádherné místo pro turistiku.

Článek 50 000 let starý obří kráter, vzniklý dopadem meteoritu, přináší stále nové informace. Mohl by posloužit pro vesmírné mise se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Malá pohroma na Měsíci

Snímky místa havárie byly pořízeny sondou NASA Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) 25. května a zveřejněny 24. června. Fotografie ukazují, že zbloudilé trosky vytvořily dva překrývající se krátery, a to východní široký osmnáct metrů a západní šestnáctimetrový. Tato událost představuje záhadu zejména proto, že doposud žádná z raket programu Apollo nevytvořila takový rozmanitý útvar.

Úvahy jednoho významného astronoma

Nečekané duální krátery přidávají další vrstvu podivnosti k záhadě, která mátla pozorovatele vesmíru. Jedná se o slova Billa Graye, amerického astronoma a vývojáře softwaru, který sleduje objekty v blízkosti Země. Předpověděl, že obíhající kus vesmírného odpadu zasáhne odvrácenou stranu Měsíce během několika měsíců. Když Gray poprvé zahlédl trosky, navrhl, že se jedná o raketu Falcon X vypuštěnou v roce 2015.

Má v tom opět prsty Čína?

Pozdější pozorování a analýza orbitálních dat nakonec naznačují, že objekt byl ve skutečnosti kosmickou lodí čínské Chang’e. Loď byla pojmenována po čínské bohyni Měsíce a odstartovala již v roce 2014. Čínští představitelé však nesouhlasili a tvrdili, že horní stupeň této rakety před lety shořel v zemské atmosféře.

Pohroma byla zcela neočekávaná

K dnešnímu dni se podle Arizonské státní univerzity zřítilo na Měsíc nejméně 47 raketových těles NASA, ale „dvojitý kráter byl neočekávaný“, napsala NASA v prohlášení. „Žádné jiné dopady raketového tělesa na Měsíc nevytvořily dvojité krátery.“ A k tomu všemu se přidává fakt, že těleso zůstává doposud neidentifikovaným.

Dvě protiřečící si strany a různé teorie

Vědci stále uvažují, co mohlo tyto dva krátery vytvořit. Jednou z možností je, že krátery byly tvořeny kusem trosek, který měl na každém konci velmi hmotné části. Každopádně by tento scénář byl zcela neobvyklý, uvedli zástupci NASA. Ve svých spisech stále tvrdí, že nejpravděpodobnější je zmíněná čínská loď, avšak samotná Čína to vyvrací.

Poté, co zpočátku Gray mylně identifikoval záhadný odpad jako raketu Falcon patřící společnosti SpaceX, se astronom vrátil k datům, aby zjistil, že Chang’e je skutečně ta správná loď. Tento objekt se totiž zcela téměř shoduje s trajektorií úlomků na Měsíci. Zmiňoval ještě, že původní účel čínské mise Chang’e 5-T1 bylo seslat testovací kapsle na Měsíc a zpět, ale zřejmě se to úplně nepovedlo.

Čína je výslovně proti obvinění

Představitelé čínského ministerstva zahraničí popřeli, že by vesmírný odpad byl jejich. Trvali na tom, že raketa Chang’e shořela již při své zpáteční cestě na Zemi v roce 2014. Američtí experti však toto tvrzení zpochybnili a naznačovali, že čínští představitelé by si mohli tuto raketu zaměňovat s jinou. Pravděpodobně s podobně určenou raketou z mise v roce 2020. Nakonec vesmírné velitelství amerického ministerstva obrany, které sleduje vesmírný odpad na nízké oběžné dráze Země, vydalo prohlášení. V něm stojí, že čínská raketa nikdy neodešla z oběžné dráhy.

Vodítka hovoří jasně

Gray věří, že jeho orbitální data, která se téměř dokonale shodují s počáteční trajektorií čínské rakety, jsou přesvědčivá. Jiní také identifikovali důležitá vodítka, která podporují Grayův závěr. Např. tým z Arizonské univerzity identifikoval raketu jako součást mise Chang’e 5-T1 pomocí analýzy světelného spektra na havarovaných troskách.

Tak trochu znečišťování vesmíru

Přestože se jedná o první vesmírný odpad, který se neúmyslně srazil s Měsícem, není to poprvé, co se tam zřítil člověkem vyrobený satelit. V roce 2009 byla družice NASA pro pozorování a snímání lunárních kráterů záměrně vypálena na jižní pól Měsíce rychlostí 9 000 km/h. Tím se uvolnil oblak, který umožnil vědcům detekovat chemické znaky vodního ledu. NASA také zlikvidovala rakety Saturn V programu Apollo tím, že je vrhla na Měsíc.

Chyby se nesmí opakovat

Ve výsledném závěru se zdůrazňuje potřeba vesmírných agentur po celém světě, aby vyvinuly efektivnější metody pro sledování raket. Alespoň těch, které se posílají do hlubokého vesmíru. Zároveň by to zabránilo tomu, aby byly takové objekty zaměněny za asteroidy ohrožující naši planetu.

Kdo dle Vás zapříčinil tuto pohromu?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Záhadná raketa, která nedávno narazila na Měsíc, způsobila znatelné škody a pro vědce zanechala spoustu otázek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se Brána do pekla otevřela

Kráter vznikl v roce 1971, když došlo ke zřícení průzkumného dolu. Geologové zde totiž našli mimořádně slibné naleziště zemního plynu a začali ho podrobně zkoumat. Narazili však na dutinu, do které spadla jejich vrtací technika i další vybavení. Vznikla tak trhlina, ze které začal vycházet plyn. Aby se dále nešířil a nepředstavoval nekontrolovatelnou hrozbu, rozhodly se úřady unikající plyn zapálit. Počítaly totiž s jeho rychlým vyhořením.

Ukázalo se však, že ložisko je natolik velké, že stále hoří – k vyhasnutí se nemá už 50 let. Pekelná brána je tak oblíbeným cílem turistů, ačkoli je velmi náročné se sem dostat. Okruh 100 kilometrů kolem kráteru je navíc naprosto bez života, nejbližší vesnice jsou ještě dál. Turisté se tam proto dostávají jen s velkými obtížemi. Samozřejmě jde také o politické a hospodářské hledisko celé dlouhodobé situace.

Unikající export a blahobyt

 „Ztrácejí se suroviny, z jejichž exportu můžeme mít značný zisk použitelný ke zlepšení blahobytu našich lidí,“ řekl prezident Turkmenistánu Gurbanguly Berdimuhamedov. Vysvětlil také, že kráter velmi poškozuje životní prostředí a zdraví občanů jeho země. Je ovšem zvláštní, že na všechny tyto stránky lidé myslí až po 50 letech, kdy už obrovské množství plynu vyhořelo do ztracena. Nicméně „obrovské množství“ může být relativní pojem.

Kolik plynu bylo za celou tu dobu vlastně spáleno? V celostátním měřítku se ukazuje, že jde o relativně malé množství. Odhadovaný objem ukazuje na několik miliard metrů krychlových, což je víc jak 1000krát méně, než jaké jsou celkové zásoby plynu v Turkmenistánu. Pokud jde o celosvětové zásoby zemního plynu, je tato země na čtvrtém místě na planetě. Prokázané zásoby jsou 13,6 bilionu krychlových metrů, tedy asi 7,2 % celosvětových zásob suroviny.

Plán se zahraniční účastí

K uzavření Brány do pekla plánuje stát povolat a přilákat také zahraniční vědce. V roce 2013 sestoupil do kráteru kanadský cestovatel George Koronis, aby odebral vzorek půdy. Chtěl zjistit, zda tu přežívají nějaké organismy. Obklopen obřími plameny si v ohnivzdorném kevlarovém obleku připadal jako na jiné planetě. Skutečně však objevil bakterie, které jsou dle všeho schopny žít i v takto extrémních podmínkách.

Jak se bude podle vás situace vyvíjet?

Zdroj: Science

Článek Prezident Turkmenistánu nařídil uzavření „Brány do pekla“. Hořící kráter je široký 60 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.