Těžká atmosféra 

Kosmická loď za více než miliardu dolarů (přes 21 miliard korun) vstoupila na oběžnou dráhu Jupitera, aby zjistila, jak tento obr vypadá pod svými mraky. Pásy mraků poprvé spatřil Galileo před 400 lety. Ale ani on, ani vědci po něm nevěděli, kam až mraky sahají. Na základě výsledků sondy se zdá, že pásy končí v hloubce 3 000 kilometrů.

Vědci také zjistili, že atmosféra Jupitera tvoří asi 1 procento hmotnosti planety. To odpovídá asi třem Zemím, což je obrovské množství. Zemská atmosféra pro srovnání tvoří pouhou jednu miliontinu celkové hmotnosti naší planety. Atmosféra Jupitera je tedy masivnější a sahá mnohem hlouběji, než se očekávalo. Složení Jupitera je podobné jako u Slunce, převažuje vodík a helium. Hluboko v atmosféře se zvyšuje tlak a teplota a vodík se stlačuje na kapalinu.

Měření gravitačního pole 

Vědci se domnívají, že v dostatečné hloubce je tlak tak velký, že jsou elektrony vytlačovány z atomů vodíku, takže kapalina je vodivá stejně jako kov. Dalším významným zjištěním je, že gravitační pole Jupitera není symetrické od severu k jihu. Zdá se, že asymetrie je způsobena různými větrnými a atmosférickými proudy. Jak se povrchové výtrysky šíří hluboko do planety, způsobují narušení gravitačního pole.

Tyto průlomové výsledky byly umožněny díky jedinečné sadě přístrojů sondy Juno a jejím těsným průletům okolo planety. Pomocí rádiového spojení mezi Juno a Zemí byli vědci schopni změřit rychlost Juno poblíž Jupiteru do nejmenších detailů, až na pouhých 0,01 milimetru za sekundu. Gravitace byla změřena pomocí gravitačního vlivu na sondu s ohledem na jiný bod ve vesmíru, jako je Země.

Která planeta sluneční soustavy vás zajímá nejvíce?

Zdroj: IFLScience, NASA

Článek Konečně víme, jak Jupiter vypadá uvnitř. Drahá investice do vesmírné lodi Juno se vyplatila, prozkoumala planetu skrz naskrz se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pracuje NASA na tajném projektu?

Lucifer je vskutku vhodné jméno pro novou hvězdu Sluneční soustavy. Dle překladu má dokonce přinášet světlo. Většina z nás nepovažuje tento koncept za nic jiného než sci-fi a s naší současnou úrovní technologie je téměř nemožné tohoto jevu dosáhnout. Řada konspiračních teoretiků však nejen věří, že je to možné, ale ve skutečnosti tvrdí, že jde o jeden z probíhajících projektů NASA. Existuje pro to i několik důvodů.

Jak proměnit Jupiter v malé slunce?

Jupiter byl nazýván neúspěšnou hvězdou v tom smyslu, že kdyby měl větší hmotnost, mohl zahájit jadernou fúzi a v podstatě se stát hvězdou. Astrofyzici vypočítali, že by k tomu potřeboval být 75krát hmotnější. Tento masový deficit může být údajně napraven přidáním jaderného paliva, které by mohlo nastartovat proces jaderné fúze. Inu, dopravit ho tam mohou vesmírné sondy. Aby však fungovaly, potřebují spolehlivý zdroj paliva, protože jakmile se dostanete za oběžnou dráhu Marsu, je obtížné zachytit sluneční energii.

Sondy vybavené RTG generátorem

Co se týče NASA, tak ta vybavila své sondy zdrojem energie zvaným RTG, zkratka pro radioizotopový termoelektrický generátor. Radioaktivní rozpad pelet plutonia-238 obsažených v RTG neustále produkuje elektřinu, která pohání sondu. Například vesmírná sonda Galileo obsahovala 2 RTG, z nichž každý nesl 7,7 kg plutonia-238. Existuje ale možnost, že by tento enormní náklad uvnitř Jupiteru vybouchnul.

Zabránění kontaminaci mimozemských bakterií

V roce 2003 se např. Galileo záměrně zřítil do atmosféry Jupiteru. NASA podporovala tento přístup, protože se členové obávali, že náraz do jednoho z pevných měsíců Jupitera s sebou nese riziko kontaminace. To vyvolalo diskuze konspiračních teoretiků. Obávali se, že když Galileo propadá hustou atmosférou Jupiteru, tlak se bude neustále zvyšovat. To způsobí, že plutonium v RTG spustí termonukleární reakci a zrodí nové slunce. Je to už ale několik let, co byl Galileo pohřben v srdci plynné planety, a nic se nestalo.

Existuje ještě nějaká naděje?

V naší Sluneční soustavě je ještě další plynný obr – Saturn. A ten není o moc menší než Jupiter. A je tu další sonda obíhající kolem Saturnu, kosmická sonda Cassini. Ta je vybavena 33 kilogramy plutonia-238. Stále také obíhá Saturn, dokud NASA nenařídí jinak. To vyvolalo určité obavy, ale naštěstí žádné nebezpečí nehrozí. I kdyby se každý atom plutonia na palubě vesmírné sondy zúčastnil jaderné detonace, nestačilo by to ke spuštění řetězové reakce. Bylo by to jako neškodná kapka vody v bazénu.

Nedostatek moderní technologie

Naše technologie by musela neustále postupovat po stovky, ne-li tisíce let, než by lidstvo mohlo dosáhnout schopnosti tvořit hvězdy. A i kdyby taková technologie byla dnes dostupná, tak pro Zemi je v podstatě druhé slunce úplně zbytečné. Pokud by se ale čirou náhodou jeden z plynných obrů náhle stal hvězdou, s největší pravděpodobností by to narušilo křehkou rovnováhu Sluneční soustavy. Její gravitační síla by zatáhla asteroidy mezi Marsem a Jupiterem. Některé z nich by nepochybně poslala i k nám.

Článek Projekt Lucifer: NASA chce ze sousední planety udělat nové Slunce, tvrdí konspirační teoretici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Planety neobvyklých oběžných drah

Její stáří se odhaduje na 2,64 miliardy let a efektivní teplota tohoto tělesa je 5 155 stupňů Celsia. Její metalicita je víc než 2krát vyšší, než u Slunce. V astronomii tento pojem vyjadřuje poměr obsahu těžších prvků v tělesu vzhledem k obsahu helia a vodíku. Astronomové již dříve našli na okolní oběžné dráze velmi horkou exoplanetu třídy Jupiteru, označenou aktuálně HD 83443 b. Teď skupina vědců objevila další slibná tělesa.

Tým astronomů vedený Adrianou Errico z Univerzity South Queensland v Austrálii objevil další obří planetu. Její existenci potvrdila pozorovaná data za použití čtyř ultrapřesných přístrojů. Astronomové také analyzovali řadu dat shromážděných z dalších pozorování za posledních 22 let. Tento nově objevený mimozemský svět dostal označení HD 83443 c. Podle výpočtů má 1,5krát větší hmotnost, než Jupiter.

Jeden kód a několik verzí

Svou hostitelskou hvězdu obíhá každých 22,6 roku a je vzdálena asi 8 astronomických jednotek (AU). Jedná se o astronomickou jednotku délky. Původně byla definována jako střední vzdálenost Země od Slunce. Byla stanovena v roce 1771 při sledování přechodu Venuše přes sluneční disk francouzským astronomem Jérôme Lalandem. Astronomové zdůrazňují, že oběžná dráha HD 83443 c má neobvyklou excentricitu 0,76.

To znamená, že tato planeta byla v minulosti vystavena vlivu jiných velkých těles, případně jim stále podléhá. Je docela dobře možné, že tento planetární systém může obsahovat ještě třetí, tentokrát méně hmotnou planetu. Ta by mohla být menší, než 0,4 hmotnosti Jupiteru. Autoři práce ovšem upozorňují na nutnost dalšího výzkumu tohoto systému. Jen tak bude možné lépe poznat jeho vlastnosti a zákonitosti, které slibují mnohé další objevy.

Co dalšího myslíte, že astronomové v systému objeví?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Byl objeven druhý mimozemský svět. Nachází se jen kousek od hvězdy, která je Zemi jednou z nejbližších se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vítejte na Europě

Měsíc Jupitera má velikost 90 % našeho vlastního. Kolem obří planety obíhá ve vzdálenosti asi 778 milionů kilometrů a jeden okruh mu trvá 3,5 pozemských dní. Většinu povrchu tvoří pevný led křižovaný prasklinami. Pod touto vrstvou se nachází oceán, jenž může obsahovat až dvojnásobek objemu pozemské hydrosféry. Měsíc má velmi tenkou atmosféru, která by lidem nedovolila dýchání. „Naše bádání ukazuje, že proces okysličení oceánu je teoreticky možný.“

Uvádí to vedoucí výzkumu Marc Hesse z UT Jackson School of Geoscience. „Nabízí se tím řešení dosud nezodpovězené otázky ohledně obyvatelnosti tohoto měsíce.“ Europa je jedním z hlavních míst, kde pátrat po mimozemském životě, protože vědci zachytili stopy kyslíku a vody. Krom toho také další chemikálie, které mohou sloužit jako živiny. Nicméně ledová krusta silná asi 24 kilometrů slouží jako bariéra právě mezi vodou a kyslíkem.

Kyslík na povrchu, voda dole

Ten vzniká v důsledku slunečního světla a nabitých částic z Jupiteru, které bombardují ledový povrch. Pokud se má v oceánu nacházet život, jak ho známe, musí existovat způsob, jak tam dopravit kyslík. Hesse věří, že podle možných scénářů založených na dostupných důkazech je tím nosičem právě slaná voda. Chaotický terén na povrchu se totiž tvoří v oblastech, kde ledová krusta částečně roztála, takže voda je vystavena kyslíku na povrchu.

Pak se skrze póry a praskliny dostává dolů. Hesse to přirovnává ke komiksovému obrázku vody, která se pomalu dostává skrze zahradní hadici. A vypadá to na docela efektivní cestu, protože podle odhadů týmu se takhle dostane dolů až 86 % kyslíku zachyceného vodou nahoře. Odhady by mohla zlepšit mise NASA, tedy Europa Clipper, chystaná na rok 2024. Stejně tak bude možné získat bližší informace o živinách a dalších složkách nutných pro existenci života.

Potvrzení z více stran

Spoluautor Steven Vance z NASA řekl, že nejvyšší odhady na hladinu kyslíku v oceánu Europy jsou podobné těm na Zemi. Což logicky zvyšuje naděje na potenciál kyslíku pro udržení života v takto skrytých místech. „Je lákavé myslet si, že hned pod tím ledem může žít nějaký aerobní organismus,“ dodává. Dle Kevina Handa, který se bádání neúčastnil, je modelace velmi přesvědčivým vysvětlením pohybů kyslíku v rámci Europy.

„Víme už z dřívějška, že Europa má základní složky jako kyslík na svém povrchu. Otázkou ale bylo, jak či zda se dostávají do spodních vodstev a oceánů, kde mohou tyto zásoby využít životaschopné formy,“ uvedl. „Práce provedená Hessem a jeho spolupracovníky nejspíš poskytuje použitelnou odpověď.“ I při skutečné přítomnosti života půjde o mikroskopické organismy, nečekejme tedy populární zelené mužíčky.

V které části vesmíru byste očekávali přítomnost života?

Zdroj: TheScientist

Článek Mimozemský život na Europě? Slaná voda uvnitř ledové skořepiny Jupiterova měsíce by údajně mohla obsahovat kyslík se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

S čím se obří planeta setkala

Po události se začaly také šířit fámy, že srážka se odehrála blízko Země. Hned první rozbory ale ukázaly, že Jupiter nebyl jen pozadím, ale skutečně terčem kolize. Je však i tak poměrně náročné určit, o jaké těleso se vlastně jednalo. Astrofyzik Marc Delacroix z NNT Communication Laboratories v Tokiu spočítal velikost tělesa na nějakých 20 metrů. Nutno podotknout, že část pozorovatelů a vesmírných nadšenců tak nejspíš solidně zklamal.

Záblesk na záznamech je totiž docela jasný a odhady mluvily o tělese velkém stovky metrů. Objekt ovšem nezanechal po dopadu žádný kráter. Podle Delacroixe se ostatně těleso mohlo s velkou pravděpodobností rozpadnout už v atmosféře planety. Je velká šance, že šlo o zbytek komety, která zkrátka uvázla v gravitačním poli Jupitera. Takový scénář není nijak překvapivý a srážky právě tohoto typu jsou nejspíš v planetárním režimu velmi časté.

Jakou roli hraje Jupiter pro lidi

V roce 1994 se Jupiter srazil s kometou Shoemaker-Levy 9, jejíž dráhu narušila tzv. slapová síla planety. Jde o gravitační efekt, který způsobuje například příliv a odliv. Během července 1994 pak úlomky komety dopadly na povrch planety, největší přitom měřil až 3 kilometry. Rychlost jejich dopadu dosahovala až 60 kilometrů za vteřinu. Nejsilnější dopad měl kinetickou energií 6 milionů megatun, tedy čtyřnásobek všech atomových bomb světa.

Z toho je vidět, že Jupiter je jasným gravitačním štítem Země. Odklání totiž k sobě mnoho objektů, které by jinak hrozily pádem právě na zemský povrch. Tato jeho úloha je nenahraditelná a naprosto nedocenitelná. Je vlastně takovým magnetem čistícím vesmírný prostor od mnoha potenciálních rizik pro naši planetu. Panují i názory, že právě díky sousedství tak velké planety mohl vůbec na Zemi vzniknout život a dál se vyvíjet. Jsme tedy jeho dlužníky.

Pozorovali jste někdy Jupiter důkladněji?

Zdroj: Inverse, ScienceFocus

Článek Jupiter zachránil Zemi před pádem obřího vesmírného objektu. Jeho úloha pro lidstvo je nenahraditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trojnásobek Kyrillu

Velkou rudou skvrnu pozorujeme už od roku 1831 a znatelně zesiluje a zrychluje. To dokazují i data z Hubbleova vesmírného teleskopu, který zásobuje vědce potřebnými daty už více jak 10 let. Průměrná rychlost pohybu plynů v hurikánu se mezi lety 2009–2020 zvýšila o 8 %. Okraj bouře se momentálně pohybuje rychlostí asi 643 kilometrů za hodinu, vnitřek ovšem zpomaluje. Pro představu se hodí srovnání této bouře s větry, které se vyskytují na Zemi.

Například orkán Kyrill se na vrcholu Sněžky dostal na rychlost 216 kilometrů v hodině, hurikán Mitch udeřil na Kanárské ostrovy rychlosti 285 kilometrů v hodině. Jupiter je největší planeta Sluneční soustavy a je to také tzv. plynný obr. Dle odhadů je složen především z hélia, vodíku a některých organických sloučenin a jeho jádro tvoří kámen. Atmosféra má tvar zřetelných pruhů, které tvoří právě různě velké a intenzivní bouře.

Co pohání skvrnu?

Přes veškeré technické možnosti i přísun nových dat je pro vědce tato bouře stále velkou záhadou. Neexistuje zatím ani vysvětlení pro její zrychlení a měnící se chování. Hubbleův vesmírný teleskop je aktuálně jediným zařízením, které nám dokáže dodat skutečně detailní záběry tohoto atmosférického jevu. Jenže ani tak nepřišli badatelé na to, co nejdéle trvající bouři pohání. Problém je to, že i přes detaily z Hubbleova teleskopu máme jen snímky její horní strany.

Stále se totiž nejsme schopni dostat do spodních pater atmosféry, cokoli pod vrcholky mraků je tak pro vědce neviditelné. Badatelé však vyjádřili naději, že jednou se dočkáme odpovědi i na tuto záhadu. Máme k dispozici rozsáhlé datové soubory, kterým nejspíš chybí kontext. Zatím tak astronomové pracují s velmi omezenou znalostí několika dílů nekompletní skládačky. Pochopení celé atmosféry Jupiteru nejspíš povede k rozluštění původu a aktuální změny Velké rudé skvrny.

Jakou pořádnou bouřku jste zažili a měli jste strach?

Zdroj: Hubblesite

Článek Největší bouře v naší sluneční soustavě nabírá na síle. Ukazují to poslední vesmírné snímky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.