Konečně víme, jak Jupiter vypadá uvnitř. Drahá investice do vesmírné lodi Juno se vyplatila, prozkoumala planetu skrz naskrz

Planety Sluneční soustavy, ač jsou nejblíže, jsou pro nás stále zahaleny tajemstvím. NASA podnikla další krok v jejich zkoumání. Tentokrát byl na řadě Jupiter.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Hlavním cílem mise Juno, která byla spuštěna v roce 2016, bylo porozumět původu a vývoji Jupiteru. Pod svými hustými oblaky skrývala tato planeta tajemství základních procesů a podmínek, které řídily formování Sluneční soustavy. Jupiter, na rozdíl od Země, si díky obří hmotnosti udržel své původní složení, které poodhalí i vývoj ostatních planet. Mezi dílčí úkoly patřilo určení množství vody v atmosféře, složení a pohyby mraků a zmapování magnetického a gravitačního pole.

Těžká atmosféra 

Kosmická loď za více než miliardu dolarů (přes 21 miliard korun) vstoupila na oběžnou dráhu Jupitera, aby zjistila, jak tento obr vypadá pod svými mraky. Pásy mraků poprvé spatřil Galileo před 400 lety. Ale ani on, ani vědci po něm nevěděli, kam až mraky sahají. Na základě výsledků sondy se zdá, že pásy končí v hloubce 3 000 kilometrů.

Zdroj fotografie: Pixabay

Vědci také zjistili, že atmosféra Jupitera tvoří asi 1 procento hmotnosti planety. To odpovídá asi třem Zemím, což je obrovské množství. Zemská atmosféra pro srovnání tvoří pouhou jednu miliontinu celkové hmotnosti naší planety. Atmosféra Jupitera je tedy masivnější a sahá mnohem hlouběji, než se očekávalo. Složení Jupitera je podobné jako u Slunce, převažuje vodík a helium. Hluboko v atmosféře se zvyšuje tlak a teplota a vodík se stlačuje na kapalinu.

Měření gravitačního pole 

Vědci se domnívají, že v dostatečné hloubce je tlak tak velký, že jsou elektrony vytlačovány z atomů vodíku, takže kapalina je vodivá stejně jako kov. Dalším významným zjištěním je, že gravitační pole Jupitera není symetrické od severu k jihu. Zdá se, že asymetrie je způsobena různými větrnými a atmosférickými proudy. Jak se povrchové výtrysky šíří hluboko do planety, způsobují narušení gravitačního pole.

Zdroj fotografie: NASA

Tyto průlomové výsledky byly umožněny díky jedinečné sadě přístrojů sondy Juno a jejím těsným průletům okolo planety. Pomocí rádiového spojení mezi Juno a Zemí byli vědci schopni změřit rychlost Juno poblíž Jupiteru do nejmenších detailů, až na pouhých 0,01 milimetru za sekundu. Gravitace byla změřena pomocí gravitačního vlivu na sondu s ohledem na jiný bod ve vesmíru, jako je Země.

Která planeta sluneční soustavy vás zajímá nejvíce?

Zdroj: IFLScience, NASA