Projekt Lucifer: NASA chce ze sousední planety udělat nové Slunce, tvrdí konspirační teoretici

Někteří zastánci konspiračních teorií mají podezření, že se NASA pokouší proměnit Saturn nebo Jupiter v malé slunce. Možné spiknutí nelze rozhodně vyloučit.

Zdroj fotografie: Pixabay

Pokud jste fanouškem sci-fi, pravděpodobně znáte zásadní románovou sérii Arthura C. Clarka a film Stanleyho Kubricka z roku 1968 „2001: Vesmírná odysea“. Pokračování tohoto slavného díla vypovídá o mimozemském monolitu, který obíhal kolem Jupiteru a postupně ho kondenzoval. Postupem děje ho dokonce přeměnil na menší slunce. Tento proces totiž mění měsíce bývalých planet na obyvatelné světy vhodné pro život. Lidé na Zemi následně pojmenovali druhé slunce na obloze jako „Lucifer.“

Pracuje NASA na tajném projektu?

Lucifer je vskutku vhodné jméno pro novou hvězdu Sluneční soustavy. Dle překladu má dokonce přinášet světlo. Většina z nás nepovažuje tento koncept za nic jiného než sci-fi a s naší současnou úrovní technologie je téměř nemožné tohoto jevu dosáhnout. Řada konspiračních teoretiků však nejen věří, že je to možné, ale ve skutečnosti tvrdí, že jde o jeden z probíhajících projektů NASA. Existuje pro to i několik důvodů.

Jak proměnit Jupiter v malé slunce?

Jupiter byl nazýván neúspěšnou hvězdou v tom smyslu, že kdyby měl větší hmotnost, mohl zahájit jadernou fúzi a v podstatě se stát hvězdou. Astrofyzici vypočítali, že by k tomu potřeboval být 75krát hmotnější. Tento masový deficit může být údajně napraven přidáním jaderného paliva, které by mohlo nastartovat proces jaderné fúze. Inu, dopravit ho tam mohou vesmírné sondy. Aby však fungovaly, potřebují spolehlivý zdroj paliva, protože jakmile se dostanete za oběžnou dráhu Marsu, je obtížné zachytit sluneční energii.

Zdroj fotografie: Pixabay

Sondy vybavené RTG generátorem

Co se týče NASA, tak ta vybavila své sondy zdrojem energie zvaným RTG, zkratka pro radioizotopový termoelektrický generátor. Radioaktivní rozpad pelet plutonia-238 obsažených v RTG neustále produkuje elektřinu, která pohání sondu. Například vesmírná sonda Galileo obsahovala 2 RTG, z nichž každý nesl 7,7 kg plutonia-238. Existuje ale možnost, že by tento enormní náklad uvnitř Jupiteru vybouchnul.

Zabránění kontaminaci mimozemských bakterií

V roce 2003 se např. Galileo záměrně zřítil do atmosféry Jupiteru. NASA podporovala tento přístup, protože se členové obávali, že náraz do jednoho z pevných měsíců Jupitera s sebou nese riziko kontaminace. To vyvolalo diskuze konspiračních teoretiků. Obávali se, že když Galileo propadá hustou atmosférou Jupiteru, tlak se bude neustále zvyšovat. To způsobí, že plutonium v RTG spustí termonukleární reakci a zrodí nové slunce. Je to už ale několik let, co byl Galileo pohřben v srdci plynné planety, a nic se nestalo.

Zdroj fotografie: Unsplash

Existuje ještě nějaká naděje?

V naší Sluneční soustavě je ještě další plynný obr – Saturn. A ten není o moc menší než Jupiter. A je tu další sonda obíhající kolem Saturnu, kosmická sonda Cassini. Ta je vybavena 33 kilogramy plutonia-238. Stále také obíhá Saturn, dokud NASA nenařídí jinak. To vyvolalo určité obavy, ale naštěstí žádné nebezpečí nehrozí. I kdyby se každý atom plutonia na palubě vesmírné sondy zúčastnil jaderné detonace, nestačilo by to ke spuštění řetězové reakce. Bylo by to jako neškodná kapka vody v bazénu.

Nedostatek moderní technologie

Naše technologie by musela neustále postupovat po stovky, ne-li tisíce let, než by lidstvo mohlo dosáhnout schopnosti tvořit hvězdy. A i kdyby taková technologie byla dnes dostupná, tak pro Zemi je v podstatě druhé slunce úplně zbytečné. Pokud by se ale čirou náhodou jeden z plynných obrů náhle stal hvězdou, s největší pravděpodobností by to narušilo křehkou rovnováhu Sluneční soustavy. Její gravitační síla by zatáhla asteroidy mezi Marsem a Jupiterem. Některé z nich by nepochybně poslala i k nám.