Tragický výbuch v Černobylu

Černobyl se nachází na území dnešní Ukrajiny a do historie se zapsal jednou z nejničivějších tragických událostí v dějinách lidstva. K výbuchu čtvrtého černobylského reaktoru došlo v noci 26. dubna roku 1986. Během několika sekund byla celá přilehlá oblast zaplavena smrtící dávkou radiace, která se postupně šíří přes celou Ukrajinu až na území dnešního Ruska a Běloruska.

Výbuch jaderného reaktoru byl pět set krát silnější než výbuch jaderných bomb shozených na Hirošimu a Nagasaki. Celkem 31 lidí zahynulo bezprostředně po výbuchu. Dalších 30 až 80 tisíc lidí následně podlehlo vážným následkům silné radiace. Během jednoho dne došlo k evakuaci jednoho milionu obyvatel z přilehlého města, které bylo společně s Černobylem na následujících 3 tisíce let označeno jako místo nevhodné pro život.

Sloní noha zabíjí dodnes

Radioaktivní hmota, které se přezdívá sloní noha, představuje jeden z děsivý odkazů celé tragédie. Vědci ji poprvé objevili až v prosinci roku 1986, téměř osm měsíců po tragédii. Hmota obsahuje zbytky grafitu, ze kterého bylo postaveno jádro reaktoru. Silnými teplotami a působením radiace se hmota zformovala do několika na sobě naskládaných vrstev, které svým tvarem připomínají sloní nohu. Nebezpečná hmota se nachází zhruba šest metrů nad zemí, v koridoru pod čtvrtým reaktorem.

Redakce VědaŽivě

7 března, 2022

Černobyl. Nejhorší jaderná katastrofa v historii lidstva. Panuje kolem ní stále mnoho nevyjasněných otázek a okolností

Sloní noha se skládá ze široké škály různých materiálů, které při výbuchu vznikly. Každý z nich je vysoce radioaktivní a dohromady tak tvoří smrtící směsici zkázy. Sloní noha je dodnes považována za jednu nejtoxičtějších hmot na světě. Radioaktivita v jejím okolí dosahuje 80 Grayů za hodinu. Při tomhle množství by člověku stačilo méně než 5 minut, aby dostal smrtící dávku ozáření. Sloní noha se však pomalu rozpadá a tím se snižuje i její radiace. Potrvá však ještě hodně dlouho, než bude úplně neškodná.

Článek Černobylská sloní noha: Jen 5 minut vedle nebezpečné hmoty znamená konec života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Objevili bránu do pekla

Původní plán určoval vyvrtat díru do hloubky 15 tisíc metrů. Vrtání započalo v roce 1970 a po prvních čtyřech letech se lidé dostali zhruba do poloviny plánované hloubky. V té době ještě vše probíhalo bez větších komplikací a Sověti věřili, že za další čtyři roky dosáhnou vytouženého cíle. V hloubce 12 tisíc metrů však začaly první problémy.

Nejzávažnější byla nečekaně vysoká teplota, se kterou vědci nepočítali a se kterou si tehdejší technika nedokázala poradit. Prvotní odhady určovaly, že teplota v této hloubce bude dosahovat 100 stupňů. Realita však tyto odhady dalece předčila a skutečná teplota dosahovala 180 stupňů Celsia. Tehdy se začalo říkat, že Sověti narazili na bránu do pekla.

Poklady Zemských hlubin

Přesto se Sovětům povedlo odhalit několik vzácných pokladů zemské hlubiny, které prohloubily lidskou znalost o naší domovské planetě. Hloubkový vrt například odhalil, že se uvnitř Země skrývá velké množství horké minerální vody, která byla téměř všude podél vrtné trasy. Zároveň s ní bylo objevené velké množství různých plynů, včetně helia, vodíku, dusíku a oxidu uhličitého.

V neposlední řadě vědci zjistili, že pod zemskou vrstvou žuly není žádný čedič. Místo něho nalezli v hloubce 6,5 tisíc metrů fosilie. Dodnes nikdo nedokázal vysvětlit, jak se tak hluboko mohly dostat. Zatímco všechny tyto objevy přispěly k rozšíření vědních oborů, údajný nález brány do pekla jen rozdmýchal různé konspirační teorie.

Skutečné peklo v zemském jádru?

První historky o bráně do pekla, kterou objevili Sověti, získaly popularitu v roce 1989. Amerikou tehdy proběhlo několik novinových článků, které detailně popisovaly plynové démony, kteří se z vrtu do pekla objevili a přiměli sovětské vědce, aby projekt opustili. V jednom rádiu se dokonce objevila 17 sekund dlouhá nahrávka lidského nářku a démonických zvuků, které se z hloubky ozývaly.

Redakce VědaŽivě

16 září, 2025

Nehoda na vrtu Byford Dolphin: Jak život pod silným tlakem vedl k jedné z nejděsivějších nehod v historii

Podle kanálu The Why Files se však jednalo pouze o populární legendu, která se šířila především křesťanskými médii v Americe. Skutečné peklo tak možná objeví další generace, které budou ve vrtání s moderní technologií pokračovat.

Článek Vrtný projekt Moholela: Někteří věří, že 15 kilometrů hluboká díra vede do pekla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přístupno několika „bránami“

Podle zastánců teorie duté Země existuje hluboko pod zemskou kůrou druhá, tzv. vnitřní Země. Jádrem Země je vnitřní, miniaturní Slunce, které tento tajemný (a utajený) svět zásobuje světlem i teplem. Celé kontinenty a nekonečné oceány pak vítají kohokoli, kdo sem vstoupí. Vnitřní Země je popisována jako skutečný ráj, protože se jí nikdy nedotkla ruka sebedestruktivního, chamtivého moderního lidstva. Co dalšího tu lze očekávat?

Vládne tu stále tropické počasí a hojnost všeho, co si lze představit. Všichni obyvatelé se těší stálému míru a štěstí. Ale jak se sem vlastně dostat? Do nitra planety má vést hned několik vchodů. Na pólech planety jsou krátery o průměru 2 000 kilometrů, kterými může šťastný cestovatel sestoupit až do těchto pohádkových podzemních hlubin. Podle dalších zdrojů je lze najít i na východě v Tibetu nebo Jižní Americe. Obě místa jsou samozřejmě střežena.

Ideální společnost, kterou občas vyrušíme

Vše pochopitelně tají nejrůznější tajné společnosti, světové vlády a další instituce. Dělají zkrátka všechno pro to, aby se o skutečné povaze naší planety běžný člověk nedověděl. Dle oficiálního stanoviska je v místech polárních otvorů ledová krusta, jde však o obrovský podvod. Po většinu roku jsou totiž pokryty nikoli ledem, ale silnou vrstvou mraků. Ta při pohledu ze satelitu vypadá velmi podobně. Nelze proto věřit ani Google Earth.

Dle většiny fanoušků tu žijí vysoce rozvinutí, a hlavně mírumilovní starověcí lidé, a to v naprosté harmonii s přírodou. Jsou vegetariáni a neúčastní se žádných válek. Lidé na povrchu jejich život občas naruší například jaderným výbuchem. Gravitace je tu poloviční a místní jsou až dvakrát vyšší než my, běžní smrtelníci. Obyvatelé vnitřní Země někdy migrují na povrch, což dokazují například mýty eskymáckých národů o ledových obrech.

Od Inků přes nacisty až po dinosaury

Migrace ale funguje i opačně a takto údajně utekli dobyvatelům Inkové. Stejně tak tu po pádů Třetí říše měla hledat útočiště elita nacistů včetně Vůdce. Asi nejbizarnější verzí je, že tu přebývají původní dinosauři, případně mimozemšťané. Faktem ale je, že teorie duté Země sdíleli i renomovaní vědci nebo vůdcové sekt. Dle tibetských buddhistů se tu nachází království Šambala, středověké legendy uvádí průchod mezi městy Eisenbach a Gotha.

Podle momentálního vědeckého poznání je však nemožné, aby byla naše planeta dutá. Cokoli s takovým vnitřním prostorem by se totiž zhroutilo vlivem gravitace. Nejnižší bod, kde mohou ještě bezpečně existovat dutiny, je asi 10 km pod povrchem. Proudění zemského jádra navíc generuje magnetické pole planety, bez kterého by sluneční vítr okamžitě smetl celou naši atmosféru. Výsledkem by byla neobyvatelnost našeho světa.

Článek Někteří lidé věří, že Hitler nezemřel, ale utekl. A to přímo do jádra samotné Země se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Specifická forma skupenství hmoty

Tzv. superionizovaný stav je skupenství podobné hmotě, plynu či kapalině, ale s některými rozdíly. Výsledky výzkumu publikovali v časopise Nature badatelé z ústavu geochemie Čínské akademie věd. „V laboratoři máme k dispozici více jak 200 chemických vzorků. Kombinace vodíku, uhlíku a kyslíku v hexagonálním těsném pouzdru ze železa se v hlubinných podmínkách transformuje do superiontového stavu.“

„Vnitřní jádro je tedy právě v superiontovém, nikoli normálním pevném stavu, jak se dříve soudilo,“ uvádí výstup výzkumu. Tým došel k výsledku na základě počítačových simulaci. Skrze ně zkoumali, jaké kombinace prvků mohou šířit určitý tvar seismické vlny. Právě z podoby těchto vibrací mohli rekonstruovat, jaké procesy probíhají uvnitř planety. Zapojením kvantové mechaniky pak dovedli vysvětlit, jak reagují atomy a další částice.

Prostředí obrovského tlaku a teploty

Výsledná simulace kopírovala i podmínky intenzivního tlaku a teploty, které odpovídají zemskému jádru. Atomy železa jsou tudíž „pevné“, molekuly kyslíku, uhlíku a vodíku ale tvoří prvek podobný spíše kapalině. Přítomné slitiny se tak nachází právě v superiontovém stavu. Tuhnutí železa vytváří obal, který nemění pohyblivost lehkých prvků. Ty tak mohou uvnitř jádra kontinuálně proudit, což zcela mění naše chápání procesů zemského jádra.

Mezi tyto projevy patří sopečná činnost, magnetické pole Země a samozřejmě také zemětřesení. Samotný výzkum navazuje na dřívější studie, podle kterých není jádro planety složené pouze ze železa. Ukazuje se tak, že o nitru planety, a tudíž i o zmíněných procesech, na které má nevyhnutelně vliv, stále víme poměrně dost málo. Některé teorie pracují také s myšlenkou, že se právě vnitřek jádra otáčí stejně rychle jako zbytek planety.

Kterému ze zmíněných zemských projevů jste byli nejblíže?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Zemské jádro skrývá ještě mnoho překvapení. Vzácný „superionický“ stav zaskočil nejednoho vědce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo zemské rotace

Tomu ale brání právě rotace planety. Následkem tohoto procesu tekutý materiál cirkuluje kolem tvrdého jádra a vzájemné tření těchto vrstev je nabíjí elektřinou. Stejně jako když třete plastový hřeben o svetr. Právě tyhle částice pak generují magnetické pole Země. Magnetismus tedy vyžaduje tekuté jádro a rotaci. Víme to díky Venuši, která má podobnou velikost jako my, ale nemá žádné magnetické pole. Má sice tekuté jádro, rotuje ale velmi pomalu.

Ačkoli je magnetické pole Země velmi podobné tomu v běžném magnetu, není tak stabilní. Je totiž výsledkem složitých procesů uvnitř planety. Právě ony způsobují, že se magnetické póly „toulají“. Historicky se severní magnetický pól pohyboval asi o 15 kilometrů za rok. Od 90. let ale zrychlil – dnes se pohybuje směrem k Sibiři tempem 55 kilometrů za rok. Jde sice o spekulaci, ale může jít o předzvěst celkového přehození pólů.

Výměna magnetických stráží

K takové události došlo za posledních 71 milionů let celkem 171krát a v současné době už lhůtu přetahujeme. Modely aktuálního pole vycházejí ze satelitních snímků a ukazují intenzivní bitvu velmi silných magnetických oblastí v hlubinách planety. Pokud jde o samotné přehození, nikdo si není zcela jistý, proč k tomu dochází. Co by ale taková událost vlastně znamenala a všimli bychom si jí vůbec?

Vědci objevili magnetické přehození změřením polí na obou stranách Středoatlantského hřbetu. Z něho je roztavená hornina vytlačována jako zubní pasta. Jak tuhne, její krystalické uspořádání zanechá záznam aktuálního tvaru magnetického pole. Věří se, že prohození se děje v horizontu 1 000 – 10 000 let, kdy se pole smrskne na nulu, než se opět obnoví, jen s opačnou polaritou. Byly tudíž časy – dokonce možná staletí –, kdy Země doslova žádné pole neměla.

Riziko pro všechno živé

Tohle je velmi nebezpečné, protože právě magnetismus sahá daleko do vesmíru a tvoří jakousi ochrannou bublinu. Kryje nás tak před hurikánem částic ze solárních větrů a dalšími částicemi, kterých je vesmír plný. Za běžných okolností jsou bezpečně staženy k pólům a vytváří polární záři. Absence štítu by vedla ke zvýšené radiaci, častěji by se tedy objevovala rakovina u lidí i zvířat. Nicméně život těchto vlivů vydržel už dost a zatím nezanikl.

Skutečnost, že magnetické pole je závislé na proudech tekutých hornin, znamená, že jde o soustavu vysoce variabilní. To je vidět právě na stěhování pólů, přičemž jižní magnetický pól se kupodivu nestěhuje tak rychle jako severní. Je přitom pozoruhodné, že pole generované mohutnými vnitřními silami je stabilní po 99,9 % doby své existence. Právě tato stabilita a spolehlivost ochrany před vnějšími vlivy tu udržela život po téměř 3,8 miliardy let.

Jak s magnetickým polem pracují zvířata?

Mnoho tvorů má neuvěřitelné navigační dovednosti. Z toho plyne podezření na existenci smyslů schopných zachytit a využít právě magnetismus. Je ovšem velmi obtížné takový mechanismus přímo odhalit. Určitého pokroku dosáhli v roce 2021 japonští badatelé, když se blíže podívali na už dávno objevený proces. V 70. letech totiž Richard Blakemore pozoroval jednobuněčné organismy, které pluly v kaluži jedním směrem. Ukázal tehdy, že reagují právě na magnetické pole.

Biologové později objevili, že i tyto mikroorganismy mají miniaturní množství oxidu železa. Noboru Ikeya a Jonathan Woodward z Tokijské univerzity teď ukázali, že magnetické pole způsobuje chemické změny, které mohou ovlivnit přímo chování buněk. Dosáhli toho pomocí buněčné sloučeniny, která fluoreskuje podle vnějšího magnetického pole. Když u buňky zamávali magnetem, sloučenina o 3,5 % ztmavla.

Kdy jste naposledy potřebovali určit sever pomocí kompasu?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Měli bychom se obávat překlopení magnetických pólů Země? Čas od času se tak stane a planeta zůstane bez ochrany se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Konstanta znalostí a učebnic

V některých ohledech pro nás zůstává jádro planety stejně záhadné, jako bylo za dob Julese Verna, když roku 1864 napsal svou Cestu do středu Země. Vědci sice už někdy od roku 1950 věděli, že Země není uprostřed dutá – jak Verne předpovídal – stejně ale chyběl podrobný výzkum. Nezměrné teplo a tlak jsou pro nás zkrátka příliš, abychom se na toto místo mohli bezpečně vydat. Takže dokud se Zemi něco ošklivého nestane, přímý průzkum nehrozí.

Seismologové i ostatní badatelé tak zatím spoléhají na seismické vlny, které vydává zemětřesení. Skrze tato data o vibracích dovedou zrekonstruovat povahu procesů, které se uvnitř planety odehrávají. Je to stejný princip, jako CT sken člověka. Nová studie začala kvůli tomu, že neseděla čísla z těchto výstupů. Tvar a chování vln neodpovídalo během jejich cest planetou tomu, co badatelé očekávali. Místo průchodu pevným kovem došlo k rozdělení.

Správný vzorec, odlišné výsledky

Tato čísla byla překvapivá. Algoritmy zpracovávající chování vln byly správné, což mohlo znamenat jen jedinou věc, tedy aplikaci postupu na špatnou strukturu. Proto přehodnotili základní premisu, že jádro Země je pevná hmota. Jakmile k této změně došlo a jádro mohlo být kaše i tekutina, předpokládané i skutečné chování projevů planety odpovídalo. Pevný povrch se nachází hned vedle kašovité hmoty, což odhaluje další detaily.

Tento výzkum by mohl vést k revoluci v našem porozumění magnetickému poli planety. Zatímco vnější tekuté jádro toto pole pohání, vnitřní jádro ho pomáhá ovládat a modifikovat. Planety jako Mars mají tekutá centra, jenže postrádají jak vnitřní jádro, tak i magnetické pole. Proto bádání tohoto typu dovolí vědcům pochopit obecný vztah mezi povahou planetárního nitra a aktivitou jejího magnetického pole.

Zažili jste někdy zemské otřesy?

Zdroj: LiveScience

Článek Objeven skrytý svět: Zemské jádro není jen pustou hroudou kovu, ale skrývá mnohé možnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příliš vzdálené jádro

Zemské jádro se skládá ze dvou částí. Kapalné vnější jádro začíná asi 2 897 kilometrů od povrchu Země a je tvořeno z tekutých kovů s teplotami od 2 200 do 5 000 stupňů Celsia. Asi 5 150 km pod zemským povrchem přechází jádro na pevné železo s menším přídavkem niklu. Protože neexistuje způsob, jak se dostat do vnitřního jádra, kde se teploty blíží těm na povrchu Slunce, používají vědci k vytváření snímků jádra zemětřesení.

Vlny ze zemětřesení na jedné straně planety, jež jsou detekovány na straně druhé, nesou jemné změny, které mohou vědci použít k vytvoření obrazu toho, čím prošly. Zajímavostí je, že když vlny procházejí jádrem ze severu na jih, cestují rychleji než vlny procházející jádrem rovnoběžně se zemským rovníkem. Technickým termínem pro tuto zvláštnost je anizotropie.

Ztížené podmínky pro výzkum

V poslední době si však vědci všimli, že v samém středu vnitřního jádra se vyskytuje určitá anomálie. Výzkumný tým využil datovou sadu asi 100 000 vln zemětřesení, které prošly středem jádra, aby se věci dostali na kloub. Byly tak zjištěny anizotropie ve středním jádru, které jsou příznakem něčeho nového. Vědci nyní pracují s minerálními fyziky a geodynamiky, aby se pokusili přijít s modely „vnitřnějšího“ jádra, jež by tuto změnu vysvětlily.

Zobrazování jádra je ale velmi složitá záležitost. Zejména proto, že hluboká zemětřesení, která jej zasahují, se nevyskytují po celém světě, proto jsou vědci nuceni pracovat jen s omezeným materiálem. I tak ale nepřestávají bádat, neboť fungování zemského jádra je důležité pochopit, jelikož vytváří magnetické pole Země.

Zdroj: Live Science

Článek Země po miliony let ukrývala před vědci v sobě novou vrstvu. Co to znamená pro život na planetě? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.